Tak po dlouhé době je tu další kapitola. Moc se omlouvám, ale práce mě časově naprosto vytěžuje. Tak snad se bude líbit. A co se v ní dozvíte? Jak to bylo s nevěrou vůči Belle a jak to vyřešila a co se jí přihodí v lese. Tak příjemné čtení, snad se bude líbit. :o)
02.03.2011 (08:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1377×
,,Jak jsi mi to mohl udělat?" ptala jsem se ho a s očima upřenýma jeho směrem jsem čekala na odpověď.
Jenže nic. Jen ticho, žádná odpověď ani vysvětlení, jen to tíživé ticho, které nikomu neprospívalo. Vstal z mé postele přešel po pokoji k oknu a zadíval se kamsi do krajiny.
,,Já to tak nechtěl," a zase ticho.
Aha on to tak nechtěl. Jak si může dovolit tohle říct. Klidně si mě podvede a teď mi chladně řekne, že to tak nechtěl. Jak to chtěl? Snad delší? Abych na to nepřišla a on si mohl dál užívat za mými zády?
,,Ale já to nechápu. Nebyl jsi se mnou šťastný? Nedávala jsem ti dost volnosti? Sice jsem to občas přeháněla s žárlením, ale přesto. Já to nechápu," hlava mi klesla do dlaní a já nevěděla, co dál.
I s hlavou v dlaních jsem na sobě cítila jeho pohled, pak se pomalu začal pohybovat směrem ke mě. Posadil se vedle mě a začal mě hladit po zádech. Rychle jsem jeho ruku sklepala a jako když do mě střelí jsem vyskočila z postele. Dřív by mi to nevadilo, ale teď po tom, co jsem viděla, nemohla jsem.
,,Možná jsi mě k tomu dohnala právě ty. Tím jak sis myslela, že s každou holkou za kterou jsem se otočil sem hned něco měl. Že s každou hned spím a bůh ví co," dořekl klidně.
Jeho slova mě zraňovala a já cítila jak se stále víc propadám až na samé dno. Jako kdybych se topila, ale nebyl tu nikdo, kdo by mi podal ruku. Kdo by mě zachránil a pomohl mi. Z tohohle jsem se musela dostat já sama.
,,Já ale chci kluka, kterej se neotočí za každou holkou, protože pro něj já budu ta jedinná. Ta pro kterou tu bude stále, pro kterou udělá cokoli a kdykoli. Kluka, který bude jen se mnou a bude se mnou rád," znovu mě začali pálit oči a já věděla, že co nevidět přesáhnou slzy hranici očí.
,,Ale takovej neexistuje," řekl klidně a pohladil mě po vlasech. ,,Už by ses měla konečně probrat z toho snění o dokonalém partnerovi, protože takovej nikde na světě není. Jako zástupci mužské populace mi můžeš věřit," dokončil větu tak klidně a chladně jako kdyby zapoměl na ty 4 roky, co jsme spolu.
,,Jak jsem tě mohla milovat," řekla jsem si tiše pro sebe. "Tohle nemá cenu, nebudeme to natahovat. Dál už naše budoucnost nebude společná, ale to ti určitě došlo," podívala jsem se na něj a už v něm neviděla toho kluka, kterého jsem dřív tak milovala.
,,Ale no tak Bello, přece kvůli jednomu klopýtnutí nezahodíme čtyři roky," díval se na mě.
To snad nemohl myslet vážně. Najdu ho jak na diskotéce nebo spíš v uličce za diskotékou líbá a hladí po zádech a zadku a pod tričkem a všude po těle holku, kterou záhy chytí za boky, rozepne si kalhoty a .......... A je to pro něj jen jedno klopýtnutí? Nepoznávala jsem ho.
,,Vypadni, vypadni Andrew, padej a už se nevracej!" To už jsem křičela.
,,Jak chceš, hledej si toho vysněného prince, kterého nikdy nenajdeš a zůstaneš sama. Já sám nebudu, ale ty toho budeš litovat. Měj se Bello," ukončil to a odešel.
Jakmile se za ním zaklapli dveře sesunula jsem se na zem, rukama si objala kolena a nechala slzy aby mi zkrápěly tváře. Zůstala jsem tam sama asi hodinu, pak už jsem to tíživé ticho neunesla a vyběhla jsem z domu ven. Rodiče stejně byli u jejich přátel, takže mě nikdo shánět nebude. Běžela jsem za dům, pořád dál až jsem přes les doběhla až na mojí nádhernou louku, kterou jsem tu objevila krátce po tom, co jsme se nastěhovali.
Posadila jsem se na trávu, zády se opřela o strom a stále nemohla utišit svůj pláč. Pořád dokola mi hlavou běhalo, co mi říkal. Jak jen tak lehce mohl zahodit ty nádherné čtyři roky, které jsme spolu prožili. Nemohla jsem to pochopit. Pak jsem ale přemýšlela i nad tím, co říkal ohledně mého ideálu. Opravdu nikdo na světě není jako můj ideální vysněný muž. Vážně bych se možná měla vrátit do reality a přestat přemýšlet, že někdo takovej by si mě mohl jednou najít.
Ani nevím jak dlouho jsem takhle přemýšlela, když mě z mého myšlenkového pochodu vytrhl hluk kousek od místa, kde jsem seděla. Moje oči pátrali po něčem neznámém, po něčem, co mě vyrušilo a na co bych si měla dát pozor. Ale už bylo setmělo a já nikoho neviděla. Radši jsem se zvedla a zamířila k odchodu. Když v tom jsem zahlédla jak se něco mihlo za stromem.
,,Je tam někdo?" zavolala jsem. Nikdo se ale neozýval. Klidná jsem ale přestala být už dávno předtím a tak jsem se radši dala do běhu. Jenže moje šikovnost se opět projevila a já po pár metrech zakopla o kořen stromu a zůstala ležet na zemi.
Snažila jsem se zvednout, když v tom ke mě někdo přistoupil a se strachem v hlase pronesl.
,,Nestalo se ti nic?"
Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek What is love? - kapitola druhá:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!