Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » With or without you - 11. kapitola

25.03.2012 (18:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2983×

Edward

Seděl jsem na pohovce a objímal svoji sladkou Bellu. Ta se nervózně ošívala a pevně svírala dlaň, kterou jsem měl položenou na její paži. Na příjezdové cestě jsem uslyšel auto a Bella vedle mě se usmála. Zvedla se, upravila si oblečení a přešla ke dveřím. Položila ruku na kliku a otočila se na nás. Poslouchal jsem myšlenky své rodiny a smutně si povzdychl. Ona jediná má možnost se i po přeměně setkat se svým otcem. Nikdo z nás neměl možnost se s nimi rozloučit nebo jim říct, aby se o nás nebáli. Má láska otevřela dveře a pohlédla na auto, které se zastavilo pár metrů před domem. Charlie vystoupil, zhluboka se nadechl a pohlédl do očí své dcery. Když jsem mu volal, upozornil jsem ho, že bude jeho jediná dcera jiná. Barva očí ani změna její postavy a barvy kůže ho nezastavila a on okamžitě přijel.

„Tati,“ zašeptala Bella a seběhla těch pár schodů, které je od sebe dělily. Její otec rozevřel náruč a pevně ji sevřel, když mu do ní vběhla. Lehce se zapotácel, ale zůstal stát na nohou a po tváři mu stekla slza. Přičichl k jejím vlasům a z jeho myšlenek jsem věděl, že je pro něj pořád ta malá holčička, kterou málem ztratil. Když se od něj odtáhla a on pohlédl do jejích očí, nevyděsil se. Nevadily mu rudé oči, delší vlasy ani tvrdší rysy. Jen stál, hladil ji po tváři a byl spokojený.

„Pojď dovnitř, musím ti toho tolik říct,“ zavelela a táhla ho do domu. Když mě míjeli, oba se usmáli a Bella na mě mrkla. Posadil jsem se vedle své vyvolené a poslouchal to, co mu vyprávěla. Začala setkáním se svou maminkou a bratrem. Mluvila o to, jak je šťastná a spokojená. Když mluvila o tom, v co se změnila, ani tehdy Charlie s křikem neutekl. Jemně se usmíval a držel svou dceru za ruku.

„Edwarde, ani nevíš, jak jsem ti vděčný. Je mi jedno, co se z mé dcery stalo, hlavně že je zdravá a živá,“ řekl a zvedl se. Napodobil jsem jeho pohyb a než jsem se nadál, objímal mě. Na několik okamžiků jsem ztuhl, ale nakonec jsem mu objetí oplatil a cítil z jeho těla vděk a radost. Když mě pustil, rozhlédl jsem se kolem sebe a usmál se. Maminka s tatínkem seděli na pohovce a sledovali vše, co se kolem nic dělo. Rosalie se usmívala a Emmett se choval slušně. Jako by si ti dva vyměnili role. Alice nadskakovala štěstím a Jasper se nemusel přemáhat, aby nenapadl Bellu. Věděl jsem, že tohle je ta pravá chvíle. Jindy už to nebude tak dokonalé jako teď. Chytil jsem Bellu za ruku a natočil ji směrem k sobě. Usmála se a čekala, co jí povím.

„Nikdy jsem si nemyslel, že potkám někoho, jako jsi ty. Milá, hodná, krásná a milující tvora, jako jsem já. Čekal jsem celou věčnost na tuhle chvíli a konečně jsem se dočkal. Bello,“ řekl jsem a klekl si na jedno koleno. Kolem mě se ozvalo několik zalapání po dechu, ale já nic nevnímal. Pohlédl jsem do očí své vyvolené a usmál se.

„Vezmeš si mě?“ zeptal jsem se a sundal si řetízek, který jsem nosil na krku. Kromě slunce se na zlatém řetízku houpal snubní prsten, který nosila má maminka. Sundal jsem ho, natáhl k ní ruku a uslyšel, jak vydechla úžasem.

„Ano,“ odpověděla nahlas a skočila mi do náruče. Klečel jsem a ona byla několikrát silnější než já, takže jsme skončili na zemi, ale nevadilo nám to. Věnovala mi polibek plný lásky, radosti a dojetí. Spokojeně jsem se zasmál a pomalu se zvedl. Pomohl jsem své vyvolené a pohlédl do očí své rodiny. Charlie se usmíval, mí rodiče také a zbytek rodiny se radoval. Nejvíc však má sestra, které se pomalu přiblížila ke své nové sestře, podívala se na prsten a jemně se usmála.

„Bello, jak moc mě máš ráda?“ zeptala se a hodila po ní pohled malé holčičky. Bella na ni zmateně pohlédla a nestačila se divit.

„Hrozně moc. Proč se ptáš?“ zašeptala a Alice ji objala kolem ramen.

„Určitě víš, jak moc ráda pořádám a organizuju oslavy. Kdybych mohla zařídit tvoji svatbu, byla bych ti vděčná až do konce svých dnů,“ řekla a pevněji sevřela moji snoubenku. Bella se zasmála, přešla ke mně a políbila mě.

„Zařiď nám svatbu,“ řekl jsem a hleděl do očí své vyvolené. Ta se usmála, otočila se na Alici a kývla hlavou. Má milovaná sestřička nás oba objala, vyběhla do pokoje a podle jejích myšlenek mi bylo jasné, že šla plánovat. My ostatní jsme zůstali dole v obýváku a povídali si. Bella objímala svého otce a oběma bylo jasné, že po svatbě už se neuvidí. Odjedeme, protože jsme na tomto místě už příliš dlouho. Podle jejich myšlenek se s tím smiřovali, ale ještě měli dost času.

Od toho dne se vše změnilo. Naše už tak početná rodina přijala nového člena. Charlie byl u nás častěji než doma, takže jsme mu uvolnili pokoj a nechali ho u nás bydlet. Nejdříve o tom nechtěl ani slyšet, ale nakonec přijal a trávil se svou dcerou všechen čas, který jim zbýval. Alice se vrhla do připravování svatby a k mému překvapení nezlikviduje naše bankovní konto. Věděla, že Bella si nepotrpí na luxus, takže měla v plánu jen malou kouzelnou svatbu.

Když jsem pozoroval svou rodinu, jejich štěstí a spokojenost, bolestně mě píchlo u srdce. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem byl člověk a trávil čas se svými blízkými. Před očima jsem měl tváře svých rodičů, své sestry i příbuzných. Dal bych všechno za to, aby mohli být u této šťastné události, ale bylo to nemožné. Snažil jsem se na sobě nedávat nic znát, ale Bella si všimla, že mě něco trápí, ale neptala se. Jak já jsem ji miloval. Přesně věděla, kdy se nemá ptát a šťourat v mé bolesti.

Alice naplánovala naši svatbu na duben, takže jsme měli ještě dva týdny na vše ostatní. Já jsem Belle zařídil nové doklady, nový život a příbuzenské vztahy. Byla nesmírně podobná Emmettovi, takže jsme z ní udělali jeho sestru. Byl nadšením bez sebe a Bella také zářila štěstím. Koupil jsem nový dům v blízkosti toho, kde budou bydlet mí rodiče, a nechal si to jako překvapení. Pořídil jsem oblek, prstýnky a jednoho večera se začetl do zasedacího pořádku hostů. Viděl jsem místa pro naše přátele z Aljašky a pro přátele z Brazílie. Hleděl jsem na sedadla, která budou patřit rodičům, a bez dechu pozoroval dvě místa, která patřila manželům Masenovým.

„Bello,“ zakřičel jsem do domu. Během pár vteřin byla u mě a usmívala se.

„Copak se děje, lásko?“ zeptala se a posadila se mi na klín. Objal jsem ji a zabořil tvář do jejích vlasů.

„Děkuju,“ zašeptal jsem a cítil, jak se zasmála. Věděla, co jsem měl na mysli. Zvedla moji tvář k tvé svojí a políbila mě.

„Musí být u toho,“ vydechla a pohladila mě po vlasech.

Čas běžel jak splašený a já se připravoval na nejdůležitější den svého života. Čím blíž byl, tím víc jsem byl nervózní a náladový. V jednu chvíli jsem málem skákal tři metry nad zem, jak jsem byl šťastný, a za pár okamžiků jsem měl chuť zničit vše kolem mě. Ostatní se mě snažili uklidnit, ale já se nenechal. Jediný, kdo mě dokázal držet na uzdě, byla Bella, ale ta měla jiné starosti. Musela si pořídit šaty, vybrat květiny a vše ostatní. Musel jsem se spolehnout sám na sebe a mnohem častěji opouštěl domov. Bloudil jsem po lese, pozoroval zvěř a se smutkem hleděl, jak přede mnou prchá. Několik hodin jsem strávil ve tmě lesa a třídil si myšlenky. Když jsem se vracel, bylo mi lépe. Několikrát jsem viděl Bellu, jak se prochází po zahradě, ale nešel jsem za ní. Jen jsem ji pozoroval a sledoval její smutný obličej. Pousmál jsem se a natáhl k ní ruku. Jako by ucítila můj pohyb, podívala se na mě a usmála se. Natáhla ke mně svou dlaň a já i na dálku cítil její dotek plný lásky a štěstí.

Byl jsem v lese skoro každý den a šel bych tam i dnes, ale Alice si mě vzala do parády a začala mě připravovat. Podle ní jsem hezký i bez všech těch zbytečností, ale svatba je svatba. Oblékla mě do obleku, který jsem si vybral, a usmála se. Učesala mě, trochu si pohrála s neposednými prameny mých bronzových vlasů a spokojeností jen zářila.

„Jsem tak šťastná, že jsi konečně našel tu, která ti zpříjemní trnitou cestu životem,“ řekla, když mi prsty zaplétala do mých kadeří. Pousmál jsem se a pohladil ji po zápěstí.

„Děkuji, Alice,“ řekl jsem a otočil se na ni. Usmála se a políbila mě na tvář.

„Pošlu ti sem Emmetta, musím jít připravit Bellu. Ne aby ses koukal,“ přikázala mi a já kývl hlavou. Začala si v mysli zpívat písničku o lásce a radosti a poskakovala si. Než jsem napočítal do deseti, stál u mě Emmett v černém smokingu a smál se.

„Tak už budeš v chomoutu i ty,“ řekl a posadil se vedle mě. Poplácal mě po rameni a já se na něj otočil.

„Mám strach,“ přiznal jsem a nemyslel na to, že by se mi mohl smát. Čekal jsem posměšky a nával nadávek, ale jeho svalnaté tělo se postavilo přede mě a já na něj pohlédl.

„Pamatuješ si na moji první svatbu s Rose?“ zeptal se a já zalovil v paměti. Když jsem se rozpomněl, zasmál jsem se. Emmett byl tak nervózní, že utrhl kliku od auta, kterým měli odjet na svatební cestu. Aby toho nebylo málo, roztrhl Esmé šaty, když se ho snažila uklidnit. Vzpomněl jsem si na vše a hned mi bylo lépe.

„Ty se vážně nemáš čeho bát. Bella je taky docela na nervy,“ zasmál se a kolem boků si obvázal deku z mé postele. Protáhl obličej, chytil se za tváře a rozpohyboval nohy tak, že se deka začala celá třást. Zasmál jsem se a byl rád, že je tu se mnou zrovna on.

„Emmette, co to děláš?“ zeptala se Alice, která vešla do pokoje. Přestal jsem se smát a postavil se.

„Už je čas?“ zeptal jsem se šeptem a pohlédl do jejích zlatých očí.

„Ano,“ odpověděla a chytila mě za ruku. Usmál jsem se a v jejích myšlenkách viděl všechnu lásku, kterou jsem prožil s Bellou. Uklidnilo mě to.

Stál jsem u oltáře a očekával její příchod. Všichni hosté byli na svých místech, dokonce i dvě prázdná místa mých rodičů vypadala jako obsazená a já se usmál. Na konci uličky se objevila Rosalie, za ní Alice a nakonec jsem uviděl Charlieho. Mrkl na mě a já se ještě víc usmál. Pohledem jsem sklouzl na krásku vedle něj a okolní svět pro mě přestal existovat. Vlasy měla svázané do složitého drdolu, ze kterého na zem padal průsvitný závoj. Byla nalíčená jen lehce, nepotřebovala to. Byla krásná i bez toho. Její tělo těsně obepínaly bílé šaty, které se u stehen staly nadýchanějšími a odhalovaly tak to, co jsem tak miloval. Pohlédl jsem do jejích očí a viděl v nich všechnu tu lásku a radost. Pomalu se ke mně blížila a já natáhl ruku. Její otec mi její dlaň vložil do té mé a poplácal mě po rameni. Bella si stoupla naproti mně a usmála se.

„Miluji tě,“ zašeptal jsem.

„Miluji tě,“ vydechla a pevněji stiskla mou dlaň.

Ještě jednou děkuji všem, kteří si moji povídku přečetli a zanechali hezké komentáře. Když jsem napsala první díl, nebyla jsem si moc jistá, ale vaše krásné komentáře plné chvály mě donutily změnit názor. Za to jsem vám vděčná.

Vaše IsabelMasen.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek With or without you - 11. kapitola: