Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z dob otroků - 3. kapitola

Jacob Black

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Z dob otroků - 3. kapitolaV této kapitolce bude Bell vzpomínat na svů život u otrokáře.

08.12.2009 (16:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5510×

III – Vzpomínky

Píseň

Následovala jsem jí k luxusnímu, žlutému autu. Zastavila se u něj.

„Krása co?“ Pronesla. „Víš něco o autech?“ Zeptala se a já její hlas nepoznávala. Už nezněla tak přísně.

„Ne paní. O autech nic nevím.“ Opověděla jsem jí.

„Vůbec nic? A říká ti něco Dolce & Gabbana, Prada, Alexander McQueen…“

„To jsou nějací malíři?“ Zeptala jsem se. Odpovědí mi byl zvonkový smích.

„Máš se co učit holka. Jak se vůbec jmenuješ?“ Zeptala se a já nevěřila, že položila tuhle otázku. Otrokům nikdo neříká jménem. Nevěřila jsem, že to po mě chce vědět. Byla jsem ticho a přemýšlela, jestli to není nějaký trik.

„Jak ti říkal ten, od koho jsem tě koupila?“ Zeptala se znovu.

„Většinou mě neoslovoval, volal na nás hej, a když potřeboval nějak nás oslovit, bylo to otroku.“ Odpověděla jsem jí. A ona mezitím odemkla auto.

„Nasedej!“ rozkázala mi. Usedla jsem na zadní sedačku, myslela jsem, že budeme čekat na řidiče, ale ona si sedla za volant a nastartovala.

„Nám?“ Zeptala se najednou.

„Mě a mojí matce.“ Odpověděla jsem jí a dovolila jsem se podívat z okna. To už jsme vyjížděli z parkoviště.

„A jak ti říkala ona?“

„Bell.“ Odpověděla jsem jí a čekala nějaký trest. Nic se, ale nedělo.

„Cesta je dlouhá, jedeme na druhou stranu států. Když budeš potřebovat na záchod, řekni, nechci moc zastavovat.“ Promluvila znovu a vjela na dálnici. Jela docela rychle.

„Ano, paní.“ Odpověděla jsem, ale byla si jistá tím, že jí o to ani jednou nepožádám.

„Jsem Alice.“ Promluvila znovu. „Říkej mi tak. Jo a chtěla jsem se omluvit za to chování na trhu, musela jsem se k tobě před nimi chovat jako k otrokovi.“

„Jistě, madam.“ Špitla jsem a pohlédla z okna na krajinu. Nevěřila jsem tomu, že mi nabídla, abych jí říkala jménem.

Jeli jsme už pět hodin. Začalo se stmívat a já pocítila únavu. Nechtěla jsem jí tady usnout. Hodně se mi stávalo, že mluvím ze spaní. Moje máma si z toho vždy dělala legraci. Cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza. Nikdy jsem nevěřila, že mi bude tolik chybět. Vzpomínala jsem, jak jednou v noci mě budila, zrovna jsem mluvila ze spaní. Zdálo se mi o tom, jak jsem prodávala na ulici chléb. Když se jí povedlo mě vzbudit, smála se. Na celý dům jsem prý křičela. „Chléb, čerství chléb. Kupte si! Právě vytáhnutý z pece! Chléb!…“

To byla jedna z mála šťastných vzpomínek. Druhý den už to nebyl taková legrace. Promnula jsem si předloktí levé ruku a zadívala se na ní. Byl to trest za to, že jsem pana McCartneyho v noci vzbudila. Táhla se mi tam spálenina. Po tváři mi sjela další slza, když jsem si vzpomněla na to ráno.

Hned jak jsme ráno vstaly, šli jsme s matkou do kuchyně. Ona vařila, já žehlila pro otrokáře košile. Ráno bylo krásné, s matkou jsme se stále smáli noční příhodě. „Nechceš chléb?“ Zeptala se mě a hned vyprskla smíchy. Smála jsem se s ní, dokud nepřiběhl do kuchyně otrokář. Začal na mě řvát, že jsem ho v noci vzbudila. Chtěl mi udělit trest a první co bylo po ruce, byla žehlička. Natáhl mou ruku a přimáčkl ji na mé předloktí. Pamatuji si, jak to bolelo. Byla to neuvěřitelná bolest. Tehdy mi bylo pouhých třináct let. Máma stále měla rodičovský instinkt, proto vtrhla mezi mě a otrokáře. Chtěla mě bránit to, ale otrokáře rozzlobilo natolik, že se žehličkou rozpřáhl a uhodil s ní mou matku do tváře. Od toho dne se jí na tváři skví stejná jizva jako mě na předloktí.

„Mami.“ Vzdychla jsem, jak nejtišeji jsem mohla a po tváři mi sjela další slza následována hned druhou. „Stýská se mi.“ Zašeptala jsem k hvězdě na nebi. Další má vzpomínka na matku, kterou ode dneška neuvidím.

„Vidíš támhletu hvězdu?“ Mluvila na mě tehdy. „Po celé generace k ní naše rodina vzhlíží. Kdykoliv mi budeš chtít něco říci a nebudeme spolu. Šeptej k ní, uslyším tě. Stejně jako celá naše rodina.“

„Miluji tě, mami. Měj se krásně.“ Zašeptala jsem potichu k hvězdě a doufala, že mě uslyší. „Snad se ještě setkáme.“ Hlavu jsem sklopila do klína a potichu brečela. Nechtěla jsem si to dovolit. Bála jsem se trestu, ale prozatím to vypadalo, že moje nová paní nebude tak zlá jako „otec“, viděla mě jak pláči, ale neříkala k tomu nic.

Slzy mi tekly po tvářích a já dále vzpomínala.

„Mám pro tebe novinku Mery!“ Křičel na celý dům otrokář a to bylo poprvé, co mou matku oslovil jménem. Tehdy mi bylo šest let. Seděla jsem v kuchyni a loupala brambory. Máma zatím míchala něco v hrncích. Pan McCartney vtrhl do místnosti a očima vyhledal mou matku. „Představ si včera ti umřeli dvě sestry a matka. Bezvadné že jo?“ Ptal se jí a s radostí sledoval jak se sotva držela na nohou, aby se nezhroutila. Sice své sestry a matku znala jen deset let, ale stále na ně vzpomínala, po nocích mi o nich i vyprávěla.

„Sestry udušené, a tvoje matka náhodou spadla do studně.“ Mluvil dál a vyžíval se v pohledu na ní. „Jo a tvoje poslední sestra dnes byla na trhu odkoupena Vyvolávačem.“ Přidal jí ještě sůl do rány. Tehdy mi v noci vyprávěla, co jsou Vyvolávači zač. Její sestra zůstala na živu deset dní. Umřela na vzduchovou embolii. Vyvolávač jí vpíchl do žíly vzduch a sledoval, jak umírala. Jejich nejoblíbenější způsob. Jednou byl u pana McCarteyho na návštěvě vyvolávač a vyprávěl mu o tom.

„Musíš to někdy zkusit. Umírají někdy i půl hodiny. A nezašpiníš si ruce.“ Mluvil k němu tehdy. Nikdy se k tomu neodvážil. Štěstí, že pan McCarney nebyl tak zlý, jinak bych se nikdy nenarodila. Nebo škoda? Mohla jsem zemřít dřív, než jsem začala vnímat.

Nevědomky jsem si sáhla na svou pravou nohu. A přejela po tom hrbolku. Další památka. Zalévala jsem tehdy květiny a omylem jednu ulomila. Otrokář to viděl a rozeběhl se ke mně. Svalil mě na zem a začal do mě kopat. Dupnul mi na nohu a ta se zlomila. Byla to otevřená zlomenina a okolo bylo hned hrozně krve. Nechal mě tam ležet a nezajímalo ho, jestli tam umřu. Vnímala jsem prvních patnáct minut, potom jsem omdlela a probudila se až po dvou dnech.

„Spi.“ Promluvila na mě z předního sedadla Alice a probrala mě ze vzpomínek. Šaty byly úplně mokré od mých slz. Ani jsem nevnímala, že pláči. Opřela jsem si hlavu o okénko a sledovala krajinu. Projížděli jsme nějakým lesem. Byla jsem unavená a nakonec usnula.

 

 

4. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z dob otroků - 3. kapitola:

 1
1. Alexx
14.11.2023 [14:42]

Po 13 rokoch som si spomenula na túto stránku a čítam opäť tento príbeh Emoticon
Moje detstvo je späť, milujem. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře