Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Which one? - 10. Baby love

16.10.2011 (19:45) • Hannie • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1013×

Elie:

Bella mě pořád nesnáší, ale aspoň už se v mojí přítomnosti nechová jak malá. Fakt by mě zajímalo, co jí přelítlo přes nos. Ani nevím proč, ale nějak mě ta holka rozhodila. Proběhnu se po lese a trochu si zalovím, když uvidím Jane.

„El, vážně o tebe mám strach. Myslíš si, že na to Aro nepřijde?“ Nechápavě na ni koukám.

„Co-co tím myslíš?“

„Co tím myslím?! El, pomáháš Cullenovým a sice netuším, co s tebou provedli, ale jsi teď jiná. Musíš s tím přestat, jestli to zjistí Alec, tak se to k Arovi dostane, a to hodně rychle.“

Povídáme si celkem dlouho, dokonce jí i nakonec povyprávím, jak to bylo kdysi s Edwardem.

„Pane bože, nemůžu uvěřit tomu, že to myslíš vážně... Ty a on? Nechápu, jak je možný, že jste o sobě nevěděli, zrovna nedávno byl ve Volteře, kvůli tý svojí lidský holce. Caius je pro tebe rozhodně mnohem lepší partie.“ Povzdechnu si, musela mi to připomínat?! Nejradši bych odešla někam hodně daleko a nevracela se.

„Omlouvám se, slečno, zaspala jsem,“ řeknu okamžitě po vstupu do třídy. Rozhlídnu se a vidím Rosalii a její nechápavý výraz.

„Zaspala, jo?“ usměje se šibalsky a obě se začneme smát. Celá třída na nás zírá a Rose trochu vyvalí oči.

„Co je?“ zeptám se, protože nechápu, o co tady jde.

„No, nejsem zrovna z těch, co se takhle projevujou.“

„Mám na tebe prostě dobrej vliv,“ řeknu a začneme se smát na novo.

„Tak kde si byla?“

„No, v noci jsem sledovala pár stop do Seattlu a mluvila s Jane, ona něco ví, ale nechce mi nic říct. Ví o tom, že vám pomáhám a nelíbí se jí to.“

„Ví to? Počkej, to není dobrý.“

„Klid, Jane, ať už je jakákoliv, mě nezradí. My dvě jsme jako sestry.“

„No a s Jane si mluvila doteď? Ráno přišla normálně.“

„Jo, no. Musela sem si najít práci jako každej normální teenager tady.“

„Jakou práci?“ Pousměju se.

„Počkej si na páteční večer.“ Mrknu na ni a dám jí vizitku jednoho klubu v Port Angeles, kam se chodí většina školy o víkendu bavit.

Když přijdu do klubu, kde mám pracovat, hodí po mně Jerry, zdejší barman a majitel, nějakej vak.

„V tom máš šaty na dnešek. V šatně máš zbytek věcí.“ Jen kývnu a vydám se směrem k šatně. Sednu si k malému zrcadlu a položím vak se šaty na židli vedle. Chvíli se maluji, ale pak mi to nedá a nakouknu do vaku, ty šaty jsou krásné, na to jak je to maličký bar. Jerryho žena, Kate, šije všechny kostýmy a tenhle se jí vážně povedl.

„Můžu?“ ozve se Katin hlas po tichém zaklepání.

„Jo, jasně.“

„Já věděla, že ti padnou.“ usměje se na mě. „Ukaž, udělám ti něco s vlasy, aby ti pak nepřekážely.“

Kate je asi 40. S Jerrym měli syna, ale ten umřel před dvěma roky v Iráku. Muselo to být strašné. Za tu krátkou dobu, co sem chodím na zkoušky, musím říct, že jsem si Kate s Jerrym moc oblíbila, jsou to strašně hodní lidé. Po nějaké době se ozve další zaklepání.

„El, jsi na řadě,“ ozve se Jerryho hlas. Zhluboka se nadechnu a vydám se ke dveřím, z druhé šatny vyjde jeden můj spolužák z anglické literatury, Alexandr. Máme spolu nacvičené číslo. Nakouknu do baru a vidím samé známé tváře, jsou tu i všichni Cullenovi, bohužel i s Bellou. Bože, hlavě ať to nezkazím, když je tady Edward. Jerryho podnik je Retro bar, každý víkend jsou tu retro party na různá témata a já s Alexandrem máme na starosti roztančení. Jerry tvrdí, že když lidi uvidí, že to pěkně vypadá a tancujeme i my, přidají se. Dneska je 70’s retro party a je na plánu taneční soutěž.

Vejdeme s Alexem na parket a začnou se linout první tóny písničky Baby Love, kterou jsem pro tenhle večer vybrala jako hudební doprovod našeho slowfoxu.

Po představení se jdu do šatny převléct a poté zamířím ke Cullenovým.

„To bylo úžasný!“ řekne hned Rosalie a Alice se ze široka usmívá.

„Když budete chtít, tancujeme tady s Alexandrem každej víkend.“ Usměju se na ně a jdu se do šatny převléct. Poté mířím za Alecem a Jane, protože dnes se máme vrátit do Volterry.

„No sláva, už jsme mysleli, že se neukážeš a budeme muset jet bez tebe,“ zahlaholí Alec, když se objevím ve dveřích.

„Vlastně pojedete samy, já si potřebuju ještě něco zařídit,“ odpovím mu jakoby nic, ale významně se při tom podívám na Jane. Sotva viditelně kývne a já se pousmála. Moje tajemství, co se mě a Edwarda týče, je u ní v bezpečí.

Edward:

El nás pozvala na svoje taneční vystoupení, nikdy jsem ji tančit neviděl, ale vyprávěla mi o tom, jak tanec miluje, ještě když jsme oba žili. Jak jsem ji viděl ladně se pohybovat na parketu, nemohl jsem se soustředit na nic jiného. Jen jsem tam stál a díval se, jak tančí. Měl jsem šílenou chuť tam jít a požádat ji o tanec, ale zřejmě by to nebyl ten nejlepší nápad. Musím s ní mluvit.

Jel jsem s rodinou domů, El se nám omluvila, že dnes večer se porady nezúčastní. Odvezl jsem Bellu domů a s rodinou jsme se setkali opět všichni v obýváku a já je vnímal jen tak napůl. Začal mi zvonit mobil. Displej telefonu hlásá, že to je Bella, nechám to zvonit. Poslední dobou se jí trochu vyhýbám, protože dokonce už i v její přítomnosti myslím jen na Eleonor. Dneska s námi jet neměla, ale hrozně prý chtěla vidět El tančit, čemuž jsem nevěřil o nic víc než ona sama. Někdy mám chuť prostě odjet s El. Vzít ji a jet někam hodně daleko a začít znovu, dohnat těch sto let. Pořád ji miluju, probleskne mi hlavou a v té samé chvíli se beze slova zvednu a zamířím do garáže. Musím to El říct.

„Pojď dál, Jane s Alecem se už vrátili do Volterry.“ Pozve mě dovnitř, po mém naléhavém klepání.

„Stalo se něco? Vypadáš ustaraně,“ ptá se mě hned, jak si sedneme v obýváku.

„Ne, já jen… Nevím, jsem zmatený. Nejsem si jistý, jestli se chci oženit. Myslím tím, s někým jiným než s tebou.“

Eleonor:

Ohromeně na Edwarda koukám a nevěřím vlastním uším.

„Já ti rozumím,“ řeknu a on se na mě nechápavě podívá. „Totiž, taky mám před svatbou. Ale ani v nejmenším se mi vdávat nechce, ale nemám moc na vybranou.“ Pokrčím rameny a podívám se Edwardovi do očí.

„Uteč se mnou.“ Vytřeštím na něj oči. Tak hrozně moc bych mu chtěla říct ano, ale nemůžu ohrozit ostatní členy jeho rodiny.

„To nejde, Ede. Mám si brát Caie, kdybychom utekli, určitě by tvojí rodinu zabil. A kdybychom je vzali sebou, nikdy by to nepochopili.“

„Potom pojedu do Volterry a promluvím s Caiem, koneckonců, mně si už taky řekla ano a o celých sto let dříve než jemu.“ Usměje se na mě Ed a já začnu se vzpomínáním na minulost.

„Pamatuješ, jak jsme chtěli utéct z Anglie? Tvého otce by to zabilo.“

„Jo, pamatuju. Ale tohle je jiné, El, copak to nechápeš?“

„Ne, Ede, to ty nechápeš, jak obrovské následky by to potom mělo. Co by potom bylo s ostatními? S tvojí rodinou, Jakem, Bellou... Přijdou sem brzy novorození a těch je už teď mnohem víc ne nás. Nemůžeme je v tom nechat.“

„Máš pravdu, jsem sobec.“

„Ede, jsi jenom kluk z anglického venkova. Jsi přesně takový jako ten, do kterého jsem se v roce 1917 bláznivě zamilovala a vydrželo mi to celých 94 let. Ten, kterým jsi přestal být v den mojí smrti.“ Neodpověděl, místo toho mě políbil.

Tanec El a Alexandra. :)

Autor: Hannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Which one? - 10. Baby love: