Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Wedding paradise - 10. kapitola

09.03.2011 (08:15) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2496×

Chtěla bych se omluvit, že mi teď psaní trvá tak dlouho, ale je moc učení. =( Také se omlouvám za tuto kapitolu, že je tak krátká. V další kapitole už se opět podíváme za Bellou a Edwardem a Jessicu s Cullenovými necháme zase chvilku spát. Tím ale neříkám, že o nich nepadne ani slovo.

Mrzí mě, že nacházím méně a méně komentářů. U prvních kapitol jsem nacházela i 22 komentářů a teď jsem ráda za 10. Takže…, jestli tady nebude alespoň 15 komentářů, tak nepřidám další kapitolu. =( A jestli to nepůjde, tak uvidíme…

Omlouvám se. eMCullen

10. kapitola

„Kdo to řekne Jessice?“ A očima se krátce zastavil na každém z nás.

„Kdo mi má říct co?“ ozvala se Jessica, která se objevila na nejvyšším schodě.

Jak nás zatraceně mohla slyšet? Pomyslela jsem si, a podle zděšených výrazů ve tváři všech ostatních, jsem poznala, že nejsem jediná, kdo je nepříjemně překvapený.

Carlisle si nás všechny změřil pohledem, a když od nikoho nezaznamenal žádnou reakci, promluvil sám.

„Jde o Edwarda,“ oznámil.

„Stalo se mu něco?“ optala se starostlivě Jessica.

„Ty se opravdu ptáš, jestli se mu něco stalo?“ plivla na ni Rosalie.

„Rose, prosím.“ Podíval se na ni Carlisle s vševědoucím pohledem.

Rose se na podpatku otočila a práskla dveřmi. Teď jsem neměla čas na Rosalie a její rozmary, ani nikdo jiný.

Ještě než stihl Carlisle pokračovat, Jessica se na mě podívala a zeptala se.

„Alice, mohla bych si s tebou, prosím, promluvit?“ Jen jsem kývla a vstala.

Nechápavě jsem se rozhlédla po mé rodině a jen pokrčila rameny. Neměla jsem tušení, co mi chce Jess povědět. Zase jsem ji neviděla a docela mě to štvalo. Pořádně mě to štvalo. Doufala jsem, že se konečně rozhoupala říct mi, kdo je otcem jejího dítěte.

Došly jsme do kuchyně a Jess za námi zabouchla dveře v domnění, že nás nikdo neuslyší. Spletla se. Byla jsem ráda, že tady není ani Rosalie, ani Edward. Rose, ta by vybuchla jako sopka a Edward… před ním to stejně neudržíme v tajnosti, jestli se nám - jako vždy - bude vrtat v hlavě.

„Co se děje, Jess?“ zeptala jsem se.

„Alice, já… Rozmyslela jsem si to. Jestli chceš, řeknu ti, kdo je otcem, ale stejně nevím, k čemu ti to bude,“ odmlčela se. „Já si to dítě nenechám.“

Čučela jsem na ni jak puk, neschopná slova. Zamávala mi rukou před nosem, abych se probrala. Rychle jsem zamrkala a začala jsem ze sebe soukat otázky.

„Proč si to nenecháš?“ vykulila jsem oči, i když jsem se jí nedivila.

„To se mě vážně ještě ptáš? Edward je bůh ví kde, vsadím se, že Carlisle mi taky nic hezkého říct nechtěl, a ty se mě ptáš, proč si nenechám dítě, které ani není Edwarda?“ řinula ze sebe a já se divila, že se ani nepotřebuje nadechnout.

„Dobře, dobře. Hlavně se uklidni, ano? Asi nechceš, aby ostatní slyšeli náš rozhovor, že?“ uklidňovala jsem ji.

„Ale chceš mi říct ještě něco, že?“ ptala jsem se dál.

„A-ano,“ vypravila ze sebe nervózně a o poznání tišeji.

„Tak povídej,“ vybídla jsem ji a ona začala vyprávět.

„Asi před třemi týdny mě holky z práce vytáhly, abychom šly oslavit tu mou svatbu. Nechtěla jsem, ale ony si nedaly říct. Jely jsme do Port Angeles, že prý tam je nějaký nový bar.

Povídaly jsme si a daly si pár skleniček. Už bylo něco kolem osmé večer a myslím, že to byla Anne a Vanessa, tak ony už chtěly jít domů. My jsme tam ještě zůstaly a kolem nás se začala motat skupinka kluků. Nevím, jestli byli starší nebo mladší než my, ale můžu ti říct, že byli vážně úžasní. Přisedli si a pak to všechno začalo,“ odmlčela se a já ji se zaujetím poslouchala.

„Dali jsme si další pití a netrvalo dlouho a jen málo z nás se udrželo na nohou. Za chvíli se tam pár dvojic začalo po sobě plazit a já jsem naznala, že u toho být nemusím. Rozloučila jsem se s nimi, ale oni už mi stejně nevěnovali pozornost. Vyšla jsem na ulici a chtěla si sehnat nějaký taxík, abych se dostala domů. Mohla jsem zavolat Edwardovi, ale nechtěla jsem ho budit. A jak se zdá, tak to byla největší chyba mého života.“ Po tváři jí stekla slza. Rychle si ji utřela a pokračovala ve vyprávění.

„Najednou jsem za sebou uslyšela kroky. Otočila jsem se ke vchodu a uviděla, jak za mnou jde jeden z těch kluků. Myslím, že mu říkali Jack nebo tak nějak, ale nejsem si jistá. Ještě chvíli jsem na ulici vyhlížela taxi, jestli náhodou nějaké neprojede kolem, ale neprojelo. Viděl, jak něco vehementně vyhlížím a tak mi nabídl odvoz.

Už v baru jsem si všimla, jak po mně pokukuje, ale ignorovala jsem to. Mám, nebo spíš měla jsem Edwarda…“ V oku se jí začala tvořit další slza.

„Když jsme byli asi v půli cesty, řekl mi, že bydlí kousek odtud. Pozval mě k sobě domů, že si ještě dáme skleničku a oslavíme to spolu…“ Teď se rozbrečela úplně a brečela jak želva. Nedivila jsem se jí. Ztratit někoho, jako Edwarda, není zrovna výhra v loterii.

„Alice,“ vzlykala. „Myslím, že… zbytek už si… domyslíš. Promiň.“

Přisedla jsem si k ní a objala ji.

„Nemáš se za co omlouvat. Právě naopak. Moc ti děkuju, žes mi to řekla,“ chlácholila jsem ji.

Jess utíkala k sobě do pokoje a já jsem se vrátila za ostatními. Všichni jen mlčky seděli a dívali se do prázdna. Nevím, co se jim honilo v hlavě. Z Jessičina vyprávění mohl každý myslet na něco jiného. Nemohla jsem si pomoct, ale stejně jsem nejvíc myslela na Edwarda. Kde teď asi je? Co dělá? Musí se cítit opravdu hrozně.

Byla jsem jak hromádka neštěstí. Nevěděla jsem, co mám dělat. Říkala jsem si, jestli měla Jessica ráda Edwarda až na takovou míru, aby si ho vzala, když během jednoho večera podlehla někomu, koho ani neznala.

Chtěla jsem, aby Edward všechno to, co mi řekla Jessica, slyšel. Doufala jsem, že poslouchal. To bylo asi poprvé, co jsem chtěla, aby se mi můj drahý bratříček vrtal v hlavě. Kolikrát bych mu nejradši zakroutila krkem, že to dělá, ale teď bych mu byla nanejvýš vděčná.

Najednou jsem se zvedla a utíkala pryč. Běžela jsem hluboko do lesa. Chtěla jsem být sama a přemýšlet. Nevěděla jsem, co mě to popadlo, ale prostě jsem běžela.

Najednou jsem přemýšlela nad tím, že by možná nebylo úplně správné, aby Edward poslouchal. Co kdyby si toho Jacka nebo kdo-to-vůbec-byl našel? Neuvažuj takhle! Okřikla jsem se. Edward by něco takového nikdy neudělal.

Kdo ví, možná by se mu dokonce i ulevilo, jestli miloval Bellu, byla by to pro něj výhra. Zní to strašně, ale je to tak.

Za chvíli se vedle mě posadil Jasper, objal mě a políbil do vlasů. Opřela jsem se mu o hruď a zavřela oči, aniž by bylo pravděpodobné, že bych usnula. Vůbec to nebylo možné, ale byl to krásný pocit.

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wedding paradise - 10. kapitola: