Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 7. kapitola

07.02.2011 (19:30) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2626×

7. kapitola

„Alice, co se stalo?“ zeptala jsem se rychle, abych ji předběhla.

„Kde je Edward, Bello?“ zeptala se vyděšeně tentokrát ona mě a upřeně mi hleděla do očí.

„Jak kde je?“ zeptala jsem se nechápavě. „Kde by měl být? Snad doma, ne?“

„Ne. Od té doby, co se byl u tebe, ho nikdo neviděl,“ seznámila mě Alice se situací.

„Cože?“ Vykulila jsem oči a nechápavě na ni zírala.

„Bello, co jsi mu řekla?“ zeptala se a přešla mou otázku.

„Nic - nic, kvůli čemu by musel utíkat. Nebo si to aspoň myslím,“ odpověděla jsem popravdě.

Co se to tady sakra děje? Edward utekl? Proč? Nic jsem mu neudělala. Dobře, možná jsem mu ublížila, ale to by měl prvně on vědět, jak ublížil on mně. Ale došla mi jedna věc. Jak mohl Edward utéct vedle upíra, který vidí budoucnost?

„Alice, jakto, že nevíš, kde je Edward? Musíš ho vidět, ne?“

Alice vystoupla na čele vráska. „Nevidím. A nevím proč. Můžeš jet prosím se mnou k nám domů?“

Jen jsem přikývla a už jsem nasedala zpět do auta a jela za Aliciným kanárkově žlutým porsche.

Až teď mi docházela Alicina slova. Edward utekl a nikdo neví kam. Utekl kvůli mně. Utekl od své rodiny, od Jessicy. Co mám dělat? Jak ho mám najít?

Z myšlení mě vytrhlo až klepání na okýnko. Rychle jsem zamrkala, abych se vrátila zpět do reality. Vystoupila jsem a Alice mě táhla za rukáv do domu.

Všichni byli na nohou. Pohybovali se upíří rychlostí a já jsem viděla jen rozmazané čmouhy, když jsem se hodně soustředila. Jak mě uviděli, všichni se hned zastavili a hleděli na mě. Řekla jim Alice o mně a Edwardovi? Byla jsem si jistá, že jako kamarádka, ani jako sestra by to neudělala. Ovšem celá situace se změnila. Neměla bych jí to za zlé, ale cítila bych se provinile.

Carlisle ke mně přistoupil a položil mi ruku na rameno. Nikdo mě nepřestával pozorovat.

„Opravdu nevíš, kde by mohl být? Alice nám všechno řekla. Věřím, že ty jsi jediná, kdo nám ho může pomoct najít,“ prohlásil klidným hlasem.

Mozek mi začal pracovat na plné obrátky. Copak se na mě nezlobí? To já jsem ho poslala pryč. Já můžu za to, že tady teď není, že opustil Jessicu. Musím ho najít. Ale kde mám začít? Chtěla jsem se vydat na všechna místa, kde jsme byli spolu. Chtěla jsem jít na tu louku, kterou mi ukázal. Byla úžasná, naprosto dokonalá. Bylo to první místo, které mě napadlo. Tam být ovšem nemohl. Nebyla daleko a Cullenovi už ho určitě po okolí hledali.

„Dobře, ale jak vám ho můžu pomoct najít?“

„Bavili jsme se a myslíme si, že by mohl být někde, kde jste byli spolu. Jen vy dva,“ vložila se do toho Rosalie. Působila klidným a vyrovnaným dojmem, což mě překvapilo. Byla ta poslední, u které bych čekala takovou reakci.

Pokrčila jsem rameny. „Žádné takové místo mě nenapadá. Nemám tušení, kde by mohl být. Omlouvám se.“ V mysli mi vířila jiná myšlenka. „Kde je Jessica?“

Vyměnili si pohledy. Tentokrát mi odpověděla Alice. „Je s Angelou. Bello, vím na co se chceš zeptat. Ne, neřekli jsme jí to. Mysleli jsme, že ho najdeme dřív, než to budeme muset udělat.“

„Jak jí to můžete neříct?“ vykřikla jsem.

„Bello, uklidni se,“ šeptala Alice. „Chtěli jsme nejdřív promluvit s tebou, ale jestli opravdu nevíš, kde by mohl Edward být, pak jí to budeme muset říct.“

„Ne. Nevím, kde je,“ pořád jsem mluvila hlasitěji, než bych chtěla.

„Nevím, kde je,“ vzlykala jsem. „To kvůli mně. Všechno je to kvůli mně. Kdybych nepřijela, bylo by všechno v pořádku.“ Alice mě objala a mé slzy jí smášely svetřík.

„Šššš. Bude to dobré. Udělala jsi dobře, že jsi přijela. Aspoň Edward poznal, koho doopravdy miluje. Věděl, že miluje tebe, pořád to věděl, ale nechtěl to přiznat. Nám, sobě ani tobě. Snažil se tě vymazat ze svého života. Myslel si, že když si vezme někoho, koho má rád, tak to přebolí. Ale pak jsem ti zavolala, abys nám přichystala svatby...,“ utěšovala mě Alice.

Dostala jsem nápad. Byl šílený, ale byl. Co když odjedu a on se vrátí? Všechno by bylo jako dřív.

Nevěřila jsem tomu, že by se Edward vrátil, ale bylo to jediný nápad, který jsem měla. Jediné řešení, jak to vrátit do původních kolejí. Nebo jsem si to aspoň myslela. Bude to, jako bych neexistovala.

„Co chceš dělat, Bello?“ zeptala se mě Alice, ale já jsem věděla, že už to dávno ví.

„Víš to, Alice. Odjedu. Hned zítra. Už se tady neukážu. Nikdy,“ rozhodla jsem se.

„Bello, to nemůžeš...,“ přerušily mě Alice a Rose zároveň.

„Omlouvám se, ale musím.“ Začala jsem se zvedat k odchodu.

Nikdo se mě nesnažil zastavit. Nevěděla jsem, jestli ví, proč to dělám, ale stačilo mi, když byli dostatečně v šoku.

Najednou se ve dveřích objevila Jessica. Skvělé načasování, Jess, pomyslela jsem si.

„Ahoj, Bello. Nevěděla jsem, že přijedeš,“ zasmála se a objala mě.

„No, to já taky ne,“ řekla jsem sarkasticky a otočila pohled k Alici. Ta jen omluvně pokrčila rameny. „Ale už jsem na odchodu.“

„Ne, ne,“ zavrtěla Jessica hlavou. „Když už se tady jednou ukážeš, tak nepočítej, že tě hned zase pustím. Minule jsme mluvily pořád jenom o svatbě. Co kdybychom si chvilku popovídaly jen jako kamarádky?“

„Jess, já...“ Ale to už mě táhla k sobě do pokoje.

Jessica byla moje kamarádka, ale pomalu jsem začala chápat Rose, proč mě měla radši než Jessicu. Musela jsem se usmát a stočila jsem pohled k Rose. Ta se jen chápavě usmívala.

Nepřekvapilo mě, že nemá Jessica pokoj s Edwardem. Ten je ze staré školy. Ale překvapil mě styl, v jakém měla celý pokoj upravený. Nebyl to její styl, ale Edwardův. Při pomyšlení na něj mě bodlo u srdce a můj úsměv okamžitě pohasl.

Posadily jsme se na bílou koženou sedačku, která stála uprostřed pokoje.

„Jess, nemůžu se zdržet dlouho. Musím jet do Seattlu. Mám tam ještě... pár věcí na vyřízení.“

„Neboj, dlouho tě nezdržím. Dáš si něco?“ Přistoupila k minibaru, který stál jen kousek od obrovské postele.

„Ne, díky. Máš to tady moc hezké. Jak se tak dívám, tak nemusíš ani do kuchyně, že?“ Můj pokus o úsměv se moc nevydařil.

„Vlastně to tady mám schválně. S Rose se moc nemusíme. Mužu ti říct, že ti celkem závidím vztah, který spolu máte vy dvě.“

„Taky jsem to neměla jednoduchý, neboj,“ vzpomněla jsem si na střední. Na dobu, kdy o mě Rose ani nezakopla.

„Doufám, že se to – aspoň po svatbě – trošku zlepší. Ale ostatní jsou moc fajn.“ Jen jsem přikývla.

„Bello, mohla bych tě o něco poprosit?“ zeptala se mě Jess a trochu se jí chvěl hlas.

„Jasně.“

„Šla bys mi za svědka?“ Zase seděla vedle mě a upřeně mi hleděla do očí.

Ztuhla jsem. Jen málokdy jsem někomu řekla ne, ale teď musím. Musím jí říct, že svatbu jim dělat nebudu, ale proč ji dělat nebudu, to nemůžu. Nikdy.

„Jess, já... nemůžu.“ Stihla jsem ji zarazit dřív, než začala protestovat. „Neptej se mě proč. Prostě nemůžu, ale musím ti říct ještě něco.“

„Ne, ne. Můžu první? Ještě mám jedno překvapení, pro všechny, ale chtěla jsem to říct nejdřív tobě,“ usmála se.

Pomóc! volal hlas uvnitř mé mysli. Další takovou šokující zprávu už snad v záloze nemá.

„Jasně,“ přikývla jsem.

„Bello, já... jsem těhotná,“ oznámila mi a pořád se usmívala.

Jsem ráda, že se vám povídka líbí.

Všem, kteří sem píšou nějaké komentáře, tak jsem jim moc vděčná, protože mi to dává neuvěřitelnou sílu psát dál.

Díky. Vaše eMCullen

P.S.: Kde si myslíte, že se Edwad schovává? Jak si myslíte, že bude celá povídka pokračovat?

Jsem zvědavá na vaše komentáře. =)

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 7. kapitola: