Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 42. kapitola

22.01.2011 (14:30) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1856×

Seth nezaváhal ani vteřinu a proměnil se skoro zároveň se mnou.

Kdo to je? pomyslel si zděšeně.

Netuším, zahuhlal jsem a větřil, jak jen to šlo. Znovu jsem se zaměřil na Sama a zjistil, že už je také vlkem. Použil jsem opět alfa požadavek na promluvu s ním.

Poznáš, kdo to je?

Já? A jak sakra? zeptal se a pak se odmlčel, jak se bavil se svou smečkou.

Ač nerad, dloubl jsem rychle do Leah čumákem, aby se probudila. Zasloužila by si chvíli nerušeného spánku. Ani se nepohnula. No tak, Leah! Dělej, probuď se!

Konečně sebou škubla a otevřela oči. Stačilo jí přejet pohledem mýtinu, kde se Sam s Quilem a Jaredem šikovali a Seth obíhal kolem mýtiny tak rychle, že se skoro měnil v rozmazanou šmouhu, vyskočila a jemně zatřásla s Embrym.

„Embry!“ zašeptala a naléhavě ho hladila po vlasech. Mezitím se nervózně otáčela za sebe a celé její tělo vibrovalo, jak se chystalo proměnit ve vlka. „Vzbuď se! No tak! Embry!“

Embry otevřel oči a s údivem se podíval na ženu, klečící mu u boku. „Co se děje?“

„Máme problém,“ řekla Leah a znovu přejížděla pohledem po lese kolem. Stejně jako já slyšela, ale neviděla, kdo tam běhá. Identifikovali jsme upíry, ovšem nevěděli jsme, kdo jsou.

Embry se pokusil posadit, ale než ho Leah stihla položit zpátky, aby se nenamáhal, spadl zpátky s bolestivým výdechem. „Nemůžu…“

„Na to ani nemysli,“ napomenula ho vyčítavě Leah a ještě jednou ho pohladila po vlasech. „Nic se ti nestane!“

„Ale –“

„Jenom lež a nehýbej se,“ přerušila ho Leah a začala se rychle svlékat. Tričko i kraťasy hodila k Embrymu, odběhla pár metrů od něj, aby ho nezranila, a přeměnila se.

Jaku?

Musíme se rozdělit, přikázal jsem rychle. Sethe, dál obíhej. Leah, hlídej Embryho. Nedovol nikomu, aby se k němu přiblížil.

Tak na to se spolehni, odtušila a začala kolem něj přecházet, přičemž ostražitě hlídala všechny strany.

Same? Je Maria na prach?

Nikdo už ji nedá dohromady, řekl Sam spokojeně.

Dobře, přikývl jsem. Hlídejte jižní a východní stranu mýtiny, my se postaráme o sever a západ.

Souhlasím. Musíme taky hlídat Embryho. Nesmí se mu nic stát. Sám se nemůže bránit.

Jo, viděl jsem, jak si zkusil sednout. Neboj, Leah k němu nikoho nepustí. Je odhodlaná ho ochránit.

To je dobře, odpověděl Sam smutně. Ale je dobře, že je to… těhotenství nerozdělilo.

Řekl bych, že je to spíš stmelilo. Díky bohu, že mě teď Leah neslyší. A oba si to zaslouží.

To určitě.

Okolní ticho protrhlo zanadávání. Znovu jsem věnoval pozornost své smečce.

Hele…, slyšeli jste to?

Něco jsem slyšel, Jaku. Mám jistý tušení, kdo to je.

Byla to –

Jo, Leah, řekl bych, že jo, řekl Seth radostně, načež se zachmuřil. Ale určitě nenadávala jen tak.

Na naší straně mýtiny se najednou rozhrnuly mladé stromky a skrz ně k nám vletěla Rosalie. Blond vlasy měla protkané větvičkami, jehličím a dokonce nechyběla ani hlína. Uštvaným pohledem se rozhlédla po nás všech a utkvěla pohledem někde za Samem.

„Uhni!“ zařvala a vyrazila jako střela přímo k němu.

Sam nezaváhal a uskočil stranou, aby ho Rose neporazila. Prudce se otočil a uviděl černovlasého upíra, stojícího pár desítek metrů za ním. Víc než komu jinému byl podobný Marie. Stejná barva kůže i vlasů.

Rosalie se na něj vrhla s rychlostí světla. Nestihl zareagovat. S příšerným zvukem, který to doprovázel, mu urvala ruce, a když už se nemohl bránit, následovala hlava. Zároveň zmizel i zvuk běhu dalších dvou upírů. Zřejmě zahájili dočasný ústup. Byl jsem překvapený, že ani nepřišli tomu černovlasému na pomoc.

Jared se vzpamatoval a přiskočil Rosalii na pomoc. Společně udělali z upíra fašírku, načež Seth opustil svoje stanoviště, popadl do tlamy svoje odhozené kalhoty, přeběhl mýtinu a upustil je u Rosiných nohou.

„Co to je?“ zašklebila se bloncka. Zatím neupustila od svého obranného postoje.

Seth zavrčel a dloubl do kalhot čumákem. Rosalie se sehnula a zvedla je. Vypadl z nich zapalovač, který okamžitě sebrala a škrtla jím nad ostatky, jež v několika vteřinách vzplanuly.

„Dobrý nápad, čokle, ať už jsi kdokoli. Pořád vás nerozeznám,“ ušklíbla se. „A teď mi pomozte, tohohle chlápka jsem pronásledovala skoro tři hodiny a už mě to vážně nebaví. Ještě jsou tu dva, které jsem měla na starosti já, takže půlka z vás ať běží tímhle směrem, druhá půlka tamtím a koukejte oba chytnout. Já jdu pomoct Emmettovi, snaží se dostat další čtyři pryč z Forks. Nějak se nám tu vyrojili.“

Koukali jsme na ní jako spadlí z višně, ale pak jsem se vzpamatoval.

Sethe, běž s Quilem na sever, oslovil jsem nejmladšího člena naší smečky. Neměl jsem nejmenší chuť pouštět Setha do akce, ale Quil ho dokáže ohlídat a zároveň jsou spolu schopní chytit toho dalšího upíra. Nemůžu tady nechat Leah samotnou s Embrym, pomyslel jsem si. Vrať se v pořádku. Pokud bude problém, prostě zdrhej, jasné? Jsme rychlejší než upíři.

Jaku? uslyšel jsem Samovu myšlenku. Kam jde Seth?

Poslal jsem ho chytit toho upíra, co je na severu. Pošli s ním Quila, prosím tě. Šel bych sám, ale nenechám tady Leah ani Embryho.

Sam se na chvilku odmlčel, jak vyřizoval záležitosti uvnitř smečky, a pak znovu promluvil ke mně. Nemůžou jít spolu, nedokážou spolu komunikovat. Musíš jít ty. Když půjdeme spolu, zvládneme to. Quil půjde s Jaredem.

To mě nenapadlo, sakra… Dobře, zahučel jsem. Asi nemám na výběr. Sethe, stůj!

Co je?

Půjdu já.

Já to zvládnu! ohradil se otráveně.

O to nejde. Nedokážeš s Quilem komunikovat, nedošlo mi to. Půjdu já, se Samem se domluvím. Vy zůstaňte oba ve vlčí podobě a postarejte se spolu o Embryho.

Neboj, Jaku, uklidňovala mě Leah. Nepustím k němu ani nohu.

Znovu jsem promluvil k Samovi. Tak jdeme?

Jo, než nám zdrhne. Bradyho jsem poslal za Quilem a Collin se připojí k nám. Rosalie už odešla?

Pospíchala za Emmettem. Mají na krku další čtyři upíry.

No jasně…, tak Maria přece jen nepřišla sama, co? Viděl jsi tamtoho?

Vypadal úplně stejně jako Maria.

Jaku? oslovila mě Leah. Mám nápad.

Ostražitě si prohlížela okolí a zároveň pořád pozorovala ležícího Embryho. Těžce dýchal a očima střílel ze mě na Setha, Leah, Sama a okolní les. „Kde jsou Quil s Jaredem?“ zašeptal.

Leah sklonila čumák přímo k Embryho hlavě a přitom mluvila ke mně. Vysvětlím mu, o co jde. Chvíli budu člověk a pak se proměním zpátky. Postarej se o ty upíry.

Buď opatrná, pobídl jsem ji ještě a spolu se Samem jsem odběhl.

Sethe? oslovila jsem bratra, sotva se nám Jacob se Samem ztratili z dohledu. Podle Rosaliina popisu není kolem domu Cullenových ani noha. Doběhni tam a sežeň ostatní na pomoc. Nevím, jak je možné, že je nezavolali přímo Rosalie s Emmettem, zřejmě to nestihli. Ty je musíš zburcovat a donutit je jim pomoct.

Dobrý nápad. Jdu na to.

Skvělej nápad, Leah, pochválil mě Jake, který se zrovna nacházel někde v okolním lese.

Do pár vteřin jsem na mýtině osaměla. Byla jsem jediná, kdo teď mohl bránit Embryho, a nemínila jsem kohokoli nechat se k němu třeba i jen přiblížit. Slíbila jsem Embrymu vysvětlení, a abych to splnila, s povzdechem jsem se proměnila zpět do lidského těla. Nelíbilo se mi, že jsem takhle nechráněná.

„Leah?“ podivil se Embry. „Proč jsi nezůstala vlkem?“

„Máme tady v okolí ještě šest dalších upírů, Sam musel povolat i Collina a Bradyho,“ odpověděla jsem, zatímco jsem se oblékala.

„Proč nejsi s nimi?“ obořil se na mě.

„No promiň?“ nadechla jsem se k výčitce. „Já se tady starám, aby se ti nic nestalo, a ještě za to dostanu vynadáno?“

„Jenom nechci, aby se jim něco stalo, dokážu se o sebe postarat sám.“

„Ve zdravém stavu dost možná, teď ale ani náhodou,“ odsekla jsem.

Najednou jsem znovu uslyšela svist běhu upírů. Podle mého odhadu jen jednoho, ale v tuhle chvíli mohl i jeden představovat solidní problém. To snad ne… neměli být náhodou všichni jinde?

„Upír,“ zašeptala jsem, prudce trhla hlavou a uviděla ho na druhé straně mýtiny.

Ve stejnou chvíli, kdy se on rozběhl k nám, jsem si uvědomila, že sedím na špatné straně. Embry ležel mezi mnou a tou odpornou pijavicí.

„Leah!“ vykřikl Embry a zkusil si znovu sednout. Nepodařilo se mu to a spadl zpátky na záda. Měla jsem strach, aby si znovu nezlomil hojící se klíční kost, ale neměla jsem čas se tím zabývat.

Vymrštila jsem se na nohy a udělala přemet, takže jsem se dostala až za Embryho. Pak jsem skočila po rukách dopředu a změnila se ve vlka. Upír do mě narazil silou tornáda, ale nedala jsem se. Opřela jsem se do něj, takže spadl na zem. Nestihla jsem ho přimáčknout a on mi rukou stiskl jednu z předních tlap. Zavyla jsem bolestí, když jsem ucítila zlomeninu, ale nevzdala jsem se a znovu do něj kopla. Odletěl o několik metrů a spadl na zem.

Leah! uslyšela jsem v hlavě výkřik, když si Seth s Jacobem uvědomili, o co jde.

Zvládnu ho sama! odvětila jsem namáhavě, zatímco jsem se snažila dohonit upíra, který se snažil pomocí pohybů, jež dost připomínaly tanec, uniknout mým tlapám.

Periferním zrakem jsem uviděla, že Embrymu se jakýmsi záhadným způsobem podařilo přetočit se na břicho a plazil se směrem k nám. Zápasila jsem s oživlým šutrem a neměla šanci říct Embrymu, ať se okamžitě zastaví a lehne si zpátky.

Upír se otočil a s nechutným pohledem v očích se rozběhl k Embrymu. Poněkolikáté v životě jsem poděkovala přírodě, že zařídila, že jsme rychlejší než upíři, a vrhla jsem se na jeho záda a ačkoli mě vláčel ještě několik metrů, necelé tři metry od Embryho se mi podařilo urvat mu hlavu. Celou scénu doprovázel příšerný jekot. Tělo toho krvežíznivce jsem začala cupovat na kousíčky a nevnímala vlastní bodavou bolest v levém rameni a vůbec celé ruce.

Fajn, kde je ten zapalovač? Začala jsem se rozhlížet, ale nikde jsem ho neviděla.

Za chvíli jsem tam, donesu ho, uklidnil mě Seth. Za tu dobu ji snad nikdo nesloží zpátky.

Doufejme, dodal Jake, zatímco pronásledoval další upíří ženu. Nadělala jsi z něj hodně kousků.

Těžce jsem oddechovala a snažila se nemyslet na svou zlomenou ruku. Věděla jsem, že se musím proměnit v člověka, aby mi kosti správně srostly, a taky že to bude pekelně bolet. Stála jsem jen na třech tlapách a odhodlávala se k činu.

Leah… za chvíli jsem tam i s Carlislem. Jen se proměň a on ti tu ruku srovná a podívá se pro jistotu i na Embryho.

Jasně, díky, Sethe.

Zatnula jsem zuby a přeměnila se ve člověka. Přesně, jak jsem tušila, ta bolest při přeměně byla nesnesitelná. Bolestivě jsem zavyla, až se vytí změnilo v lidský křik.

„Leah!“ zakřičel Embry, který byl schopný se nějak posadit a teď se držel za hruď.

„Embry,“ okřikla jsem ho vyčerpaně, „lehni si okamžitě zpátky!“

„Hned po tobě,“ řekl ironicky. „Myslím, že jsi na tom teď o něco hůř než já.“

Nepotřebovala jsem pobízení. Ruka mě neuvěřitelně bolela, ještě navíc bylo vše umocněné přeměnou, díky které mi v ruce pulzovalo třikrát rychleji, než byl normální tok krve. Když jsem se na rameno podívala, zjistila jsem, že přeměna mi dokonce kus nad loktem protrhla kůži a kost tak vyčuhovala ven.

Perfektní, pomyslela jsem si. Jako by nestačila všechna zranění, ze kterých jsem se nedávno zotavila. Au.

„Jsem neschopná,“ zahuhlala jsem, zatímco jsem ležela na boku.

„Zvládla jsi ho úplně sama,“ protestoval Embry. „Neřekl bych, že jsi neschopná.“

„Už ležíš?“ zeptala jsem se místo další reakce na svou neschopnost.

„Skoro,“ zněla tichá odpověď, načež se ozvalo duté žuchnutí, když sebou Embry praštil zpátky na zem.

„Zbláznil ses?“ vydechla jsem prudce a posadila se. Zapomněla jsem na vlastní zranění, když jsem si uvědomila, že Embry by se mohl znovu zranit. Připomnělo se mi, až když jsem rukou pohnula. Znovu jsem vykřikla bolestí.

„Leah, sakra, nehejbej se!“

„Přestaň si na mě vyskakovat!“

„Jenom nechci, aby tě to bolelo. Za chvíli tu bude Carlisle,“ namítl.

To mi něco připomnělo. Za chvíli dorazí Cullenovi a můj bratr a já jsem nahá. Ne zrovna reprezentativní vzhled. Zatnula jsem zuby a usoudila jsem, že když už sedím, dokážu se i postavit. Jenom musím tu kost zasunout zpátky. Rozhodla jsem si to v hlavě odpočítat.

Jedna.

Psychicky jsem se připravila.

Dva.

Pevně jsem stiskla zuby a zavřela pusu, abych nezakřičela.

Tři.

Trhla jsem rukou tak, že se kost vrátila na své místo, ale já jsem skoro omdlela bolestí. Namáhavě jsem vydechla, ale musela jsem uznat, že v okamžiku, kdy se mi kost narovnala, se mi docela ulevilo a bolest se rapidně zmenšila. Netrvalo to dlouho a svrchní kůže se mi zacelila. Stoupla jsem si a došla k Embrymu, kde leželo i moje oblečení.

„Jsi skvělá, víš to vůbec?“ zašeptal Embry a rukou mi přejel po boku. Výš nedosáhl, což jsem se rozhodla změnit. Naklonila jsem se k němu a velice opatrně ho políbila.

Zranění se mu musela hojit rychleji, než jsem čekala, protože mě k sobě rukou přitáhl, až jsem na něj málem spadla a vtiskl mi mnohem vášnivější polibek, než bych v našem stavu pokládala za možné.

„Musím se oblíknout, než ostatní dorazí,“ namítla jsem chabě a bolest v ruce jsem absolutně nebrala na vědomí.

„Dobře,“ souhlasil Embry nerad. „Ale brzo o to oblečení zase přijdeš. Hned, jak se uzdravím.“

„Beru to jako slib,“ usmála jsem se. Už příliš dlouho jsme nebyli spolu.

Zvedla jsem se, abych si navlékla oblečení, i když bych mnohem raději zůstala bez něj.

„Jo,“ usmál se na mě Embry zpátky a přejel mě zkoumavým pohledem od hlavy k patě. „Slibuju.“

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 42. kapitola: