Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You're everywhere - 5. kapitola

22.07.2012 (16:30) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1477×

„Vážně tam musíme?“ zeptala jsem se Charlieho ještě jednou a nahodila prosící kukuč. Jako kdyby mi to mohlo pomoct. Z tohohle se asi nevyvlíknu, i kdybych mu sehnala baseballovou rukavici podepsanou nějakým skvělým hráčem.

„Blackovi na nás čekají a Jake se už nemůže dočkat, až tě uvidí, přece bys jim nezkazila radost,“ řekl Charlie nesmlouvavě a hleděl před sebe. No jistě, přece bych jim nezkazila radost. Hlavně, že oni mi zkazí celé nedělní odpoledne. A co jsem vážně nepotřebovala slyšet, bylo, že se na mě ten prcek těší.

Poté, co jsem se včera vrátila naštvaná domů, přilil Charlie olej do ohně tím, že mi oznámil, že navštívíme Blackovi v indiánské rezervaci. Nikdy jsem to tam neměla ráda. Jacob, který byl synem Charlieho nejlepšího kamaráda Billyho, za mnou neustále běhal. Bylo mi jasné, že je do mě asi trochu zakoukaný, ale přestalo to být roztomilé tak v deseti letech. Prostě jsem se tam necítila dobře a teď jsem tam měla strávit skoro celý den.

Naštvaně jsem se zavrtala do sedadla a zavřela oči. Měla jsem je trochu napuchlé od včerejška. Dobře, přiznávám, brečela jsem. Cítila jsem se dost pod psa a nějak jsem páru upustit musela, pokud jsem nechtěla porušit zákon například kouřením jointa. Mrzelo mě, jak to dopadlo s Edwardem, a přála jsem si, aby to bylo jinak.

Neměla jsem čas začít své hledání toho, co jsem včera viděla a Charliemu jsem taky nic neřekla. Tu dívku jsem ani pořádně neviděla, takže bych ji ani nedokázala identifikovat, navíc mám pocit, že by mi to stejně nikdo nevěřil. Pokud teenager jako Edward odmítal věřit mému skvělému zraku, pak pochybuji, že člověk jako Charlie by měl opačný názor. Možná bych měla do konce prázdnin ubytování v krásné polstrované cele v blázinci na kraji města.

Když jsem znovu otevřela oči, stáli jsme s autem před známou červenou chatou, ve které Blackovi bydleli. Protočila jsem oči v sloup a vystoupila z auta. Hned na to vyšel z domu Jacob a za ním jel jeho otec na kolečkovém křesle.

„Bello,“ řekl Jacob nadšeně a hned ke mně běžel. Hlavně ať mě neobjímá, hlavně ať mě neobjímá, prosila jsem kohokoliv, kdo je nad námi. Pozdě. Jacob už mě držel pevně v náručí déle než bylo společensky vyžadováno.

„Jacobe,“ řekla jsem neutrálním tónem.

„Tak rád tě vidím,“ řekl a pořád mě držel. Tak to už by vážně stačilo, pomyslela jsem si a pokusila se od něj odtáhnout. Uf, to byla námaha. Naštěstí mu došlo, o co mi jde a pustil mě sám.

Pořádně si mě prohlédl od hlavy až k patě. Ježiši, ten fakt ví jak si prohlížet holku. Nepatrně jsem zakroutila hlavou a šla za Charliem a Billym dovnitř. Stejně jako Jacob a Billy, ani vnitřek jejich domu se vůbec nezměnil. Když jsem bývala mladší, občas jsem si tady s Jacobem hrála, ovšem, časy se mění a lidi taky. Já z toho vyrostla, Jacob očividně ne. Významným pohledem jsem zaletěla k plyšákům, které jsem zahlédla v jeho pokoji. Ten kluk je vážně ještě dítě.

„Posaď se Bello,“ vyzval mě Billy a pokynul na místo na pohovce. Než si Charlie stihnul sednout vedle mě, zasedl to místo Jacob. No to bude ještě zajímavé. Charlie se na mě významně podíval a usmál se. To si ze mě dělá srandu? On to podporuje? Vsadím se, že kdyby to byl jakýkoliv jiný kluk, hned by ho vyhodil z místa, ale když je to Jacob, tak je to samozřejmě v pořádku. Já se snad oběsím.

Prvních pět minut bylo dost divných. Všichni trapně mlčeli a nikdo se neměl k mluvení. Jacob, protože je to blbec, Charlie, protože ten věčně mlčí, Billy, který raději bral pivo z ledničky a já, protože jsem prostě neměla co říct.

„A jak se pořád máš, Bello,“ zeptal se Billy nakonec. Hmmm, jak se mám? Včera jsem přišla o možnost jít na rande s nejhezčím klukem ve vesmíru, protože je to debil, skoro celou noc jsem brečela a teď se neuvěřitelně nudím.

„Skvěle,“ řekla jsem a nahodila falešný úsměv.

„Tak to jsem rád,“ řekl Billy.

Jacob se mi mezitím pokusil dát ruku kolem ramen. Podívala jsem se na něj tvrdým pohledem a dal ji zase zpátky. Ať už tohle proboha skončí.

Moje přání bylo vyplněno asi o tři trapné hodiny později.

Když jsme konečně dorazili zpátky domů, zavolala mi Angela s tím, že má dneska volný dům a že mám přijít na párty. Prý tam bude i Edward a kdesi cosi. Normálně bych asi nešla, ale vzhledem k tomu, že jedinou další alternativou bylo koukání na baseball s Charliem, hodila jsem na sebe oblečení, které jsem si původně koupila na rande s Edwardem a odjela na Angelinu párty.

Cestou jsem začala být trochu nervózní. Co když tam Edward vážně bude? To bude teda trapas století. Část mě se na to ale vysloveně těšila. Asi jsem vážně trochu divná osoba. Jak se můžete na někoho těšit a zároveň se děsit toho, že ho potkáte?

 Zastavila jsem před domem Angely a začala se kontrolovat v zrcátku. Pokud už Edwarda potkám, tak nebudu vypadat blbě. Dobře, uznávám, že v porovnání s ním bude vypadat blbě asi úplně každý.

„Tak jo, Bello, půjdeš tam a roztočíš to tak, jak jsi to ještě nikdy neroztočila. Budeš tancovat, budeš se smát a na Edwarda budeš celou dobu kašlat,“ řekla jsem si nahlas v autě a dala si malou facku na probuzení.

„Au,“ vyjekla jsem. Asi ta facka nebyla tak malá, jak jsem původně zamýšlela.

Vystoupila jsem z náklaďáčku a zabouchla dveře. Jo, dneska si to pořádně užiju. Edwarda budu ignorovat. Ano, to určitě udělám.

Zazvonila jsem na zvonek a počkala, až mi přijde někdo otevřít.

„Bello,“ vyjekla nadšeně Jessica a prudce mě objala. Málem jsem neudržela rovnováhu a spadla na zem.

„Jsem tak ráda, že jsi přišla,“ řekla a já se na ni nechápavě podívala. Je teprve osm, kolik toho proboha stihla vypít? Tipuju, že hodně, pokud má radost z toho, že mě vidí.

„Pojď si dát něco k pití,“ začala Jessica a táhla mě ke stolu s chlastem.

„Asi bych neměla,“ řekla jsem.

Právě v tu chvíli jsem zahlédla Edwarda v rohu místnosti, jak se tam baví s jeho bratrem Jasperem.

„Změnila jsem názor. Co tady máte?“ zeptala jsem se Jessicy, která šťastně zatleskala a podala mi láhev vodky.

„Není tady něco míň silného?“ zeptala jsem se.

„Prostě pij,“ řekla Jessica a dala mi láhev do ruky.

„Tak dobře,“ řekla jsem a napila se. Do háje, zanadávala jsem, když jsem vypila první doušek. Dala jsem flašku pryč a vydala se sednout si na pohovku. Bylo tady dost lidí, které jsem neznala. Všichni pravděpodobně ze školy. Zvláštní, že většinu z nich jsem zatím nepotkala.

„Nazdar, ty jsi Bella, že?“ zeptal se mě nějaký kluk. Moc jsem si ho neprohlížela.

„Jo a ty?“ zeptala jsem se ho čistě ze slušnosti.

„David, ale říkej mi Dave,“ řekl.

„Jasně,“ řekla jsem a natáhla se po flašce, co stála na stole.

„Tak jak se ti tady líbí?“ ptal se mě dál.

„Super, ale teď už musím jít. Zatím, Dave,“ řekla jsem mu a rychle se zvedla z pohovky.

Snažila jsem se dostat do jiné místnosti, když se přede mnou najednou zjevil Edward.

„No teda nazdar,“ řekla jsem a usmála se. Do háje, co to dělám?

„Ahoj, Bello,“ řekl Edward.

Stěží jsem nahodila naštvaný pohled a otevřela první místnost, kterou jsem spatřila. Byla to ložnice a v ní k mému údivu Jessica s Mikem. Naštěstí pořád ještě oblečení. Jessica hlasitě vyjekla a přestala Mika líbat.

„Ahoj, Bello,“ řekl Mike a zamával mi. V šoku jsem dveře opět zavřela a podívala se na Edwarda, který stál za mnou. No alespoň, že se Mikovi splnil sen. Líbal se s Jessicou, jeho láskou. Nebo já nevím, jestli je do ní pořád ještě zamilovaný.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se Edwarda naoko znuděným tónem. Neslíbila jsem si náhodou, že Edwarda budu ignorovat? No jo, to jsem celá já. S povzdechem jsem se opět napila.

„Měla bys přestat pít,“ poradil mi Edward.

„Jdi s těma radama někam,“ poradila jsem mu na oplátku já.

„Pořád jsi naštvaná?“ zeptal se mě.

„Ne, takhle milá jsem totiž pořád,“ řekla jsem s protočenýma očima.

„Bello, omlouvám se,“ řekl Edward.

Čekala jsem, že to na mě nějak zapůsobí a taky že ano. Tak lacino mu to ale nedám. Vím, že mám pravdu a hodlám zjistit, co se tam stalo.

„Fajn,“ řekla jsem a šla dál po chodbě. Otevřela jsem další dveře. Tentokrát koupelnu. Byl tam další pár, oblečený k mému štěstí.

„Panebože, je tady alespoň jedna místnost, kde se někdo s někým nelíbá?“ zařvala jsem a šla naštvaně ven. Sedla jsem si na lavičku na terase, kde k mému údivu nikdo nebyl.

„Ty za mnou pořád ještě chodíš?“ zeptala jsem se Edwarda nechápavě.

„Je to tak nepochopitelné?“ zeptal se mě.

„Jo, tak trochu jo,“ řekla jsem a nabídla mu flašku.

„Ne, díky,“ řekl a zatvářil se znechuceně.

„Takže abstinent jo?“ zeptala jsem se ho.

„Jo, tak něco,“ řekl a zasmál se.

„Je tady něco vtipnýho?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Nic, jen jsem tě nikdy neviděl opilou, je to docela zajímavé, chováš se úplně jinak,“ řekl.

„Já nejsem opilá,“ zaprotestovala jsem.

„No jistě a já jsem čínský bůh srandy,“ řekl Edwad.

„No rozhodně jako Bůh vypadáš,“ řekla jsem a hned na to si přitiskla ruku na ústa. Ježiši, já jsem debil.

„Vážně?“ zeptal se mě se zájmem Edward.

Nechtěla jsem, aby se vyptával. Hlavně ať se nevyptává. Sakra, co mám dělat? Jak ho mám do háje umlčet? V hlavě mi svitl nápad a než jsem si ho stačila pořádně promyslet, už jsem měla svoje rty přitisknuté k těm jeho.

Jedna věc se musí Edwardovi nechat. Opravdu umí líbat. 

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You're everywhere - 5. kapitola: