Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 13. kapitola

esme island

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Wedding paradise - 13. kapitolaKam Edward Bellu pozve?

01.04.2011 (09:30) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2539×

13. kapitola

 

Edward:

 

Když se mě Bella zeptala, co budeme dělat, dostal jsem nápad. Zatím nebyl zrealizovaný, ale to nemůže trvat dlouho. Chtěl jsem ji vzít na „naši“ louku. A pak? Kdo ví...

Začal jsem Bellu tahat z pohovky a ona se jen neochotně postavila. Já už jsem na ni čekal ve dveřích.

„Tak počkej, dojdu se převléct,“ oznámila mi.

Super, pomyslel jsem si. Mám takových deset minut, abych všechno připravil. Upíří rychlostí jsem se rozběhl do nejbližšího obchodu, rychle jsem nakoupil svíčky, víno a nějaké jídlo, když na to příjde. Nezapomněl jsem koupit ani deku, abychom si mohli na něco sednout. Připadal jsem si jako Červená Karkulka, ale co bych pro Bellu neudělal...

Skvělé. Mám asi pět minut. To stihnu. Rozběhl jsem se na louku, kde jsem všechno dokonale připravil.

Vrátil jsem se zpět k Belle do bytu a stoupl jsem si přesně tam, kde mě viděla stát předtím, než se šla převléct. Čekal jsem ještě asi minutu a Bella se vynořila ze své ložnice. Samozřejmě jí to jako vždy moc slušelo. Nemohl jsem se na ni vynadívat.

„Sluší ti to,“ pochválil jsem ji a následovně jsem si ji přitáhl k sobě.

„Díky,“ usmála se a spojila naše rty.

„Tak co? Připravená?“ zeptal jsem se.

„Připravená,“ kývla hlavou.

Chytil jsem ji za ruku a společně jsme vyšli ze dveří.

Jak bych byl teď rád, kdybych jí viděl do té její hlavinky. Chtěl bych vědět, co se jí honí hlavou. Neodolal jsem a musel se jí zeptat.

„Na co právě myslíš?“

„Přemýšlím nad tím, kam mě vedeš a jestli se mi to všechno jen nezdá. Vždyť je to všechno jako z pohádky a nevěřím, že by taková mohla být i realita,“ odpověděla mi.

„Jak ti mám dokázat, že nespíš, princezno?“ Políbil jsem ji do vlasů a chytil kolem pasu.

„Já nevím,“ zamračila se.

Zavedl jsem ji do úzké, temné uličky a chytil jsem ji do náruče.

„Co to děláš?“ zeptala se nechápavě, ale po tváři se jí rozlil úsměv.

„Nech se překvapit,“ odpověděl jsem jí. „A radím ti dobře, drž se mě jako klíště.“

To už jsem utíkal i s Bellou v náručí do lesa, nedaleko Forks. Byla tady pravděpodobnost, že nás někdo uvidí. Nepochyboval bych o tom, že někdo z rodiny bude na lovu, ale to jsem teď neviděl jako problém. Tak mě uvidí s Bellou. No a? Na tom není nic špatného.

Asi po pěti minutách běhu – s Bellou to jde pomaleji, než když běžím sám a musím být opatrnější – jsme dorazili mezi poslední stromy, které tu bránily ve výhledu na louku.

„Kde to jsme?“ zeptala se Bella, když se rozhlížela kolem sebe.

„Kousek od Forks,“ řekl jsem jí klidně a byl jsem celkem překvapený, že se jí ani neudělalo špatně. Jednou už se mnou běžela, ale to už taky nějaký ten pátek bude.

„Cože?“ vykulila své krásné, čokoládové oči.

„Co se tak divíš? Špatně se ti neudělá, když jsme utíkali a teď jsi překvapená z toho, kam až jsme doběhli? Ty mě nepřestáváš překvapovat, Bello,“ zasmál jsem se.

„Hele!“ Dloubla mě do ramene a já jsem využil příležitosti. Chytil jsem ji a vlepil jí polibek.

„Zakryj si oči,“ požádal jsem ji.

Jak jsem řekl, tak i udělala. Stoupl jsem si za ni, objal ji kolem pasu a pomalu jsem ji vedl asi pět metrů po lesním, nerovném terénu. Kontroloval jsem, jestli má pořád zakryté oči a ona se jen usmívala.

Když jsme došli na louku až před rozprostřenou deku, rychle jsem zapálil všechny svíčky, které jsem přinesl a byly rozestavěné kolem dokola.

Stoupl jsem si opět za Bellu, objal ji kolem pasu a zašeptal jí do ucha.

„Už můžeš.“

Pomalu si odtáhla dlaně od očí a párkrát zamrkala. Valila oči na místo, kde ležely svíčky a ani se nehnula.

„Bello? Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se starostlivě.

Jen přikývla a po tváři jí stekla slza.

„Je to úžasné,“ pověděla mezi vzlyky. Obrátila se ke mně, přitáhla blíž a začali jsme se líbat.

Možná jsem měl vybrat trošku jiné místo, blesklo mi hlavou. Ale to už jsme společně kráčeli ruku v ruce k dece, svíčkám a sklence vína. Fuj! Ani jsem nechtěl pomyslet, že bych se toho musel napít. Úplně mi naskakovala husí kůže.

Posadili jsme se vedle sebe a já jsem Belle nalil sklénku červeného vína. Díval jsem se na ni a vůbec mi nešlo do hlavy, jak něco tak hnusného vůbec může pít. Znovu jsem se otřásl. Tentokrát to ucítila i Bella, která měla hlavu položenou na mém rameni.

„Copak? Je ti zima?“ zeptala se škádlivě.

„Ne. Jen mi není jasné, jak něco tak... nedobrého můžeš pít,“ odpověděl jsem s nechutí v hlase.

„Stejně jako ty můžeš mít krev, zlato,“ usmála se a natáhla se ke mně pro polibek.

Dopila poslední doušek té „dobroty“, odložila skleničku do trávy a oba nás svalila na deku. Uvelebila se mi v náručí a hlavu si položila na mou hruď. Dívala se na hvězdy, které pomalu, ale jistě začaly zářit na obloze.

„Edwarde?“

„Hm?“

„Můžu se tě na něco zeptat?“ ptala se mě s nejistotou v hlase.

„Ty vždycky,“ usmál jsem se.

„Co na to říká Alice a Jasper? A proč tě vlastně nešli hledat, když si přišel za mnou?“ Lokty se zapřela o zem a podívala se mi do očí.

„No víš... s Alice to je trošku složitější. Poslední dobou má ohledně mě menší problémy s viděním. Zkrátka a dobře mě nevidí. Vůbec. Takže nemá tušení, kde jsem a co dělám. A Jasper, ten je z toho všeho docela zmatený a snaží se mi vyhýbat obloukem,“ pochechtával jsem se.

Přikývla a opět se mi spokojeně uhnízdila v náručí.

Dlouho jsme jen tak leželi a nepotřebovali jsme žádná slova.

Teď jsem si připadal jako ten nejšťastnější člověk na světě. Právě jsem chtěl, aby se zastavil čas a my jsme mohli takhle zůstat už navždy.

Cítil jsem, jak mi Bella potichounku pochrupkává na hrudi a trošku se začíná třást zimou. Opatrně jsem ji vzal do náruče, aby se neprobudila. Byla tak sladká, když spala. Nedokázal jsem na ni přestat myslet.

Schoval jsem si Bellu v náručí a začal jsem utíkat směrem k Seattlu. Utíkal jsem nanejvýš opatrně, abych Bellu nevzbudil. A úspěšně. Cesta nám sice trvala déle, ale asi po deseti minutách jsem Bellu pokládal do peřin a já jsem si lehl vedle ní.



« Předchozí díl Následující díl »

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře