Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 41. kapitola

17.01.2011 (13:15) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1652×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Embry!“ nepřestávala jsem volat, i když mě očividně neslyšel. „No tak, Embry, tohle mi nedělej! Quile!“

„Uhni,“ odstrčil mě Quil hrubě, až jsem spadla na loket.

Odřela jsem se, cítila jsem prudké pálení v místě, kde jsem si sedřela kůži, ale nevšímala jsem si toho. Věděla jsem, že za pár minut se to zmírní a pak ustane docela.

Quil zahájil resuscitaci. „Umělé dýchání!“ přikázal po pár vteřinách.

To jsem znala, nepotřebovala jsem ztrácet drahocenný čas vyptáváním se.

Netrvalo to dlouho, i když se mi to zdálo jako věčnost.

„Au!“ vykřikl najednou Embry.

„Funguje to,“ vykřikla jsem úlevně. Rukama jsem se Embryho dotýkala po celém obličeji, jako bych ho už nikdy nechtěla pustit. Potom jsem ho jemně políbila. „Žiješ.“

„Stěží,“ zachrchlal Embry namáhavě.

„Dýchá se ti líp?“ zeptal se ho Quil a kontroloval, jestli jeho žebra zůstala, kde měla.

„O něco,“ zašeptal zpátky Embry a pak se otočil ke mně. „Nezranil jsem tě? Za to se... omlouvám.“

„Nemluv, nenamáhej se. Nebyla to tvoje vina. Za chvíli budu v pořádku,“ uklidnila jsem ho.

Embry se přestal snažit o mluvení a já už jsem taky nic neříkala. Držela jsem ho pevně za ruku a pokoušela se zklidnit splašený dech. Quil neustále ověřoval, zda jsou Embryho životní funkce v pořádku, a Jared neslyšně přecházel sem a tam kolem rozcupované upírky. Na mýtině zavládlo naprosté ticho.

„Zastavte,“ přikázal Sam a všichni okamžitě poslechli.

Otočil jsem se k němu a čekal, co mi řekne. Tušil jsem to, ale nechtěl jsem to s ním probírat. Moc dobře jsem si uvědomoval svou vinu na Embryho zraněních. Doufal jsem jen, že bude v pořádku. Nikdy bych si neodpustil, kdybych zranil svého bratra. Bylo s podivem, že se na mě Leah nevrhla a na místě nezmlátila do němoty. Zasloužil bych si to.

„Něco slyším,“ řekl oproti očekávání Sam.

Zaposlouchal jsem se a musel mu dát za pravdu. Nezaměnitelný zvuk běhu upírů.

„Přivedla si spojence?“ lekl se Seth.

„Netuším,“ odpověděl Sam a rozběhl se směrem ke zvuku.

„Same, neblbni!“ zařval jsem na něj. „Proměň se!“

„Nemyslím, že to jsou její spojenci,“ křikl přes rameno.

Najednou jsme protnuli čerstvou upíří stopu, doprovázenou mnohem nádhernějším pachem. Takovým, jenž byl směsí nejpříjemnějších vůní, které pro mě existovaly.

Borovicový les. Točená limonáda. Hlína. Déšť. Pomeranče. Rybíz. Hobliny. Benzín. Motorový olej. Tráva. Mořská sůl na kamenech dole na pláži.

Všechny tyhle pachy jsem byl schopen zaznamenat v té jediné jedinečné vůni, formující osobu, na níž mi v životě záleželo nejvíc.

Nessie.

Rozběhl jsem se rychleji než Sam a předhonil ho. Za chvilku jsem je uviděl. Bella s Edwardem stáli jeden druhému po boku, drželi se za ruce a Renesmee seděla otci za krkem. Jak za tu krátkou chvíli, co jsem ji neviděl, zase vyrostla… Teď vypadala tak na jedenáct let normálního věku. Nemínil jsem si nechat ujít už ani jediný den jejího zrychleného dospívání. Bylo by to nesnesitelné.

Alici ani Jaspera, stojící jim po boku, jsem vůbec nevnímal, když Nessie zatahala Edwarda za vlasy a nadšeně vykřikla. Ten ji s úsměvem pustil na zem a ona se ke mně rozběhla. Málem jsem to nevybalancoval, když do mě v plné rychlosti narazila a skočila mi do náruče. Už nebyla nejmenší a její síla se pořád zvětšovala.

„Jaku!“ vykřikla a obtočila ruce kolem mého krku.

Pevně jsem ji objal a přitiskl k sobě. Tolik mi chyběla. Momentálně pro mě byla jako vlastní dcera a nevidět ji tak dlouho mi působilo skoro fyzickou bolest. Všechny problémy, co jsem měl, najednou zmizely a já jsem se soustředil jen na Renesmee.

„Nessie,“ řekl jsem tiše a pohladil ji po vlasech. „Chyběla jsi mi.“

„Ty mně taky, Jaku,“ odpověděla radostně a znovu mě objala. Potom mi přiložila ruku k tváři a já jsem si vychutnával celý příběh její zpáteční cesty, kterou mi detailně ukazovala.

Trvalo to jen pár minut, po kterých jsem se obrátil k ostatním. Sam čekal pořád za mnou, kdežto Seth už se živě vybavoval s Edwardem. Bella mu visela kolem krku, jako by jí vůbec nevadil jeho pach. Očividně měla radost, že ho zase vidí.

„Škoda, že jsi tam nebyl s námi,“ říkala mu zrovna Bella, když jsme se k nim s Nessie připojili. „Bylo to perfektní. Nikdy předtím jsem v Amazonii nebyla, ale hned bych se tam vrátila. Ten prales, nádherné rostliny a zvířata… hlavně když víš, že ti nemůžou ublížit,“ usmála se a konečně ho pustila.

„Jacobe,“ řekl Edward a podal mi ruku.

Rád tě vidím, pomyslel jsem si.

„Kvůli mně nebo mojí dceři?“ usmál se, když jsem mu stiskl ruku.

Asi obojí, usoudil jsem. Od té doby, co jsme přestali soupeřit o Bellu, se z nás stali celkem dobří přátelé, přestože mě občas štval.

„Jo, ty mě taky občas štveš,“ přisadil si Edward a políbil svou ženu do vlasů.

Zašklebil jsem se. Tohle byl jeden z těch případů. Myslím tím, když mi četl moje myšlenky a odpovídal na ně nahlas.

Bella nás sledovala zaujatým pohledem. Usmála se a já jsem postavil Nessie na zem, když ke mně přistoupila a objala mě kolem pasu. Výš nedosáhla. „Jsem opravdu ráda, že jsme zpátky. S Renesmee už začínalo být k nevydržení. Jake umí tohle, Jake umí támhleto, chci vidět Jacoba…“

Usmál jsem se na Ness, která mi to zářivě oplatila.

„Takže se vám tam líbilo?“ ujistil jsem se.  „Škoda, že jsem vás musel opustit dřív.“

„Leah tě potřebovala,“ řekl Edward.

„Jak jí je?“ zeptala se Alice, která doteď stála tiše. „Ráda tě vidím, vlku.“

„Čau, prcku,“ pozdravil jsem Alici s jemným úsměvem, který mi vzápětí poklesl. „Leah už je… zdravá.“ Nedokázal jsem říct v pořádku, protože jsem si to nemyslel.“

Snažil jsem se na to nemyslet, ale něco mi zřejmě v mysli zůstalo, protože Edward mě propaloval pohledem a zatvářil se zmučeně.

Jo, upíre, povzdychl jsem si. Ale neříkej to nikomu, Leah by nerada, aby to někdo věděl. Už takhle to ví moc lidí.

Edward neznatelně přikývl.

Alice skákala pohledem z Edwarda na mě a zase zpátky, ale naštěstí se rozhodla mlčet. Jasper se na ni podíval s otázkou v očích, ale také mlčel.

„Musíme za Carlislem,“ ozval se do ticha Sam.

„Co se stalo?“ zeptal se Jasper s obavou. Znal naše pocity a bylo mu jasné, že něco není v pořádku.

„Maria,“ řekl jsem na vysvětlenou.

Edward se zatvářil překvapeně, Jasper ostražitě a Alice znechuceně.

„Nepřišla za tebou,“ vysvětlil jsem okamžitě a otočil jsem se na Jaspera.

Teď se ukázalo překvapení na jeho tváři. „Ne?“ podivil se.

„A za kým tedy?“ zeptala se Alice.

„Přišla nám udělat nabídku,“ odpověděl jí Seth.

„Nabídku?“ podivila se Bella a zvedla do náruče Nessii, která se mě odmítala pustit. Oproti Bellině síle ovšem neměla šanci. Byla silná, ale vlci i upíři byli pořád silnější.

„Chtěla s naší pomocí ovládnout nová území,“ objasnil Sam. „Prozatím je zneškodněná, ale dlouho ji takhle nenecháme. Jdeme za Carlislem.“

Všichni jsme se rozběhli směrem k domu, cestou ovšem Nessie začala znovu rázně protestovat, a tak ji Bella svěřila do mojí náruče. Usmál jsem se na ni a ona se ke mně šťastně přivinula.

Netrvalo to dlouho a stáli jsme na verandě, kde už na nás čekal Carlisle.

„Uspěli jste?“ zeptal se, když se přivítal se všemi členy rodiny. „Pojďme dovnitř.“

Vešel jsem v těsném závěsu se Samem. Bella, Edward a Seth nás následovali a Jasper s Alicí se drželi vzadu.

V obývacím pokoji jsme si všichni posedali na různá místa, Nessie si mi sedla na klín a zatvářila se spokojeně.

„Proč jste ji nespálili?“ zeptal se Edward, který zřejmě viděl v mojí hlavě víc, než jsem zatím řekl. Než jsem stihl cokoli říct, otočil hlavu ke Carlislovi a přikývl si pro sebe.

Jo. Doktor nás o to požádal.

„Kdyby to bylo na mně, už z ní není ani popel,“ přisadil si Seth.

„Zasloužila by si to. Takhle provokovat… je ti jasné že za to nemůžeš, Jacobe, doufám,“ podotkl Edward a měřil si mě zkoumavým pohledem.

Už se mi zase hrabe v hlavě, pomyslel jsem si otráveně. „Neřekl bych.“

„O co tu jde, Edwarde?“ zeptala se podezíravě Bella.

„Ta upírka Jacoba vyprovokovala a on nešťastnou náhodou zranil Embryho,“ vysvětlil Sam, přičemž dal důraz na ta dvě nejpodstatnější slova.

Nesouhlasil jsem s ním. „Kdybych se líp ovládal, Embry by byl v pořádku.“

„Jo. A kdybych já vybral místo Embryho někoho jinýho…“ zvedl Sam oči v sloup.

„A kdybych ti to rozmluvil, když ses rozhodoval, jestli se proměnit…“ navázal Seth výmluvně.

„Nebo my kdybychom se vrátili dřív,“ ozvala se Bella s úsměvem.

„Nemůžeš za to, Jacobe. Šlo jen o špatnou shodu okolností. A Embry se určitě uzdraví,“ dodal Edward a zašklebil se na mě.

„Podívala bych se ti, ale jak jistě víš, zrovna vaše budoucnost je pro mě skrytá,“ mrkla na mě Alice. „Takže jen odhaduju, že má Edward pravdu.“

Povzdychl jsem si. I tahle miniaturní upírka mi chce zvednout náladu.

„Už ji můžeme spálit?“ zeptal jsem se a podíval se na Carlisla.

Ten se zvedl ze stoličky u piana, na které seděl, a zamyslel se. Stočil pohled na Jaspera. „Myslíš, že když vlci odmítli její nabídku, odejde odsud pryč?“

„Nevěřím tomu,“ zavrtěl hlavou Jasper. „Dokáže být velmi odhodlaná, když si něco usmyslí.“

Carlisle se zamračil. Po dalších několika minutách znovu promluvil. „Dělám to nerad, ale už poněkolikáté prokázala, že je ohrožením pro Forks i La Push.“

„Beru to tak, že s ní nechceš nejdřív mluvit?“ zeptal se Sam Jaspera.

„Nemám jí co říct,“ odpověděl chladně Jasper a střetl se pohledem s Alicí. „Zničte ji.“

Střelil jsem pohledem po Carlislovi, který s povzdychem přikývl.

Zahořel jsem touhou to udělat hned, ale představa, že se zvednu a budu zase daleko od Renesmee byla tak krutá, že jsem se nepohnul z místa.

„Zařídím to,“ nabídl Sam, když jsem nereagoval, a stoupl si. Seth se zvedl z pohovky, kde seděl spolu s Edwardem a Bellou, a vyšel ke dveřím.

Vzdychl jsem, ale chytil jsem Nessii v pase a postavil ji na nohy, abych si mohl stoupnout. „Jdu taky. Nebudu pryč dlouho,“ dodal jsem směrem k ní, když se zatvářila tak zkroušeně, že by to v jejím věku nikdo nečekal. Já jsem ale nikdy nezapomínal, že je mnohem chytřejší, než ostatní.

Zvedla ruku a já jsem se sklonil, aby mi mohla položit dlaň na tvář. Vyjadřovala rozčilení z odloučení, ale zároveň pochopení. Mnohem chytřejší. Rozloučila se se mnou nejkrásnějšími obrazy, které si z návštěvy v Amazonii zapamatovala.

„Buďte opatrní,“ kladla mi ještě na srdce Bella, když jsem se rozběhl ke dveřím.

„Jasně, jasně.“ Kývl jsem na všechny v místnosti a pak rychle dohonil Sama se Sethem.

„Máte někdo zapalovač?“ zeptal se Sam po chvilce mlčení.

Seth rozepl kapsu na svých kraťasech, vytáhl zapalovač a strčil ho Samovi do ruky.

Na mýtinu jsem dorazil s velkou obavou, co tam najdu. První, koho jsem uviděl, byl ležící Embry a klečící Leah, svírající mu ruku. Na zadní straně louky obcházeli Jared a Quil ve vlčí podobě kolem kusů něčeho, co bývala upírka.

Rozběhl jsem se k Embrymu a klekl si vedle Leah. Embry spal a Leah taky. To jsem nečekal. Asi byla hodně vyčerpaná, když usnula vkleče. Změřil jsem Embrymu puls a s ulehčením zaznamenal, že je v normálu. Bude ještě trvat několik dní, než se mu úplně zahojí zlomeniny, ale alespoň už je mimo ohrožení života.

Uslyšel jsem škrtnutí zapalovače a v dalším okamžiku jsem periferním pohledem uviděl obrovský oheň, který Sam s Quilem a Jaredem založili a začali upírku pálit, aby se už nikdy nedokázala dát dohromady.

Pohladil jsem Leah po ruce a neúmyslně ji vzbudil. Trhla sebou a otevřela oči, které byly plné slz, jež jí ještě nestihly oschnout. Podívala se nalevo, kde musela slyšet praskání ohně a pak zpátky na mě. Než jsem se stačil vzpamatovat, vrazila mi takovou facku, že jsem skoro chytil druhou o zem. Neprotestoval jsem, věděl jsem, že si to zasloužím. Co jsem ale nečekal, bylo, že vteřinu poté, co mě praštila, mě popadla do náruče a objala tak vehementně, že už jsem to opravdu neustál a svalil se na bok. Zůstal jsem tak a nechal Leah vzlykat.

„Bude v pořádku,“ škytala a škrtila mě v objetí.

„Takže nejsi naštvaná?“ zeptal jsem se rozčarovaně.

„Nemůžeš za to. Být na tvém místě, asi bych se taky neovládla. A dost možná mnohem dřív než ty. Je to její vina!“ prskla a otočila se k plamenům, které šlehaly několik metrů vysoko. „Dobře, že jste ji spálili. Nezaslouží si být naživu.“

„A co ta facka?“ zašklebil jsem se mnul si tvář. Pálila jako čert. Štěstí, že to za chvíli přejde.

„To bylo vyrovnání,“ ušklíbla se. „Ještě počkám, co ti udělá Embry, až toho bude schopnej.“

Leah se zvedla a znovu chytila Embryho ruku. „Musela jsem usnout,“ zamumlala si pro sebe.

„Leah?“ zašeptal Embry a cukl sebou, když ho něco zabolelo.

„Nenamáhej se,“ napomenula ho Leah také šeptem a pohladila ho po vlasech. „Jak je ti?“

„Líp. Cítím kouř,“ zahuhlal Embry.

„To je ona. Zničili jsme ji,“ řekl jsem mu, abych ho uklidnil.

„To je… dobře,“ oddychl si a v minutě znovu spal. Leah si lehla vedle něj a skoro okamžitě usnula po jeho boku.

Otočil jsem se k Samovi, abych zjistil, co dál budeme dělat, ale ozval se zvuk, který nám dral uši. Trhl jsem hlavou a zavětřil.

„Nejsme tu sami!“ zavolal jsem na Sama.

V mžiku ze mě byl vlk a slyšel jsem běh čtyř upírů, každý z jiné strany mýtiny.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 41. kapitola: