Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 8.kapitola

30.06.2009 (09:28) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2378×

8 kapitola Škoda že už to nebude jako dřív. Ale co nadělám.

Když jsem míjela ceduli Vítejte ve Forks nevěděla jsem kam mám jet. Nakonec jsem se rozhodla že pojedu k našemu starému domu. Když jsem zastavila na místě kde stával můj náklaďáček po tváři mi stekla slza. Se mnou v autě seděli Thomas, Chris a Bianka. V dalším autě seděl Aster,Elizabeth, Lucas a Bianka. Cullenovy a Pietro s Anou Marii jeli k nim domu. Já jsem vystoupila a šla směrem k mému minulému domu. Pod okapem jsem našla klíč od dveří a vešla dovnitř. Koukla jsem se do obýváku na místo na sedačce kde sedával. Všichni mě následovali dovnitř. Když jsem šla ke schodům mávla jsem na ně aby tu počkali. Šla jsem k Charliemu do ložnice. Všude okolo byla jeho vůně. Já jsem to nevydržela a rozbrečela se. Došla jsem až k jeho skříni a vytáhla z ní košili. Měla jeho vůni. Oblékla jsem si jí zapnula všechny knoflíčky lehla si na jeho postel a vzala do rukou jeho polštář a snažila si zapamatovat jeho vůni. Nevím jak dlouho jsem v tom pokoji byla ale vím že jsem byla utahaná a usnula jsem. Když jsem se ráno probudila polštář byl zmáčený od slz a byla jsem přikrytá peřinou. Vstala jsem a sešla jsem dolu do obýváku. Nikdo tam nebyl. Na konferenčním stolku ležel vzkaz.

Izzy

Jeli jsme ke Cullenům jelikož jsi znovu usnula tak jsme tě nechtěli rušit. Vzali jsme si obě auta aby nebylo podezřelé že tu někdo je. Cestu k nim určitě znáš. Uvidíme se až se pak.

Zatím ahoj Tvoje rodina.

Lísteček jsem nechala na stole. Šla jsem se kouknout do koupelny na to jak vypadám. Teda vypadala jsem hrozně. Na hlavě vrabčí hnízdo. Zkoušela jsem to učesat ale bez úspěchu. Musela jsem se umýt. Pustila jsem na sebe vařicí vodu. Pomohla mi se uklidnit. Jelikož se mi v těch šatech nechtělo jít vzala jsem si na sebe své staré tričko z dlouhým rukávem a džíny na nohy jsem obula staré tenisky. Vlasy jsem nechala rozpuštěné. Nemalovala jsem se. Svoje blankytné šaty a boty jsem dala do skříně. Najednou mi pod nohama vrzne dřevo. Sehnu se a to dřevo dám n stranu. Bily tam fotky, cd s mými písničkami od Edwarda. Nevydržela jsem to a znovu jsem se rozbrečela. Fotky jsem svázala gumičkou aby se mi nerozpadli a vzala jsem si cd. Dala jsem si to do kapsy. Došla jsem ještě k Charliemu pokoji vzala si čistou košili a zase si jí oblékla ale tentokrát jsem si jí nezapla. Vyšla jsem z domu a zamkla ho. Klíč jsem si taky schovala. Vyšla jsem do lesa lidskou chůzí. Cestou jsem si řekla že si zalovím. Zavětřila jsem a rozeběhla jsem se za tou vůní. Puma. Když jsem jí uviděla jak se sluní na slunci vzpomněla jsem si na Charlieho košili tu jsem neslyšně položila na větev stromu a skočila na tu pumu. Když jsem jí vysála měla jsem dost. Tak jsem její tělo dala pod obrovský balvan. Vzala jsem si zase Charlieho košili na sebe a pokračovala jsem lidskou chůzí ke Cullenům. Cestou jsem stáhla štít protože tu nikdo nebyl. Přemýšlela jsem jak to teď bude dál. Jak to bude mezi mnou a Edwardem, mezi mojí rodinou a Cullenovými. Tolik otázek a tak málo odpovědí. Povzdechla jsem si a nasadila jsem zpět štít. Když jsem došla ke dveřím nevěděla jsem jestli mám zaklepat nebo ne ale když jsem ze vnitř uslyšela smích tak jsem vešla bez zaklepání. Když jsem došla do obýváku všichni ztichly. Bylo mi to trochu nepříjemný tak jsem odešla do jídelny a tam jsem začala zařizovat věci na pohřeb. Když jsem měla vše hotové opřela jsem se lokty o stůl a hlavu jsem složila do rukou.

„Jak ti je?“ ozvalo se ode dveří. Já jsem se lekla.

„Promiň nechtěl jsem tě vylekat.“ Edward.

„Ne to je dobrý.“ A pokusil jsem se nenuceně usmát. Přišel ke mně a přisedl si. Objal mě okolo ramen. A ta mi třel. Jeho doteky byli jak elektrický proud. Koukla jsem se mu do očí a začali jsme se přibližovat. Ale v obýváku jsem uslyšela Carlisla.

„Kde je Bella, potřebuji si s ní promluvit.“ Zeptal se.

„V kuchyni. Ale nechoď tam.“ To byla Alice.

„Vidíš já jsem ti říkala ať sem nechodíš.“ Slyšela jsem jí ještě říkat.

„Já se omlouvám. Nechtěl jsem rušit.“ Omluvil se a odešel. Já jsem na něj otočila hlavu.

„Ne počkej co si chtěl.“ Stoupla jsem si a šla k němu.

„No potřeboval jsem si s tebou promluvit o těch tvých slabostech ale to může počkat.“ A koukl se na Edwarda.

„To je dobrý mi už jsme skončily.“ Řekla jsem a kouskem oka jsem viděla jak Edward posmutněl.

„Dobře tak teda pojď se mnou do pracovny, vyšetřím tě a potom něco doufám nejdeme v knihách.“ Konstatoval. Odebrali jsme se z jídelny a šli k němu do pracovny. Tam mě vyšetřil. Jeho slova byla.

„Nic nevidím, jsi v pořádku.“ A pokrčil ramena. Vypadal že si neví rady. To bylo poprvé co jsem ho tak viděla.

„A ty slabosti? A ten spánek?“ zeptala jsem se ho.

„Vůbec netuším, to je poprvé co jsem viděl upíra spát. Ale ještě se koukneme do knih a když tam nic nenajdeme tak už fakt dál nevím. To je asi poprvé za celou svoji existenci co si nevím rady.“ A při tom se ušklíbl. Já jen kýla a odešla jsem do obýváku. Když jsem sešla dolu holky se bavily o nákupech a kluci probíraly auta a lov. Až neuvěřitelné jak ty dvě rodiny do sebe zapadají. Jen jsem nevěřícně zakroutila hlavou. Přešla jsem k oknu a koukala se ven. Bylo zataženo tak jsem se trochu soustředila a na obloze vykouzlila sluníčko. Potěšeně jsem se usmála.

„Dneska mělo být zataženo z občasnými přeháňkami.“ Poučovala mě Alice.

„No domácí rosničky se někdy mílí. A navíc počadíme nevyzpytatelné.“ Zašklebila jsem se na ní. Ta na mně vyplázla jazyk což pobavilo všechny okolo. Já se otočila zpět k oknu a přemýšlela nad mým dosavadním životem. Pak mně napadlo že půjdu za Jakobem al nejdřív mu zavolám jestli nejdu nevhod a aby na mně počkal na hranici. Tak jsem šla do jídelny a zase vzala telefon do ruky ale tentokrát jsem nevolala do pohřební firmy ale Jakobovy. Párkrát to zvonilo ale pak to někdo vzal.

„Ahoj Jakobe. Jsem ve Forks. Můžu se teda stavit?“ zeptala jsem se ho hned.

„Ahoj Bells. Jasně přijď budu tě čekat na hranici.“ Odpověděl Jakob.

„Díky Jaku zatím pa.“ Zavěsila jsem a šla ke dveřím. Běžela jsem k hranici a tam na mně čekal Jakob.

„Jaku.“ Zakřičela jsem a vrhla jsem se mu okolo krku. On to nečekal a spadl na zem.

„Tak strašně ráda tě vidím.“ Špitla jsem. On se jen smál.

„Ahoj Bells taky tě rád vidím.“ A obětí mi opětoval. Ale já jsem ho držela pevně.

„Bells můžeš mě pustit? Já jen že nemůžu dýchat.“ A na to se zasmál. Já taky. Tak jsem ho pustila a vstala jsem. Jakobovy jsem pomohla taky na nohy.

„Ach Jaku potřebuji ti toho všeho hodně říct. Ani nevíš co se poslední dobou událo.“ Moje nálada byla teď pochmurná.

„Ale napřed chci vidět toho drobečka.“ A hrdě jsem se podívala na Jakoby a snažila jsem se ho představit jak otce. Moc to nešlo tak jsem se musela zasmát.

„Čemu se směješ?“ zeptal se nechápavě když jsem se na něj koukala.

„Snažím si tě představit jako tátu.“ A musela jsem se znovu zasmát. On na to jen prokroutil oči. Jakob se přeměnil na vlka a běželi jsme spolu k němu domu. Tam se přeměnil zpět na člověka jelikož byl nahý musela jsem odvrátit zrak. On se mým počínáním bavil.

„Copak jetě si neviděla nahého muže?“ ušklíbl se.

„Popravdě? Ne neviděla. Nebylo s kým.“ Posmutněla jsem. On si toho všiml.

„Bells? Pořád se trápíš že odešel? Už se s tím musíš srovnat.“ A objal mě.

„Díky Jaku, ty jsi můj opravdový nejlepší přítel jakého jsem kdy měla děkuji ti za vše. Co bych si bez tebe počala. Ty jsi snad jediný kdo mě chápe.“ Svěřila jsem se mu. Pak jsme se pustily.

„Tak šup ukaž mi je jsem zvědavá.“ A strkala jsem ho do domu. On se mým počínáním bavil. Když jsme vešly do domu nic se tu nezměnilo. Vše bylo stejné. Po tváři mi sklouzla slza.

„Pojď Bells chci ti představit Elien mojí manželku.“ A ukázal na dívku okolo dvaceti let co seděla na gauči.

„Těší mě Elien jsem Bella Jakobova kamarádka z minulosti.“ Pověděla jsem jí. On ke mně přistoupila a objala mně. Byla jsem jejím počínání překvapená ale objetí jsem opětovala.

„Těší mě Bello, Jakob mi o tobě vyprávěl, víš že jsi první upír se kterým jsem se potkala?“ odpověď přetočila na otázku. Já se jen koukla na Jakoba pohledem: Ona to ví? Tys jí to řekl.

„Jo dolovala to ze mě a já jsem se neubránil.“ Vysvětlil a koukl se na Elien milujícím pohledem.

„Tak to tě obdivuji Jakobe. To bych od tebe nečekala. I mě jsi měl problém říct čím jsi a to jsem na to potom musela ještě přijít sama.“ Postěžovala jsem si jen tak do vzduchu. A nevěřícně zakroutila hlavou.

„Tak nechme toho debatování chci vidět malého abych mohla potvrdit že je po tobě.“ A před nosem jsem mu zašmátrala prsty. Zavedli mě do Jakobova starého pokoje kde měl pokoj malý Johny. Ležel v postýlce a pochrupoval.

„Mohu?“ zeptala jsem se jich. Oni jen kývli. Vzala jsem Johnyho do náruče a koukala jak spí. Potom jsem dostala nápad.

„Chcete vidět o čem se mu zdá?“ zeptala jsem se jich oba dva horlivě přikývli. Vypůjčila jsem si pro tentokrát Asterovu schopnost a ukázala jsem Jakobovy a Elien o čem sní. Zdál se mu sen o barvách a o různých zvířátkách ale nejhlavnější roly v jeho snech hráli Elien a Jakob.

Potom se obrázky začaly vytrácet. Probouzel se. Když otevřel očka upřel je na mně. Měl je blankytně modré, pokožku měl po Jakobovy. Vlasy měl také po Elien. Tak jsem musela vyřknout ortel.

„Až na ty nádherně modré oči a blonďaté vlásky které má po matce je celý po tátovy. Voď drobečku.“ A začala jsem na něj dělat obličeje které ho rozesmávaly. Pak Jakob pronesl větu která mě zaskočila.

„Víš Bells že z dítětem ti to moc sluší?“ konstatoval.

„Děkuji Jakobe ale já se dětí nikdy nedočkám a adopce nepřipadá v úvahu.“ Odpověděla jsem mu. Dříve jsem děti nemusela ale teď mi připadá jako kdyby se mi rozutekli biologické hodiny na plnou obrátku.nevím proč ale musela jsem jim to říct.

„Víš Jakobe než jsem uviděla to mrně v téhle postýlce děti jsem moc nemusela ale až Johny mi otevřel oči a teď mi připadá jako kdyby se mi biologické hodiny které před padesáti lety zamrzly rozutekly nadživotní rychlostí.“ Postěžovala jsem si Jakobovy. Johnyho jsem položila nazpět do postýlky a dala mu pusinku na čelíčko.

„Dobrou noc zlatíčko.“ Zašeptala jsem mu. Johny hned usnul. Šli jsme zpět do obýváku. A já se chtěla vyzpovídat.

„Elien povídal ti Jakob o upírovy jménem Edward Cullen?“ zeptala jsem se jí. Ona jen kývla.

„A kolik ti toho řekl?“ musela jsem se zeptat protože jsem věděla že jí můj příběh neřekl.

„Jen to že když ses přistěhovala tak si se do něj ve škole zamilovala, nějaký čas jste byli spolu a pak tě opustil.“ Jestli jí řekl tohle tak to musím napravit.

„To je velmi strohé.“ Obořila jsem se na Jaka.

„Promiň nechtěl sem vykládat cizí příběh vždyť mě znáš.“ Omluvil se mi.

„Chtěla bys slyšet můj příběh se všemi detailu?“ zeptala jsem se jí a na odpověď jsem čekat nemusela jelikož byla jednoznačná. Horlivě pokývala hlavou.

„Víš Elien je to už padesát let zpět. Bylo mi tehdy sedmnáct let. Byla jsem najivní a hloupá husička. Žila jsem tehdy ve Pheonixu s mamkou. Ta se znovu vdala. Phil byl skvělí manžel pro ni a milujícím otčímem pro mě. Ale mělo to jedno ale- Phil byl baeboolov hráč v nižší lize a často cestoval. Jelikož se mnou mamka často zůstávala doma tak jsem na ní viděla že není šťastná. Tak jsem se přistěhovala sem do Forks za účelem toho aby mamka mohla cestovat s Philem. Nastěhovala jsem se k tátovy. Byl to šerif Swan.“ Slyšela jsem jak Elien zalapala po dechu.

„Ano Charlie byl můj otec. A ta ztracená dcera jsem já. Forks jsem nenáviděla, všude bylo tolik zeleně a nebylo tu skoro vůbec slunce. Ale přetrpěla jsem to. Když jsem nastoupily další den do školy potkala jsem tam JE. Cullenovy. Pět adoptovaných dětí doktora Culeny a jeho ženy. Byli překrásní. A obzvlášť on Edward. Nejdřív jsem si myslela že musí být něco ví než jen lidé. Ale pak jsem to zavrhla. Co může být víc než lidé? Ale časem jsem si začala víc a víc všímat. Mění se jim barva očí. Ze zlatohnědé na černou. Potom bledá pokožka. Nikdy nejí, nepijí, s nikým kromě sebe nekomunikují. Jednoho dne jsme jeli na pláž sem do La Push. Tady jsem potkala Jakoba. Když jsme se šly projít tak jsem se z něj pomocí flirtování snažila dostat nějaké informace o Cullenových a popravdě se musím přiznat fumgovalo to.“ A koukla jsem se pobaveně Jakobovy do očí. Ten se jenom zasmál. Tak jsem pokračovala.

„To Jakob mi tehdy řekl co jsou Cullenovy zač. pak jsem trošku pátrala na internetu a nešla jsem to co jsem potřebovala. Takže tajemství Cullenových bylo teď v mích rukách. A ještě jsem zapomněla dodat. Edward mě zachránil před dodávkou která by mně jinak zabila. Odstrčil jí ode mě. Když jsem řekla Edwardovy že vím co je zač myslel si že uteču s křikem ale ono nic. Potom mi řekl že umí číst myšlenky a že Alice vidí do budoucnosti a že Jasper umí ovlivňovat emoce. Dali jsme se do hromady. Řekl mi že mně miluje a že na mně čekal věčnost. Tak začala naše idilka. Navzájem jsme se milovali jako nic na světě. Jednoho dne mně vzal z jeho rodinou hrát baesbool. Dělala jsem sůdího. Ale pak se to zvrtlo. Okolo procházeli tři upíři který se neživily zvířecí krví ale lidskou byl to. Laureát, James a Viktoria.“ Jakob při vyslovení těch tří jmen zavrčel. Elien se rozběhlo srdce neuvěřitelnou rychlostí.

„Klid Jakobe děsíš ji.“ Uklidňovala jsem ho. Tentokrát jsem si vzala moc od Thomase a poslala jsem k nim vlnu klidu a pohody.

„Už by to mělo být lepší. Tak kde jsem to skončila. Už vím u těch tří. Nejdříve jenom procházeli ale když nás uslyšeli hrát chtěli se přidat. Carlisle řekl že ano že tři z nás odcházejí. Ale pak se stalo to čeho se každý obával. Zafoukal vítr a smetl moji vůni Jamesovy do obličeje. Jelikož byl stopař tak bral mě jako hru výzvu. Něco po čem půjde a nic ho nezastaví. Jelikož mě začali Cullenové bránit tak ho to ještě více nabudilo. Edward mě hned odvedl domu. Museli jsme zmizet. Tak mě Alice a Jasper odvezli do Pheonixu a tam čekali na nějaké zpráva ohledně Jamese. Edward, Rose a Emmet ho šly setřást ze stopy. Jenomže po chvilce to prokoukl. U Charlieho zjistil že sem žila ve Pheonixu a že tam teď nejspíše budu. Tak se vloupal k nám domu a odtamtaď mi zavolal na mobil. Vyhrožoval mi. Že když nepříjdu do starého baletního studia kam sem dříve chodila tak zabije moji mámu. A já jsem poslechla. Šla jsem tam. Samozřejmě že mamku neměl ta byla na Floridě s Philem. Tam mě přizabil. Měla jsem tržnou ránu na hlavě, na dvakrát zlomenou nohu a tepenné krvácení na stehně. A ještě mě stačil kousnout do ruky. Pak se tam objevil Edward jelikož byl nejrychlejší z jejich rodiny tak byl sám prozatím. Bojovali spolu a mně se zatím rozléval jed po celém těle. Pak přišly ostatní a dorazily Jamse. Roztrhali ho a spálily na kousky. Jedině tak zabiješ někoho z našeho druhu. Když nemluvíme o různých zabijáckých schopnostech někoho jiného. Carlisle je doktor za ta staletí co je upírem se naučil vůni krve nevnímat a tak je z něj skvělí doktor. Tak mi zastavil to krvácení ze stehenní tepny. Jelikož byla ještě stále možnost že budu člověk Edward sejí nevzdal. Jed mi z těla vysál. A já byla pořád člověk. Potom v nemocnici napovídali mámě že jsem spadla ze schodů v hotelu a prolétla oknem. Po čase když jsem se uzdravila jsme měli ztuškovací slavnost. Na ní jsem řekla Edwardovy že chci aby mě proměnil že chci být jako on. A že chci být hlavně s ním. Strávit s ním zbytek věčnosti. Jenže on řekl že ne že mi nechce vzít duši a nechce abych byla monstrum. Tolikrát jsem se mu to snažila vysvětlit pokaždé bez úspěchu. Čas plynul dál, byla jsem šťastná jako blecha v kožichu.“ Na tím jsem se zasmála a pohlédla na Jakoba a ten se taky zasmál. Elien zřejmě pochopila kam tím narážím a taky se zasmála.

„Ale potom přišli mé sedmnácté narozeniny. Alice uspořádala narozeninovou oslavu byl tam dort a dárky. Od Emmeta, Rose a Jaspera jsem dostala autorádio. Od Esme a Carlisla jsem dostala letenky. Ale dárek který jsem dostala od Alice a Edwarda …… při otevírání jsem se řízla o papír no a Jasper jelikož se zvířaty neživil dlouho se na mně vrhl. Edward mě odhodil stranou a na stůl kde byli misky. Ty se rozbili a pořezali mi ruku. Když Emmet, Rose a Alice odvedli Jaspera ven Jasper se sesypal. Nikdy si to neodpustí že se na mně vrhl. Ale pak když mě Edward odvezl domů se začal chovat divně. Když jsme stáli u nás před domem tak jsem mu řekla že když mám ty narozeniny a můžu si přát cokoliv tak ať mě políbí. Ten polibek byl jiný byl jako kdyby jse se mnou loučil. Od té doby jsem začala mít pochybnosti. Celý víkend se neukázal. V pondělí ráno na mně nečekal před domem jak to vždycky dělával. Tak jsem jely svým autem. Když jsem dojela před školu byl tam jenom on. Alice,Jasper,Emm a Rose nikde nebyli. Tak sem se ho zeptala kde jsou jen mi řekl že odjeli na pár dní pryč. Celý den byl divný. Nepromluvil, neusmál se prostě nic, pak se na parkovišti zeptal jestli může jet se mnou domu. Jsem si říkala že ho to za pár dní přejde že nic horšího se nemůže stát. ale opak byl pravdou. Řekla mi že bychom se měli jít projít. Šli jsem kousek do lesa a tam mi řekl že odjíždí. Mě to nejdřív nedocvaklo řekla jsem že pojedu s nimi ale on řekl že mně s sebou nechce. Poté mi řekl že mně nemiluje. A že se mi nebude plést už do života. Že to bude jak čistý řez jako kdyby nikdy neexistoval. Vzal si s sebou všechno, fotky, cd co jsem od něj dostala k narozeninám i ty letenky. Ale nic si nevzal našla jsem to před chvílí u mě v pokoji v domě.“ A položila jsem je na stůl. Elien se k nim nahla.

„Můžu?“ zeptala se já jsem jen kývla. Každou fotku si prohlížela a zastavila se na dvou na fotce celé rodiny a na fotce mě s Edwardem.

„To jsou oni?“ zeptala se.

„Ano to jsou Alice,Jasper,Emmet,Rosalie,Esme,Carlisle a Edward.“ Vyjmenovala jsem je všechny postupně a ukazovala jí kdo je kdo.

„Dlouho jsem se utápěla ve smutku. Ten první týden jsem nejedla, nepila jen jsem ležel v posteli a brečela. Nakonec mě museli odvézt do nemocnice a nasadit mi infuzi abych vůbec přežila. Jednoho dne jsem si vyšla na procházku lesem a došla jsem na naší louku. Vzpomínala jsem. A tam mě našel Laureát. Chtěl mě zabít ale Jakob a jeho smečka mě zachránila. Po mích devatenáctých narozeninách jsem si řekla že to musí skončit a tak jsem jela k domu Cullenových abych se přes to konečně přenesla. A tam mně našla Viktoria. Ona byla Jakešova družka a tak mně chtěla zabít. Jenomže když jsem jí řekla že odjeli a že mně nemiluje přešla na jiný plán. Už né druh za druha jako to bylo ale když žije bez lásky ona věčný život tak proč ne já? A tak mě přeměnila.“ Dokončila jsem svůj příběh. Koukla jsem se na Elien můj příběh hltala. A potom se zeptala na něco co jsem nechtěla ale mohla jsem to očekávat.

„A proč jsi mi to říkala toto celé?“ byla zvědavá to se jí musí nechat.

„Protože se vrátily.“ Řekla jsem.

„Cože?“ vyjekli na mně oba dva. Jakob se začal třást.

„Elien pojď se postavit za mně. Kdyby náhodou explodoval ať nejsi u něho.“ Na nic jsem nečekala a zatáhla jí za sebe a rozmlouvala jsem Jakobovy.

„Jakobe klid já je nehledala byla to náhoda. Mysli na svoje dítě které spinká vedle v místnosti a na svou ženu kterou miluješ a děsíš k smrti.“ To ho uklidnilo. Potom jsem uvolnila Elien cestu.

„Ach lásko já se moc omlouvám. Neměl jsem se nechat takhle rozrušit. A tobě díky Bells že si jí strhla spátky.“ Děkoval mi očima.

„Ehm můžeme se vrátit zpět k tématu?“ zeptala jsem se jich.

„Bells nevíš co chtějí?“ ptal se rotřeseně.

„Edward mi řekl že mně miluje a že to co řekl před padesáti lety řekl byla jen lež. Chtěl mě tím uchránit od tohohle života.“ Odpověděla jsem mu.

„A miluješ ho?“ ptala se Elien.

„To je právě to miluji ho ale nevím jestli jsem schopna ho vzít spět po tom všem.“ Vyspovídala jsem se jí.

„A teď jsou tu?“ zptal se tentokrát Jakob. Já jen kývla že jo.

„Až ho uvidím tak ho zabiju.“ Zavrčel zlostně.

„Ne Jakobe to nesmíš. Víš jak bys tím ublížil Belle?“ nabádala ho Elien. Jakob hned roztál.

„A víš co Jakobe víš kolik nás je v naší rodině?“ zeptala jsem se ho.

„V jaké rodině.“ Zeptal se a já věděla kam tím míří.

„Harwelů samozřejmě, je už za rodinu nepovažuji ani nejlepší kamarádce jsem nestála za rozloučení.“ Odfrkla jsem si.

„A kolik?“ ptal se.

„Deset a já vedu rodinu. Věřil bys tomu devět členů co mě milují.“ Rozplývala jsem se.

„Tak nic Jakobe už budu muset jít. Musím vás nechat prospat. Uvidíme se n pohřbu.“ A na to jsem je objala.

„Ale Bells někdo by tě mohl poznat.“

„Neboj Jaku budu v ústraní pod stromy a se mnou i všichni ostatní.“ Když jsem řekla všichni ostatní tím jsem myslela i Culeny.

„Už se nemůžu dočkat.“ Zahřměl mi do ucha.

„Jakobe buď hodný.“ A plácla jsem ho do prsou. Řekla jsem jim ahoj a dobrou noc a šla jsem ke Cullenovým.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky bolí ale život končí šťastně....nebo ne? 8.kapitola: