Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z dob otroků - 20. kapitola

dx

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Z dob otroků - 20. kapitolaDalší dílek máte tady. Isabella odchází od Cullenů. Přeji příjemné čtení, vaše xlovexx.

30.11.2010 (12:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4344×

XX – Překvapení

Budík ukazoval třetí hodinu ranní. V celém domě bylo ticho. Jediné, co jsem občas zaslechla, bylo vzdálené houkání sovy a jen občas se ozval zvuk sedajícího dřeva.

Očima jsem kmitala po stropě a přemýšlela, zda dělám dobře. Teprve teď na mě dolehla tíha mého rozhodnutí. Ještě naposledy jsem si užívala pocitu, že jsem s nimi pod stejnou střechou. Věděla jsem, že se mi bude stýskat.

Už jsem se nebála, že to celé na mě jen hráli, aby mě mohli nějak nachytat. Věděla jsem, že celou dobu se ke mně chovali dobře, protože jsou dobří. Lepší než jakýkoliv jiní lidé, které jsem poznala. Jsou jinačí než otrokáři. Zastávají názory, které se líbí i mně. Jsou jiní než lidé.

Už jsem to věděla. Věděla jsem, že něco skrývají před světem. Něco, za co se možná stydí, nevím, co přesně by to mohlo být, ale o to víc mě mrzí, co chci udělat.

Že chci odejít a už je nikdy nespatřit, už nikdy nezjistím, co skrývají.

Skrze rty jsem propustila povzdech a na posteli se posadila. Už je čas, teď nebo nikdy. Teď, než si to rozmyslím!

Všechno jsem dělala rychle, rychle jsem se oblékla, rychle jsem ustlala postel, rychle jsem na stůl položila vzkaz a ještě rychleji opustila dům.

Šla jsem, co nejtišeji jsem uměla. I když to nebylo možné, bála jsem se, že na sebe nějak upozorním, a na jednu stranu jsem doufala, že se ty dveře za mnou otevřou a bude tam někdo stát. Že ten někdo přejde tu krátkou vzdálenost, kterou jsem zatím ušla, chytne mě za ruku a donutí mě se zastavit. Že mi ten někdo rozmluví můj špatný a naprosto nemožný nápad a přemluví mě, ať zůstanu.

Chtěla jsem, aby ten někdo byl Edward, přála jsem si to z hloubi srdce. Chtěla jsem tu zůstat po jeho boku, u mojí rodiny… teda, jeho rodiny.

Jenže jsem nemohla. Kdybych teď neodešla, vyčítala bych si to. Přinesla jsem téhle rodině víc problémů, než bych měla, a už mě trápilo být taková, jak to po mně chtěli.

Vždy mě trápilo být otrokem, jeden čas, kdy mi ještě maminka vyprávěla před spaním pohádky o dracích a princeznách, jsem si přála být tou princeznou. Být někým víc, než jsem. Být někým, koho musí ostatní poslouchat, jinak jim hrozí smrt. Ale na druhou stranu jsem tak vyrůstala a je pro mě neuvěřitelně těžké chovat se jako někdo normální. Je pro mě neuvěřitelně těžké neotevřít jim dveře, když se k nim blíží. Strašně těžké nesmést to semínko prachu, které si zrovna sedlo na vázu v rohu. A ještě těžší je pro mě nekleknout si před nimi, když přijdou z venku, a nepomoci jim sundat boty.

Nikdy jsem si nedokázala představit, jaké by to bylo, kdybych tohle vše neměla dělat. Přijde mi, že je to mojí součástí starat se o ně. A stačilo jedno to semínko prachu na váze a připadalo mi, jako by se uvnitř mě odehrával souboj.

Chci být takovou, jako po mně žádají… Chci se chovat normálně, ale nejde to! Nikdy to nešlo a asi mi to nikdy nepůjde. Neumím být člověkem, i když bych si to na jednu stranu přála, teď, když vím, že existují i hodní lidé, kteří proti otroctví vždy byli a snad i budou.

Teď nastal náš čas! Je čas na to ukázat světu, co je dobré a co špatné! Je na čase dotáhnout do konce, co za občanské války začalo.

Moje kroky už dospěly na kraj lesa a já se naposledy ohlédla na ten nádherný dům. Vše bylo tmavé a tiché, jen záclonka v druhém patře se tichounce pohupovala jakoby v závanu větru. Dál jsem šla potichu lesem a poslouchala křupání větviček pod mýma nohama. Užívala si vůni stromů a studený závan větru.

Užívala jsem si samotu, jedině v samotě totiž dokážu být normální, jedině v samotě lesa.

Šla jsem už dlouho a nakonec se přede mnou začalo rýsovat sídlo, ke kterému jsem měla namířeno. Sídlo starosty.

Slunce bylo stále schované a jen světlo měsíce trochu ozařovala stezku v lese, na které jsem právě stála.

Celý dům byl tichý a působil dojmem opuštěného domu v lesích, kde se stala vražda. Nejhorší na tom dojmu bylo, že to byla pravděpodobně i pravda. Starostu jsem už znala natolik, abych věděla, že již minimálně jednoho otroka zabil, a vůbec se mi nelíbilo, že jsem tak blízko bez ochrany, ale nezbývalo mi nic jiného.

Najednou se za mnou ozval šramot listí a já se s leknutím otočila. Stál tam. Jacob se lenivě opíral o strom jen v kraťasech s tričkem, které viselo přes jeho opasek.

„Ahoj, doufám, že nevadí, ale už jsem začal s rebelií.“ Usmál se na mě a ukázal k parkovišti.

„Zítra žádné nepojede a ani si ráno nerozsvítí,“ povídal dál a jeho hluboký hrdelní smích se ozval lesem. Už jsem mu chtěla odpovědět, ale nestačila jsem ani otevřít pusu, protože se za mnou ozval další šramot.

Rychle jsem se otočila s vyděšeným bušením srdce, protože jsem se bála, že nás objevili, ale jediné, co jsem za sebou viděla, bylo zubožených zhruba patnáct, možná dvacet otroků, kteří se krčili k sobě. Někteří si nervózně mnuli ruce a všichni se na mě dívali vystrašenýma očima.

„Ehm, doufám, že nevadí, že jsem je vzal, ale psala jsi, že máš hodně místa a dokonce i jídlo, tak mě napadlo, že by to nemuselo vadit. Dokonce jsem už zařídil, aby se zítra ráno našly stopy vedoucí do vedlejšího města.“ Jacobova slova byla pronesena natolik silně, že by mě ani ve snu nenapadlo mu oponovat.

Jen jsem mávla rukou, ať mě následují a vydala jsem se k našemu novému domovu úplně beze slov, protože jsem nevěděla, co na to říct.

Bála jsem se, jak nám to vůbec půjde ve dvou zajistit, a najednou je nás tolik!

 

21. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z dob otroků - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře