Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You left me,but something your is forever my- Pokráčko 4

28.07.2009 (12:00) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4717×

Edward.

Jak bezstarostně to tu vypadalo, až příliš, každou chvíli jsem čekal, kde se zjeví nějaký problém. Ale nikde nic. Bylo tu hlučno, všude se rozléhal dětský smích i v mé hlavě. Překvapilo mě, jaké myšlení mají děti. Rozumné, obdivuhodné a přitom tak čisté a láskyplné.

,,Bells.“ Rozhlídl jsem se okolo sebe, ale nikde nebyla.

,,Bello!“ Zavolal jsem, ale nikdo se neozval.

,,Isabello Alice Cullenová, okamžitě pojď jsem!“ Nakázal jsem ji a začal panikařit. Neviděl jsem ji a neslyšel.

,,Baáááf.“ Zakřičela svým sametovým hláskem a chytla mě za nohu.

,,Tady jsi!“ Tolik se mi ulevilo, ale čelo jsem měl pořád orámované vráskou.

,,Tati, ty se zlobíš?“ Zeptala se tím dokonalým hláskem. Copak jsem ji mohl něco zazlévat? Ne, to bych nikdy nedokázal, ne nadlouhlo. Byla tak podobná své matce. Stejné rysy v obličeji, čokoládové vlasy a úsměv, ten byl identický.

Vzal jsem ji do náruče a políbl do vlasů.

,,Nezlobím, jen jsem se bál. Víš, že mi tohle nesmíš dělat.“

,,Promiň.“ Zašeptala, objala mě kolem krku a uvelebyla se mi v náručí.

,,Půjdem za maminkou?“ Nepotřeboval jsem ji číst myšlenky, abych poznal, jak se trápí.

,,Možná později lásko, ano?“ Povzdychla si a znova se mi uvelebyla v náruči.

Otočil jsem se k houpače.

,,Anthony, pojď, půjdeme.“ Nastavil jsem ruku.

,,Už jdu.“ Seskočil obratně z houpačky a uchopil mou ruku. Slyšel jsem myšlenky všech matek okolo. Byl jsem tu jedinný mužský příslušník. :Je volný? To nemůžou být jeho děti, je příliš mladý. Ty děti jsou tak krásné. Proč mu ta malinká říká tati? Spousta bezvýznamných myšlenek.

,,Kam jdeme?“ Zeptal se po chvilce ticha Anthony.

,,K dědovi.“ Oba dva se rozzářili.

Charlie byl vždycky rád, když jsem mu děti přivezl. Hlídal je a pečoval o ně, tak vroucně, že se tomu nedalo ani věřit. Občas přijela i René, ale s tou jsem se nestýkal. Nechěla o mě ani slyšet. Nikdy to nepřekonala, stejně jako já. Charlie pro malé dělal vše. Bylo obtížné mu vysvětlit, co jsou přesně zač. Příliš se podobali nám, upírům a navíc rostli, tak rychle. Rene to nechápala, ale soulasila, že bude mlčet.

Oba byli skvělí prarodiče, já jsem byl ten špatný a v jejich očích vždy budu.

,,Ahoj Charlie.“ Pozdravil jsem a obě děti se k němu rozběhly.

,,Dědo.“ Křikli unisono.

,,Edwarde.“ Pousmál se a podal mi ruku, udělal jsem to samé.

Charlie byl i přes všehno, co jsem udělal, vstřícný muž. Často mě to udivovalo. Nikdy mi to nevyčetl, ani ve svých myšlenkách, vždy ho to jenom mrzelo.

,,Přijedu si pro ně v pondělí.“

,,Jistě.“

Bells mě objala a dala pusu na tvář, to samé po ní zopakoval její bratr.

,,Nezlobte dědu.“ Usmál jsem je a objal.

,,Naviděnou Charlie.“ Z auta jsem jim ještě zamával a odjel.

Když jsem u sebe neměl děti, byl pro mě čas utrpením. Vzpomínky mě pronásledovaly všude.

Nesmířil jsem se s tím a nikdy nesmířím, byla to moje vina. Kdybych neodešel, neopustil ji, takle by to nemuselo dopadnout.

Začalo se pomalu stmívat.

Vystoupil jsem z auta a zamířil známou cestou k malé lavičce.

Byl tu klid, děsivý. Neslyšeli jste ptáčky, auta, nic, jenom to prapodivné ticho.

Uběhly necelé dva roky a všechno se obrátilo. To co jsem pvažoval za stálé, nezničitelné a milující, to zmizelo. Ztratil jsem ji, ze dne na den.

Nedoufal jsem, že se někdy ta prohlubeň v srdci vyplní, ale nepřestal jsem doufat, že se jednou setkáme.

Kolikrát jsem myslel na smrt, ale nedokázal jsem to. Copak jsem tu mohl nechat je? Naše děti? To jediné, co mi zbylo? Ne, už jednou jsem opustil ji a jak to dopadlo.

Zakroutil jsem hlavou, snažíc se vyhnat ty myšlenky, ale už se staly běžnou součástí mého života.

Podíval jsem se na náhrobek.

Isabella Maria Swan.

Navždy v našich srdcích.

13. 9. 1988 - 6. 2. 2006

Jak jsem tohle mohl udělat? Jsem tupec. Párvět ji zničilo život. Byly to hloupé bezvýznamné lži. Lži, které jsem říkal, abych ji ochránil, ale udělal jsem pravý opak. Zemřela kvůli mně.

,,Pamatuješ?" Zašeptal jsem do toho ticha.

,,Jak můžu žít bez svého života? Jak můžu žít bez své duše?" Pousmál jsem se.

,,Předčítala jsi mi to ze své oblíbené knihy, Na větrné hůrce." Udusil jsem vzlyk.

,, Jak můžu žít bez své duše? Bez života? Jak můžu žít bez tebe, Bello? "

Kdyby mi mohly téct slzy, už dávno by začaly téct, jenže jsem byl kámen, stejně jako tento náhrobek. Vytesán k dokonalosti a navždy zatracen.

Miluju tě, pomyslel jsem si a odešel.

Úryvek z knihy Na Větrné hůrce (jinak doporučuji přečíst)

Neumím to vyjádřit, ale přece každý máme nějakou představu, že náš život přerůstá, nebo by měl přerůstat naši ohraničenou osobu. K čemu bych byla stvořena., kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě? Největší muka mého života byla muka, kterými trpěl Heathcliff, - znala jsem je a prožívala je s ním od malička - podstatou života je mi on! Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já; kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako listí v lese - čas ji zeslabí, to vím, tak jako zima ochudí stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem - ne oku pro radost, ale podklad života. Stále je v duchu se mnou - ne proto, že by se mi tolik líbil, já se ani sama sobě často nelíbím - ale protože sama moje bytost je on! Nemluvte proto víckrát o našem rozloučení! Vidíte, že by to ani nešlo.

zdroj.

Tuhle část knihy jsem znal nazpaměť. Když jsem po tom všem našel tuhle knihu ve tvém pokoji, jak leží na stole...Nedokázal jsem se od ni odtrhnout. Právě tuhle část jsi měla několikrát podtrhnutou a já pochopil proč...

Škemrali jste o pokráčko, takže vám to pěkně všechno zamotám,  jen co dostanu tu inspiraci, ale ta příjde brzo. =D

Nechápu, jak jste mě mohli donutit, udělat z jednorázovky kapitolovku?! Ale já vám to spočítám v dalších kapitolách. =D

Mám šílený dotaz... Ale znáte mě. Trošku si nejsem jistá, s další  kapitolou, už mám něco v hlavě, ale přesto, bych se chtěla zeptat vás. Co by se vám tam líbilo mít? Nějaká postava, děj, prostě cokoliv... Příjmu jakýkoliv nápad.

Thx, maja.

Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You left me,but something your is forever my- Pokráčko 4 :