Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You don´t know - 45. část

10.06.2011 (19:45) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2737×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

45. část

Tanya se naposledy upravila a pak zaklepala na velké černé dveře, které musely být staré několik století. Nemusela čekat dlouho na vyzvání, aby vešla dál a tak hned učinila.

Mladík, který seděl ve velkém a honosném křesle, se ohlédl, aby zjistil, kdo ho přišel navštívit. Za ním stála krásná dívka s rudými oči a masírovala jeho ramena a krk. A stejně jako její pán, i ona se podívala na přicházející Tanyu. Jemně se zamračila a na malý moment přestala s masáží. Mladík oběma naznačil, ať pokračují.

Caius jemně povytáhl obočí, když spatřil jejich hosta, nic však neřekl, čekal, až promluví ona.

„Mohli bychom si promluvit, pane?“ zeptala se Tanya a usmála se tak, aby odhalila svůj dokonalý chrup. Caius ji znovu jen pobídl gestem, což se ji nelíbilo. „O samotě,“ dodala a vrhla pohled na mladou dívčinu, která velmi tiše zavrčela, zřejmě byla členem jeho ochranky.

„Klid, Emmo, to je v pořádku,“ promluvil konečně Caius, podíval se na svoji služku a nepatrně kývl hlavou. Emma se znovu podívala na Tanyu, pak však přikývla, sklonila hlavu a opustila pokoj.

Caius se ještě malou chvíli díval na místo, kde ještě před chvílí byla Emma (lépe řečeno její pozadí), jemně se pousmál a pak se opět díval před sebe, na Tanyu nepohlédl.

„Mluv,“ poručil ji, když se k žádnému slovu, natož větě, neměla.

„Ráda bych s vámi uzavřela obchod, pane,“ vysvětlila Tanya, proč ho vlastně ruší.

Caius se v křesle napřímil a nepatrně pohnul hlavou, aby se na ni koutkem oka mohl podívat. Když v její tváři viděl, že nežertuje, znovu se mírně pousmál a ukázal na jedno malé křeslo, které se nacházelo naproti tomu jeho.

„Zajímavé,“ zamumlal si pro sebe a začal své prsty do sebe zaplétat a zase rozplétat. „Ale proč mluvíš jen se mnou? Mám nechat zavolat bratry?“

„Ne, to nebude nutné, pane,“ vyhrkla rychle Tanya. Věděla, že kdyby je zavolal, bylo by tohle všechno zbytečné. „Víte, udivuje mě, že jste nezamířili do Forks,“ nadhodila Tanya a nasadila překvapený a udivený obličej, „má zpráva o tom, co se tam děje, není dosti vážná?“

Caius si povzdechl. „Tvá zpráva vážná je, ale mí bratři se rozhodli čekat, až ta dívka porodí. Až pak padne rozsudek, co s ní a její rodinou bude,“ vysvětlil ji tónem, který jasně dával najevo, jak moc s tím nesouhlasí. Tanya nebyla hluchá, ani slepá, všimla si toho.

„A vy s tím nesouhlasíte.“

Caius jen přikývl a jeho pohled si ji změřil od hlavy, až k patě. Až na ty zlaté oči, vůbec nevypadala špatně. Už pár týdnů uvažoval o tom, že by si pořídil novou společnici do jeho lože a tahle se mu evidentně nabízela...

„A já, pane, souhlasím s vámi. To, co se tam děje, není správné, může to ohrozit nás všechny!“ prohlásila Tanya a v duchu se usmála, když si všimla, jakým pohledem se na ni dívá a kam se ji momentálně dívá. Věděla, že ta halenka s velkým výstřihem je dobrá volba.

Caius pozvedl pohled z jejích ňader a podíval se ji do očí. Pokud tu zůstane, musí změnit potravu, pomyslel si.

„Jsem rád, že se mnou souhlasíš, ale k věci,“ pobídl ji, „jaký obchod chceš uzavřít?“

„Je tam několik nadaných upírů, kteří by se k vám mohli připojit, kdyby jste zabil zbytek rodiny. Problém je, že jeden z nich, je poloupír,“ začala Tanya vysvětlovat.

„Ach ano, Edward mladší, že?“

„Ano, pane, on,“ přikývla a hned pokračovala, „ale čtenář myšlenek... Musíte uznat, že to je vzácnost...“

Caius zvedl ruku a tímto gestem ji zastavil. „Ty chceš, abychom jeho nechali žít. Odhaduji to správně?“ ušklíbl se.

„Přesně to chci. Edward není nebezpečný, uvědomuje si, kdo je a dodržuje pravidla. On neohrožuje náš rod, pane, naopak. Díky jeho daru můžeme vědět, kdo má podezření...“

Caius ji gestem ruky zastavil. Na malý moment se zadíval někam za ni. „Máš pravdu, jeho dar by se nám mohl hodit,“ uznal a pak se podíval na svoji společnici. „Ale co za to?“

Tanya se opět v duchu usmála a začala výskat radostí. Za malý moment bude obchod uzavřen. „Když mi necháte volnou ruku...“

„K věci, Tanyo,“ okřikl ji tiše a ještě tišeji zavrčel. Neměl rád, když si s ním někdo zahrával.

Tanya se usmála, pomalu se zvedla a stoupla si za něj, jako před chvílí stála Emma. Nahnula se k jeho uchu a tiše zašeptala: „Dostanu ji sem, pane, kde ji i její dítě budete moci zabít.“

Než se nadála, tak ji Caius přirazil ke zdi. Díval se ji zblízka do očí, pak se usmál tak široce, jako ona. „Obchod uzavřen,“ zašeptal, jeho rty se přisály k jejímu krku a jedním rychlým tahem ji roztrhl halenku.

Během čtrnácti dní, které utekly jako voda, měla Alice téměř vše zařízené – Emmett byl čerstvý držitel licence na oddávání, v horním šuplíku nočního stolku jsme s Edwardem měli jednoduché, ale i tak krásné prstýnky, Alice u sebe v pokoji schovávala diamantové náušnice a čelenku.

Svatební šaty jsem si měla vyzvednout zítra. Alice s pomocí Rosalie a Carmen našly v Seattleu mladou a velmi talentovanou návrhářku se skvělým týmem švadlenek, které byly schopny šaty ušít za tak krátkou dobu.

Neboť jsme vlastně neměli žádné hosty, Ed neměl koho pozvat a já zas nechtěla, tak jsme aspoň nemuseli rozesílat svatební oznámení, což znamenalo aspoň o jednu starost méně.

Táta měl přiletět za dva dny a já se na něj strašně těšila. Upřímně – divila jsem se, když mi Esme řekla, že můj otec může být klidně těch pár dní do svatby tady. Ten první důvod byl tím, že všichni budou muset hrát hru na lidi, a ten druhý byl takový, že mě udivovalo, že je tu ještě nějaká místnost volná!

A nejen že se blížila svatba, ale i Vánoce. Bála jsem se, že Edovi žádný dárek neseženu, ale přeci se mi jen něco podařilo – poprosila jsem Carlislea, jestli by mi neudělal první rentgenový snímek naši maličké, který jsem pak nechala zarámovat. Doufala jsem, že si Carlisle bude hlídat myšlenky a že mi Ed nebude prohledávat šuplík s mým spodním prádlem, jinak by totiž bylo po překvapení.

Edward starší, který už měl oči celé zlatavé (a Demetri taky), se se svým synem opět bavil. Zrovna jsme umývali nádobí, když k nám Edward starší přišel a omluvil se mu. Hned byla v domě lepší atmosféra.

Demetri už nevypadal tolik mimo, dokonce jsem viděla, jak se s Carlisleem o něčem baví. Možná ho Edward starší donutil, aby se nechoval jako ujetý magor...

„Nad čím přemýšlíš?“ vyrušil mě z mého přemýšlení nádherný hlas. Jemně jsem sebou trhla a koukla se na svého milovaného.

„Jak ten čas rychle utíká.“

Protože se mi nechtělo spát (není se čemu divit, když jsem z nějakého nepochopitelného důvodu prospala celé odpoledne), tak jsme si sedli do obýváku, který kupodivu zel prázdnotou a dívali se na televizi, která byla jediným zdrojem světla. Bylo to až strašidelné, jak kolem nás byla tma.

Ed se tiše zasmál a políbil mě na tvář. „Nemůžu uvěřit, že už za pět dní budeš má žena.“

„Nejsi sám,“ ujistila jsem ho a znovu si opřela hlavu o jeho rameno, „nikdy jsem se nechtěla vdávat! Nikdy jsem nechtěla mít vážný vztah! A nechtěla jsem děti! A jak jsem dopadla? Za pár dní budu vdaná panička a nemůžu se dočkat, až naši malou pochovám ve své náručí!“

Před Edwardem jsem mluvila v budoucím čase, mluvila jsem takovým tónem, jako bych tomu sama věřila, že jednou, za pár měsíců, tady bude mladý manželský pár s krásnou dcerkou. Edward tomu možná věřil, nebo spíš doufal. Řekla bych, že už se smířil s tím, že ze mě bude zřejmě bude upírka...

On tomu věřil, já ne. Tedy ne v takové míře, jako můj snoubenec.

Přišlo mi hodně divné, že se tu ještě neobjevila ta banda upírů z Itálie. Cítila jsem v kostech, že tohle, co prožíváme, je klid před velkou bouří, že teprve ty špatné věci přijdou.

A taky jsem nemohla ignorovat to, že Edwardova matka porod nepřežila.

Ale neměla jsem strach, byla jsem ochotná dát svůj život za život mé dcerky! Stejně tak bych byla ochotná dát svůj život za ten Edwardův. Doufala jsem, že jemu se nic nestane, až sem přijede ta královská rodina.

Nechtěla jsem na to teď myslet, a tak jsem své myšlenky zahnala. Můj pohled se stočil ke klavíru. Už dlouho mi Edward nic nezahrál...

„Zahraj mi moji ukolébavku,“ poprosila jsem tiše. Můj pohled se stočil na něj a zadívala jsem se mu do očí, které po okrajích pomalu chytaly hnědou barvu. Bude zase muset jít na lov...

Opět se jen usmál, políbil mě na rty a zvedl se. Sledovala jsem ho, jak míří ke klavíru. Ještě před tím, než usedl, však rozsvítil jednu lampu, která dokonale osvítila jen část místnosti, kde byl klavír. Divila jsem se, proč to udělal – on mohl klidně hrát poslepu, ve tmě, a stejně byl dobrý.

A pak se jeho prsty rozeběhly po bílých a černých klávesách a já hned poznala skladbu, kterou složil pro mě.

V téhle chvíli jsem si zakázala myslet, moje mysl byla vypnutá, prázdná.

Asi tak v polovině skladby jsem se tiše zvedla, došla k němu a dlaně mu položila na ramena, pak ho objala kolem krku a hlavu si položila na tu jeho. Zavřela jsem oči a vnímala hudbu, vnímala jeho blízkost, vnímala jsem, jak se moje ruce zvedají, stejně jako jeho hrudník, vnímala jsem, jak mu pomalu bije srdce.

V této pozici jsme byli, i když dohrál. Po nějaké chvíli se však otočil, vyhrnul mi triko a lehce políbil mé vystouplé bříško. Malá opět vycítila, že tatínek je u ní, a tak se ozvala.

Ed zvedl pohled ke mě, nádherně se na mě usmál a znovu mě políbil na bříško. „Tohle mě nikdy neomrzí,“ zamumlal si pro sebe, když se naše dcerka znovu ozvala.

„Pamatuji si, když se ozvala poprvé. Byla jsem dost šokovaná,“ zasmála jsem se tiše.

„Vyprávěj mi o tom,“ poprosil mě, vzal si mě do náruče a přenesl mě na pohovku. Poslední dobou jsme si formou pohádky vyprávěli, co jsme zažili, než jsme se potkali, nebo jak jsme se cítili, když jsme se potkali.

Pousmála se, uvelebila se mu v náručí a začala vzpomínat...

„Měla bych jít, pane. Jinak nebudu moci splnit to, co jsem vám slíbila,“ zavzdychala Tanya, když ji Caius opět líbal na krku. A nejen tam. Jeho rty bloudily po celém jejím těle.

„Pár dní musíš počkat.“

„Ale proč, pane?“ zeptala se nechápavě Tanya a pod slastí, kterou prožívala, se musela prohnout v zádech.

„Vše se musí dokonale naplánovat,“ vysvětlil ji a jeho ruce zamířily níž, k jejím bokům, k jejímu klínu.

„Ale, pane...“ chtěla zaprotestovat, ale přerušilo ji silné a hlasité zavrčení. Koukla se na muže, který se nad ní skláněl a který na ní momentálně cenil zuby.

„Moc mluvíš, Tanyo,“ zasyčel Caius, „neboj se, na vše bude čas. My tu děvku dostaneme, drahá, my ji zabijeme. Vše chce svůj čas.“

A aby ji umlčel, rychle spojil jejich rty. Tanya byla krásná blondýnka, přitažlivá, sexy postava, vše bylo tak, jak mělo být... Dokud neotevřela pusu.

I když nebyla zas tak hloupá, jak na první pohled vypadala. Obchod, který mu nabídla... Nebyl vůbec špatný. Co na tom, že on svoji část nemyslel kdo ví jak vážně. Hlavně že sem dostane tu lidskou špínu, kterou čeká smrt.

Měl v plánu zabít nejen ji a dítě, které nosí v sobě. Líbila se mu myšlenka, že zabije dvě mouchy jednou ranou. A dále tu pak byl Edward junior. I s ním měl Caius už své plány – pokud se nepřidá k jeho rodině, čeká ho stejný osud, jako jeho ženu...

Jeho nynější společnici se to zřejmě nebude líbit, ale co ona zmůže? Pokud udělá cokoli, co bude mířeno proti jeho osobě, postará se o to, aby se její tělo proměnilo v popel.

Když měl jistotu, že už nebude mluvit, tedy aspoň ne o té děvce z Forks, opustil její rty a jeho ústa se opět vydala na zkoumání jejího těla, které momentálně patřilo jemu.

„Už vám, pane, někdo řekl,“ vydechla těžce, Caius na chvíli ztuhl a čekal, co ze sebe tahle ženská dostane... „Že skvěle líbáte?“

Caius si oddechl, usmál se. „Nejste první, která mi to říká, drahá, ale vždy to rád slyším...“

Prosím, vážně prosím, pište komentáře. Děkuji.

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You don´t know - 45. část: