Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - Prolog + 1. kapitola

26.01.2012 (18:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 91× • zobrazeno 16046×

Prolog

Znáte to… Jste holka, se kterou lomcují hormony, a na škole máte sexy kluka, za kterým se každá otočí. Jenže tady nutno dodat, že vaše sebevědomí je na bodu mrazu a vaše matka má na Facebooku víc přátel než vy. To je můj život a moje katastrofální problémy.

Stalo se to tenkrát asi takhle. Konal se ples… Byl to takový ten ples – neples, na který všichni rychle zapomenou, ale holky využijí příležitost, kdy můžou vybrakovat otcovo konto, aby si koupily šaty a ty pak předváděly, ačkoli jim z toho často vypadávaly prsa. No, a kluci? Ti zase využívali možnost, která jim dovolovala z nich ty šaty strhnout. Samozřejmě za doprovodu alkoholu a žvýkacího tabáku… Světe, div se, kultura přichází.

Stála jsem u té velké mísy s punčem v šatech, ve kterých jsem se nemohla hýbat, protože by se mi vyhrnuly až nad zadek. Máma je na mě navlékla se slovy, že když už nemám prsa, tak mám využít nohy. Nevím, k čemu jsem je měla přesně využít, ale natáhla je na mě násilím, a tak jsem si sbalila svých pět švestek a s velkou slávou odešla na tenhle ples… A bavím se. Moc. Koutky se mi můžou roztrhnout a mám kolem sebe tolik přátel, že už se v tom ztrácím. Bránice mě od smíchu bolí…

„Ahoj,“ hlesl sametový hlas a já se zbrkle otočila a červený kelímek s punčem pár kapek vyvrhl na parkety. Snad se na tom nikdo nezabije. A přede mnou stál on. Sen snů a kluk, za kterým se všechny otáčely. Edward Cullen. Každá po něm toužila a každá se ho chtěla dotknout. Já jsem mezi ně rozhodně nepatřila.

„Ohm… Ahoj,“ šeptla jsem. Fajn, přiznávám, obdivovala jsem ho už od prváku, kdy jsem usnula na hodině, a on mě probudil a zašeptal mi správnou odpověď, když mě profesor vyvolal. To jsem totiž zjistila, že je nejenom naprosto oslnivý, vysoký a stylový. Byl tak jemný, něžný a milý… Dobře, poradil mi jen jednou. A co? Neříkám, že mi hned navlékne zásnubní prsten, ale chodí štěstí dokola… Tam tam ta dá!

„Ty piješ?“ zeptal se se staženým obočím. Otevřela jsem ústa k odpovědi. Je mi osmnáct a díkybohu jsem nežila jen v zemi blahobytu, ale taky v zemi, kde je alkohol povolený až od jednadvaceti. Sedět za volantem a ohrožovat desítky lidí můžu, ale pít…

„Já?“ vypadlo ze mě nervózně a tiše. Podívala jsem se na červený kelímek v mé pravé ruce a podrbala se na čele. „Ne. Jen jsem to ochutnala. Nejsem alkoholička, protože ty nikdo nemá rád…,“ plácala jsem pitomosti a přitom máchala rukama, takže jsem stále rozlévala obsah kelímku všude kolem.

„Proč na tuhle mluvíš?“ zeptala se Lauren s její partou slepic. Sklonila jsem hlavu a kapitulovala.

„Protože ji chci požádat o tanec,“ odpověděl ledově a já zase vzhlédla. Shlížel z vrchu zlostně na Lauren, která to přehnala s lakem a gelem na vlasy, takže vypadala, že si týden nemyla vlasy.

„Kapitán basketbalového mužstva nemůže…,“ začala svůj proslov se zvednutým ukazovákem a u toho kroutila hlavou. Byla mistr grimas.

„Co nemůže, Lauren? Co chceš říct?“ zasyčel skrz zuby.

„Dělej si, co chceš, Edwarde. Vždyť já se tady o to vlastně starat vůbec nemusím. Klidně si zatancuj s největší nulou v sálu…“ Během jejího monologu jsem zírala do svého kelímku a uvědomila si, že to já jsem tady ta největší nula v sálu, ale obsah mého kelímku ještě na nule nebyl. Bez dalšího rozmýšlení jsem vymrštila ruku a červená tekutina stékala Lauren z vlasů na bílé šaty.

„Ty, děvko!“ vyprskla s rukama nataženýma před sebou dlaněmi vzhůru.

„Promiň. Moc se omlouvám,“ vyhrkla jsem a chtěla to vzít zpět. Natáhla jsem ruce, abych jí nějak pomohla. Odstrčila mě od sebe a rozběhla se pryč. S vyvalenýma očima jsem ji pozorovala a pak se otočila na Edwarda, kterému cukaly koutky.

A pak se stalo něco neskutečného. Edward zvednul ruku a mně se rozbušilo srdce. Jestli to udělá… Jeho bílé prsty se blížily k bronzovému hnízdu. Už tam bude… Je tam. Zabořil ruku do svého rozcuchu a já se rozpouštěla jako čokoláda ve vodní lázni. Za ty tři roky pozorování jsem zjistila, že tohle dělá vždycky, když je nervózní. Dotyčná, před kterou tohle udělal, s ním začala brzo chodit. Ale to je blbost… Jen jednou o mě vážně zavadil pohledem, a to, když mi sundali rovnátka.

Potom mi nabídl rámě.

„Můžu poprosit o tanec?“ zeptal se s tím intenzivním zlatým pohledem a já zase zůstala civět.

„Tak… Já to jen položím,“ vyblekotala jsem a položila kelímek na stůl. Pak jsem se zaklesla do paže nejhezčího kluka na škole a nechala se odvést na parket. Nevěděla jsem, co s rukama, a tak Edward něžně vzal mé ruce do svých a položil mi je kolem jeho ledového krku. Panebože… Kde tu kůži vzal? Byl to ten nejjemnější satén a já ji okamžitě instinktivně pohladila.

Jeho dlaně mi přistály kříži.

„Zasloužila si to,“ řekl po chvíli přesvědčeně, zatímco já jsem skenovala očima svoje nohy, aby se hýbaly v souladu s jeho a nepošlapala jsem ho třeba.

„Nevím, kde se to ve mně vzalo,“ přiznala jsem a vzhlédla. A jeje. To jsem neměla dělat. Ty oči měly na škole dost známou pověst. Jakmile se do nich podíváš, jsi v pasti. „Řekla mi, že jsem děvka,“ řekla jsem se smíchem. Nevím, jak jsem si tenhle titul získala, protože jsem ve svých osmnácti letech byla stále panna, ale o tom nikdo nevěděl. A ani nebude. Ačkoli mi bylo po většinu času jedno, co si o mně lidi myslí, tak tohle tajemství nikdo znát nemusí. A neznal, jak je vidět.

„Lauren ti ten punč jen tak neodpustí,“ varoval mě a já si povzdechla.

„No, jo. Střední škola je už tak nesnesitelná a já ještě přileju punč do ohně…“

„Střední škola je nesnesitelná?“ zeptal se překvapeně.

„Neposlouchej mě. Jen… Asi mi ten alkohol vlezl do hlavy.“

„Ani jednou ses z toho nenapila,“ odporoval a já zrudla. Jeden z nejhorších trapasů je, když vás někdo načapá, jak předstíráte, že jste opilá.

„Měla jsem už doma. Máme takovou tradici. Panáka pro štěstí,“ vymýšlela jsem si a Edward mě nevěřícně pozoroval.

„Ahoj, lidi,“ zašveholila Edwardova sestra Alice a skočila Edwardovi na záda. Edward mě pustil a snažil se ze sebe to klíště setřást.

„Bello, po plese všichni odcházíme k nám. Jsi zvaná,“ řekla radostně a vtiskla Edwardovi letmý polibek na tvář. Pak odběhla pryč a já za ní vyjeveně zírala. Tolik energie nemám ani v křesle u zubaře, když se snažím zdrhnout.

„Nemusíš chodit, jestli nechceš,“ začal omluvně Edward.

„Jestli mě tam nechceš ty...“

„Chci tě. Tedy, tam – u nás doma. Na večírku. Bude zábava,“ vykoktal a já přikývla s ohňostroji v očích.

A tak se to stalo. Takhle jsem odešla z plesu s Edwardem Cullenem, se kterým jsem ve dvě ráno přišla o panenství. Byla jsem plně střízlivá a zkurveně to bolelo. Prostě jsme jen podlehli našim touhám a hormonům. Tohle se prostě stává. Naštěstí z toho nevzešlo nechtěné těhotenství, takže se žádný malý Edward v mém náctiletém břiše nekonal. Ale vzešlo z toho něco jiného – zamilovala jsem se do něj a byla jsem v tom až po kotníky a neznala cestu zpět.

1. kapitola

Stála jsem na školním parkovišti se sluchátky v uších. Rukama jsem si objímala trup a snažila se zahřát. Dneska mělo být teplo – aspoň to tvrdili meteorologové, takže jsem si vzala sukni a košili. To jsem se přepočítala. Kdybych aspoň měla řidičák. Jenže po tom, co jsem ho neudělala ani na podruhé, vyhýbám se obloukem autoškole. Řidičák mi prostě nebyl přán.

Ze dveří vyšel Edward a já padla na bok mezi auta, aby mě nezahlédl.

„Au,“ zahalekala jsem a prohlížela si odřený loket. Seděla jsem za modrou Toyotou a čekala, až zahlédnu kola Volva opouštět parkoviště. Byly to dva týdny ode dne, kdy jsem si přestala kreslit jablíčko  - dobře, to jsem nedělala – a my se ještě neviděli. A netušila jsem, co mu řeknu, až se uvidíme… Ahoj. Jak se máš? Teda to byl dobrej večírek – hlavně to, jak jsme spolu vyspali, aniž bychom spolu měli nějaký, byť jen kamarádský, vztah. Hm. Máš ten úkol z biologie?

„Bello?“ Edward stál nade mnou a nejspíš celou dobu pozoroval, jak tu lezu po čtyřech a schovávám se.

„No?“ zeptala jsem se a stále tam klečela.

„Co to děláš?“ Černé upnuté kalhoty a hrubá šedivá košile… Vražedná kombinace. Vstala jsem a začala si vymýšlet.

„Já… Já… Já si tu prohlížím… Ztratila jsem náušnici.“ Edward mi odhrnul vlasy, aniž by se mě dotknul.

„Vždyť máš obě dvě,“ namítl a já zvedla rozbitou ruku k uším.

„Myslela jsem, že jsem ji ztratila,“ zamluvila jsem to a uvědomila si, že přede mnou stojí kluk, se kterým jsem se poprvé milovala, a do kterého jsem beznadějně zamilovaná, takže jsem začala sbírat odvahu. „Edwarde, nechtěl bys zajít na večeři? Edwarde?“ zeptala jsem se, když hypnotizoval můj loket. Zamávala jsem mu před černýma očima. Dneska už je má zase černé.

„To nejde. Já nemůžu…,“ řekl a začal couvat. „Promiň,“ naznačil rty a otočil se na patě. Civěla jsem na to, jak odchází a přemýšlela, co jsem udělala špatně.

Co jsi udělala špatně? Ty jsi celá špatně.

„Steve Zemsky mě právě pozval na rande!“ zařvala mi moje nejlepší kamarádka Viola do ucha. Smutně jsem probodávala očima Volvo, jak opouští parkoviště, a ji ignorovala.

„Slyšíš, Bí?“ zeptala se a zatřásla mým ramenem.

„Slyšela jsem tě dobře a neříkej mi tou hloupou přezdívkou!“ vřískla jsem a odpochodovala k jejímu autu.

„Co se stalo? To ta písemka z trigonometrie. Banner je kretén a všichni to ví. To není žádný tajemství,“ řekla mi přes střechu auta.

„Z té mám za jedna, ale musím ti něco říct,“ odpověděla jsem a kývla, aby vlezla do auta. Obě jsme měly otevřené dveře a jednou nohou jsme stály pořád na asfaltu.

„Spala jsem s Edwardem Cullenem,“ řekla jsem tiše a rychle.

„Cože?“ vyprskla mi do tváře a já si ji otřela, protože mi poprskala obličej.

„Já a Edward. U něj. Před čtrnácti dny.“

„Jak?“

„Prostě se to stalo.“

„Jo, prostě šel a narazil do tvojí…“

„Violo, stačí.“ Obě jsme se posadily na sedadlo a vydýchávaly to vyřčené tajemství.

„Co budeš dělat?“ zeptala se a nastartovala. Zapnula jsem si pás a pokrčila rameny.

„Nic. On mě nechce a já se na to prostě pokusím zapomenout.“

„S Edwardem Cullenem… Jaký to bylo?“ zeptala se zvědavě a já se začervenala.

„Hezký, ale taky divný… V jednu chvíli jsme se do sebe zamotali, ale jinak…. Víš, nebylo na tom vůbec nic romantického, ale zároveň bylo romantické úplně všechno,“ básnila jsem o tom a Viola mě s pozdviženým obočím pozorovala.

„Ale nemiluješ ho, že ne?“

„Ne. Samozřejmě, že ne,“ zamítla jsem to a odvrátila svoji tvář k přednímu oknu, aby moje oči neprozradily mou chabou lež.

„To je dobře, protože tím by sis to pěkně zavařila,“ utrousila a já udělala kyselý škleb. Měla pravdu. Zavařila jsem si to. Zamilovala jsem se do Edwarda Cullena a teď si to musím sežrat… Violu neměli asi rádi rodiče, a tak ji pojmenovali Viola. Mě asi neměl rád někdo nahoře, protože mi připravil tohle. Tak pěkně děkuju.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - Prolog + 1. kapitola: