Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 19. kapitola

02.08.2011 (08:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2737×

O rok a sedm měsíců později

Pohled Rose

Ťapkala jsem po dlaždicích v koupelně k umývadlu. Otočila jsem se za velmi známou vůní.

„Dobré ráno, Rose,“ šeptl a políbil mě na krk.

„Dobré,“ odvětila jsem mu. Zabořil tvář do mého výstřihu, který mi poskytovalo mé bílé tílko, a zafňukal.

„Copak, lásko?“ ptala jsem se pobaveně.

„Musím jet s Edwardem pro dort, nechápu proč?!“ Zvedl oči a hodil psí pohled.

„No, je to oslava narozenin, dort musí být.“

„Hmmm, nemohli bychom místo toho podávat jako dezert tebe?“ navrhl mi.

„To by to musely být tvé narozeniny a ne tvé dcery.“

„Dej mi pusu, ať tu cestu s Edwardem přežiju. Včera se vrátil z koncertu Rihanny. Vsadil se s Jasperem, že jí ukradne podprsenku a podepíše mu ji k tomu. Dám svůj roční plat za to, že mi po cestě bude vyprávět, jak ji sbalil, a věř mi, že ji sbalil, znám svého mladšího bratra.“ Dala jsem pusu na nos a odtrhla se od něj.

„Utíkej za bráškou a užij si cestu,“ rýpla jsem si.

„Neboj, já si to vyberu!“ hrozil mi a odebral se za Edwardem. Provedla jsem ranní hygienu a šla ustlat postel.

Pak jsem se vydala za Cassie do pokojíčku. Sedla jsem si na postel a jemně zatřásla její rukou.

„Cassie, vstávej,“ budila jsem ji. Zamžourala očima, podívala se na mě a zpátky se zavrtala do peřiny.

„Holčičko, máš dneska narozeniny.“ Odhodila peřinu a napřáhla ke mně ruce. Vzala jsem ji do náruče a nesla dolů.

„Rose, mně se chce spát,“ skuhrala, stále měla zavřené oči. Ach jo, to je mi expert. V kuchyni jsem si ji přehodila na levý bok a pravou rukou jí připravila snídani. Posadila jsem ji na židli a položila před ni misku a lžičku.

„Otevři oči, prcku,“ řekla jsem a políbila ji na čelo. Odlepila víčka od sebe a pustila do jídla.

„Děkuji,“ zamumlala mezi jídlem.

„Není zač.“ Počkala jsem, až to dojí a umyla jsem po ní nádobí. Vzala jsem ji do náruče a usadila se na pohovku v obýváku. Zapnula jsem nějaký dětský kanál a sledovala animovaný seriál s Cass.

„Kde jsou všichni?“ optala se.

„Zařizují různé věci mimo dům.“

Pobaveně sezašklebila a dala mi obrovskou pusu. Přitiskla jsem si ji víc k sobě.

„Copak se děje, Cass?“ zeptala jsem se jí.

„Mám tě ráda, mami,“ odvětila mi. Zarazila jsem se, takhle mi řekla poprvé a v přítomnosti nikoho. Ach, moje holčičko milovaná.

„Já tě mám taky ráda, holčičko moje,“ pronesla jsem dojatě a zlíbala jí tvářičku. Se smíchem se ode mě odtáhla.

„Kdy přijede teta Alice?“

Zaposlouchala jsem se do zvuků, myslím, že jede auto.

„Myslím, že už sviští. Pojď, jdeme se obléct, jinak nám vyhubuje.“ Popadla jsem ji do náruče a utíkala nahoru, Cassie se tomu všemu smála.

Postavila jsem ji do koupelny a ona už věděla, co dělat. Na židličce měla hromádku oblečení, které si měla obléct. Oblékla jsem jí bílé silonky, šatičky, kabátek a obula střevíčky. Pak jsem jí pracně rozčesala to hnízdo na hlavě a vyčesala jí elegantní drdol. Pak jsem ji postavila před zrcadlo.

„Líbí?“ optala jsem se jí.

„Jasně, vypadám pěkně, i když kalhoty bych měla radši,“ pronesla mírně zklamaným tónem.

„Nechtěj, aby měla teta Alice infarkt.“

„Táta mi říkal, že už se o to pokoušel, ale marně. Prý je z kamene nebo co.“

„Ta určitě.“

„Rose! Už jste?!“ zaječela ze zdola Alice.

„Hned to bude!“ houkla jsem nazpátek. Shodila jsem ze sebe tílko a tepláky. Zůstala jsem před Cassie jen ve spodním prádle.

„Mohu se na tebe dívat, když se maluješ?“

„Samozřejmě, Cass, jako pokaždé,“ odvětila jsem jí s úsměvem a přešla jsem ke stolku s líčidly.

„Další přání v mém seznamu je splněno,“ ozval se ze dveří Edward.

„Edwarde!“ vyjekla jsem a sedla jsem si na židli a zahalila se županem.

„Sexy zadek,“ polichotil mi. Slyšela jsem dupot, Emmett se řítí. Stoupl si do dveří vedle Edwarda a lehce ho vystrčil na chodbu.

„Tohle je VIP prostor, zde ty máš vstup odepřen,“ štěkl na něj.

„Jejda, ty naděláš, i Alice jsem viděl ve spodním prádle a Jazz byl v klidu. Počkat, Jazz to ani neví, no, teď už to ví.“

„To je mi jedno, běž očuchávat jiný patník!“

„Ale… Snad se nebojíš, že mi Rosie podlehne! Já vím, při mé pověsti určitě žárlíš a závidíš!“ koketně na mě mrkl. Ukázala jsem mu prostředníček a to ho pobavilo ještě víc.

„Závidět?! Mám celou noc, každou noc sex s božsky nádhernou upírkou. Kdo komu závidí?“ uchechtl se Emmett.

„Hoho, já mám celou noc, každou noc sex s božsky nádhernými ženami, postřehl jsi to množný číslo?!“ vpálil mu do tváře vítězně Edward.

„Co je to sex?“ Oba stočili pohled na Cassie, která stála v prostoru mezi nimi a dívala se nahoru k nim. Oba ztuhli a já se dusila smíchy.

„Strejda Eddie ti to vysvětlí, beruško, já jdu pomoct Rose se šaty,“ rozhodl Emmett a potutelně se podíval na Edwarda.

„Kde máš ty své harémy teď, co?“ sykl k Edwardovi pobaveně.

„Tati, co je to harém?“ vyptávala se dál Cassie.

„Beruško, strejda ti to vysvětlí, má za sebou hodně výšek a je přece nejchytřejší z rodiny. Ptej se ho, na co chceš.“ Malá vzala zaraženého Edwarda za ruku a táhla ho dolů. Emmett se otočil ke mně, oči mu zčernaly a šibalsky se pousmál. Touha po mně z něj jen čišela. Otočila jsem zpátky k zrcadlu. Stále jsem seděla u stolku, kde jsem měla náhrdelník, který jsem si připnula na krk. Sandálky, které stály u židličky, jsem si jednu po druhé obouvala. Okem jsem mrkla po Emmettovi. Stál bez hnutí a zbožně mě sledoval, jako bych byla střed jeho světa. Zvedla jsem se ze židličky a pohledem hodila po šatech.

„Pomůžeš mi s nimi?“ vybídla jsem ho. V mžiku byl u mě, jeho ruce putovaly k mému pasu, plácl mě přes zadek a vzal šaty.

„Zvedni ruce k hlavě,“ rozkázal a já poslechla. Jemně a pomalu mi natahoval látku šatů přes hlavu dolů, přitom se díval do mých očí, nikam jinam. Jakmile látka sklouzla na své místo, přitiskla jsem si ho víc k sobě a políbila ho, vášnivě, dravě.

„Emme,“ vydechla jsem.

„Ano?“

Musela jsem to ze sebe dostat, dost dlouho nad tím uvažuji.

„Jsme spolu skoro dva roky, že?“

„Jo, už to tak bude a byly to přenádherné necelé dva roky.“

„Klape nám to, že? Vychováváme Cassie, vše je, jak má být,“ pokračovala jsem. On se mile usmál a kývnul.

„Nemyslíš, že bychom mohli náš vztah posunout výš?“

„Jak výš?“ vyptával se.

„Rose!“

Zatracená Alice!

„Co je?“ křikla jsem naštvaně.

„Pojď, dolů, potřebuji tě.“

„Ale…“

„Hned!“

„Fajn!!!“ Lehce od sebe odstrčila Emma a šla za ní do kuchyně.

„Co potřebuješ?“ Stoupla jsem si ke stolu, kde byl obrovský dort. Alice se ke mně přichomýtla a sotva slyšitelně mi řekla: „Teď na to není vhodná chvíle.“

„Já myslím, že je naprosto vhodná chvíle,“ odporovala jsem jí stejně tichým hlasem.

„Ne, věř mi. Žiji s nimi pod jednou střechou pět let a znám je všechny jako své boty. Teď není správná chvíle.“

„Když myslíš,“ vzdala jsem to.

„Po oslavě se obě vypaříme. Pojedeme co nejdál od perfektního upířího sluchu a promluvíme si jako žena se ženou.“

„To zní jako dobrý nápad.“ Vzala jsem z kuchyňské linky ubrousky a šla je odnést do jídelny.

„Ve svatebních šatech budeš vypadat úchvatně,“ šeptla mi do ucha a povzbudivě se usmála. Alice měla vidinu, viděla mě a Emma, jak se bereme. Celkem se mi ulevilo, aspoň to má Emm v plánu. Edward do mě žduchl a povzbudivě se usmál, přesně jako Alice. Zvláštní, u něj bych čekala spíš vtipnou poznámku.

„I já mohu překvapit,“ osvětlil mi to. „ Navíc, nemůžu stále ze své mysli dostat tvůj zadeček,“ dodal a rozesmál se. Emmett mu dal herdu do zad, právě přišel a slyšel jen ten dodatek.

Pohled Alice

Rose jsem uklidnila. Oslava je skoro hotová. Rozhlédla jsem se kolem dokola. Je to tu jako v holubníku! Před chvíli byli ještě všichni hodní a seděli na značkách! Dala jsem ruce v bok a zhluboka se nadechla.

„Emmette, dojdi pro Rose a Cass, jsou nahoře na záchodě. Jazzi, uprav si tu košili a vezmi kameru. Jakmile budou scházet všichni tři dolů, začneš točit.“ Otočila jsem k Edwardovi. „Čauky!“ zahulákal a hodil po mně kus dortu. Nasupeně jsem se to ze sebe setřela. „Ty jeden kreténe, musíš všecko posrat?“ ječela jsem na něj.

„Zlato, mírni ty nadávky, je tu Cassie,“ krotil mě Jazz.

„Emmette, zůstaňte nahoře, dokud vám nedám povel jít dolů,“ rozkazovala jsem. „Ty,“ sykla jsem na Edwarda. „V ledničce je menší dort, vytáhni ho a vyměň je, já se jdu převléct.“

Do ložnice jsem vpálila jako vichřice. Vybrala jsem první šaty, které jsem viděla. Nemohla jsem se zdržovat, takže žádné náramky, ani náušnice a už vůbec ne náhrdelníky. Zatracený Edward, proklínám den, kdy mě napadlo ho k nám pozvat bydlet! Rychle jsem se oblékla a na chodbě se zarazila u té naší malé rodinky.

„Napočítej do pěti a jděte pomalu dolů,“ nařídila jsem Emmovi a přemístila se dolů k těm dvěma.

„Jak jsi věděla, že to udělám? Ani já to do té chvíle nevěděl, takže jsi to vidět nemohla,“ vyptával se pobaveně.

„Měla jsem vidinu, že jej Cass shodí při rozbalování dárků. To, co jsi udělal, mě fakt naštvalo, Edwarde, představ si, že bych ten druhý dort neměla! Zkazil bys své neteři její čtvrté narozeniny a ty víš, že další událost, která je s tímto dnem spojená, není pro tvého bratr zrovna veselá!“ V očích mu zablesklo pochopení, ale sotva jen na vteřinku, pak nahodil výraz frajírka. V ten samý moment vcházeli ti tři dolů.

(…)

Převlékla jsem se do něčeho méně formálního a šla za Rose. Právě uspávala Cassie po náročném dni. Na chodbě jsem spatřila Emma, stál ve dveřích pokoje, který patřil Cassie, a sledoval ty dvě. Proklouzla jsem kolem něj a čekala na Rose. Ta stále ještě v šatech, se na mě podívala a kývla na souhlas. Obě jsme vyšly z pokoje a šly dolů.

„Kam jdete?“ optal se Emm s Jazzem zároveň. Edward už naháněl sukně v místních podnicích.

„Jedeme se projet,“ řekla Rose a čapla mě za loket. Usmály jsme se na sebe a odešly do garáže pro mé autíčko.

Jela jsem po hlavní, dokud jsem nezahlédla odbočku do parku. Bylo už pozdě večer a nikdo sem v tuto hodinu nechodí. Vím to, poslední dobou tu trávím hodně času, Rose totiž není jediná, kdo má natvrdlého chlapa.

Usadily jsme se na dětských houpačkách.

„Proč si mě nechce vzít?“ vykřikla Rose.

„Dej mu čas.“

„Já vím, že bych mu měla dát čas, ale co takhle jenom zasnoubení?“

„Bojíš se, že tě odkopne?“

„Tak trochu, i když vím, jak se na mě dívá, stále mám určitou nejistotu uvnitř sebe.“

„Zkus mu to jemně naznačit, hlavně to na něj nevybal, jako jsi to málem udělala dneska. Emmett je v těchto věcech plachý. Ale můžu tě opět ujistit, že budete mít krásnou svatbu.“

„Dík, Alice, a co ty a Jazz? Zdá se mi to, nebo poslední dobou je u vás v pokoji hrobové ticho?“

„Ani mi nemluv, jsem nadržená jak stepní koza, ale mému manželovi je to jedno. Projekt sem, projekt tam. Ale lásko, tohle je velice důležité pro městkou radu,“ parodovala jsem Jaspera, čímž jsem ji rozesmála.

„Jde vidět, že sourozenecké pouto nezapřou,“ uhodila Rose hřebíček na hlavičku.

„No, to nezapřou.“ Obě jsme se rozesmály a rozhoupaly jsme houpačky. Dětská radost, která nás na chvíli osvobodí z dospěláckých problémů.

Poprosila bych o deset komentářů, děkuji moc, jste zlatíčka. :)

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 19. kapitola: