Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Who Owns My Heart - 2. kapitola

Vtipní kluci

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Who Owns My Heart - 2. kapitolaPrvní doučování. ;)

02.12.2010 (18:15) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2975×

2. Doučování

Pátá hodina se nemilosrdně blížila. Modlila jsem se, aby ve chvíli, kdy budu nastupovat do Edwardova auta, nebyl v okolí nikdo ze školy. Mike naštěstí držel jazyk za zuby, takže o tom nikdo další, krom nás tří, nevěděl. Zatím. Vyhrábla jsem ze spodku skříně starší džíny. Už jsem je hodně dlouho neměla na sobě. K nim jsem si vzala černý top a modrou mikinu. Do tašky jsem hodila všechny sešity a učebnice. Tím byly přípravy dokončeny. Sešla jsem dolů, obula se a vyšla před dům. Edward právě zastavoval. Uměla jsem si to ale načasovat. Rychlým krokem jsem šla k jeho autu a nastoupila do něj.

„Ahoj,“ pozdravila jsem jej ze slušnosti. A navíc si jej hned nechci proti sobě poštvat.

„Ahoj. Zkus si tu cestu zapamatovat, nebudu pro tebe jezdit pořád,“ řekl.

„Pokusím se, ale myslím, že s mým orientačním smyslem to dobře nedopadne,“ odpověděla jsem.

„Jak už jsem řekl. Pokus se,“ zamumlal a vyjel. Pokusila jsem si tu cestu tedy zapamatovat co nejlépe. Nikdo nic neříkal. Otočila jsem se na něj. Stačila jsem ještě postřehnout, že uhnul pohledem. A všimla jsem si i něčeho jiného.

„Kde máš brýle?“ nemohla jsem se nezeptat. Neodpovídal. Čekala jsem. Po chvilce po mně hodil pohledem a povzdychl si.

„Vidím bez nich lépe,“ odpověděl odevzdaně.

„Bez nich vypadáš líp,“ zašeptala jsem popravdě. Nechtělo se mi to říkat nahlas. Popravdě jsem ani nechtěla, aby to slyšel. Ale zdálo se, že mu to bohužel neušlo. Proč by se na mě jinak ušklíbl.

„To říkají všichni,“ řekl.

„Kolik lidí tě už vidělo bez brýlí? Kromě tvé rodiny a mě?“ zeptala jsem se.

„Hodně,“ odpověděl prostě.

„Jaké je to nosit rovnátka?“ zašeptala jsem dost nahlas, aby to najisto slyšel.

„Proč?“ podíval se na mě. Pokrčila jsem rameny.

„Vždy mě to zajímalo. Já sama jsem je nikdy neměla,“ řekla jsem popravdě.

„Já už pomalu ani nevím, jaký je to bez nich. Nosím je už hodně dlouho,“ odpověděl. Přikývla jsem. Dál jsme to nerozebírali. Zapamatovávala jsem si cestu.

„Nikdy tě nenapadlo změnit vzhled?“ zeptala jsem se a hned toho litovala. Proč jsem se vůbec zeptala. Musí mu to být nepříjemné. Nadechovala jsem se a připravovala si omluvu. Ale předběhl mě.

„Sestry mě do toho nutí, ale mně to takhle vyhovuje,“ odpověděl.

„Aha.“ Už nějakou chvíli jsme jeli lesní cestou, na kterou sjel pár kilometrů od Forks. Docela mě to překvapilo. Nevěděla jsem, že bydlí v lese. Víc jsem se ale bála, jak bude vypadat jejich barák. Jako první jsem si představila malou dřevěnou krčmu, ale to bylo málo pravděpodobné. Podle toho co vím od lidí, jsou docela bohatí. No, nechám se překvapit. Přitiskla jsem se do opěradla jeho auta. Bylo opravdu hodně pohodlné. Budu si muset taky nějaký takový pořídit. Zavřela jsem oči a užívala si pohodlí. Jako vždy, když jsem uvolněná, mi začala fungovat fantazie na plný obrátky. Většinou jsem si o volných chvílích v hlavě vytvářela životy vymyšlených hrdinů, dneska jsem se ale zaobírala tím, jak by asi Edward vypadal, kdyby nenosil to, co nosí. Moc dobře mi to nešlo. Prostě jsem si jej nedokázala představit. Vyprdla jsem se na to a začala promýšlet, co si zítra koupím. Už delší dobu mi nebezpečně ubývalo nového oblečení. Potřebovala jsem nějaké dokoupit. Možná bych měla zapojit i holky. Ne. Nechce se mi. Potřebuji být sama i někdy když jedu do města. Nemusím je mít pořád za zadkem. Pocítila jsem na sobě upřený pohled. Otevřela jsem oči a otočila se na Edwarda. Se zájmem mě pozoroval.

„Co?“ zavrčela jsem naštvaně.

„Nic, jen. Jsme na místě,“ odpověděl. Zaraženě jsem se podívala ven. Zalapala jsem po dechu. Uprostřed mýtiny stála velká vila. Nádherná vila. Žádnou takovou stavbu jsem za svůj život ještě neviděla. Ohromeně jsem vystoupila z auta.

„To je nádhera,“ vydechla jsem a podívala se na Edwarda.

Uchechtl se. „Když myslíš,“ pokrčil rameny. Ano to si teda myslím. Ani si nedokáži představit, kolik peněz to muselo stát. Slovo bohatí podle mě dostalo nový ráz. Oni museli být víc než jen trochu bohatí. Museli být extra bohatí.

„Když máte na něco takového. Proč tvůj otec pracuje jako doktor. Soudím, že by ani nemusel,“ zašeptala jsem.

„To máš pravdu. Nemusel by. Ale on chce, baví ho to,“ odpověděl mi.

„To má dobrý. Většina lidí dělá práci, která je nebaví,“ řekla jsem.

„To jo,“ vydechl. „Tak jdeme, ne?“ usmál se. Přikývla jsem.

„Nevěděla jsem, co si mám vzít, tak jsem si dala do kabely všechny sešity, co jsem našla,“ oznámila jsem mu po cestě k domu.

„Tos nemusela, jsem zásobenej. Nejsi jediná, koho doučuji,“ odpověděl.

„Pro příště si to budu pamatovat,“ usmála jsem se a potom přesunula pozornost na schody. V podpatkách jsem už docela chodit uměla, ale chození z a do schodů mi pořád problém dělalo. Naštěstí jsem je zvládla bez nehody. Edward otevřel dveře a poodstoupil. Vešla jsem. Zavřel a vedl mě do svého pokoje. Musela jsem po schodech, takže jsem zase dávala pořádný pozor. Měl pokoj až na konci chodby. Zase mi přidržel dveře. Jakmile jsem kolem něj procházela, neodpustila jsem si úsměv. Kdyby vypadal jinak, šla bych ihned do něj. Ještě se nestalo, aby mi nějaký kluk přidržoval dveře, musel být opravdu hodně dobře vychován. Porozhlédla jsem se pokoji. Zase jsem zalapala po dechu. Dneska se mi stávalo nějak často. O takovém pokoji jsem si já mohla nechat jen zdát. Byl hrozně prostorný. A ten výhled. Celou jednu stěnu měl skleněnou. Více mě ale přitahovala ta druhá polovina pokoje. Tolik knih a CD jsem pohromadě ještě neviděla. Přešla jsem ke skříni, kde měl CDčka. Byli tu interpreti všech možných žánrů. Zahlédla jsem i pár CD s mými oblíbenými skupinami.

„Co hlavně posloucháš?“ zeptala jsem se ho.

„Asi Debussyho,“ odpověděl mi. Nadskočila jsem. Poznala jsem, že je hned za mnou.

„Tak jdeme na to doučování?“ zeptala jsem se ho s úsměvem.

„Jasně,“ odpověděl. „O víkendu jsme nakupovali nové vybavení, takže tu ještě nemám nic na sezení. Ale pokud by ti vadilo sedět na zemi, můžeme jít do kuchyně,“ nabídl.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Ta hrozně na tom ještě nejsem. Sezení na zemi mě nezabije,“ usmála jsem se a sedla si doprostřed pokoje. Uvelebil se vedle mě.

„Čím chceš začít?“ zeptala jsem se ho.

„Co ti jde nejhůř?“ odpověděl mi otázkou.

„Matematika,“ povzdychla jsem si. Tu jsem nesnášela.

„Tak začneme jí,“ rozhodl. Podal mi kabelu. Vzala jsem si ji a začala hledat učebnici. Byla až vespod. Vytáhla jsem ji.

„Co ti z toho dělá největší problém?“ zeptal se. Nervózně jsem zakašlala. Teď se nejspíš bude smát.

„Mocniny a odmocniny,“ zašeptala jsem. Čekala jsem, až se rozesměje. Všichni, kterým jsem tohle řekla, se tak zachovali. Dlouho bylo ticho. Podívala jsem se na něj. Měl nepřístupnou masku.

„Já vím, je to hrozné. Učili jsme se to už na základce, ale já si prostě nemůžu vzpomenout na to, jak se to správně počítá a nepomáhají mi ani ty dlouhý příklady, který dostáváme v hodinách na tohle.“

„Mohla jsi kvůli tomu za mnou přijít dřív. Pomohl bych ti,“ odpověděl. Usmála jsem se na něj.

„Radši se dej do vysvětlování.“

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Who Owns My Heart - 2. kapitola:

 1
4. AshleyStewart
22.06.2014 [15:49]

AshleyStewartMoc úžasná povídka Emoticon kdy bude pokračování?????

3. Afrodita_Alice_Cullen
05.07.2011 [0:33]

Vím,že jsi se zastavila,ale už by ses mohla rozepsat!Tohle je totiž skvělá povídka Emoticon Emoticon Emoticon

2. NikkiR
04.07.2011 [19:58]

NikkiRÚžasný díl =D Doufám že brzo napíšeš pokračování Emoticon

1. kikuska
06.06.2011 [20:09]

pekné Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře