Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 18. kapitola

29.07.2011 (10:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2806×

Pohled Edwarda

Jooo, dneska se vrací Emmett s rodinkou. S tímto postřehem jsem se vyhrabal z postele a navlékl si své fialové trenky. Holt fialová hýbe světem módy a mým zadkem. Pohlédl jsem na rozházené polštáře a deky. Stále si nemohu zvyknout na to, že jsem tak skvělý. Černovláska, brunetka, zrzka a blondýnka spaly poklidně v mé postýlce. Jo, Eddie, jsi machr.

Prohrábl jsem si svou sexy hřívu a vešel do koupelny. Pohlédl jsem na sebe, uculil se, pronesl pár lichotek a provedl rituál ranní hygieny. Pak jsem vlezl do svého království oblečení a rozhodoval se, co dnes bude nosit tohle úžasné tělo. Jednou mi Alice zkusila kecat do oblékání. Nedopadlo to pro ni dobře. Dejme tomu, že její kreditky byly zablokované. Miluji úřednice v bankách. Teď mě tak napadá, když Emmett udělal podruhé tu blbost a šel do vážného vztahu, bude s námi Rose určitě žít. Alice už nebude oblékat Emma a Cassie, ta se zcvokne! Al jsem nechal v šuplíku rodinné trable a vybral si oblečení. Jo, modrá košile, to je ono pro dnešní den. Modrou mám rád. Bella si myslela, že jí sluší, tvrdil jsem, že jí sluší, ale já v této skvělé barvě vypadám o sto procent líp. Oblečený, navoněný Playboyem jsem se přemístil dolů do obýváku. Alice za chvíli společně s Jazzem přijdou z lovu. Já se mezitím vypařím do školy.

Vybral jsem si nové autíčko, které jsem si koupil. Před třemi dny jsem totiž jednoho z mých miláčků sešrotoval. Ještě, že je na světě tolik nádherných aut. Nasednul jsem a zapojil do rádia flashku. Včera jsem se nudil, já vím, je to nemožné, aby se hvězda mé záře nudila, ale je to tak. No, a juknul jsem na youtube.com a našel jsem tam brutální song.

„I can read your mind!!!“ zpíval jsem hlasitě cestou do školy. Holt mi ten refrén mluví z duše. Ještě dvakrát jsem si zaječel a byl jsem u školy. Elegantně jsem zaparkoval tu svou krasavici německého původu a otevřel dveře, nasadil brýle a pokřivený úsměv. Pobrukoval jsem si tu melodii, když jsem uslyšel skřípot pneumatik. Otočil jsem se. To je Jazzovo auto. Hejbnul jsem zadkem. Nemíním si vyslechnout tříhodinovou přednášku, že jsem ty ženské zas nechal doma a chudinka Alenka je musela vyhánět.

Zašil jsem se do posluchárny, shodou okolností jsem tam měl být. Vedle mě si sedla Izz, všechny holky na ni žárlí. Jasně, chápu to, je se mnou. Všechny by chtěly být v mé blízkosti, možná bych jedné z nich mohl dovolit nosit mou brašnu, je těžká.

„Ahoj, Krasoni, jaký jsi měl víkend?“ optala se mě a usmála se. Protáhl jsem se a sundal brýle.

„Celkem v klidu, ale dal jsem si pořádně do těla. Co ty, šprtalas, šprtalas?“

„Haha, velmi vtipné, Edwarde, tvůj humor je tak neodolatelný, jako tvůj zjev.“

„Že jo, já to tvrdím neustále.“

„Mohl bys mi připomenout, proč s tebou udržuji konverzaci a považuji tě za přítele?“

„No, podle mého názoru je to proto, že jsi podlehla mému kouzlu, jako všechny ostatní. Ale má to háček, sexuálně tě přitahuje jiný druh chlapů, viz naše rocková sešlost o šest řad níž.“ Žduchla do mě.

„Co je, Izz, snad se nebojíš,“ dobíral jsem si ji.

„Nesnáším tě!“ sykla.

„Ale no tak, snad jsem toho tolik neřekl a teď se dívá sem. Dám své první dítě na to, že myslí na tebe.“ Tomu se zasmála a očkem sledovala místo, kde seděl Mark.

Od té doby, co ho má BFF chce, jsem se podíval té jeho mysli víc na zoubek. Světe, div se, ale on o Izzie uvažuje už delší dobu. Uvědomil si její krásu na plese, který jsme tu měli před delší dobou. Líbí se mu, hodně se mu líbí, a žárlí na mě. Chápu to, já jsem já a on je on. Všechny by braly mě, jeho jen Izz. Ti dva se hledali, až se našli. Stejně nechápu, jak si ten jeho metalovej mozek může myslet, že s Izz chodím. Kdybych chodil se svou spolužačkou, určitě bych netrávil čas v posluchárnách. Je tolik míst na školách, které se dají ojet.

„Whitlocku, poslouchej mě!“ mluvila na mě mírně vytočená Izzie.

„Co zas?“

„Už jsi něco vymyslel?“

„Jo, vymyslel. Nemají náhodou dnes utkání?“

„Jo, myslím, že mají.“

„Super, hraje mi to do karet.“

Přednáška skončila, já ji popadl za ruku a táhnul do mého auta. Bez odpovědí na její otázky jsem dupl na plyn a rozjel se domů.

„Chceš u mě vyvolat Stockholmský syndrom, nebo co?“ zaječela naštvaně. Tomu jsem se zasmál. Před domem jsem zastavil a pomohl jí z auta.

„Klídek, Izz, tohle je pro dobro tvého budoucího vztahu. Jdeme něco vyzvednout.“

„Co?“

„Uvidíš,“ pronesl jsem záhadně a vešel do domu.

V obýváku jsem zaslechl myšlenky. Emmettek se nám vrátil společně s Cassie a Rosalie. Vzápětí se po schodech dolů řítila Cassie, nahatá utíkala ke mně. Skočila mi do náruče. Za ní utíkal Emmett, jenom v ručníku, který měl obmotaný kolem pasu. A kde je Rose? Ta nepřijde nahatá jako Cassie?

„Ahoj, prcku,“ přivítal jsem doma Cassie a dal jí pusu.

„Pojď se obléct,“ houkl Emm, pak si všimnul Izzie. Ta ho doslova hltala pohledem. Žárlil jsem na její myšlenky.

„Páni, ten je božský! Tělo samý sval, krásně tvarovaný, ach! To že je Edwardův druhý bratr?“

„Já mám taky své přednosti!“ vyhrkl jsem ze sebe. Všichni se na mě podívali nechápavým výrazem. Ups, můj dar, můj problém, slyším to jen já, oni ne.

„Promiňte, myslel jsem, že Emmett mluví na mě,“ snažil jsem se to uhrát do outu.

„Jo, Eddie, na tebe budu volat, ať se jdeš obléct. Ty tu běháš nahatý a křičíš? Tatínku, chyť mě! Možná před několika lety to byla pravda, teď doufám, že ne. Pokud jo, řeknu Al, ať přestane kupovat alkohol.“ Otočil se na Izz, která tu pomalu začíná slintat nad mým big bráchou. „Mimochodem, jsem Emmett Whitlock, jeho bratr, to dítě, co mu skočilo do náruče, je má dcera Cassie a ta neodolatelná kráska, která právě schází po schodech dolů, je má přítelkyně Rose.“ Izzie střelila pohledem nahoru. Právě scházela Rose a usmívala se, hotové sluníčko. Zřejmě jim všem pobyt na chatě prospěl.

„Těší mě, Isabella Riversová.“ Stiskla Emmovi ruku a mile se usmála. Podal jsem Cass Emmovi a táhl jsem Izz nahoru. Sedla si na pohovku a rozhlédla se po pokoji.

„Čekala jsem víc nepořádku, podprsenky na zemi, tanga poházené kolem…“

„Použité kondomy na pohovce,“ dodal jsem.

„Cože?!“ vyjekla a vyskočila z pohovky.

„Sranda, sedni si. Je to naprosto čisté,“ klidnil jsem ji. Otevřel jsem šuplík u nočního stolku a hodil po ní dres roztleskávaček.

„Co to je?“

„Tvá záminka na první opravdové setkání s Markem.“

„Nechápu.“

„Vezmeš to, oblečeš si a budeš předstírat, že jsi roztleskávačka. Dnes mají zápas, budeš se před ním natřásat, určitě k tobě přijde a bude chtít s tebou mluvit.“

„Na to zapomeň! Víš, co roztleskávačky dělají? Já teda ne! Všem těmto typům se vyhýbám obloukem!“

„Izzino! Nebudeš tam na začátku a dělat ty jejich sexy kreace, které mi vždy dělají s kalhotama velké haló! Budeš tam potom, budeš jen skákat, třást třásněmi a řvát ty jejich hesla, nic těžkého na tom není. Budeš mrkat na Marka, chytí se okamžitě.“

„Myslíš, že roztleskávačky si nevšimnou, že je mezi nimi jiná, bledá holka na inteligentně vyšší úrovni?“

„A co si myslíš, že jsem dělal o víkendu? Sháněl jsem ti tam reservé, všechny o tobě ví.“

„Jsi divnej, nadrženej, ale díky, snad to vyjde.“

„Jdeš do toho?“

„Jasně, nejsem srab! Ale jestli mě zraní míčem, zabiju tě, Whitlocku!“ varovala mě.

„Běž se převléct do koupelny,“ řekl jsem pobaveně. Zvedla se a já toho využil a vkradl se do pokoje Alice a Jaspera. Vybral jsem pár věcí z Aliciného šatníku. Má tu krámů jak nasraných, to ji nezabije. Aspoň má novou výmluvu k nakupování. Vrátil jsem se do pokoje, Izz stála u pohovky a nejistě se ošívala v tom dresu. Konečně vypadala jako holka. Podal jsem jí kopu oblečení, kabelku a boty.

„Co to je?“

„Oblečení, určitě tě pozve na rande, dej si to po zápasu.“

„Proč?“

„Mám tě rád, Izz, ale vypadáš jak kalkulačka s prsy. Musíme změnit tvůj styl oblékání. Máš perfektní postavu, jen toho využít. Tady máš něco do začátku, oficiálně se stávám tvým módním konzultantem.“

„Nejsi gay?“ ptala se pobaveně a brala si tu hromadu věcí.

„Ne, nejsem, holčičko, jen dbám na svůj vzhled a snažím se jít s módou. Máš pravdu, zní to jako od gaye. Ale dám ti seznam všech holek, se kterýma jsem spal, a můžeš se jich zeptat.“

„Ne, věřím ti.“