Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You don´t know - 17. část

17.01.2010 (21:45) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4081×

17. část

Na letišti na nás čekali dvě drahá černá a luxusní auta. Jedno si vzal Edward, druhé Martin, který měl jet jako první, protože New York znal velmi dobře a taky věděl, kde bydlím. Alice a Jasper jeli společně s Martinem, takže já a Edward jsme jeli sami.

Samozřejmě, že v New Yorku byla zácpa, vždy mi vadily, a proto jsem chodila buď pěšky nebo metrem. Nevím, jestli ho to znepokojovalo, ale vím jistě, že ho znepokojovala čtvrť, ve které jsem měla pronajatý svůj malý byt. Já jsem byla nadšená, na rozdíl od Edwarda.

Byla jsem nadšená, že jsem zase jakoby doma. Přeci jen – momentálně jsem se cítila víc doma ve Forks, než tady v New Yorku. Ale i tak jsem nadšeně a překvapeně sledovala, jako bych tu nebyla nikdy nebo naposled před pár lety…

Konečně jsme se dostali do té správné ulici, k tomu správnému domu. Edward se na něj nedůvěřivě díval, já naopak s radostí, nadšením. Rychle jsem si odepnula pás a vyskočila z auta, abych se na ten cihlový dům nemusela dívat přes černé okénko u auta. Koutkem oka jsem zahlédla jeho udivený a vystrašený pohled, ale bylo mi to jedno.

Než jsem se nadála, tak byl taky venku, stál vedle mě a objímal mě kolem pasu. Usmívala jsem se od ucha k uchu. Rychle jsem z batohu vytáhla klíčky a vydala se k hlavním vchodovým dveřím.

„Připadá mi to, jako by to bylo před několika měsíci, co jsem se sem stěhovala,“ vydechla jsem, když jsem se objevila na chodbě. V domě byl klid, většina nájemníků byla zřejmě v práci.

„Jo, taky mi to připadá velká doba, co jsem za tebou letěl, protože jsi mi do telefonu řekla, že jsi těhotná,“ přikývl Martin, který už byl za mnou se svými a jedním i mým zavazadlem za mnou. Jako ostatní. Zamířila jsem k schodišti a za chvíli jsem byla na patře.

Rohové dveře vypadaly stejně, jak jsem si je pamatovala a jak jsem je zamykala. Usmála jsem se, strčila klíč do zámku a otočila dvakrát doprava. Drkla jsem do dveří, které se tak otevřeli a já spatřila obdélníkovou chodbu.

Chvíli jsem se na ni jen dívala a vnímala to dusno, které v bytě bylo, pak jsem se otočila na ty čtyři  a pokynula jim, ať jdou dovnitř. Rozsvítila jsem na chodbě, na tváři jsem stále měla úsměv.

„Bude se tu muset vyvětrat,“ zamumlala jsem si pro sebe. Všichni jsme se namačkali do malé místnosti. Čtyři páry očí mě sledovali, sledovali každý můj pohyb. Já jsem mezitím šla do svého pokoje, kde se nic nezměnilo. Postel byla pořád neustlaná, tak, jak jsem tenkrát vylezla, tak i tak zůstala.

I když New Yorský vzduch nebyl nejčistší, i tak jsem musela vyvětrat a tak jsem otevřela všechna okna, která tu byla. Pak jsem zamířila do kuchyně, spojená s obývákem. Tentokrát už šli za mnou.

Martin se posadil ke stolu, jako tenkrát a já se dívala na kuchyňskou linku, na které bylo prázdné balení od steaků. Musela jsem se zasmát. Edward, který opět stál vedle mě, se na mě nechápavě podíval. Odpověděla jsem mu tím, že jsem ukázala na tu věc, na kterou jsem před chvílí zírala. Taky se krátce zasmál.

„Takže, tohle je obývák, společně s kuchyní… Naproti je můj pokoj, ty dveře napravo jsou na záchod, a ty nalevo, u dveří, do koupelny,“ popsala jsem jim krátce svůj malý, ale útulný byteček. Alice s Jasperem se usadila na mé sedačce před televizí, která najednou hrála.

„Měla by sis odpočinout Bello… Zítra se mnou půjdeš na nákupy,“ informovala mě Alice a já na ni vyvalila oči.

„Cože?“ vydechla jsem.

„Alice! Dej Belle trochu více času na vydechnutí, ano? A pochybuji, že touží po tom, aby s tebou navštívila všechny obchody, které tu jsou! Mysli taky trochu na to malé, ano?“ zastal se mě Edward, který si mě ještě víc přitiskl k boku. Alice jen protočila oči…

„A co mám tedy dělat, no?“ zeptala se mírně nabroušeně. Chtěla jsem ji trochu utišit.

„Kdo říkal, že nakupovat nesmíš? Klidně můžeš, Alice… Klidně mi něco kup, ty budeš vědět co a taky se můžeš kouknout na dětské oblečení,“ utišila jsem ji a hned, jak jsem to dořekla, už stála, ve tváři nadšený a dychtivý pohled.

„To je skvělé, Bello! Vážně skvělé! Jaspere! Martine! Jedeme nakupovat!“ zavelela Alice, stále šťastná a radostná. Na rozdíl od kluků, kteří se zatvářili otráveně.

„Tak ti děkuji, Bello. Já se přimluvím, aby si sem mohla a pak ty na mě takhle!“ otočil se na mě Martin, který se mračil. Omluvně jsem pokrčila rameny a sklonila svůj pohled.

„No, tak! Pojďme! Ať těmhle dvěma… vlastně třem, dopřejeme taky trochu soukromí!“ popohnala je.

Slyšela jsem, jak za nimi bouchly dveře a tak jsme zůstali sami. Až teď jsem se odhodlala zvednout svůj pohled od země. Odtrhla jsem se od Edwarda a šla vypnout televizi, která by se Emmettovi určitě nelíbila. Ani trochu se nepodobala té, co měli oni v obýváku, ale mě tahle v pohodě stačila.

„Je hodně naštvaný? Martin? Nebo Jasper?“ zeptala jsem se tiše, když jsem procházela kolem něj na chodbu, abych si vybalila věci.

„Jasper je zvyklý… A Martin se zklidní,“ utěšil mě Ed, který mi sebral zavazadla, které jsem chtěla vzít. Vešla jsem do svého pokoje a nervózně se na něj koukla. Tenhle byt nesahal ani po paty tomu nádhernému domu, ve kterém žil on ve Forks. Možná odhadoval, na co myslím, protože v tváři měl nádherný úsměv.

„Hezký pokoj… Vlastně celkově byt.“ Úsměv jsem mu teď oplatila.

„Díky. Všechno tu tak bylo, když jsem se nastěhovala.“

„Jen tahle část města se mi nezdá,“ zavrtěl hlavou. Sedla jsem si na postel a otevřela první velký cestovní batoh.

Chtěla jsem si vybalit, Edward to zřejmě odhadl a tak mi poručil, abych si lehla na postel a jen mu dávala rozkazy. Sice se mi to nelíbilo, ale i tak jsem si lehla a říkala mu, kam jaké oblečení patří. Chtěla jsem, aby si do mé skříně mohli dát ještě oblečení ještě oni, ale na to jsem měla až moc malou skříň. Do skříně jsme nakonec narvali i Edwardovo oblečení, ale to bylo všechno.

Byla jsem zoufalá a neustále přemýšlela, kam dám ostatní oblečení. Edward se mě snažil uklidnit, celkem se mu to dařilo, díky sametovému zpěvavému hlasu. Začínala jsem mít hlad, což byl problém – neměla jsem nakoupeno.

Edward mě nechtěl nechat samotnou a mě se už dnes nikam nechtělo, stejně to vypadalo, že by mě ani Ed nepustil, a tak jsem se rozhodla si objednat pizzu. Edward nevypadal nadšeně, ale nic nenamítal, aspoň se najím.

Rozhodla jsem si dát sprchu, abych se více uvolnila. Ed se zatím nabídl, že mi uklidí v kuchyni, abych ten nepořádek, který jsem tam udělala já, nemusela já uklízet. Sprcha splnila svoje účely, cítila jsem se uvolněná a svěží.

Právě jsem vylézala ze sprchového koutu, když jsem si všimla několika bílých věcí. Nechápavě jsem se zamračila, omotala kolem sebe ručník a klekla si k neznámým předmětům. Které nebyly zas tak neznámé.

Musela jsem se usmát. Zřejmě jsem tenkrát neuklidila všechny tampony a testy jsem nevyhodila. Rychle jsem se utřela, natáhla na sebe spodní prádlo, triko a pak ještě svůj teplý župan. Vlasy, které jsem si taky umyla, jsem několikrát pročesala, možná bych se mohla ostříhat, vlasy sem teď měla skoro pod zadek…

Ze země jsem sebrala ty věci, které mi oznámily tenkrát neradostnou, teď již šťastnou novinu. Zamířila jsem do kuchyně, kde právě Edward zavíral okno, vyvětráno bylo a tak mu nic nebránilo.

Slyšel mě a tak se otočil. Když mě tam spatřil, tak trochu polonahou, pousmál se a v očích mu zajiskřilo. Než jsem se nadála, tak mě objímal v pase a jeho rty drtily ty mé. Úplně jsem zapomněla na testy a tampony a volnou rukou jsem ho objala kolem krku a přitáhla si ho ještě blíž. Nebránil se.

Jazykem jsem objela jeho horní ret. Pochopil mě a naše rty spolu začaly hrát vášnivou a složitou hru. Moje ruka sjela k jeho košili, za kterou jsem ho chytla a donutila jsem ho, aby šel dozadu.

Poslechl mě, poslouchal mě na slovo, na každou prosbu slyšel. Moje rty přerušily tu vzrušující hru a začaly se věnovat Edovu krku. Zaklonil hlavu a vydechl. Potěšeně jsem se pro sebe usmála. Za chvíli si sednul na gauč a já si sedla na něj.

Jeho ruce mě teď hladily po zádech, stále si mě tiskl na sebe. Chtěl se položit, ale já jsem zavrtěla hlavou.

„Počkej chvíli… Jen tohle vyhodím,“ zašeptala jsem, lehce ho políbila na rty a chtěla jsem se zvednout, ale on mě zastavil. Koukl se na mou plnou ruku a pozvedl obočí.

„Tampony a těhotenský test… Nic záživného,“ zašeptala jsem. Jemu to však zřejmě připadalo zajímavé a záživné, protože mě chytl za ruku a donutil mě, abych ji trochu povolila. Vzal jeden těhotenský test do ruky a díval se na ty dvě čárky, jako by to bylo to nejcennější na světě.

„Tohle ty chceš vyhodit?“ zeptal se po chvíli, užasle se na mě podíval. Nechápavě jsem se zamračila.

„Jo… Vždyť to nic není. Jen těhotenský test.“

„Který potvrzuje to, že čekáš naše dítě. Potvrzuje to, že budu otec,“ doplnil mě Edward a vzal si i ten druhý test. Musela jsme se usmát.

Zvedla jsem se, abych aspoň ty tampony vyhodila a nechala Edwarda, stále zírající na testy, na gauči samotného. Linka byla poklizená stejně jako jsem se sem nastěhovala.

Pak jsem zamířila do svého pokoje, ze skříně vytáhla šedé volné tepláky a pak jsem z posledního šuplíku u psacího stolu vytáhla jedno tlusté fotoalbum. Z pod postele jsem vytáhla starou krabici od bot.

Tyhle dvě věci byly moje minulost. Plus tedy ještě notebook, který jsem taky vzala a vrátila se za Edwardem, který se stále díval na dva pozitivní těhotenské testy.

Kupodivu zvedl hlavu, když jsem na nízký stolek položila krabici, na niž bylo fotoalbum a notebook. Podíval se na mě, tentokrát překvapeně a zvědavě.

„Slíbila jsem ti, že ti řeknu svůj příběh…,“ začala jsem. Edward se nadechl, odložil testy vedle krabice a pak mě objal kolem ramen. Podívala jsem se mu do očí a pak položila ruku na notebook, který byl úplně nahoře.

„Tyhle tři věci jsou moje minulost,“ dodala jsem, tentokrát šeptem a opět spojila naše pohledy.