Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You don't know - 39. část

20.04.2011 (07:15) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2959×

39. část

Na chvíli jsem zadržela dech a čekala, co se bude dít.

Edward starší nevypadal překvapeně, jako by něco takového očekával.

Ale Demetri ne. Jakmile uslyšel zavrčení, nakrčil se, vycenil zuby a zasyčel.

Ztuhla jsem a chytla Eda za ruku, protože vypadal, jako by se chystal k útoku. „Ne,“ hlesla jsem tiše, že ani nevím, jestli jsem to opravdu řekla.

Zřejmě ano, protože Ed se mírně pootočil, aby se na mě mohl podívat. „Pšt,“  zamumlal a pak se opět podíval na svého otce a Demetriho.

Pan Cesar byl v klidu, jen se jemně zamračil a podíval se na Demetriho. „No tak, takhle se nechováme k návštěvě, Demetri. Kam se podělo slušné chování?“

Demetri se ještě malou chvíli vrčel na mého snoubence, pak se podíval na Edwarda staršího, který se na něj mračil a opět podivně díval. Demetri, jak na povel, sklonil hlavu, narovnal se a zmlkl. Opět byl mimo. Chudák.

To Edwarda mladšího překvapilo. Něco takového nečekal. Ale i přesto, že ti dva byli v klidu, tak dál vrčel a dál stál v bojové pozici. Za mými zady se ozval šum, a tak jsem se otočila.

Stála tam celá rodina, muži stáli vepředu a tak chránili své drahé polovičky. V čele stál Carlisle, jako hlava rodiny. Byli překvapení, kdo mě sem dovezl, mým doprovodem.

Edwardovo vrčení bylo najednou hlasitější a tak jsem se opět podívala na něj, abych věděla, jaký k tomu má důvod.

Pan Cesar chtěl udělat krok k nám, ale když uslyšel synovo vrčení, zastavil a dal ruce před sebe, aby ukázal, že se vzdává, že nic neplánuje a že nikomu nechce ubližovat.

„Edwarde, nech toho,“ poprosila jsem ho tiše, „všechno ti vysvětlím.“

„Od vysvětlování jsem tu já, Bello. Přeci jen, toho vím o něco víc, než vy a mám větší přehled, jak to chodí,“ usmál se pan Cesar a ignoroval, jak jeho syn opět nahlas zavrčel, když mě oslovil jménem.

„Více? Co tím chcete říct?“ zeptal se Carlisle a než jsem se nadála, stál vedle Eda a dotkl se jeho ramene, aby se uklidnil. Můj snoubenec sice přestal vrčet, ale stále byl pokrčený a dál mě kryl vlastním tělem.

„Přesně tak,“ přikývl Edward starší a usmál se tak moc, že odhalil své dokonalé zuby.

„Tak nám to všechno povězte, pane Cesare, buďte tak laskav. Kdy a kde jste Bellu našel?“ poprosil ho Carlisle.

„Tady na drahocennou Bellu jsem narazil na předměstí New Yorku, kde jsem zrovna pobýval. Chtěl jsem si tam koupit dům, ale však to znáte. V malém městě si hned všimnou, že někdo zmizel,“ začal pomalu vysvětlovat pan Cesar. „Bella mi vše řekla – proč je sama, kde jsou ostatní a proč tak náhle odjeli. Když jsem si uvědomil, jak moc velké riziko ji hrozí, poslal jsem ji domů a sám se co nejrychleji vydal do Volterry, abych zjistil, jak moc hrozné to je a popřípadě, abych tu vaši malou upírskou mrchu zastavil.

Bohužel jsem však přišel pozdě, Aro už o všem věděl, a bylo by velmi nebezpečné ho přinutit ho zapomenout. Nemohl jsem tedy nic dělat, aspoň ne tam. Tady Demetri si mě však všimnul, zabít jsem ho nechtěl, a tak se rozhodl, že půjde se mnou. Společně jsme se vydali do New Yorku, kde jsme vyzvedli Bellu a pak hezky letěli sem.

Kdybyste byli sobečtí a chtěli byste moji radu – utečte, pokud ještě můžete. Pak bude pozdě. Oba přeci víme, pane Cullene, jaký je Caius.

Pokud však chcete zůstat, nezbývá jen doufat, že bude vše v pořádku a že se dočkáme vytouženého happy endu a že všichni budete hezky pospolu. Tomu však nedávám velké šance.“

Když domluvil, nikdo nic neříkal, všichni mlčeli. Edward přede mnou už nebyl tolik pokrčený, ale i tak mě dál kryl svým tělem.

Vedle Carlislea se najednou objevil Eleazar, který držel za ruku svoji milou Carmen.

Pan Cesar se podíval na Eleazara a pousmál se. „Vy jste tu taky? Ara tenkrát mrzelo, že jste odešel,“ povzdechl si a krátce a tiše se zasmál. „Nerad ztrácí cenné dary.“

„Vy si tedy myslíte, pane Cesare, že nebezpečí hrozí nejen Belle, ale nám všem?“ zeptal se Carlisle.

„Všem určitě ne. Bella mě seznámila s tím, že někteří z vás mají dary a jak jsem řekl před chvílí, Aro nerad zabíjí upíry nadané upíry. Ti jsou z kola venku. Aspoň by měli být.“

„Ale Bella má taky dar,“ namítl Eleazar, „k tomu všemu se už projevuje za lidského života. To se nestává moc často.“

„To máte pravdu, Eleazare, ale Bella jednoho dne porodí dítě, které nikam nepatří a které na tomto světě nemá co dělat. I můj syn má prý dar, ale i přesto mu hrozí stejně velké nebezpečí, jako Belle. Nejen, že je otcem toho dítěte, sám je však bytost, kterou oni neuznávají. On však má možná šanci na to, aby přežil.“

„Jak to? Přimluvíte se u Ara? Něco za něco? Jeho nechte, vezměte si ji? Budete s námi obchodovat?“ zavrčel Ed a znovu se přikrčil.

„Svým způsobem ano,“ přikývl jeho otec a jeho syn hned ztuhl. Uvědomovala jsem si, že bych se měla bát a naštvat, ale přišlo mi to rozumné. Edward bude žít, to je přeci důležité, ne?

„Ale nebudu to já, kdo bude obchodovat,“ pokračoval a oba jsme se na něj zvědavě podívali. Teď se usmíval ještě víc, když viděla, jak jsme oba šťastni, že jsme spolu.

„Jak to myslíte?“ zeptala jsem se nechápavě.

Ale Edward starší nestačil odpovědět, protože jeho syn znovu silně zavrčel. „Tanya?“

Pan Cesar jemně povytáhl obočí, pohledem střelil ke mně a pak přikývl.

„Ach bože,“ hlesla Carmen, která zatím přišla k Eleazarovi a chytla ho za ruku.

„Nechcete jít dál? Přece se tu nebudeme bavit před domem,“ navrhla Esme za mými zády a já cítila, jak se nálada kolem nás uvolnila.

„Musím si vybalit... Nechceš mi pomoct?“ navrhla jsem svému snoubenci, kterého jsem si odchytla hned, jak jsem vešla do domu. Ostatní se zatím uvelebili v obývacím pokoji.

„Jistě,“ přikývl nadšeně a sebral mi všechny moje zavazadla. Usmála jsem se na něj, objala ho rukou kolem pasu a společně jsme se vydali do jeho, tedy vlastně našeho, pokoje.

Hned, jak jsme za sebou zavřeli dveře, Edward mě objímal.

„Tolik jsi mi chyběla. Myslel jsem si, že se zblázním!“ šeptal mi do ucha, které mi párkrát i polaskal nejen božskými rty, ale i studeným jazykem.

„Vážně? Jsi blázen, víš to?“ zasmála jsem se a hladila ho ve vlasech.

„Jen a jen do tebe... Jak se má naše malá? Je v pořádku? A ty? Jak ti je?“ vyptával se rychle a svoje rty přemístil na moji tvář, kterou si vzal do svých dlaní. Palci mě lehce hladil po tvářích a jeho rty se mě dotýkaly na čele.

„Obě jsme v pořádku,“ uklidnila jsem ho a vzala jsem jednu jeho ruku a položila si ji na bříško, aby naši malou dcerku ucítil, protože se hned ozvala.

„Díky bohu. Bál jsem se o vás! Tohle už mi nedělej, prosím,“ šeptal a než jsem se nadála, tak přede mnou klečel a pomalu mi vyhrnoval svetr, aby mě mohl líbat a hladit přímo na moji kůži.

Tiše jsem se zasmál a hladila ho ve vlasech. Byla jsem šťastná, že jsem opět s ním.

Úplně jsem zapomněla na svoji únavu, kterou jsem pociťovala cestou sem. Zmizela v momentě, kdy jsem spatřila svého snoubence a teď, když se mě dotýkal s láskou a něžností, jsem málem zapomínala i na to, jak se vlastně jmenuji.

Jenže se projevila – zívla jsem. Edward hned zvedl hlavu a podíval se mi do tváře, která hned byla plná strachu.

„Jen jsem unavená... Máme za sebou dlouhý den,“ uklidnila jsem ho s úsměvem a konečky prstů jsem ho pohladila po tváři.

Rychle se zase postavil a pomalu mě vedl k posteli, na kterou mě posadil a naznačil, abych zůstala sedět. Zamračila jsem se, když najednou zmizel. Povzdechla jsem si a i přes to, že mi nakázal sedět, jsem se zvedla a vydala se do koupelny.

Ale ruce kolem pasu mě zastavily. „Měla jsi sedět,“ zašeptal mi do ouška, „šel jsem ti jen pro pyžamo.“

„Potřebuji se osprchovat,“ vysvětlila jsem mu a otočila se mu v náručí. Chvíli jsem se dívala na jeho tvář a pak se na něj usmála. „Budu potřebovat umýt záda.“

Ed na chvíli ztuhl, hned na to se uvolnil a jemně zamračil. „Bello,“ vydechl, ale nic víc nestačil říct, protože jsem mu skočila do řeči.

„Nebudeme se milovat... Ty mi jen umyješ záda a možná se ti za to odměním,“ mrkla jsem na něj a sledovala, jak jeho oči pomalu černají.

Ještě více jsem se usmála, pak ho chytla za ruce, propletla naše prsty, a společně s ním jsem se vydala do koupelny.

Hned, jak jsem spatřila velkou rohovou vanu, jsem pomalu střádala plány, jak ho do ní někdy dostanu, teď jsem však měla chuť se s Edwardem pomazlit ve sprchovém koutě.

Zastavila jsem až před ním, otevřela skleněné dveře a koukla se na Edwarda, který mi najednou připomínal Demetriho – byl stejně mimo. Nečekal, že bych něco takového udělala. Malou chvíli jsem se dívala do jeho překvapeného a nechápavého obličeje. Neodolala jsem a tiše a krátce jsem se zasmála.

Můj smích ho probudil a než jsem se nadála, svetřík se válel někde v rohu koupelny, můj snoubenec mě líbal na rty a jeho prsty zamířily k rozepínání mé podprsenky. Hned, jak ji rozepnul, kousek ode mě odstoupil, aby mi ji mohl sundat. Než jsem se nadála, ležela vedle svetru.

Chtěl mě znovu políbit, ale nedovolila jsem mu to – sundala jsem mu rozepnutou košili i triko, které pod ní měl, a hladila a líbala ho po vypracované hrudi.

„Nezapomínej, lásko, jsme tu proto, abychom se osprchovali... Moc mě nepokoušej, nebo uvidíš,“ varovala jsem ho a skrz řasy se mu podívala do očí.

Na jeho tváři se objevil pokřivený úsměv, který jsem na něm tolik milovala, pak mi jednou rukou odhrnul vlasy na záda, aby se mohl lépe dostat k mému pravému oušku. „Já a pokoušet? Jen tě rozmazluji,“ bránil se a začal laskat jak ouško, tak krk.

„Pokoušíš,“ stála jsem si za svým a zaklonila hlavu, abych mu naskytla více místa.

Tiše a nádherně se zasmál. „Já rozmazluji, ty pokoušíš.“

Jemně jsem se zamračila. „Vážně? Já tě pokouším?“ žasla jsem.

„Jistě,“ přikývl, odtáhl se ode mě, aby se mi mohl podívat do očí. „Tvoje hluboké a něžné čokoládové oči, o kterých se mi zdá v mých krátkých snech... Tvoje růžové rty vybízejí k polibku... Tvoje dlouhé vlasy, které splývají po dokonalé postavě, která se krásně zakulacuje, jak naše dcerka roste,“ šeptal mi, jeho dlaně mi klouzaly po těle.

Cítila jsem, jak jsem zrudla, jak moje srdce zrychlilo a můj dech se zrychlil.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem a objala ho kolem krku. Někdy nedokážu pochopit, proč si tak dokonalá osoba jako on našla někoho takového jako já. On byl slušně vychovaný, gentleman, měl skvělou rodinu a já? Z domu jsem utekla, byla jsem lehkou děvou, jsem drzá... Zřejmě opravdu platí, že se protiklady přitahují...

„Já tebe.“ Vzal si moji tvář do svých dlaní a znovu mě políbil, tentokrát však pomaleji a více něžněji.

„Navždy?“ zeptala jsem se tiše.

„Navždy,“ přikývl, jeho ruce mě ovinuly a přitiskly k jeho tělu. Opět mě líbal. Než jsem se nadála, sundal mi i ten zbytek oblečení, které jsem měla na sobě. A nejen já, ale i on.

Opatrně si mě vzal do náruče a přenesl nás do sprchového koutu. Pustil vodu a postavil mě pod proud vody.

Hned, jak jsem na sobě ucítila teplé kapky, zavřela jsem oči, hlavu zaklonila a vychutnávala si pocit, jak se mi v těle uvolňuje každý sval.

Na svém rameni jsem ucítila lehké a studené dotyky jeho rtů a na bříšku jeho ruce, které si už namydlil.

„Jen stůj a užívej si to,“ poradil mi tiše.

Nenašla jsem žádný důvod, proč ho neposlechnout. A tak jsem tam stála, oči jsem měla zavřené, voda mi stékala po těle, Edwardovy ruce mě umývaly a jeho rty laskaly na ramenech, krku, uších, tu a tam si schoval svoji tvář do mých vlasů – odhadovala jsem, že vdechuje moji vůni, kterou měl tolik rád.

Tiše jsem zavzdychala, když se jeho ruka dotkla mého místečka.

Moje ruce vystřelily k němu – jednu ruku se mi podařilo dát mu do vlasů, tu druhou jsem položila na tu jeho a donutila ho, aby na chvíli svoje pohyby zastavil.

Až po chvíli jsem si uvědomila, že nejen já, ale i on těžce a hluboce dýchá.

Natočila jsem hlavu a chtěla jsem, ne, přímo potřebovala, aby mě políbil.

Pochopil moji tužbu, možná po tom i on sám toužil, a tak mě hladově a vášnivě políbil.

Ach bože! Jak on mi chyběl! Jeho úsměch, smích, oči, rty, polibky, lehké doteky, jeho starostlivost, jeho něžnost, jemnost...

Byla jsem na něm závislá a zřejmě navždy budu. Ale tuhle závislost jsem milovala...

Ruku, kterou jsem měla položenou na té jeho, si vzal do druhé dlaně a propletl naše prsty. A jeho ruka se znovu pohnula.

Tentokrát jsem zavzdychala nahlas, přímo jemu do úst, hlavu ještě víc zavrátila dozadu a prohnula se v zádech.

„Pletl ses,“ vydechla jsem těžce, „tohle není rozmazlování...“

Neodpověděl mi, jen se mi zadíval do očí a sledoval, co se mnou jeho dotyky dělají.

Cítila jsem to vzrušení mezi námi, cítila jsem svoje vzrušení, cítila jsem jeho vzrušení.

V tu chvíli jsem nevěděla, co vlastně chci – jestli chci, aby přestal, nebo aby pokračoval. Jeho dotyky byly lehké, něžné, ale pro mě byly nesnesitelné, hnaly mě do výšin, přála jsem si, aby přestal, ale toužila jsem po tom, aby pokračoval.

„Edwarde,“ vydechla jsem a dlaň, kterou jsem měla v jeho vlasech, jsem sevřela do pěsti.

Můj dech se zkracoval a tep zrychloval.

Edwardovy rty opět vyhledaly ty mé, za což jsem byla ráda, protože jinak by moje výkřiky byly slyšet po celém domě! Tahala jsem ho za vlasy (kdyby byl člověk, určitě by ho to bolelo) a druhou rukou jsem mu pevně stiskla dlaň.

Hned, jak jsem dosáhla výšin, Edova ruka z mého místečka zmizela, místo toho konečky prstu hladil po bříšku, ňadrech...

Opřela jsem se o něj a snažila se vydýchat tenhle silný a nádherný zážitek.

Vodu jsem přestala vnímat, jediné, co jsem cítila, byly jeho doteky... Díky nim jsem přestala vnímat svoji únavu, která se teď opět bohužel hlásila o slovo. Proto jsem se rozhodla jednat.

Jakmile jsem toho byla schopná, otočila jsem se k němu čelem a podívala se mu do očí, které byly černé jak noc a plné jiskřiček.

Udělala jsem ten malý krůček, který nás dělil, a políbila ho na hruď. Jeho ruce mě začaly hladit po zádech, tu a tam jedna ručka sjela i níž. Stejně jako moje...

Na chvíli ztuhl, pak se však uvolnil, zaklonil hlavu a zavzdychal. Cítila jsem, jak se jeho ruce na mých zádech zatnuly do pěstí.

„Teď si užívej ty,“ zašeptala jsem mu těsně před jeho rty a pak ho políbila, abych utišila jeho vzdechy. Milovala jsem a neuvěřitelně se mi líbilo, jak reagoval na moje doteky.

Druhou ruku jsem položila na místo, kde jsem cítila bít jeho srdce. Byla jsem zvyklá na to, že jeho srdce bije pomaleji než to moje, ale momentálně bilo rychle, jako kdyby člověk právě doběhl maratón.

Tu a tam se naše polibky přerušily, oba jsme se potřebovali nadechnout, on někdy zavzdychal moje jméno tak tiše, že jsem nevěděla, jestli je vůbec vyslovil.

Jeho ruce na mých zádech se uvolnily a opět mě začaly hladit.

Najednou mě však jedna jeho ruka chytla za krk a on si mě přitáhl k polibku. Věděla jsem proč.

Teď to byl on, kdo dosáhl výšin. Teď to byl on, kdo musel tišit svoje výkřiky...

Edward si opřel hlavu o moje rameno a hluboce dýchal. Chvíli jsme tam prostě stáli a nechávali na sebe téct teplou vodu. Hladila jsem ho po vlasech, zádech, ramenou, pažích...

Pak najednou hlavu zvedl, usmál se na mě a vypnul vodu. Opět si mě vzal do náruče a odnesl do pokoje, kde mě postavil na nohy a na chvíli zmizel.

Stála jsem tam, nahá, uvolněná, spokojená, šťastná...

Pak se mě dotkl bílý froté ručník, takový ten drahý, co bývá v luxusních hotelech, a začal mě pomalu utírat – paže, ramena, záda, ňadra, mé vystouplé bříško, nohy,... Když jsem byla celá suchá, ručník zmizel a já opět na chvíli byla sama.

„Dej ruce nahoru,“ poprosil mě tiše za mými zády a tak jsem ho poslechla. Než jsem se nadála, měla jsem na sobě jedno z jeho trik. Pak se najednou objevil přede mnou, už byl oblečen do tepláků a trika, a já si všimla, že v rukou drží moje kalhotky. Pochopila jsem, že mě chce zřejmě celou obléct, a tak jsem prve zvedla jednu nohu, pak druhou, a to samé udělala i u tepláků.

Když mě oblékl, chvíli jsme stáli proti sobě a zamilovaně si koukali do očí. Nemluvili jsme, slova nebyla třeba. Jako první jsem se odhodlala k pohybu a objala ho kolem hrudi.

„Miluji tě, Edwarde. Díky tobě má můj život konečně smysl,“ pronesla jsem.

Objal mě kolem pasu a políbil lehce do vlasů. „Miluji tě, Bello. Ty a naše dcera pro mě znamenáte celý svět. Nic není důležitější, než moje dvě princezny.“

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You don't know - 39. část: