Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 14. kapitola

15.04.2011 (12:00) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2202×

14. kapitola

Bella:

Ráno jsem se probudila a něco mě tak zvláštně chladilo. Byl to úžasný pocit, se kterým jsem se snad ještě nikdy neprobudila.

„Dobré ráno,“ uslyšela jsem vedle sebe a poté následoval polibek do vlasů.

„Dobré ráno.“ Protáhla jsem se.

„Tak jak ses vyspala?“ usmál se na mě Edward.

„Nádherně,“ kuňkla jsem a natáhla jsem se k němu pro polibek.

„Co dneska podnikneme?“ vyptávál se dál Edward.

„No, já nevím, co budeš dělat ty, ale já musím jít do práce,“ oznámila jsem mu.

„Vážně?“ divil se. „Ve čtvrt na jedenáct chceš jít do práce?“

„Cože?! Kolik že to je hodin?“ hysterčila jsem.

„Čtvrt na jedenáct,“ chechtal se Edward.

„To ne,“ začala jsem jančit a vyskočila z postele. „Měla jsem tam být v osm. Proč jsi mě nevzbudil?“

„Nevěděl jsem, že máš být v práci v osm. Tak tam prostě zavolej a řekni, že jsi nemocná,“ řekl a ze stolku vedle postele mi podal mobil.

Vzala jsem si mobil do ruky a už jsem vytáčla číslo do kanceláře.

„Ahoj, Rachel,“ pozdravila jsem svou sekretářku.

„Ahoj, Bello. Kde jsi prosím tě? Ptala se po tobě šéfová,“ oznámila mi.

„Promiň, ale nějak mi není dobře. Večer jsem si vzala prášek na spaní a zaspala jsem. Řekni šéfové, že ještě zítra zůstanu doma a hned, jak se vrátím, tak se za ní zastavím, jestli nepotřebuje něco důležitého hned teď,“ řekla jsem Rachel.

„Dobře, tak se brzy uzdrav. Zatím ahoj,“ rozloučila se se mnou.

„Ahoj.“ A típla jsem mobil.

„Tak a je to vyřešeno,“ usmála jsem se na Edwarda.

Vrátila jsem se k němu do postele a zachumlala jsem se do deky. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, že by tady nebyl.

Dlouho jsme se jen tak váleli a nic nedělali. Nemohli jsme jít ven... Jsem přece nemocná. Byli jsme tedy omezeni jen na tento byt a tady se toho moc dělat nedalo. Nakonec vyhrál film na DVD.

O dva měsíce později:

Edward byl pořád se mnou. Nevrátil se domů za Jessicou, ani za celou svou rodinou. Zůstal u mě.

Přes dva měsíce jsme bydleli společně v mém bytu. Pro dva byl malý, ale přesto jsme se tam poskládali.

Jednoho dne jsem přišla z práce a Edward už na mě čekal. Dokonce se naučil i vařit (nejspíš kvůli Jessice), aby to nebylo tak nápadné, že vůbec nejí on, ani jeho rodina.

Připravil úžasné palačinky. Takové jsem ještě nikdy nejedla. Jediný problém mu dělalo množství a většinou toho připravil jak pro celý regiment.

Prostřel na stole, kam dal i svíčky. K palačinkám mě to trošku překvapilo, ale budiž.

„Co se děje, Edwarde?“ zeptala jsem se, protože jsem věděla, že mi něco tají.

„Nic. Mělo by?“ odpověděl mi otázkou a nahodil nechápavý kukuč.

„Ne, ale já na tobě poznám, když mi něco tajíš,“ pověděla jsem popravdě.

Posadila jsem se a čekala, co z něho vyleze, ale čekala jsem marně. Místo toho mi na talíři přistála porce palačinek s vanilkovou zmrzlinou a malinami.

Edward:

Každý den jsem měl Bellu radši a radši. Nechápal jsem, jak jsme se mohli na střední rozejít a každý jsme šli svou cestou. Opravdu jsem to nechápal a doteď jsem si to vyčítal. Nyní bych bez Belly neudělal ani krok.

A to mě přinutilo k rozhodnutí.

Jednoho dne, když jsem čekal na Bellu, až skončí v práci, jsem se procházel po Seattlu. Myšlenka na to, co chci udělat, mě pořád ještě neopouštěla, právě naopak.

Šel jsem ulicí nedaleko Belliny kanceláře a zastavil jsem se před klenotnictvím.

A v tom jsem to uviděl.

Díval jsem se na prstýnek a něco mi říkalo, že je to ten pravý, který má Bella nosit. Ještě chvíli jsem na něj civěl v úžasu, když jsem se konečně rozhoupal a vešel do obchodu.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem prodavače hned potom, co mi nad hlavou přestal cinkat zvonek nad vchodovými dveřmi.

„Dobrý,“ odpověděl. „Přejete si?“

„Ano. Mohl byste mi, prosím, ukázat ten zásnubní prsten, který máte za výlohou?“

„Ale samozřejmě. Který máte přesně na mysli?“

„Jsou na něm taková dvě srdíčka...“ vysvětloval jsem.

Prodavač odemkl výlohu, naklonil se a už hmatal po platíčku, kde byl onen prsten položený. Z blízka byl ještě krásnější. Vůbec jsem nepochyboval, že je to ten pravý, který má na svém prstíku moje Bella nosit.

„Je nádherný,“ pověděl jsem v úžasu.

„Ano, to je,“ přikyvoval prodavač.

„Mohl byste mi ho, prosím, zabalit?“ požádal jsem.

Jen kývl a už se otáčel pro krabičku, do které prstýnek vložil.

Musel jsem se usmát. Trvalo mi to opravdu dlouho, než jsem se rozhoupal Bellu požádat o ruku a tak dlouho jsem věděl, že právě ona je ta pravá. Ne Jessica, ani nikdo jiný, ale je to moje Bella, kterou mi už nikdo nevezme.

Z peněženky jsem vytáhl požadovanou částku a položil ji před sebe na prosklenou desku, pod kterou také zářily prsteny. Ovšem žádný nebyl jako ten Bellin. Ten byl jedinečný.

Krabičku s prstýnkem jsem si schoval do kapsy u kabátu a šel jsem si pro Bellu.

V hlavě mi pořád běhala otázka: Kdy mám Bellu požádat o ruku? Dnešek jsem zamítl, ale chtěl jsem to udělat, co nejdřív. Zítra.

„Ahoj, lásko,“ pozdravil jsem Bellu, když vycházela ze dveří.

„Ahoj,“ usmála se a natáhla se ke mně pro polibek.

Vyrazili jsme domů a já jsem celou cestu přemýšlel, jak to zítra provedu. Nenapadlo mě nic jiného, než že uvařím jedno z mála jídel, které si myslím, že ovládám na jedničku. Palačinky byly to pravé ořechové.

Druhý den odpoledne:

Bella přišla domů z práce a hned jí bylo divné, že jsem vařil a na stole byly přichystané svíčky.

„Co se děje, Edwarde?“ zeptala se podezíravě.

„Nic. Mělo by?“ odpověděl jsem a nechápavě se na ni usmál.

„Ne, ale já na tobě poznám, když mi něco tajíš,“ odporovala.

Neodpověděl jsem a místo toho jsem jí na talíř přichystal palačinky s vanilkovou zmrzlinou a malinami. Nechal jsem ji dojíst a když složila příbror, pověděl jsem:

„Mělas pravdu.“ Sklopil jsem oči.

„Cože?“ zeptala se nechápavě. „V čem?“

„Něco se děje,“ pohlédl jsem jí do čokoládově hnědých očí.

Vytřeštila oči a bylo na ní vidět zděšení. Co si myslí? proběhlo mi hlavou.

Místo toho jsem ale z kapsy vytáhl krabičku s prstýnkem, klekl jsem si a zeptal se.

„Bello, vezmeš si mě?“

Chtěla bych všem poděkovat za komentáře u minulé kapitoly.

Dlouho mi trvalo přidání další povídky, ale kdo má doma staršího bráchy a jeden počítač, tak ví, o čem mluvím. =D

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 14. kapitola: