Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 16. kapitola

05.05.2011 (19:45) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2905×

16. kapitola

Bella:

Konečně byl pátek a poslední den, kdy musím jít do práce. Vyrazila jsem brzy, abych co nejdřív byla zpět u Edwarda v náručí.

Když jsem přišla do kanceláře, problesklo mi hlavou, že bych si pomalu mohla vybírat svatební šaty. Pořád jsem ukazovala všem párům, kteří si je chtěli opatřit, stovky šatů, ale nikdy mě nenapadlo, že si je jednou budu hledat pro sebe.

Přešla jsem k polici, která byla nadepsaná štítkem Šaty a na stůl jsem si vytáhla všechny desky, které tam byly. Postupně jsem otáčela jeden list za druhým a rozplývala se nad bílými šaty, které ze stránky vystupovaly a bily mě do očí. Copak si můžu vybrat? Všechny šaty jsou úžasné a každé jsou něčím zvláštní. Nemám šanci.

Rozhodla jsem se, že zavolám Edwardovi, ať se přijde buď podívat, nebo ať mi pomůže odnést všechny ty pořadače domů a tam pak společně nějaké ty šatky vybereme.

Vytáhla jsem z kabelky mobil a už jsem vytáčela Edwardovo číslo.

„Ahoj, zlato,“ pozdravila jsem ho. Někdo zaklepal na dveře kanceláře.

Zakryla jsem sluchátko a zavolala: „Dále!“ Do dveří nakoukla Rachel, tak jsem na ni zamávala, ať jde dál a sedne si.

„Ahoj, Bello. Potřebuješ něco?“ zeptal se Edward ze sluchátka.

„Nechceš sem přijít? Ráda bych ti něco ukázala,“ usmála jsem se. „Nebo jestli se ti nechce, tak budeš muset stejně přijít, abys mi pomohl s nějakými deskami. Můžeš si vybrat.“

„To jsou teda možnosti,“ zasmál se. „Dobře. Tak za pět minut jsem u tebe, jo?“

„Fajn. Budu se těšit. Papa,“ rozloučila jsem se se svým budoucím manželem a položila telefon.

„Promiň, Rachel, potřebuješ něco?“ Začala jsem se věnovat Rachel, která se zatím pohodlně uvelebila v křesle naproti mně.

„Mám tady pro tebe ten katalog květin, jak si chtěla, tuším pro McCartneyovi?“ řekla a podávala mi alespoň sto padesáti stránkový časopis.

„Díky,“ usmála jsem se na ni a když jsem viděla, že se nezvedá, zeptala jsem se: „Ještě něco?“

„Ne, nic. Já jen,“ koktala. „Máš nějakou novou svatbu, že hledáš šaty?“ Ukázala na fotografie, které ležely na mém stole.

„Ne, nemám. Jen jsem se dívala, co vlastně máme,“ vysvětlila jsem jí.

Nevím, proč zrovna taková drbna, jako je Rachel, by měla vědět, že se budu vdávat. Nepotřebuju, abych to zítra slyšela cvrlikat i ptáky na střeše a všichni by mi gratulovali.

Nevěděla jsem, jestli mé sekretářce toto vysvětlení stačilo, ale bez dalších poznámek se zvedla a odpochodovala z mé kanceláře.

Zanedlouho jsem zaslechla přede dveřmi mně dobře známý hlas.

„Je Bella u sebe?“ ptal se Edward Rachel.

„Jo, je,“ odpověděla.

To už Edward vcházel do mé kanceláře a já jsem mu vyšla naproti. Zavřel dveře, chytil mě do náručí a několikrát se se mnou otočil. Jemně, nežně, ale přitom vášnivě jsme se políbili.

„Tak copak máš na srdci?“ usmál se na mě Edward, když mě konečně pustil na zem.

Ukázala jsem na dveře a pak jsem si dala prst přes rty, abych mu řekla, ať mluví potichu, že Rachel je určitě nalepená na dveřích.

Edward se jen zasmál. „Neboj, slyšel bych ji.“

„Jasně,“ kývla jsem.

„Tak co máš tak neodkladného?“ nenechal se odbít Edward.

„Tak pojď.“ Táhla jsem ho k mému stolu a ukázala mu, ať se posadí na mé křeslo. Uvelebila jsem se mu na klíně a jednou rukou jsem ho chytla za krkem. Ukázala jsem na stůl, kde ležely šaty a on svůj pohled nasměřoval na místo, kam jsem ukazovala.

„Trošku jsem se rozhlížela,“ usmála jsem se.

„Páni! Ty teda neztrácíš čas,“ žasl Edward. „A které sis vybrala?“

„No, to je právě ono. Nemůžu se rozhodnout. Chci, aby se líbily i tobě.“

Najednou jsem si vzpomněla na Alici a byla jsem si jistá, že ona by mi určitě poradila. Nejen s šaty, ale s celou svatbou. A když mé myšlenky zalétly k Alici, po které se mi neuvěřitelně stýskalo, začala jsem vzpomínat i na ostatní Cullenovi. No jistě... Cullenovi. O nich jsme s Edwardem ještě nemluvili.

„Bello?“ vyrušil mě Edward z přemýšlení. „Jsi v pořádku?“

„Jo, jasně. Jen jsem si na něco vzpomněla. Promiň, co jsi říkal?“

„Říkal jsem, že je úplně jedno, které šaty si vezmeš, protože tobě by slušel i pytel od brambor,“ zopakoval Edward a s úsměvem mě políbil na tvář.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho zdráhavě.

„Ano?“

„Ještě jsme nemluvili o tom, koho pozveme,“ řekla jsem opatrně a doufala, že si domyslí, proč mu tu říkám.

„Myslíš mou, teda naši rodinu?“ ujistil se a já jsem přikývla.

„Už jsem o tom také přemýšlel a nevím, co mám dělat.“ Schoval si obličej do dlaní.

Hlavou mi bleskl nápad. Nevím, jestli Edward bude souhlasit, ale za pokus to stojí.

„A co kdybychom se za nimi zítra jeli podívat?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Co?“

„Uděláme si zítra výlet do Forks. Pojedeme se podívat za Cullenovými, za Charliem a já bych se zajela podívat za Jakem, jestli by ti to nevadilo,“ seznámila jsem ho s mým plánem.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?“ znejistěl Edward.

„Určitě. Uvidíš, jak bude Alice ráda, až nás uvidí, a co teprve Esmé s Carlislem. A jsem si jistá, že by ses nechtěl oženit, aniž by o tom věděli, nemám pravdu?“

„Asi ano. Celkem mi chybí a asi by nebylo fér, kdybych se oženil a jim nic neřekl, že? Nedovedu si představit, jak bych tím ublížil Esmé, Carlisleovi a Alici. Rose, ačkoli by nedala nic najevo, by to určitě také mrzelo a kluci, ti by se možná na chvilku nafoukli, jednou bych s nimi šel na lov a bylo by všechno zase dobré,“ svěřoval se mi. „A ty to chceš určitě povědět Charliemu, že?“

„To víš, že bych byla ráda, kdyby tam byl. Myslím, že by mi do smrti neodpustil, kdybych ho nepozvala na svatbu jeho jediné dcery. A to samé platí o Renée.“

„Tak fajn. Domluveno. Zítra jedeme do Forks,“ shrnul to Edward. „A... Myslím, že toto si budeš muset vzít s sebou.“ Ukázal na několik pořadačů.

„O tom vůbec nepochybuju. Alice by mě ukamenovala,“ usmála jsem se.

„Přesně tak,“ kývl Edward. Zvedl se ze židle, na které jsme oba seděli a do rukou popadl všechny desky, které mi ležely na stole.

„Neztrhej se mi, siláku,“ usmála jsem se na něj a Edward se přes všechny ty desky natáhl a dal mi pusu.

„Ve tři jsem doma, tak se pak sbalíme a zítra můžeme vyrazit,“ řekla jsem, ale to už Edward mířil ke dveřím a mizel z mé kanceláře.

Až teď mi došlo, co jsem udělala. Edward se po více než třech měsících vrátí domů, kde o něm po celou tu dobu neměli ani jednu jedinou zprávu. Nevěděli, jestli je v pořádku, ani jestli se s ním něco stalo. Vůbec nic.

A teď Edward spolu se mnou tam napochoduje a řekne jim, že se budeme brát. A já to budu muset říct Charliemu, Renée a hlavně Jakeovi. Mám takové neblahé tušení, že právě Jake nebude zrovna dvakrát nadšený z mého rozhodnutí.

No... Možná to není tak skvělý nápad, jak jsem si prve myslela...

Děkuju všem, kteří pořád čtou tuto povídku. Je vás sice málo (soudím podle komentářů), ale můžu být ráda alespoň za to.

Nechci sem dávat žádné omezení na komentáře, protože to podle mě nemá cenu. Kdo chce napsat komentář, tak ho napíše a kdo ne, tak ho nenapíše, i kdyby to měl být poslední komentář do vydání další kapitoly.

Ale pamatujte, čím víc komentářů, tím líp se pak pokračuje ve psaní a kapitola tu bude dřív.

Věnování: DeninaLove, kiQaCullen, tynus, NessieCarlie a Angie Cullen.

Dívíte se, proč vám věnuju tuto kapitolu? Procházela jsem si všechny kapitoly od WP a právě od vás jsem našla nejvíce komentářů. Díky, vytrvalé čtenářky!

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 16. kapitola: