Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 17. kapitola

13.05.2011 (21:00) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2877×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

17. kapitola

Ráno, hned jak jsem se vzbudila, jsem dochystala poslední věci, na které jsem včera zapomněla. Bylo jich pár, ale přece jen se něco našlo.

Edward se motal v kuchyni a připravoval mi snídani. Míchaná vajíčka. Miluju je a dělám si je často, ale nikdy se mi nepodaří tak, jako právě Edwardovi. Stoupla jsem si mu za záda, objala ho kolem pasu a hlavu jsem si položila na jeho rameno.

„Zlato, odneseš pak ty tašky do auta?“ poprosila jsem ho a na tvář mu vtiskla polibek.

„To víš, že jo,“ usmál se. „Tak si zatím sněz snídani a já je tam odnesu.“

„Fajn, díky.“

Sedla jsem si za stůl a Edward mi naservíroval vajíčka až pod nos. S chutí jsem se do nich vrhla a Edward zatím, jak řekl, odnesl naše zavazadla do kufru mé Audinky.

Asi za půl hodiny, co jsem se nasnídala, jsme vyrazili směr Forks. Měli jsme před sebou asi tří hodinovou cestu, ale stylem, jakým Edward řídil, bych se nedivila, kdybychom za dvě hodiny vcházeli ke Cullenovým do domu.

Spokojeně jsem se uvelebila na sedadle vedle Edwarda, hlavu jsem si položila na jeho rameno a on si svou položil na mou tvář.

Mlčky jsme pokračovali v cestě a já jsem jednou rukou, kterou jsem měla volnou, naladila rádio. Chvíli jsem přepínala jednu stanici za druhou, dokud se mi nějaká nelíbila. Edward nic neřekl na mou novou hračku v podobě rádia, jen se potutelně usmíval.

Moc jsem se nemýlila, když jsem říkala, že naše cesta bude trvat jen něco málo přes dvě hodiny. Edward jel sice jak šílenec, ale já jsem si přesto připadala v bezpečí.

Zastavil před krásnou moderní vilkou, kterou ze všech stran obklopovaly lesy. Byla jsem tu před třemi měsíci, ale stále mi to připadalo naprosto fascinující. Jednou bych taky chtěla bydlet v něčem takovém a ne jen v bytě, kde vidím akorát tak kouř vyfukující se z továrních komínů.

Ještě než jsem stihla vystoupit, všichni Cullenovi už stáli mezi dveřmi. V jejich výrazech bylo... překvapení? Údiv? Nic takového jsem u nich ještě nikdy neviděla. Až teď mi došlo, co mi Edward říkal o tom, že ho Alice nevidí. Ale než jsem si stihla vychutnat chvíli překvapení, Alice už stála u nás a Edwarda se mnou objala. Každého si nás vsunula pod jedno ochranitelské křídlo a táhla nás za zbytkem rodiny.

Všichni se s námi objímali a vítali, ale opět mě nejvíce překvapila Rosalie. Také mě objala a mile se na mě usmála.

„Rose, jsi v pořádku?“ zeptala jsem se jí šibalsky.

„Samozřejmě. Neměla bych být?“ Vrátila mi úsměv a já se nestačila divit.

„Můžete mi laskavě někdo říct, co jste udělali s tou starou Rose?“ zeptala jsem se a pohledem jsem přejela po každém, kdo tam stál.

„Copak se ti ta nová nelíbí?“ zeptal se Jasper.

„Ne, já jen...“ zarazila jsem se.

Rose mě však přivedla na pravou míru. „Jak už jsem ti řekla při našem minulém setkání... Nic horšího než Jessica být nemůže,“ zaskučela. „Dokonce ani ty ne.“

„Oh. Děkuji, že mě srovnáváš právě s Jessicou,“ vysekla jsem jí ironckou poklonu.

„Tak co tady tak stojíme? Snad půjdeme dovnitř, ne?“ vybídl nás Carlisle a rukou nám naznačil, že máme pokračovat do nitra domu. Po uvítacím ceremoniálu nás Alice opět chytla pod svá křídla a docela jsem měli problém vejít se do dveří. Nicméně Edward usoudil, že s Alice se viděl už dost dlouho, a tak se nás pustil a prošel až za námi.

Usadili jsme se v obýváku a Esmé, jako starostlivá matka mi hned začala pod nos servírovat samé dobroty. Po celou tu dobu jsem úspěšně odmítala, ale když přede mě postavila pohár se zmrzlinou, tak to jsem prostě neodolala. S díky jsem se na ni usmála a ona mi úsměv opětovala. Byla ráda, že alespoň něčím mě pohostila.

Začali jsme se nenuceně bavit, když Alice položila zásadní otázku.

„Tak co pro nás máte nového?“ zeptala se zvědavě, ale na tváři jí pořád pohrával spokojený úsměv.

Edward se usadil vedle mě, a tak jsem se mu moc dobře nemohla podívat do tváře. Zašilhala jsem, abych na něj alespoň trošku viděla a on jen nepatrně příkývl. Myslela jsem si, že by spíš on měl říct své rodině, že se bude ženit a ne já.

„A neměl bys to říct spíš ty?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Dobře,“ přikývl. Otočil se na všechny ostatní a klidným hlasem oznámil: „Já a Bella... no, budeme se brát.“ Usmál se a chytil mě za ruku.

Bez výrazu na tvřáři na nás všichni zírali. Přišlo mi to jako celá věčnost, než se Alice probrala. Okamžitě ke mně přiskočila a popadla mě za ruku. Nejspíš něco hledala.

„A kde máš prstýnek? Chci ho vidět,“ smála se. Vrátila jsem jí úsměv a roztáhla jsem prsty, aby viděla ten klenot, který mi zdobil celou ruku a na který jsem byla patřičně pyšná.

„Páni! Je úžasný,“ žasla Alice. „Vidím, Edwarde, že dobrý vkus ti zůstal,“ mrkla na Edwarda.

Hlavního slova se opět ujal Carlisle. „Edwarde, jsem moc rád, že jsi konečně po tak dlouhé době našel někoho, na kom ti záleží a koho miluješ. Já za sebe říkám, že vám to jen schvaluju, abyste se vzali a doufám, že spolu budete šťastní. Myslím si, že názory ostatních z rodiny se nebudou od toho mého moc lišit.“ Rozmáchl se rukou, aby zaplnil celý prostor, kde stáli všichni členové klanu Cullenových.

Esmé k nám přistoupila a oba nás objala. „Edwarde, jsem ráda, žes ji konečně našel.“ Sklouzla pohledem ke mně a na tváři měla nekončící úsměv. Kdyby mohla, určitě by neměla tvář suchou a slzy by jí tekly proudem.

Teď byla na řadě Rosalie s Emmettem. Rosalie nás oba s úsměvem objala a zase odkráčela. Neřekla sice ani slovo, ale jenom to, že mě začala mít alespoň trošinku ráda, bylo pro mě neuvěřitelné vítězství. Rose byla ta poslední, od které bych takovou změnu čekala. Emmett mě také objal, vyzvedl a několikrát se se mnou otočil. Smála jsem se a když už se mi začínala motat hlava, požádala jsem ho, aby mě opět postavil na pevnou zem. Přistoupil k Edwardovi a dloubl ho do ramene. „Už bylo na čase, brácho.“

Nesměl chybět ani poslední par v rodině. Alice s Jasperem. „Bello, ani nevíš, jak jsem ráda, že už jsi součastí rodiny,“ smála se Alice. „A slib mi, prosím, že ti budu moct pomoci se svatbou,“ škemrala a na tváři měla naodolatelný kukuč.

Edward na mě mrkl. „Vidíš, říkal jsem ti to.“ Alice ho zpražila pohledem a když se podívala zpět na mě, opět byla jako mílius.

„Dobře, ale nezorganizuješ ji celou, jen mi budeš pomáhat,“ zdůraznila jsem poslední slovo a Alice radostně přikyvovala.

„Upsala ses ďáblu,“ řekl Edward a na tváři mu pohrával šibalský úsměv. Alice na něj jen vyplázla jazyk a odkráčela. A na konec Jasper.

„Tušil jsem, že příjdete s něčím velkým, ale tohle jsem tedy nečekal,“ smál se a také se mi zdál jiný. Byl takový... uvolněný na rozdíl od minule, kdy byl pořád tak nepřirozeně napnutý a měl zamrzlou tvář. Teď se smál od ucha k uchu a – jak jinak – mě objal a Edwarda poplácal po rameni.

Opět jsme se usadili a začali si povídat. Bylo toho tolik. A pro Alice jsem měla překvapení v podobě několika desek, ve kterých byla uspořádána spousta šatů.

„Alice, mám pro tebe překvapení,“ řekla jsem jí. „A Rose, jestli budeš chtít, tak pro tebe samozřejmě taky,“ věnovala jsem jí úsměv. Pohled mi spočinul na Esmé. „A tebe také.“ Doufala jsem, že už jsem na nikoho nezapomněla, ale pochybovala jsem, že by některý z kluků chtěl vybírat šaty.

„Jaké?“ vypískla radostně Alice.

„Uvidíš, ale budeš mi muset jít pomoct,“ řekla jsem jí a ona už se zvedala. Byla připravená na cokoli. „Tak pojď se mnou do auta a připrav si svaly,“ mrkla jsem na ni.

Odešly jsme a když jsem na zadním sedadle ukázala Alice všechny ty desky, radostí se jí rozsvítil celý její elfí obličejík.

„Pomůžeš mi vybrat?“

„To víš, že jo,“ smála se a do rukou popadla všechno, co uznala za vhodné. Divila jsem se, že s tím nikde neupadla.

Když jsme se vrátily, uslyšela jsem Edwardův hlas. „Kluci, myslím, že je nejvyšší čas se odtud vypařit.“ Ostatní jen souhlasně přikyvovali a všichni si najednou stoupli a byli pryč.

Jo, na tu jejich upíří rychlost si budu muset zvyknout.

Moc chci poděkovat všem za komentáře u minulé kapitoly.

A co jsem si pro vás připravila na příště?

Tak určitě budeme vybírat šaty a musím říct, že jich mám opravdu hodně a jsou úžasné. Budu jen doufat, že vydržíte s klikáním myši a otevřete každý obrázek.

A také se podíváme za Charliem a Jakem. Co řeknou na Bellinu připravovanou svatbu?

A jako poslední... Myslím, že příští kapitola by se nám mohla pořádně natáhnout, tak doufám, že vám nebude vadit, když se tu neukáže hned. Ale slibuju, že začnu psát co nejdřív.

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 17. kapitola: