Takže druhé pokračování! Jsem připravena na smrt, jelikož jsem vám udělala strašnou věc! Ještě bude jeden díl, tím jsem si stoprocentně jistá a ten přidám co nejrychleji. Podle ohlasů a komentářu, pak možná budu psát dál, ale uvidíme. Tak pište, pište komenty.
21.07.2009 (19:00) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2838×
Myslela jsem si, že umírám. Na jednu stranu jsem na smrt byla připravená, uvítala bych ji, ale nedokázala jsem se, jen tak, vzdát. Ne, dokud mu to neřeknu. Zabloudila jsem zpátky do té známé tmy. Tmy, ve které čas, pro člověka, nic neznamenal.
A čas pro mě opravdu, zde, nic neznamenal. Vzpomínala jsem co se dalo a vždy když se ozval ten hlásek, který mi nařizoval, abych přestala, snažila jsem se o to víc si vzpomenout. Cokoli, každý útržek byl pro mě nadějí.
Tma zmizela. Byla jsem jinde, všechno bylo tak zeleté a krásné. Ocitla jsem se na louce, naší louce. Dívala jsem se na jeho dokonalou tvář. Hladil mě po vlasech, líbal mě, laskal mě a pak se znova vše změnilo. Stál přede mnou, jeho tvář byla vytesaná, jako z kamene. Věděla jsem co příjde.
,,Bello, je mi to líto. Nejsem pro tebe, ten pravý. Už mě nikdy neuvidíš, už ti nikdy neublížím. Bude to, jako kdybych nikdy neexistoval.“ Ta věta ve mně vzbudila nečekané emoce. Ten příval jsem nevydržela a snažila se nadechnout. Zachvátila mě nová vlna bolesti a já se nečekaně prohla v zádech. Snažila jsem se nadechnout, ale pořád mi v tom něco bránilo.
,,Rychle!“ Volal naléhavě sametový hlas.
Znova jsem slyšela to zrychlené pípání.
Další vlna bolesti, další prohnutí a další zbytečný nádech.
,,Adrenalin, rychle!“
Ale jak jsem se mohla nadechnout? Tady to nešlo.
Přiměla jsem plíce pracovat. Znova jsem se snažila nadechnout. Tentokrát už mnohem jasněji jsem slyšela to zryclené pípání.
,,Dusí se.“ Volal ten nádherně hlas.
Zkoušela jsem to pořád dokola, ale v hloubi duše jsem věděla, že to nemá cenu. Jen vteřinu, prosila jsem. Jen mu to řeknu, apak už mi vše bude jedno. Prosila jsem, ale nevědela koho.
,,Endotrachiální trubici okamžitě ven, adrenalin a SONO břicha. Rychle, musíme na sál! Kolabuje.“
Snažila jsem se pootevřít víčka.
Nade mnou se mýjela nemocniční světla, okolo stálo několik neznámých tváří, až na jednu.
,,Vše bude v pořádku Bells.“ Utěšoval mě. Na tváři měl ustaraný výraz a na čele mu vyběhla malá vráska a přesto vypadal božsky.
Posbírala jsem všechny zbytky sil, usmála jsem se na něho a tiše promluvila.
Sehnul se ke mně, aby mě slyšel, i když to nepotřeboval.
,,M-m-miluju tě.“ Rozloučila jsem se s ním a na tváří ucítila jeho dech
Dal mi poslední polibek na rozloučenou.
,,Resuscitujeme...“
Hlasy utichly a já se ztratila, někde v nicotě.
Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek You left me,but something your is forever my- Pokráčko 3:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!