Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 6. kapitola

12.07.2009 (21:05) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1870×

Chvíli jsem se netečně dívala na jeho záda. Zmítaly mnou protichůdné pocity. Na jednu stranu jsem mu dala jasně najevo svoje stanovisko a také jsem mu dostatečně vysvětlila situaci s Embrym, na druhou stranu mě mrzelo, že jsem to podala takovým způsobem. Nicméně jsem usoudila, že si takové chování ode mě nezasloužil a rozběhla jsem se za ním.

„Jaku,“ oslovila jsem ho. „Víš, že jsem to nemyslela ve zlém. Ale měl bys s tím něco udělat a nenechat Embryho, aby se zbytečně trápil. Bude to pro něj snazší, když bude vědět, že nemá na vybranou.“ Pronesla jsem ta poslední slova trochu zamyšleně, s náznakem sarkasmu, o kterém jsem doufala, že si ho Jacob nevšiml.

Naštěstí se zastavil a otočil ke mně. Moje úleva ale vyprchala, jakmile vypustil z pusy první větu. „Nemůžu Embrymu říct, že ho ve smečce nechci, Leah. Byl to můj kamarád, možná ještě je. Nepochopí moje důvody. Bude to považovat za zradu a nechci, aby celá Samova smečka trpěla jeho hořkostí... mojí zradou,“ svěsil hlavu.

Sice jsem ho chápala, ale přesto jsem trvala na svém. „Nemůžeš to Embrymu udělat. Quil se s tebou chce sejít. A říkal, že Embry by tě také konečně rád viděl. Sam nebyl nadšený, protože to ví.“

V jeho očích se mihlo zděšení. Nervózně si rukama prohrábl vlasy, než se mu v obličeji usadila sklíčenost. „Sam to ví?“

„Ano, ví. Nevím, jak je to možné, ale ví to. Možná si to jen domyslel a nevěděl to jistě, jenže já jsem mu to nevědomky potvrdila. Nedívej se na mě tak. Nemohla jsem to tušit. A i kdybych mu to nepotvrdila, stejně by Embrymu bránil. Dělal to vždycky. Nechce ztratit dalšího člena smečky.“ Poslední větu jsem řekla dost nejistě. Nerada jsem Jakovi lhala a tohle chození kolem horké kaše mi nesedělo. Sam nechtěl ztratit dalšího člena smečky, ano, ale to byl jen jeden z řady důvodů, proč mu v setkání s Jakem bránil.

„Ale vždyť nemá důvod. Žádný boje, žádný problémy. Tak proč by chtěl být co nejsilnější?“

„Možná to není o tom, že chce být silnej.“ Jakův pohled byl nechápavý, a tak jsem zašla ještě dál. „Možná chce jenom Embryho ušetřit utrpení.“

„Leah...“ Tentokrát to byl Jacob, kdo vypadal, že si potřebuje sednout, i když asi z jiných důvodů než já. „Proč si to myslíš?“

„Viděla jsem mu to na očích. Jsem si tím naprosto jistá.“ Nemělo smysl víc kličkovat, stejně by to ze mě jednou dostal.

„V tom případě... Kdy jsi říkala, že se chtěli sejít?“

„Řekla jsem jim, že jim dáš vědět, až se rozhodneš.“

„Fajn, tak já za nimi zajdu. Jdeš se mnou?“

„Nemyslím, že bych dneska ustála další podobný rozhovor úplně v klidu,“ poznamenala jsem sarkasticky a snažila se skrýt touhu jít s ním, kterou jsem navíc ze všech sil potlačovala, protože jsem věděla, jaké by byly následky.

„Proměním se, chci tam být co nejdřív. A ty bys taky měla. Už je tma, ještě jsi pořád nespala. Měla bys doběhnout domů a pár hodin se vyspat. Jestli nechceš zůstávat v lidský podobě, aspoň doběhni do La Push a vyspi se tak někde u pláží,“ dodal, když viděl, že chci protestovat.

„Fajn.“

Bez domlouvání jsme se od sebe vzdálili asi deset metrů, abychom si náhodou při přeměně neublížili, rychle se svlékli, oblečení zamotali do ruliček a boty si přivázali k noze. Viděla jsem, jak Jake skočil po hlavě do prázdna a přeměnil se ve velkého rudohnědého vlka. Hlavou mi probleskla lehká závist nad jeho plavným skokem. Na Alphu prostě nikdo nemá. V žádném směru. Jake mi to nevymluví. Pak jsem skočila také. Cítila jsem, jak jsem vybouchla do šedého kožichu, a rozběhla jsem se za Jacobem.

Bok po boku jsme doběhli až do La Push, cestou jsem se snažila na nic nemyslet a nechat tak Jacobovi vlastní prostor k přemýšlení. Na kraji lesa jsem se ale od něj odtrhla a pokračovala jsem kus dál na jih, abych měla klid ke spaní.

Hezky se vyspi, popřál mi Jacob a v příštím okamžiku jsem cítila, jak se jeho vědomí vytratilo.

Doufala jsem, že to s Embrym nebude moc zlé. Ale nejdřív se musím vyspat. Měla jsem pocit, že už to déle nevydržím. Celý den byl maximálně vyčerpávající. Mám zůstat ve vlčím těle nebo se zkusit vyspat jako člověk? Nakonec jsem se rozhodla se proměnit. Namířila jsem si to k našemu domu, kde jsem očekávala Setha a jeho výčitky. Musím mu to vysvětlit, pomyslela jsem si. Nezaslouží si takovou ignoranci. Když jsme se s Jakem změnili, Sethovo vědomí už cítit nebylo, takže musel být zřejmě doma. Hmm, asi navštívím mámu.

Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Buď Seth, nebo máma.

Navštívit mámu znamenalo navštívit Charlieho, u kterého poslední dobou skoro pořád byla. Navštívit mámu a Charlieho znamenalo navštívit Bellin bývalý dům. Přesvědčila jsem sama sebe, že to zvládnu. Ta nenávist už trochu polevila, i když ne zcela. Ne, chci vidět mámu, musí mít o mě už strach, jsem pořád někde v lesích…

V myšlenkách jsem doběhla až k Charlieho domu. Jeho dům končil ulici, takže za ním byl už jen les. Mohla jsem se v klidu přeměnit a převléct, aniž bych musela pak chodit daleko. V cestování jsem jednoznačně upřednostňovala vlčí běh.

Došla jsem až k domovním dveřím a nervózně jsem třikrát klepla kotníky prstů o dveře.

Nejdřív jsem slyšela šustění, potom kroky a Charlie mi otevřel. Stál ve dveřích a díval se na mě, jako by viděl vlka a ne člověka. Byl o téhle situaci obeznámen, Jake mu to předvedl v živém vysílání, ale přesto si asi ještě úplně nezvykl.

„Ehm... ahoj, Leah. Hledáš mámu?“

„Dobrý večer, Charlie,“ pozdravila jsem tlumeně. „Ano. Zavolal byste ji, prosím?“

„Jistě, pojď zatím dál.“

„Díky.“

Vešla jsem do domu, čekala jsem, kdy se ozvou nějaké emoce, ale stále nic nepřicházelo.

Bylo tam lehce přeslazeno. Bella sem s Edwardem, Nessie a občas i Alicí stále chodili, a bylo to tu znát. Nicméně kromě překvapení se žádné pocity nedostavily. Byla jsem tomu opravdu ráda, a proto jsem si už o něco méně nervózně sedla do křesla, které mi Charlie nabídl.

„Zrovna je v koupelně, dojdu jí říct, že jsi tady. Dáš si něco k pití, k jídlu...?“ Charlieho snaha byla obdivuhodná.

„Dala bych si nějakou vodu, jestli můžu poprosit,“ odpověděla jsem zčásti proto, abych ho neurazila, zčásti proto, že jsem měla opravdu žízeň. Nicméně ta by mohla počkat. Asi tu hrál roli ten první důvod.

Charlie kývl, pak odešel do kuchyně, nalil mi z jakési láhve vodu, donesl mi ji, a pak jsem slyšela, jak stoupá po schodech nahoru, kde zřejmě měli koupelnu.

Rozhlédla jsem se po pokoji. Ne, že bych tady už nebyla, ale teď tady byl trochu znát osobitý ráz mojí matky. Připadala jsem si tu dobře, skoro jako doma. Ale jenom skoro. Dovedla jsem si představit Charlieho s mou matkou. Nezasloužila si být sama, tátu milovala, ale už se to nedá vrátit. Nad tím jsem ale přemýšlet nechtěla, proto jsem raději zvedla z leštěného stolu sklenici s vodou a trochu se napila. S prvním douškem jsem ovšem pocítila ještě větší žízeň, zalitovala jsem nad nedopitou vodou, kterou jsem musela hodit do koše hned po rozhovoru se Samem, a oklopila jsem do sebe sklenici celou.

Postavila jsem ji na stůl zpátky a zaposlouchala se do hlasů, které přicházely z prvního patra. Matčin tón byl nadšený, Charlieho opatrný. Náš vlkodlačí sluch byl perfektní, ale já jsem nechtěla rozumět, co říkají.

Po chvíli se Charlie vrátil zpátky dolů, usmál se na mě, evidentně byl rád, že jsem se za mámou stavila, ale pořád neznal důvod mojí návštěvy, takže byl ten úsměv pořád opatrný, jako jeho hlas.

„Za minutku přijde,“ oznámil mi. „Dáš si ještě pití?“

„Děkuju, Charlie.“

Charlie popadl ze stolu prázdnou sklenici, odnesl ji do kuchyně, kde do ní opět nalil vodu, a donesl mi ji zpátky.

Měla jsem opravdu velkou žízeň, ale nechtěla jsem, aby mi musel pořád nosit vodu jako poslíček, a tak jsem vypila jen půlku obsahu a postavila sklenku zpět na stůl, kde jsem ji už nechala. Pak jsem se podívala na Charlieho. Vypadal jako dřív, snad jen o trochu starší, ale oproti dřívějšku i šťastnější. Zasloužil si to. Bella mu to neudělala zrovna lehké a trocha toho štěstí mu neuškodí.

Vzápětí se z koupelny přiřítila máma s ručníkem na hlavě, já jsem se zvedla z pohovky, než ke mně doběhla, a ona mě objala.

„Leah, tys přišla!“

„Ahoj, mami,“ usmála jsem se jemně a pohladila ji po ruce. „Neviděly jsme se jen pár dní.“

„Pro mě to byla věčnost, pořád někde běháš, ukaž se mi? Zase jsi zhubla,“ vyčetla mi. „Jako vlk moc běháš a málo jíš, měla by sis na to dávat pozor, když se měníš, potřebuješ hodně jíst. Charlie, nemáme tu ještě ty bagety od večeře? Myslím, že dvě zbyly.“ Rozběhla se do kuchyně a zanechala mě v zajetí Charlieho pohledu. Vyjadřoval něco mezi zděšením, starostí a úlevou; evidentně se mu ještě naše přeměny nedostaly pod kůži.

„Tady máš,“ podala mi máma jakousi obloženou bagetu, do které jsem se okamžitě zakousla. Měla pravdu, i přes dnešní lov jsem byla hladová.

„Je opravdu dobrá, díky,“ poznamenala jsem s plnou pusou. Bageta obsahovala kuřecí maso, rajčata, salát, nějaký dressing a vejce. Byla opravdu lahodná. I když jsem si díky Jakovi zvykla na syrové maso a Samovi jsem nelhala, nedala jsem dopustit ani na lidské jídlo. A máma umí tak dobře vařit...

„Tak co pořád děláš?“ zeptala se, když jsem dojedla, což byla opravdu chvilička.

„Dneska jsme byli s Jakem lovit,“ přiznala jsem a po očku se podívala na Charlieho, co to s ní udělá. Zachytil můj pohled.

„Jsem v pohodě, pokračuj,“ povzbudil mě a opravdu vypadal, že mu to nevadí, naproti tomu, jak se tvářil před chvílí. Je opravdu těžké se v něm vyznat.

„Byli jsme lovit, nahoře na severu jsou velcí medvědi, ale nějak jsem se nenasytila,“ dodala jsem s pohledem upřeným na prázdný talíř přede mnou, kde ještě před pěti minutami ležela bageta. „Potom jsem se byla projít, narazila jsem na Sama a kluky, pěkně jsme si popovídali,“ řekla jsem mírně sarkasticky a doufala jsem, že si toho ani jeden nevšiml. Zdálo se, že ne, ale přesto se zatvářili oba zděšeně. No jo, oni si pořád myslí, že se s nikým nesnesu. Povzdychla jsem si: „Bylo to normální setkání čtyř dospělých lidí, mami, nedělej si starosti. Zrovna teď je Jake asi někde s nimi.“

„O čem jste mluvili?“ zeptal se podezřívavě Charlie a upřel na mě pohled, který by znervóznil i mrtvého medvěda.

„O různých věcech,“ řekla jsem, nechtěla jsem zabíhat do detailů. Tohle se týká jenom vlků. „Domluvili jsme se, že půjdeme společně lovit,“ vzpomněla jsem si na nepatrný detail naší krátké konverzace.

„To je hezké,“ uznala máma a dodala: „Je dobře, že ses umoudřila Leah. Jsi už velká holka.“

„Mami...“ Na tohle téma jsem nechtěla mluvit.

„Jistě, jistě, už mlčím. Jenom z toho mám radost.“ Opravdu vypadala, jako že má radost.

„Jsem strašně utahaná,“ zívla jsem. „Jdu do lesa, chci se vyspat. Ráda jsem tě viděla, mami. Vás také, Charlie.“ Zvedla jsem se k odchodu.

„Kam bys chodila takhle na noc?“ podivil se Charlie, který dělal, jakože pro vlky nejsou noclehy pod širákem naprostou samozřejmostí. „Můžeš se vyspat tady. Nebo ti ustelu v Bellině pokoji.“

„To je dobré, vyspím se tady na zemi,“ řekla jsem rychle. Spát v Bellině pokoji by asi nebylo pro mě to pravé ořechové. Už jen ten pach by mi nedovolil hned tak usnout. Tady dole to nebylo tak hrozné, ale přímo ve zdroji bych asi zažila pěkně bdělou noc. A to nebyl jediný důvod. Charlie si to vzápětí uvědomil také, protože se zatvářil omluvně.

„Rozložím ti gauč a povleču polštář a peřinu,“ řekla matka, ale já jsem ji přerušila.

„V žádném případě, vyspím se na zemi, jsem na to zvyklá. Líp se mi tak spí,“ dodala jsem, abych ji uklidnila, protože nevypadala, že mě to nechá udělat. „Klidně to povleč, ale stejně si lehnu na zem,“ pohrozila jsem, aby ji nenapadlo udělat to narychlo tajně a přinutit mě tak si do peřin lehnout. Chtěla jsem spát na zemi, blízko dveří, kde byl čerstvý vzduch a kde jsem si navíc připadala z bůhvíjakého důvodu bezpečněji.

„Nejdřív ale ještě musím něco říct Sethovi,“ oznámila jsem oběma. „Venku,“ dodala jsem, když se Charlie zatvářil zmateně.

„Ach, jistě. Půjdeme si lehnout, až budeš chtít, vyspi se kdekoli tady,“ máchl rukou, naznačil celý dům a otočil se k odchodu.

„Dobrou noc, drahoušku, hezky se vyspi,“ popřála mi máma a odešla za Charliem.

Vyšla jsem ze dveří a zamířila k blízkému lesu, kde jsem hned za hranicí stromů sundala oblečení i boty a přeměnila se ve vlka. Potřebovala jsem mluvit se Sethem a zároveň se dozvědět novinky od Jacoba. Mohly by být zajímavé.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 6. kapitola: