Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - 22. kapitola

08.03.2012 (20:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 74× • zobrazeno 11508×

„Tak… Co kdybych ti řekl, že jsem upír?“

Příšerné ticho proťalo jen tlukot jejího srdce – téměř vyletělo. Když ta otázka vzešla z mých úst, uvědomil jsem si, jak je absurdní. Bella na chvíli zavřela oči, a pak si znovu povzdechla.

„Kdybys mi řekl, že jsi upír, řekla bych ti, že pašuješ heroin a jsi sjetý.“

„Co? Nejsem sjetý,“ bránil jsem se. Čekal jsem křik a smích, ale ona mi řekne, že jsem na heroinu. To může říct jen moje sladká Bella.

„Tak, kde to máš, co?“ vyštěkla a začala mi prohledávat kapsy.

„Bello, co děláš?“ Chytil jsem její ruce a odstoupil od ní, protože jinak by mě tu celého svlékla, aby mohla moje oblečení důkladněji prozkoumat.

„Co sis to vymyslel, co?“ zeptala se a chytila mě pod bradou. Zvedla mi hlavu tak, abych koukal do světla. „Jsi moc vysoký. Počkej,“ řekla a sebrala židli od jídelního stolu. Postavila ji ke mně a vylezla na ni. Pak mi znovu zvedla hlavu a s přimhouřenýma očima pátrala po bůhví čem.

„Prohlídka skončila?“ chtěl jsem vědět, když mě zamyšleně pustila.

„Asi. Očividně jsi při smyslech,“ řekla a vrazila mi pusu. Slezla ze židle a zasunula ji zpátky.

„Bello, já jsem upír,“ zopakoval jsem znova. Podruhé to šlo snadněji.

„Ježiši kriste,“ utrousila otráveně. Už si našla jinou biblickou postavu.

„Co je? Čemu na tom nevěříš?“ zeptal jsem se dotčeně, protože jsem ji očividně akorát otravoval.

„Čemu na tom nevěřím? Vždyť já jsem vlastně úplně pitomá! Jak ti nemůžu nevěřit, že jsi upír?“ zaštěkala na mě a začínala mě vytáčet. Ona mi prostě nevěří. To je ještě horší, než kdyby tady demolovala židle, aby si vyrobila kůl.

„Naznačuješ mi, že ti lžu?“ zavrčel jsem.

„Co zase vrčíš? Teď nejsme v posteli,“ řekla posměšně.

„Já přijedu po dvou dnech, těším se, až tě uvidím, a jediné, co mě čeká, je přítelkyně, která mi prohledává kapsy.“

„Ale Viola říkala…“

„Jo, takže Viola říkala. No, tak to potom chápu. Když to Viola říkala, tak to bude pravda. Já ti děkuji, že mi tak věříš. Cítím se líp,“ přecedil jsem skrz zuby. V podstatě by mi neměla věřit vůbec, ale to ona nevěděla, takže princip zůstává stejný.

„Já jsem neřekla, že ti nevěřím!“

„Tak proč mi prohledáváš kapsy, když mi věříš?“

„Slyšel ses, co jsi před pěti minutami řekl?“ rozčilovala se a máchala rukama. Ona snad bude mít svoje dny nebo co.

„Proč na mě řveš?“ zeptal jsem se tiše a usmál se, protože jsem vážně začal sázet na rozbouřenou hormonální hladinu. Bella zaskřípala zuby.

„Víš, co? Pro dnešek s tebou končím,“ prskla a šla ke dveřím. Chytil jsem ji pod loktem a stáhnul zpátky.

„Až potom, co skončím já s tebou,“ vysvětlil jsem a obrátil se k odchodu. Začala se se mnou, k mému překvapení, přetahovat. Jakoby chtěla vyjít ze dveří první, což jsem nechápal. Nejspíš zapomněla, že tohle je její dům.

„Vždyť tu bydlíš, tak kam si myslíš, že jdeš?“ zasyčel jsem a ona se začervenala.

„Naštval si mě!“ vysvětlila mi s nataženým ukazovákem zuřivě.

„Ty mě víc!“ opáčil jsem a už jí vrčel do tváře. Bylo mi jedno, jestli to vypadá podivně, protože jsem jí to stejně řekl.

„Ale ty mě nejvíc!“ Než jsme stačili ještě něco dodat, vrhli jsme se synchronizovaně na sebe. Strhla mi bundu z ramen a rozepnula poklopec. Opřel jsem ji o zeď a omotal si její stehna kolem pasu. Perfektně mi hrála do karet, protože měla sukni. Strhl jsem z ní kalhotky – už věděla, že mně nedělá problém prádlo trhat… Jen mi ten důvod nevěřila.

Vnikl jsem do ní tak prudce, že jsem se na chvíli zastavil a čekal na její reakci. Ale ona jen slastně zavzdychala a já se pod tím úžasným zvukem skoro roztřásl. Pevně jsem ji chytil za boky a znovu přirazil. Být v ní bylo to nejdokonalejší, co si umí upír snad představit… Lepší než lidská krev. Bylo to jako být v měkké, horké peřině, kam jsem bez problémů vklouznul, a tím se dostal do ráje.

„Chci tě,“ zamumlala mi do ucha a já se samolibě usmál.

„I když jsem na drogách?“ zavrčel jsem.

„To je mi jedno,“ řekla omámeně a znova zakřičela. Tahala mě za vlasy a sklouzávala zády dolů po zdi, protože přestávala ovládat svoje tělo. Vzpomněl jsem si na její slova o vrčení a automaticky jsem jí tak zavrčel do tváře, že se to rozléhalo po celém domě. Spustila ze mě ruce a bezvládně je nechala viset podél svého těla. Začal jsem cítit její stahy kolem mého mužství, když se blížila k vrcholu. Zrychlil jsem, a pak ještě jednou přirazil a ona se prohnula v zádech, protože jsem v ní byl až na dně. Pak se zhroutila a já ji málem nezachytil, protože jsem prožíval svoji vlastní explozi. Upíří orgasmus se nedal popsat slovy… To bylo něco šíleného.

Tam, kde jsme skončili, jsme dopadli na zem a já ji hladil po vlasech, když se mi opřela hlavou o hruď. Trochu jsem se nadzvednul, abych si natáhnul kalhoty.

„Hádky jsou vážně super afrodiziakum,“ vydechla spokojeně.

„Budeme si muset najít jiné, protože já se s tebou hádat nechci,“ odvětil jsem, a pak mě něco napadlo, když jsem cítil její horký dech na prsou. „Bello, poslechni si to,“ zašeptal jsem.

„Co?“ zeptala se a já se narovnal.

„Slyšíš moje srdce?“ Opřela se dlaní o moje rameno a přitlačila se blíž. Pak zdvihla hlavu a zamračila se na mě. „Tak slyšíš ho?“ Chvíli si mě prohlížela, ale položila se uchem zpátky a chtěla zaslechnout něco, co neexistuje.

„Ne. To je divné,“ řekla a já protočil oči.

„Bože…“

„Neber boží jméno nadarmo!“ přerušila mě a pleskla mě přes břicho.

„Přines mi nějakou ocelovou věc… Něco z kovu. To je jedno…“

„A to proč?“

„Protože mi nevěříš, takže přines,“ řekl jsem a ona otráveně vstala. Stáhla si sukni a ploužila se do kuchyně. Po chvíli přehrabování mi přinesla lžíci s výrazem mučedníka. Hned, co mi ji vložila do dlaně, jsem ruku nepatrně sevřel a za chvíli zbyl ze lžíce jen prach. Foukl jsem do něj a exlžíce se rozptýlila po chodbě.

„Ta byla ze stříbrného servisu po babičce!“ zavzlykala Bella.

„A proč si vzala stříbro?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Protože jsem asi chtěla udělat dojem – co já vím.“ Plácnul jsem se do čela. „Tak moment!“ křikla po chvíli. „Ty jsi právě rozdrtil lžíci na prach!“ obvinila mě. Konečně.

„Ano, protože jsem upír. Což už se ti tady několik minut snažím říct!“ Vyskočil jsem na nohy a ona ustoupila o krok. Tak, a je to tady. Křik a běh.

„Upír,“ zopakovala a podle výrazu nevěděla, jestli jsem se nezbláznil, anebo říkám pravdu. Nebo taky, jestli nejsem na drogách.

„Bello, ale já tě miluju. Udělal bych pro tebe všechno na světě a…,“ nedokončil jsem to, protože ke mně přešla a vytáhla mi horní ret nad zuby. Hrála si na zubaře a zkoumavě prohlížela moji dutinu ústní.

„Kde máš tesáky?“ zeptala se a já převrátil očima nad tím pitomým mýtem.

„Nepotřebuji,“ utrousil jsem a vzpamatovával se z toho, že stále ještě nekřičí a nehází po mně věci.

Pak mi položila ruku na čelo.

„Studený,“ zamumlala. „Zavrč,“ přikázala mi a já tak učinil. Položila svoji teplou tvář na moje prsní svaly a poslouchala ten doznívající zvuk.

„Hmm,“ protáhla a tím drásala moje nervy. Neměl jsem tušení, na co mohla myslet.

„Mluv se mnou,“ požádal jsem ji po chvíli nervózně, protože se to už nedalo vydržet.

„Nemám ti co říct,“ odpověděla a já ztuhnul, i když měla pořád ruce kolem mého pasu. Řekla to tak zvláštně, že jsem se bál, i přes naši momentální, těsnou blízkost, že se mi vzdaluje. „Teda mám. Na úřadě byla hrozná nuda a ve škole na mě pořád všichni zírali. Navíc jsme psali písemku, kterou jsem totálně pokašlala…“

„Cože?“

„No jo. Ty jsi byl na horách a já tradičně nevěděla, o co v tom testu kráčí..."

„Bello, já myslel, že už mi věříš,“ šeptl jsem a pustil ji, abych se jí mohl dívat do očí.

„Ale já ti věřím. Spousta věcí teď dává smysl. A jsem naštvaná, že jsi mi to neřekl dřív… I když vlastně nejsem, protože to asi nemůžeš vykládat každému.“

„Ale ty ses s tím vůbec nijak… neprala.“ Ona šla vážně naprosto mimo mé chápání. Být v její hlavě musí být famózní zážitek.

„A s čím se mám prát? Já se tebou chodím, mám pravidelně skvělý sex a ještě k tomu jsem se do tebe zamilovala. Tak co mám teď dělat? Poskakovat tady a řvát, že jsi zrůda? To nejsi. Já vím, jaký si. Kdybys mě chtěl zabít, tak mě nejspíš neobjímáš. Já možná nejsem úplně normální, mám neskutečnou smůlu a pořád padám, ale taky nejsem pitomá.“ Zíral jsem na ni s otevřenou pusou. Kdybych potřeboval vzduch, tak mi tímhle vyrazí dech.

„Takže ti je úplně jedno, že jsem upír?“

„No, už v kině jsem ti říkala, že upíři jsou lepší. Jsou sexy,“ vysvětlila a zazubila se. Já myslel, že odpadnu. Vrazil jsem si obě ruce do vlasů a civěl na ten zázrak přede mnou.

„Piju krev,“ oznámil jsem. Nakonec jsem tu v šoku já a ne ona.

„Jo, to mi taky došlo. Ale stejně si teď přidám jako idiot. Jak jsem si mohla myslet, že je kůže z ocele genetická porucha... Mělo mi to docvaknout dřív. Ale já vážně nečekala, že zrovna já začnu chodit s upírem. Už to, že chodím s Edwardem Cullenem je vážně…,“ povídala a povídala a já nebyl schopný slova. „Prostě závěrem… Jsi to pořád ty. Jen teď vím, že jsi vážně výjimečný.“ Kdybych necítil její krev, tak si myslím, že něco bere ona a ne já. Ale byla to Bella a všechno, co řekla, myslela vážně.

Zase mi začal zvonit mobil a já to tentokrát zvedl, protože tohle jsem musel vstřebat.

„Co chceš?“ zeptal jsem se Alice.

„V domě byl člověk. Podle pachu Viola Pevensová,“ oznámila.

„Co?“

„Slyšíš dobře. Dotýkala se i našich starých, rodných listů z Aljašky a dokonce i krve v lednici.“

„Myslíš, že to ví?“

„Těžko říct. Normální, racionálně uvažující člověk by na to ani tak nepřišel. Začnu teď hlídat její budoucnost… Třeba, jestli ji neuvidím na policii.“

„Dobře.“

„A Edwarde – vaše budoucnost s Bellou se vyjasňuje. Měl bys jí říct, co jsem viděla.“

„Sbohem, Alice.“

„Uděláš to, viď. Uděláš!“ zakřičela ještě na mě a já to položil.

„Co se děje?“

Alice měla vizi o tom, že budeš upír… Tohle je vážně k zbláznění. Nikdo mě už neposlouchá – dokonce ani já sám. Řekl jsem, že se do Belly nezamiluju – stalo se. Řekl jsem, že s ní nezačnu chodit – stalo se. A řekl jsem, že ji neproměním… Tamtadadá. Myslím, že bych se asi ani neměl pokoušet dávat si novoroční předsevzetí.

„Viola se vloupala k nám do domu. Prosím tě, kde jsi Violu našla, a jak jste se začaly kamarádit?"

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - 22. kapitola: