Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » With or without you - 4. kapitola

22.02.2012 (18:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2426×

Edward

Líbal jsem její dokonalé rty a hltal vůni, která z nich vycházela. Přitáhl jsem si ji k sobě blíž a pevně ji objal kolem pasu. Cítil jsem to teplo, které vycházelo z její pokožky a v místech, kde se naše kůže dotýkala, jsem cítil zvláštní napětí. Překulil jsem ji na záda a lehce nalehl na její tělo. Potichu sténala a přitahovala si mě k sobě ještě blíž. Nikdy v životě jsem nedoufal, že něco tak krásného prožiji. Když jsem se od ní odtáhl, zhluboka se nadechla a usmála se. Pohladil jsem ji po rudé tváři a věnoval polibek místu, které bylo nalité krví.

„Ležíš v mé posteli, líbáš mě a já o tobě vlastně skoro nic nevím,“ zašeptala a dotkla se mé tváře. Zasmál jsem se, zvedl se z postele, oblékl se do saka a počkal, až se posadí. Zmateně na mě hleděla a nesouhlasně si měřila místo, na kterém jsem stál.

„Oblékni se, vezmu tě na večeři. Budeš jíst, já budu mluvit,“ nabídl jsem jí a s nadějí v očích na ni pohlédl. Vstala, natáhla se pro bundu a věnovala mi polibek na rty. Vyšla z pokoje a za sebou nechala okouzleného upíra.

„Takže, podle toho, co si oblékáš a čím jezdíš, bych řekla, že jsi bohatý,“ pověděla, když si objednala jídlo a pití. Seděli jsme v jedné z nejlepších restaurací v Seattlu a já se taktně vymluvil na nevolnost, abych nemusel nic jíst. Věděl jsem, že jednou přijde chvíle, kdy jí budu muset říct pravdu o své existenci, ale na to byl ještě čas.

„Můj otec je jeden z nejvyhledávanějších chirurgů ve státech,“ vysvětlil jsem jí a ona uznale protáhla dolní čelist. Byla u toho tak roztomilá.

„Máš rád zvířata?“ zeptala se mě a já se usmál. Kdybys jen věděla, jak moc je mám rád, pomyslel jsem si a kysele se usmál.

„Ano, zvířata mi nedělají problém,“ odpověděl jsem a dusil v sobě smích, který se dral na povrch.

„Jez, já ti o sobě něco povím,“ přikázal jsem jí, když přinesli její porci špaget a parmazánu. S chutí se pustila do jídla a po očku na mě koukala. Zhluboka jsem se nadechl a začal s vyprávěním.

„Jak už jsem řekl, zemřeli mi rodiče. Byl jsem malý, takže si na ně moc nepamatuji, ale zbylo mi po nich pár věcí. Adoptovali mě vzdálení přátelé mých rodičů, kterým bylo líto mě jako sirotka. Stal jsem se jejich synem a jsem za to dodnes vděčný. O svých sourozencích jsem to už říkal, možná si je potkala ve škole. Miluji hru na klavír, housle a akustickou kytaru. Nemám rád moderní hudbu a raději si poslechnu klavírní skladbu než nějakou mladou popovou hvězdu. Nedívám se na televizi, raději si přečtu nějakou hezkou knížku. Nesnesu, když mi někdo lže, nebo slibuje něco, co nesplní,“ povídal jsem dál a se zájmem pozoroval její spokojenou tvář. Jedla, a kdykoliv jsem něco řekl, zvedla ke mně své čokoládové oči a propalovala mě pohledem plným zájmu. Když jsem domluvil, dojedla poslední sousto a opustili jsme restauraci. Chtěla jít k autu, ale já ji vzal za ruku a dovedl ji k parku, který jsem tak miloval. Pevně jsem sevřel její dlaň v té své a užíval si to teplo, které vycházelo z jejího těla.

„Tohle je moje neoblíbenější místo,“ prozradil jsem jí, když jsme si sedali na lavičku nedaleko jezírka. Usmála se, vzala do ruky kamínek a začala si s ním házet. Než stačil dopadnout na její dlaň, chytil jsem ho a bavil se jejím hraným vztekem.

„Nikdy jsem si nemyslela, že poznám někoho, jako jsi ty,“ zašeptala a sklopila zrak na své ruce. Ukazováčkem jsem jí zvedl bradu a donutil ji tak, aby na mě pohlédla. Lehce zrudla a zavřela oči. Přiblížil jsem se k její tváři a věnoval jí polibek plný emocí, které cloumaly mým tělem.

„Ani nevíš, jak dlouho jsem na tebe čekal,“ vydechl jsem do její tváře a koutky jejích úst se zvedly v ten nejkrásnější úsměv, který jsem viděl. Neodolal jsem a znovu ochutnal tu sladkou chuť jejích rtů.

Od následujícího dne ve škole jsme se stali oficiálním párem a já se nemohl nabažit těch závistivých pohledů, které po mně vrhali všichni chlapci, kteří nás viděli. Belliny kamarádky mě přijaly jako nového člena jejich klábosícího klubu a já se bavil tím, jaké starosti lámou jejich hlavinky. Objímal jsem svou lásku a pozoroval své sourozence. Alice se na mě usmívala a podle jejích myšlenek byla spokojená, ale to se nedalo říct o zbytku mé rodiny. Rosalie a Jasper byli proti tomu, abych se sblížil s někým, kdo by mohl ohrozit naše tajemství. Emmett byl někde mezi Alicí a Rosalií, ale držel se u své ženy.

Nevnímal jsem myšlenky nikoho ve svém okolí, poslouchal jsem ticho, které mi nabízela mysl mé milované. Po několika desítkách let jsem našel někoho, s kým jsem nucen komunikovat jen slovy. Nemohl jsem si poslechnout, co ji trápí nebo na co myslí. Musel jsem se jí zeptat a naučit se rozeznávat jednotlivé výrazy.

Když jsme spolu byli měsíc, rozhodl jsem se ji představit rodičům. Esmé toužila poznat dívku, která si získala mé srdce. Otec měl trochu strach z toho, že je člověk, ale když viděl, jak jsem s ní šťastný, trochu se uklidnil a přidal se k zájmu maminky. Byl pátek večer, stál jsem před domem své vyvolené a s úsměvem na tváři zaklepal. Očekával jsem její vždy podmračený obličej, ale to, co jsem uviděl za otevřenými dveřmi, mě překvapilo. Charlie Swan, policejní šerif městečka Forks stál mezi dveřmi a měřil si mě zvědavým pohledem.

„Dobrý večer, pane Swane,“ pozdravil jsem ho a přidal nesmělý úsměv. Bellin otec se trochu pousmál a pozval mě dál.

„Ty musíš být Edward, syn doktora Cullena,“ pronesl hlubokým hlasem plným zájmu a napil se piva, které držel v ruce.

„Ano, pane, to jsem,“ přitakal jsem a posadil se na židli, na kterou ukázal. Posadil se naproti mně a hleděl mi do očí. Nervózně jsem se ošil a pozoroval pár neposedných vousů, které mu rašily na bradě.

„Doufám, že nemáš v plánu jet s mojí holčičkou do Port Angeles, prý tam řádí nějaký vrah,“ řekl a pohrozil mi zvednutým ukazováčkem. Zasmál jsem se a zvuk mého smíchu uvolnil atmosféru. Charlie se podíval na svůj prst a také se zasmál. Pohodlně se usadil na židli a oddychl si.

„Měl jsem v plánu být přísný, ale nejsem takový. Říkej mi Charlie a chovej se tu jako doma,“ nabídl mi a já se zvedl. Do skleničky položené na lince jsem si natočil trochu vody a dělal jsem, že jí piju. Vylil jsem její obsah a umyl ji. Když jsem se otočil zpátky na policejného šerifa, ve dveřích se objevila Bella. Usmívala se a já vydechl úžasem. Měla na sobě fialové šaty a boty na malém podpatku. Kolem ramen měla uvázaný bílý šátek a vlasy měla vyčesané do drdolu. Tvář jí zdobila lehká vrstva pudru a stíny stejné barvy jako šaty. Přešel jsem k ní, uklonil se a políbil ji na hřbet ruky. Zasmála se a za mými zády se ozvalo pobavené odfrknutí. Otočil jsem se a pohlédl do očí Charlieho Swana.

„Do půlnoci je doma, slibuji,“ řekl jsem a usmál se. Šerif přešel ke své dceři, pohladil ji po tváři a vyprovodil nás z domu se slovy, ať si to hezky užijeme. Pomohl jsem Belle do auta a sledoval, jak je nervózní. Ošívala se a podle toho, jak se třásla, se musela opravdu bát.

„Bello, uklidni se. Oni ti nic neudělají, jsou to hodní lidé,“ řekl jsem a pohlédl do její tváře. Trochu se pousmála a naklonila se ke mně. Věnovala mi polibek na tvář a vrátila se na své místo. Kdyby jen tušila, jak mě jeden polibek vyvedl z míry. Blížil jsem se k našemu domu a už z dálky jsem slyšel nadšené myšlenky mé matky. Usmál jsem se a zabočil na neviditelnou lesní cestu. Bella zmateně hleděla kolem sebe a snažila se vidět něco, co by napovídalo tomu, že tu bydlím. Po několika minutách jsme dojeli na louku a má láska spatřila vilu, ve které jsme žili. Překvapeně hleděla na můj domov a já jí ani nestihl otevřít dveře. Než jsem se nadál, stála u domu a okouzleně si ho prohlížela.

„Páni,“ vydechla a otočila se na mě. Usmála se, přiběhla ke mně a pevně mě objala kolem pasu.

„Čekala jsem cokoliv, ale tohle mě naprosto dostalo,“ prozradila mi a znovu se usmála. Sklonil jsem k její spokojené tváři a věnoval jí polibek plný lásky.

„Pojď, už na nás čekají,“ řekl jsem a vedl ji do domu. Než jsem stihl zaklepat, dveře se otevřely a v nich se objevila pobavená hlava mého bratra. Přešel k Belle, objal ji a přivítal ji do rodiny. Chtěl jsem mu uštědřit ránu do části těla, kde by ho to opravdu bolelo, ale pohled, který mu věnovala Bella, mě naprosto odzbrojil. Usmála se a po tváři jí stekla slza. Dojatě vydechla a já si užíval Emmettových rozpaků.

„Edwarde, tady jsme,“ zakřičela Alice a já se zasmál. Objal jsem Bellu kolem pasu a dovedl ji do obýváku. Všichni seděli, ale když jsme se objevili ve dveřích, vstali a přišli se přivítat s novým členem rodiny.

„Bello, tohle je moje maminka Esmé a otec Carlisle. Mé sourozence už znáš, tohle je Alice, Rosalie, Jasper a Emmett už se ti představil,“ seznámil jsem je a Esmé přešla blíž k mé milované. Objala ji a s překvapením pozorovala její ruce, jež se obtočily kolem jejího trupu. Usmála se a v myšlenkách mi poslala snad tisíc díků za to, že jsem ji konečně přivedl. Otec si s ní podal ruku a těžko skrýval radost. Alice si s ní několik minut povídala a pochválila jí oblečení. Bella našla kamarádku, se kterou mohla řešit oblečení, a já byl spokojený. Jasper ji krátce objal a byl rád, že mu její krev tak nevoní. Trochu jsem se bál reakce Rosalie, ale strach byl zbytečný. Podala Belle ruku, a když s Alicí řešily novou kolekci bot, přidala se k nim a já byl neskonale šťastný.

Večer proběhl podle plánů. Bella si ani na chvilku neoddychla, buď odpovídala na dotazy mých rodičů, nebo stále dokola odmítala občerstvení nebo byla schovaná v pokoji mé sestry a zkoušela si oblečení. Přijela jen s malou kabelkou, ale když jsem ji vezl domů, měla plnou tašku nových věcí. Odmítala je, ale Alice byla neodbytná, takže Bella získala několik šatů, kalhot, blůz a spodní prádlo, které mě překvapilo. Viděl jsem ho jen na ramínku, ale při představě, že ho má Bella na sobě, jsem se vzrušeně otřásl.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek With or without you - 4. kapitola :