Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 25. kapitola

25.09.2011 (09:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 3242×

Pohled Jaspera

Jeho jméno mi znělo v hlavě. Aaron Steel. Chlap, který mi svedl ženu. Na nic jiného jsem myslet nemohl.

„Jazzi, stůj!“ křikl na mě před domem Edward.

„Sledoval jsi její mysl? Určitě na to myslela, že jo!“ ječel jsem na něj.

„Jestli se ptáš kde, tak vím. Ukázala mi to, nechtěně. Nedokáže ovládat ani svou mysl. Jazzi, ona je klubíčko nervů, musíš jí odpustit.“

„Zaveď mě na to místo a bez řečí!“

Naštvaně si odfrkl a vydal se k autu. Následoval jsem ho. Celou cestu jsem mlčel. On na mě mluvil, ale já mu neodpovídal. Když zastavil v jedné čtvrti, zbystřil jsem.

„Který dům?“

„Třetí zleva, ten s bílou fasádou.“ Vystřelil jsem z auta jako raketa.

„Ani nevíš, jak vypadá!“ houkl za mnou Edward, který mi byl v patách.

„Neboj, poznám chlapa, který mi vzal Alice!“

„On ti ji nevzal, jen…“

„Jen co, Edwarde? Hm? Jen mi ji ojel a pak vrátil? Proč ji neustále bráníš?“

„Já ji nebráním. Jenže děláš, jako by ta nevěra trvala roky a ne jednu noc.“

„Nezáleží na tom, jak dlouho trvala, ale ona to prostě udělala. Byla nevěrná!“

„Tak uklouzla, ty naděláš!“

„Jak bylo tobě, co?“

„Mě do toho, krucinál, nepleť! Já jsem byl jinej, můj vztah byl jinej. Ty jsi ty a já jsem já. To, že mě Bella podvedla, byla pomsta. To, že Alice podvedla, bylo nedorozumění.“

„Nedorozumění? Takže ona jen tak šla a on ji přepadl? Nebo to do ní jen tak náhodou strčil?“

„Neovládáš se.“

„Ne, Edwarde, neovládám se a dlouho nebudu. Už mám po krk toho, jak musím mít všechno pod kontrolou a být ten vzor! Já končím!“ Vpálil jsem do toho domu. Uviděl jsem toho muže a ohlédl se na Edwarda, který kývl.

„Ty hajzle!“ zařval jsem nasraně a srazil ho z křesla pěstí do nosu. Uslyšel jsem křupnutí, ale bylo mi to jedno. Svalil se na zem, já po něm skočil a bil ho. Rána za ránou, krev byla všude, ale tahle mě nenutila vrhnout se mu na hrdlo a vypít ji z něj.

„Jaspere, neblbni, vždyť ho zabiješ!“

„Co je ti do toho? Odkdy se staráš?“

„Znám tě, jsi můj bratr. Nedokážeš s tím pak žít a budeš si to celou věčnost vyčítat. Jazzi, nech ho být. Jeho smrt nevyřeší ztrátu tvé důvěry k Alice. A navíc… jeho myšlenky… jsou splašené a má z tebe strach. Jestli se tu z tebe podělá, já to neuklízím!“ Navztekaně odešel před dům a nechal mě s ním o samotě. Slezl jsem z něj, ale neodpustil jsem si ještě jednu ránu. Zvedl jsem se a utřel si zakrvácenou pěst do potahu jeho pohovky. Byl jsem plný vzteky, ale svou sílu jsem krotil. Má jen typickou nakládačku od chlapa, ne od upíra. To by už dávno byl před pekelnou bránou a budil by Lucifera ze spánku.

„Příště až se vyspíš se ženou, tak se ujisti, zda není zadaná,“ pronesl jsem chladnokrevně a odebral se za Edwardem. Stál opřený o auto a sledoval mě.

„Tak jak?“ optal se.

„Jedeme domů,“ oznámil jsem mu a společně jsme vlezli do auta a vyjeli.

…

Stála v obýváku společně s Rose.

„Kde je Emmett a Cass?“ vyptával jsem se Rose. Ji jsem absolutně nebral na zřetel.

„Cassie je nahoře, hraje si. Emmett odjel něco vyřídit, něco pracovního,“ odpověděla mi Rose. Pokýval jsem hlavou a odebral se nahoru. Její ruka mě zastavila.

„Jazzi,“ šeptla mé jméno sotva slyšitelně. Vyškubl jsem se jí.

„Nemluv na mě, ještě jednou se mě dotkneš a přísahám, že ti tu ruku urvu!“ Zarazila se a odtáhla.

„Jaspere,“ oslovila mě Rose. Ohlédl jsem se na ni.

„Ne, Rose, nech mě být i ty. Nemíním s nikým mluvit, nechte mě na pokoji! Ona, to ona mě podvedla, to ona mě zničila!!! Já jen chci mít klid!“ křičel jsem. Ucítil jsem něčí dotek, podíval jsem se dolů. Cassie… ona mě držela za nohu a pohlédla na mě. Slzičky v očích. Ucítil jsem pálení v koutcích svých očí. Vzal jsem ji do náruče.

„Co ti provedla, strejdo?“ zeptala se. Pohladil jsem ji a odnesl nahoru. Nikdo už nepromluvil, nikdo mě už nezastavoval.

„Co ti provedla?“ opakovala otázku Cass ve svém pokojíčku, kam jsem ji odnesl. Oba jsme si lehli do postele.

„Nic. To bude dobrý.“

„Strejdo, ona ti něco udělala. Vím to.“

„Proč jí tak říkáš?“

„Protože ti ublížila a já nemám ráda, když ti někdo ubližuje a neustále brečí a říká, že to nechtěla udělat. Jenže ty ječíš a táta se strejdou Eddiem na tebe taky a jediná máma je celkem klidná.“

Škubl jsem sebou. „Máma?“

„Ano, máma.“

Takže ona Rose bere jako mámu. Aspoň tohle se vyvíjí výbornou cestou. Podíval jsem se jí do očí, byly tak vyspělé na čtyřleté dítě.

„Teta Alice mi sebrala jednu důležitou věc.“

„Jakou?“

„Víru v náš vztah.“

„A to znamená, že už spolu nebudete?“

„Nevím, ale je mi mizerně.“

Odkopala ze sebe deku a seskočila z postele. Běžela ke stolu, kde ležel plyšový medvídek. Vzala ho, lehla si ke mně nazpátek a vrazila mi ho do rukou.

„Tohle je Edoslav. Když je mi smutno po mamince, která je v nebíčku, tak jsem s ním, nosím ho furt sebou. Taky ti pomůže.“

„Děkuji, Cassie.“

„Není za co, ale vrátit!“ upozornila mě. Po dlouhé době jsem se pousmál. Vzala deku, přikryla mě s ní, pak mi dala pusu na čelo a přitulila se ke mně. Za pár minut už oddechovala pravidelně. Pevně jsem ji u sebe držel a přemýšlel jsem nad tím vším.

Za korekturu děkuji Elisme7 a za to, že vždy vyslechne mé egoistické kecy, jsem někdy horší, než Eddie v téhle povídce. :D Komentáře by potěšily a co říkáte na Edoslava? :D

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 25. kapitola: