Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 17. kapitola

24.07.2011 (08:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3631×

Pohled Jaspera

Oblečený v khaki košili, černé vestě a černých kalhotách, jsem se odebral do kuchyně za svou ženou.

„Alice? Co to děláš?“ Stála u kalendáře a něco si zaznamenávala.

„Myslím, že tvůj nejmladší bratr začíná dospívat,“ odvětila mi.

„A to ti řeklo pondělí, úterý nebo pátek?“

„Co?“ Hodila po mně nechápavým pohledem.

„Jak jsi k tomu došla?“

„Každé ráno si ten jeho harém zapisuji. Počet holek klesá.“

„Viděla jsi snad nějakou ženou v jeho budoucnosti?“

„Ne, neviděla, Edward stejně lásku nehledá.“

„Poslední dobou ho vídám ve společnosti té dívky, co s ním byla na plese.“

„Myslíš Isabellu Riversovou? S ní jsme kupovaly šaty.“

„Ano, tu jsem měl na mysli. Ale necítím z něho zamilovanost.“

„Třeba se přeorientoval. Poslední dobou tráví víc a víc času v koupelně a krade mi lak!“

„Na nehty?“ Smál jsem se.

„Ne, na vlasy!“ křikla dopáleně. Dvěma kroky jsem k ní došel a objal ji.

„Nech toho, Jazzi. Připadám si jak fúrie.“

„Relax, kotě, musíš do práce a já taky. Dej mi pěkně žhavý polibek a jdu.“ Koketně se usmála a poslechla mě. Popadl jsem své věci a u vchodových dveří se zarazil.

„Alice, kde je Edward?“

„Řekněme, že si odskočil do jistého podniku, do kterého ty, jako zadaný muž, nesmíš chodit.“

„Já myslel, že podle tvých výpočtů jeho nadrženost klesá.“

„Ale jo, dneska jich udělal míň, než minulý týden.“

Pobaveně jsem pokýval hlavou a vyrazil do školy. Dnes jsem přednášel o prezidentech USA. V kabinetě jsem si zapomněl jednu knihu. Vrátil jsem se pro ni a srazil se s Edwardem. Vlasy, jako by chytil 230 V, fialová košile volně rozepnutá, jak u krku, tak i u kalhot. Přejel jsem ho pohledem a zasekl se u obličeje. Měl černé brýle, posunul je po nosu, abych mohl vidět ty jeho jiskřičky v očích.

„Mám se vůbec ptát?“ prolomil jsem ticho.

„Jestli chceš závidět, vyčítat si, že jsi ženatý a prasknout žárlivostí, klidně se ptej. Velice, ale opravdu velice rád ti vše povím.“ Nasadil ten svůj úsměv, který ženské zbožňují, a lehce pozvedl jedno obočí.

„Na tvůj bohémský život nejsem tak zvědavý. Pádluj na přednášku.“

„Závist, nic jiného, než prostá, nefalšovaná závist,“ řekl, otočil se a odešel pryč. Raději jsem nepřemýšlel nad tím, jak takový chlap, jako je Edward, prošel stejnou dělohou, jako já. Vzal jsem knihu a šel na přednášku.

Díky přítomnosti mého bratra na mých přednáškách, jsem očekával, že zájem o můj zadek klesne, ale chyba lávky! Studenty a studentky holt víc rajcuje učitel. Mé myšlence se Edwardova pozornost nevyhnula. Hodil po mě ksicht, který mě rozesmál. Vypadal hůř, než Ahmed, mrtvý terorista. Této myšlence se zasmál a přestal mi věnovat pozornost. Já zapnul dataprojektor a pokračoval v přednášce.

Nezastavil jsem se skoro celý den. Nikdo totiž nemá tolik vědomostí a zápal pro historii, jako já Jasper Whitlock. Zahrabaný mezi knihami ve svém kabinetě jsem si hrál s cínovými vojáčky. Bral jsem to jako způsob procvičování. Kdosi zlehka zaklepal na dveře a vešel. Vystrčil jsem hlavu. Byla to Patricie a cítil jsem její touhu po mně? Byl jsem zmaten.

„Patricie?“

„Ahoj, Jazzi, opět další projekt, který ti nesu. Neboj, není můj. Je pana Kirka a on se bojí jít za tebou.“

„Proč se mě bojí?“

„Nevím. Asi má strach z pohledných, úspěšných, mladých a zatraceně sexy chlapů.“

„Můj vzhled jsi zmínila dvakrát,“ dodal jsem a uhnul pohledem. Přiblížila se ke stolu.

„Cínoví vojáčci? Jaspere, jsi roztomilý.“ Sedla si na stůl, nohu přes nohu. Vyhrabal jsem se z poza stolu a došel k ní. Roztáhl jsem jí nohy a ruce položil na její boky. Mou reakci nečekala, ale byla nadšená.

„Jazzi,“ šeptla vzrušeně a chtěla mě políbit. Uhnul jsem.

„Milá kolegyně, ještě jednou mě tu budete sexuálně obtěžovat a slibuji vám, že se to dozví děkan.“ Vzal jsem ji a postavil na zem. „A na mém stole se nesedí! Na to jsou židle, křesla a pohovky.“ Hodila po mně vražedným pohledem a vypařila se. Potutelně jsem se usmál, Alice bude na mě pyšná. Mrkl jsem na hodinky. Je už celkem pozdě. Pobral jsem vše důležité, vojáčky zamknul do trezoru a odjel domů.

Alice věděla, co mám v plánu. Čekala před domem, zaparkoval jsem, vystoupil z auta, políbil ji a ruku v ruce jsme se vydali pryč. Kus od domu je místo, které nám poskytuje lavičku a nádherný výhled na hvězdy. Usadil jsem se a Al si sedla na můj klín a ruce obmotala kolem mého krku. Zabořil jsem tvář do jejích vlasů a vdechoval, spíš fetoval, tu nádherně dokonalou vůni své ženy.

„Jaký jsi měla den?“ narušil jsem po chvíli tento sladký moment.

„Pěkný, děti mě nadšeně vítaly. Dokonce mi nakreslily spousty obrázků. Mám je doma, pak ti je ukážu.“

„Rád se na ně podívám. Byl tu Edward?“

„Ne, celý den jsem ho neviděla. Ale volal, že musí něco akutně zařídit ohledně družstva roztleskávaček.“

„Roztleskávačky? Ne, nebudu se divit. Doby, kdy byl batole a chodil neustále ubrečený za mnou, že ho Emmett bije, jsou pryč. Teď za mnou s brekem mohou chodit maximálně studentky, kterým zlomil srdce.“

„Nebavme se o něm.“

„A o čem se chceš bavit?“

„Nepřipomíná ti tato noc, toto místo něco?“

Rozhlédl jsem se dokola. „Myslíš naše první rande?“ hádal jsem.

„Ano, vše bylo tehdy jiné,“ řekla s nostalgií v hlase.

„To bylo. Edward chodil s Bellou, Emmett byl se Scarlett a já si začínal uvědomovat, že tě vroucně, nenapravitelně a nekonečně miluji. Ale nemohl jsem to na prvním rande na tebe vybalit, že?“ Zvedl jsem jedno obočí a pobaveně se na ni podíval. Její smích mě zahřál u srdce a vyloudil mi na tváři úsměv. Políbila mě a zpříma se na mě podívala.

„Na co plýtvat slovy, když ty umíš číst v mém srdci.“ Letmo se usmála a pohladila mě po tváři. Cítil jsem, vše jsem cítil. Její pocity mluvily jasně a zřetelně. Přitiskl jsem si ji víc k sobě a snažil se vychutnat tento moment na maximum. Ucítil jsem se známou vůni.

„Edwarde!“ vykřikli jsme oba naštvaně.

„Sorry, Batmane a Catwoman, ale já jsem na lovu. Z těch ženských jsem dostal chuť na nějaké zvířátko. Tak si kráčím po lese, a co neslyším? Vaše myšlenky! Divím se, že mi z toho nešiblo. Tolik romantiky, lásky a pochopení, jo, a ještě souznění duší.“ Tančil, jak nějaká víla, kolem lavičky. Nakonec se zastavil před námi a udělala pukrle.

„Jste tak sladcí, až mě z vás bolí zuby,“ dodal a zdrhl do lesa.

„Někdy mám pochyby, že je to tvůj bratr,“ prohlásila Al dostatečně nahlas, když pozorovala Edwardova záda, jak se ztrácejí v lese.

„Neboj, on vyroste, až se doopravdy zamiluje,“ obhajoval jsem ho.

„Myslím, že on se nikdy nezamiluje,“ pochybovala.

„Nebo je problém, že miluje všechny ženy.“

„Taky možnost. Kde jsme to předtím skončili?“ optala se pobaveně.

„Chtěl jsem tě povalit do trávy.“

„Tak na co čekáš?“

„Rozhlížím se, zda tu v křoví nastraší Edward se zajícem v puse.“

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 17. kapitola: