Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - 20. kapitola

06.03.2012 (10:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 86× • zobrazeno 12208×

Bella

Dalo mi vážně velkou práci, abych Edwarda udržela z dosahu sprchy a mohla se tak v klidu umýt. Když už jsem nepříčetně řvala, aby ten nadrženec vypadnul, zakňučel, jako kdybych mu vyškubala vlasy, a vycouval z koupelny. Za normálních okolností bych ho tam nechala samozřejmě, ale věděla jsem, jak je sprcha důležitá, a kdyby tam byl on, tak se neumyji já – on by umyl dlaždičky mými zády.

Jenže když jsem vyšla ze sprchového koutu, na umyvadle ležel ručník, kartáček, tričko a další toaletní potřeby. A co na tom bylo tak zajímavého? Předtím to tam nebylo.

Nahá jsem se schovala za stěnu, otevřela dveře a vykoukla jen hlavou do Edwardova pokoje. Ležel na posteli jen v trenkách a nejspíš dělal, že si čte.

Už jste někdy viděli polonahého Edwarda Cullena, co na vás čeká v obrovské posteli?

Ne?

Já jo.

„Můžeš mi říct, jak se dostaly ty věci na umyvadlo?“ zeptala jsem se mírně rozohněně.

„Ty jsi nahá?“ zeptal se, když vzhlédnul s přimhouřenýma očima a hleděl na zeď, která mě zakrývala.

„Ne, chodím se sprchovat oblečená,“ odsekla jsem a dveře zase zavřela. Štvalo mě, že já si tam mydlím tělo a on si sem chodí jak na jarmark.

Jakmile jsem se navoněla, vyčistila si zuby a učesala si vlasy, rozložila jsem to tričko a vztek mě hned přešel.

„Alice by mi žádné tričko nepůjčila?“ zeptala jsem se, když jsem vyšla z koupelny v jeho temně modrém tričku, co mi sahalo do půli stehen. Ještě, že je tak vysoký, protože by se mi zrovna dvakrát nezamlouvalo běhat tu s nahým zadkem.

„To věř, že půjčila, ale strašně jsem si toužil splnit jednu představu,“ odpověděl a knížku položil na stolek. Stála jsem před postelí a kroutila jednou nohou. Ruce jsem měla za zády a čekala, co dodá. „Jak běháš po pokoji v mém tričku.“ Zazubila jsem se. Já zase sním o tom, jak běhá po pokoji nahý. A splnil mi to? Ne. Tohle není žádná rovnováha.

„Mám si pro tebe jít, nebo tam budeš stát celou noc?“ zeptal se po chvíli a z hlasu mu přímo čišela nedočkavost.

„Ta postel je daleko. Asi si pro mě budeš muset dojít,“ hlesla jsem přemýšlivě. Než jsem se stihla rozkoukat, stál u mě a podtrhával mi nohy. Donesl si mě do postele, jako kdybych byla pírko, a já si to užívala v těch velkých, šlachovitých, tvrdých rukou. Po chvíli, kdy na mě nalehnul celým tělem a otřel se svým klínem o můj, bylo tvrdé všechno.

„A teď splníš jednu z mých představ mně?“ chtěla jsem vědět a nechala si laskat krk. Brzo jsem začala vzdychat, ale v tomhle obrovském domě jsem se nebála, že mě někdo uslyší.

„Jakou?“ zeptal se a vzhlédnul s takovým nadšením, jako by snad čekal nějaké perverzní představy, kdy si omotám krk řetězem a budu štěkat… Proboha, to ne. Dobře, tohle asi Edward nemyslel.

„No, že tě konečně budu mít jen pro sebe v posteli.“ V posteli – jsem zvýraznila.

Jako odpověď mi odtáhnul stehna od sebe. Jenže místo toho, aby mě přestal přivádět k šílenství a konečně se mnou splynul v jedno tělo, začal mi rty ochutnávat každý kousek kůže. Po tom, co jeho studený jazyk opustil danou část těla, tam začaly plápolat ohníčky, co mě doslova upalovaly touhou.

„Bože,“ vykřikla jsem, když mi zajel hlavou i mezi stehna a já viděla jen bronzový rozcuch. Majitel si zatím hrál – jenže tohle byla nebezpečná hra. A já se ani nestačila začít stydět, že mi plave jazykem mezi nohama a už jsem byla game over.

„Ty jsi rychlá,“ poznamenal s uličnickým úsměvem. Já za to nemůžu, že má ledový jazyk, který je snad při pohybu rozmazaný nebo co.

„Hmm,“ zamručela jsem s přimhouřenýma očima a natáhla ruku k jeho mužství. Divím se, že mu oči málem nevypadly z důlků, když jsem ho pohladila. Byl to jen experiment, protože jsem byla pořád naprosto nezkušená, ale když jsem viděla jeho výraz a zkusila si to, naplnil mě pocit moci. Teď budu já ta, co ho přivede do ráje. Já budu ta, která si vychutná jeho výraz. Navíc jsem byla zvědavá, jaký je na dotek. Úplně se přestal hýbat a padnul do polštářů vedle mě. Sedla jsem si mu na stehna a on mě pozoroval, jako kdyby byl v poušti a já byla jeho oáza. Přetáhla jsem si jeho tričko přes hlavu a hodila ho neznámo kam.

Zasunula jsem mu prsty za gumu trenek a stáhla je. Pohled pro bohy.

Tak jo, přiznávám, teď jsem byla zase nejistá a tváře mi hořely. Ale já se neměla, sakra, proč stydět. Tak počkat! Tohohle chlapa já miluju – teda on to ještě neví, ale já jo – spíme spolu, před chvílí jsem měla jeho hlavu mezi stehny a vážně mu chci tuhle rozkoš dopřát! Tak co řeším?

Chytila jsem ho rozhodně do ruky, ale pořád si přála, aby se u toho na mě Edward nekoukal. Bez dechu jsem sjela po celé jeho délce a zpátky nahoru.

„Tohle nevydržím!“ zavrčel, chytil mě za boky a hodil vedle sebe. Zajel do mě bez problému, protože jsem byla po jeho dráždění vláčná a připravená.

„Bože!“ vřískla jsem a měla volume na maximum. Chytil mě tvrdě za stehno a přitáhnul k sobě. Bylo vidět, že jsem vypustila býka z ohrady. Ruce mi klouzaly z jeho hladkých zad až po zadek, když do mě přirážel.

„Bože,“ zakřičela jsem po milionté. Ale já byla právě jedno tělo s klukem, který byl snad z kamene. Vážně jsem neměla čas si promýšlet, co z pusy vypustím příště.

Tentokrát jsem se Edwardovi dívala do očí a viděla tak jeho zvláštně děsivý a slastný výraz, když dosáhnul svého. To jsem si poprvé uvědomila, že jeho oči byly najednou zase černé.

Když se vzpamatoval, k mému překvapení, se ve mně rozpohyboval znovu a dovedl k vrcholu i mě.

Slezl ze mě a já si najednou připadala opuštěná. Rychle jsem se k němu přivinula a zase prsty pročesávala chloupky na jeho břichu, které jsem milovala.

„Jsi úžasný,“ hlesla jsem udýchaně, protože to se nedalo říct jinak. Téměř jsem slyšela, jak mu roste ego a naráží do mraků, když se dostane k nebesům. Chytil mě za bradu a donutil mě vzhlédnout.

„Bello, co kdybych ti řekl, že tě miluju,“ zašeptal tím svým nenapodobitelným, sametovým hlasem a já zůstala štronzo. Vážně jsem slyšela to, co jsem slyšela, anebo mi skvělý sex začíná otupovat smysly?

„Řekla bych ti, že tě miluju taky,“ odpověděla jsem s vyschlým krkem. Jeho oči byly zase zlaté a momentálně se v nich odráželo štěstí.

„Vážně?“ vypadlo z něj a hlas se mu skoro ztratil.

„Už od plesu,“ přiznala jsem. Jemně mě políbil.

„Miluju.“ Polibek. „Tě.“ A znova.

„Miluju tě,“ řekla jsem najednou, ale za to mu věnovala jeden pořádný, dlouhý polibek. Pak jsem mu položila znovu hlavu na hruď a zrak mi zase padnul na jeho obnažený klín. Jenže on se natáhnul pro deku a přetáhnul ji přes nás. To se mi ale nelíbilo. Teď nic nevidím! A tak jsem vymyslela geniální lež.

„Je mi zima,“ zamumlala jsem a on okamžitě deku stáhnul ze sebe a zabalil mě do ní. Blaženě jsem se usmívala a užívala si pohledu, který se mi naskytnul. Ha! Jen moje! Panebože! On mě miluje! A to se stalo jak? Proč já? Co na mně vidí?

„Bello, nechtěla bys to říct ještě jednou, než půjdeš spát?“ zeptal se po chvíli toužebně. Zasmála jsem se a natiskla se k němu ještě pevněji, aby mě od něj nikdo neoddělil.

„Miluju tě.“

Pak zhasnul a výhled mi tím pádem zatemnil. Ale stejně jsem se brzy začala cítit provinile, protože on spal odkrytý a nejspíš mu zima vážně byla. Přetáhla jsem přes mou lásku deku a odebrala se tak spokojená do říše snů, jako nikdy.

Edward

Bella spinkala celou noc jako dítě. Dítě? Dítě, co mě v noci odrovnalo. Ne, že bych nemohl znova a znova, ale stačilo, aby se mě na nejcitlivějším místě dotkla a já myslel, že exploduju jako atomovka. To se nedalo vydržet. A její chuť? Ještě dlouho potom jsem měl tu delikatesu v ústech, dokud ji jed nesmyl.

Ráno, když vstala, odebrala se do koupelny. Po chvilce prosení mě přibrala do party a pustila mě dovnitř. Emmettovy a Jasperovy myšlenky byly k nezaplacení. Oba poslouchali každý vzdech jako největší šmíráci a uvědomili si, že lidské dívky jsou vevnitř jako otevřený oheň a taky nezaměnitelně vlhké a jemné. Oba byli tak nadržení, že Rose i Alice si nejspíš užijí hezký večer. Jen Carlisle a Esmé se už v noci sbalili a šli na lov. Aspoň někdo normální.

Bella se – k mé smůle – oblékla, a pak mi ve skříni vybrala, co se jí líbí. Navlékla mě do černých džínsů a modré, hrubé košile a spokojeně se usmála. Sešla se mnou dolů a já skoro létal štěstím. Ten dokonalý anděl mi řekl, že mě miluje. Mě! Upíra.

„Ahoj, Bello,“ řekli Emmett s Jasperem svorně, když seděli u stolu a hráli si na to, že snídají. Věděl jsem, že mají něco za lubem, ale i tak jsem se na Emmetta povýšeně usmál.

„Bože, Bello, podáš mi džus, když už tam stojíš?“ zeptal se Jasper a já se smát přestal.

„Bože, Bello, mně taky,“ přidal se Emmett a kladl důraz na to bože.

„Brusinkový nebo pomerančový?“ zeptala se a otočila se na ně s nimi. Už jsem vrčel, ale bylo pozdě.

„Bože, nevím. Co myslíš, Jazzi?“ otázal se Emmett Jaspera.

„Já taky nevím. Bože, to je rozhodování!“ Bella málem upustila ty dva kartony, když jí to došlo. Se zděšením se podívala na mě, a pak se obrátila k lince.

„Hm. Já půjdu,“ zamumlala, přešla ke mně, políbila mě a pak, s očima přilepenýma k zemi, odešla. U vchodu zavolala na pozdrav.

Rozvrčel jsem se naplno a měl chuť zabíjet.

„Vy dva totální kreténi!“ Jasper byl v tahu, ale jemu jsem nic neslíbil. Ale Emmettovi jsem slib dal, a když dám slib, tak ho taky splním. Věděl, že je zle a rozběhnul se z domu pryč. Jenže od čeho jsem tady nejrychlejší já? Snadno jsem ho dostihnul a skočil mu na záda. Přišpendlil jsem ho nohama k zemi, ruku jsem mu zkroutil a trhnul. Napoprvé se to nepodařilo, protože měl bicepsů až nad hlavu. Podruhé mi konečně jeho ruka zůstala v ruce a já se rychlostí vystřelené kulky dostal k řece, kam jsem ji hodil.

Emmett řval jako o život a vrhnul se do vody. Já se vrátil v klidu domů a sednul jsem si na pohovku. Jasper stál u zdi a byl připravený odrazit můj útok. No, to těžko, když už jsem z jeho mysli přesně věděl, jak se to chystá udělat.

Po chvíli se vrátil pan bezruký.

„Tohle fakt bolí!“ vysvětlil mi a ukázal si na bílé místo, kde měl předtím rameno.

„Nepovídej,“ hlesl jsem. Emmett zavrčel a sedl si na pohovku. Začal plivat jed na kus ruky v jeho druhé ruce, ale pak se zastavil. Hodil s tím kusem a zase ho chytil. Hrál si s bezvládnými prsty, a pak tím začal mávat jako strojvedoucí.

Nakonec se znovu podíval na místo, kde se mu hýbal zbytek ramene a zakroutil s ním dokola. Nadšeně se na mě podíval.

„Hele, mám pahýlek!“

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - 20. kapitola: