Další dílek. Tady se dozvíte, kam jí to Edward vzal. Prosím o komentáře a přeji příjemné čtení. Vaše xlovexx.
09.10.2010 (09:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4473×
XVIII – Skrýš
„Tohle místo jsem objevil první den, když jsme se nastěhovali do Forks, je to už hodně staré, ale stále dobře zachovalé a ať jsem hledal sebevíc, nenašel jsem o něm na internetu jedinou zmínku.“
Jen co domluvil, rozestoupily se před námi stromy a mně se naskytl pohled na menší planinu u skály. Ale nejzajímavější byla budova, stlučená ze dřeva, která byla jednou stěnou nalepená na skálu. Vypadalo to opravdu zachovale, jakoby to bylo postaveno teprve včera.
„Co to je?“ zašeptala jsem směrem k Edwardovi a udělala krok blíž k budově.
„I když jsme jediný, kdo o tom vědí, jsem přesvědčený, že to za občanské války sloužilo jako úkryt. Vevnitř jsou dokonce nějaké listiny, na kterých jsou sepsány plány na útok.“
„Občanská válka? Jaký útok,“ zeptala jsem se zaskočeně a otočila jsem se čelem k Edwardovi.
„To je ten příběh, který jsem ti chtěl vyprávět. Jestli si vzpomínáš na náš rozhovor v autě, proč lidi nechtějí aby… lidé jako ty byli vzdělaní.“
„Vzpomínám,“ přitakala jsem a nastražila jsem uši, jak jen to nejvíc šlo, aby mi nic neuniklo.
„Lidé se bojí, že byste si mohli vzít menší radu z historie. V letech 1861 až 1865 se vedli války meze severem a jihem. Jednalo se o to, zda zrušit otroctví. Bohužel sever prohrál, a proto je otroctví stále legální. Mezi první opatření jihu patřilo to, že se válka musí vymazat z veškeré paměti. Během první stovky let se o tom vůbec nesmělo mluvit a až teprve v posledních pár letech se o této válce začíná učit ve školách.“
„A proč jsi mě sem vzal? Proč mi to říkáš?“ zeptala jsem se Edwarda a zběsile mrkala, abych zahnala slzy.
„Říkám ti to proto, že chci, abys to věděla. Abys věděla, že existovalo hodně lidí, kteří vždy byli proti otroctví. Chci, abys to věděla, protože neustále všechny hážeš do stejného pytle. Je nás hodně, nás hodných, kteří odmítají otroky anebo se k nim chovají hodně. Bell. Chci, abychom se s rodinou odstěhovali a ty abys začala žít, jako kdybys nikdy nebyla otrok. Prosím řekni, že ano.“
„Ne! Já nemůžu, to nejde. Chci být tím, čím jsem se narodila.“ Odmítavě jsem zakroutila hlavou a spustila pohled z Edwarda. Tohle téma jsme se spolu už jednou měli a já jsem nechtěla se o něm bavit znovu. Otočila jsem se znovu čelem k budově a pomalu jsem se rozešla dovnitř.
Strčila jsem do dveří a ty se pomalu, ale bez hlesu otevřely. V místnosti bylo přítmí, ale já jsem si všimla, že hned na stěně visí olejová lampa. Trkla jsem do ní prstem a zevnitř se ozval zvuk, jak se převaloval olej.
Se žádostí v očích jsem znovu pohlédla na Edwarda a ten se rozešel ke mně. Jen co došel, zapálil lampu a spolu s lampou v ruce vešel do místnosti. Šla jsem za ním a rozhlížela jsem se. Byla to jedna velká místnost a v rozích byly rozestavěné stoly a na každém stolu byla hromada papírů. Došla jsem k jednomu ze stolů a vzala jeden papír do ruky. Jednalo se o mapu Forks hned vedle ležela mapa Port Angels. Dokonce byly nějaké domy zakroužkované červenou barvou.
„Co je to?“ promluvila jsem znovu a chtěla se otočit, ale to jsem nevěděla, že Edward stojí přímo za mnou.
„To nevím. Něco jsem hledal, ale jediné co jsem našel, bylo to, že Forks v jednu chvíli obývali lidé spojení s Jihem. Ani nevím, jak se sem za války dostali. A tenhle dokonce vyhořel.“ Edward zabodl prst na místo jednoho domu. Jednoho ze tří, které nebyly jen zakroužkované, ale dokonce přeškrtlé i křížkem.
Položila jsem mapy zpět na stůl a otočila se znovu do místnosti. Bylo tady opravdu hodně papírů a dokonce jsem si všimla, že ve stěně je průchod. Zamířila jsem k němu a slyšela jsem kroky, jak jde Edward za mnou.
Těsně před stěnou jsem se zastavila a otočila se k Edwardovi.
„Co tam je?“
„Tam jsou ubytovny, spíže a dokonce něco jako koupelna. Skalou protéká potok a tak to asi používali jako dopravu vody.“
„To tady toho měli tolik? To muselo trvat hrozně dlouho, než jen tohle vybudovali.“ Mávla jsem rukou a ukázala tak budovu ze dřeva.
„Jeskyně je přírodní. Oni jen dovnitř nastěhovali věci. Ale už půjdeme zpět domů.“ Když domluvil, jen jsem kývla a vyrazili jsme k domovu.
***
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Nedokázala jsem věřit tomu, že lidé bojovali za práva otroků, ale neuvěřitelně se mi ten nápad líbil. Seděla jsem zrovna u sebe v pokoji na posteli a neustále na to musela myslet. Byla naprostá škoda, že sever prohrál. Moje máma mohla být svobodná, já jsem se mohla narodit taky jako svobodný člověk. Neuvěřitelně se mi ta myšlenka líbila. Začínala jsem pomalu chtít něco jiného. Už jsem nechtěla být ten dobrý otrok, jak jsem si to od smrti mámy přála. Teď jsem chtěla něco jiného. Pomstu! Ale ne pomatu jenom kvůli mámě, ale kvůli všem ostatním otrokům. Přála jsem si, aby otroci byli volní, přála jsem si, aby otrokáři platili za své činy a chtěla jsem s tím něco udělat, ale to jsem sama nemohla dokázat. Potřebovala jsem něčí pomoc. Pomoc někoho kdo je na tom stejně jako já a tady na tom místě jsem viděla někoho, kdo vypadal na to, že by mi pomohl. Někoho s kým se uvidím zítra ve škole. Už jen vymyslet, jak s ním promluvit.
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z dob otroků - 18. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!