Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzplanutí 13. kapitola

23.05.2010 (09:15) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4410×

Výslech a trénink pod dozorem

„Kam odešla?“ zeptal se mě Carlisle, když za sebou Alice zavřela dveře. Nevyčítala jsem jí, že mě s Culleny nechala sama. Viděla jsem na ní, že dřív nebo později se neudrží a zmrzne, což by před nimi nebylo moc dobré. Já sama byla vynervovaná. Vůbec se mi nelíbilo, že jsem v domě měla cizí lidi, kteří mě chtějí zkoumat.

„To vás nemusí zajímat,“ vyštěkla jsem a snažila se zhluboka dýchat. Carlisle si mě prohlížel se zájmem, Esme, která přišla zároveň s Edwardem, smutně a lítostivě a Edward… divně.

„Co všechno tedy umíte?“ Carlisle si zřejmě nechtěl dát pokoj. Bylo to šílené a mě ovládal čím dál větší vztek.

„Vás to nemusí zajímat! Jste cizí, proč bych vám měla něco říkat? Vypadněte z tohohle domu!“ zakřičela jsem a vyskočila na nohy. V tom se metr přede mnou objevil Edward a zavrčel na mě.

„Nepřibližuj se k nim,“ řekl nenávistně. Chápala jsem to, byla jsem zrůda. Ale i tak mě to ranilo. Podívala jsem se do jeho očí, ve kterých se odrážel strach o rodinu. Moje oči se zalily slzami.

„Omlouvám se,“ pošeptala jsem a sedla si na pohovku. Po vteřině jsem kolem svých ramen cítila Esmeino objetí.

„Esme!“ vykřikl Edward.

„Klid. Nic se mi nestane. Bello, je to všechno pravda?“ zeptala se mě. Vzhlédla jsem a chtěla jí říct pravdu, když v tom do domu vtrhla Alice s Jasperem za zády. Všichni naprosto ztuhli.

„Alice!“ vykřikla jsem, když jsem si všimla modrého odstínu na jejím těle. Byla zmrzlá a teď to všichni vědí.

„Promiň, Bells. Mohla bys na chvilku?“ zeptala se s úsměvem. Jen jsem si povzdechla a vstala, když mě Carlisle zastavil.

„Co jdeš teď dělat? Jak se to stalo?“ zahrnoval mě dalšími otázkami, ale já neměla sílu na něco odpovídat.

„Chcete odpovědi? Tak se dívejte,“ řekla jsem, zavřela oči a soustředila se na oheň. Po pár vteřinách jsem uslyšela čtvero zalapání po dechu. Otevřela jsem oči a všimla si mých nohou, které vzplály jako první. Plameny olizovaly celé moje tělo, dokud jsem neviděla přes rudou clonu. Všichni kromě Alice ode mě o pár kroků poodešli. Dívali se na mě s mírným strachem v očích.

„Nikdy bych nikomu neublížila,“ pošeptala jsem s pohledem zavrtaným do Alice. Přišla ke mně.

„Klid, zlato. Jsem tu s tebou a vždy budu. Ty jsi skvělý člověk a tohle,“ sjela mé tělo pohledem, „na tom nic nemění.“ Z očí se mi draly slzy, které se opět ihned vypařovaly.

„Díky, Alice,“ řekla jsem, „ale mohly už bychom začít? Hoří mi oblečení a já bych se před nimi nerada objevila nahá.“ Alice se zasmála a kývla hlavou. Natáhla ke mně ruku a já k ní. Naše prsty se dotkly a já zaslechla další lapání po dechu. Alice tála, plamínky z mého těla mizely.

„Páni,“ vydechl Carlisle, když už jsme byly normální. Alice byla celá mokrá, ale usmívala se. Já na sobě měla pouze kalhotky a zbytky trička. Z očí mi tekly slzy.

„To bylo úžasné!“ vykřikl Carlisle s jiskřičkami v očích.

„Úžasné? Carlisle, tohle je prokletí! Není to úžasné!“ řekla jsem relativně klidně.

„Proč?“ zeptal se.

„Protože to neumíme kontrolovat. Fajn, pokud chceme, změníme se, ale nemáme to pod kontrolou, když se naštveme, znervózníme, rozvášníme…“

„Rozvášníte?“ přerušil mě Edward.

„Ano, proto je to tak nebezpečné. Kdykoliv jsem blízko lidí a naštvu se, může se něco stát. Mě ten oheň nepálí, ale ostatní ano. Já pouze cítím zvýšení mé tělesné teploty.“

„Jak jsi zjistila o tom rozvášnění?“ zeptal se opět Edward.

„Víš, Edwarde, nejsi jediný kluk, který mě kdy přitahoval,“ řekla jsem naštvaně. Až když jsem viděla reakci ostatních, uvědomila jsem si, co jsem to vlastně řekla.

„Ehm, měla bych si s Jasperem promluvit,“ řekla Alice a odvedla Jaspera do pokoje.

„No… my… Ahoj,“ řekla Esme, která odvedla Carlislea z domu. Nevšímala jsem si toho. Byla jsem zaneprázdněna hypnotizováním podlahy. Cítila jsem na sobě Edwardův pohled. Po chvíli jsem slyšela kroky. Myslela jsem si, že odešel, že se mnou nechtěl mít nic společného. Myslela jsem si, že je pryč, dokud jsem neuviděla jeho nohy ve svém zorném poli. Vzhlédla jsem.

Stál pouze metr ode mě a zkoumavě si mě prohlížel. Opět jsem se podívala na zem.

„Přitahuju tě?“ zeptal se mě tiše. Pousmála jsem se.

„Ještě nikdy jsem se před klukem nestyděla tak, jako teď před tebou. Ano, přitahuješ mě,“ řekla jsem mu po pravdě.

„Jak moc tě přitahuju?“ Udělal krok ke mně. Nadechla jsem se a polkla.

„Hodně.“

„Dokaž to.“ Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho očí. Byly tak blízko…

„Jak?“ zeptala jsem se šeptem. Cítila jsem, jak se moje teplota zvýšila o pár stupňů. Mé srdce bilo jako splašené.

Edward neodpověděl. Chytil mě jednou rukou kolem pasu, druhou mi zapletl do vlasů. Přitáhl si můj obličej blíž.

„Já… Nemůžu. Je to ne – nebezpečné,“ dostala jsem ze sebe.

„Jeden polibek,“ zašeptal. Další stupně navíc…

„Ublížím ti. Cítím to.“ Očima jsem těkala od jeho očí ke rtům.

„Jedna pusa.“ Zbývalo pár centimetrů. V tu chvíli jsem zapomněla na můj slib s Alicí. Zapomněla jsem na oheň. Teď tu bylo jen mé normální já a Edward, který se ke mně skláněl a chtěl mě políbit. Stoupla jsem si na špičky a otřela své rty o jeho. Mým tělem projela ohromná vlna touhy. Chytla jsem ho kolem krku a tvrdě přitáhla blíž. Naše těla se dotýkala, rty se třely. Má teplota stoupala…

„Bello,“ vydechl mi Edward do úst. Pootevřela jsem je a Edward do nich vniknul jazykem. V jednu chvíli mě drtil ve svém náručí, dorážel na mé rty a proplétal naše jazyky. Ve chvíli druhou jsem stála uprostřed pokoje a Edward u jedné ze stěn. Ztěžka jsem oddechovala stejně jako on.

„Promiň, ale tvá teplota se nedá snést,“ řekl smutně a já se podívala na své tělo. Nehořela jsem…

„Cítíš mou teplotu?“ optala jsem se. Edward udělal pár kroků. Zastavil se asi pět metrů ode mě.

„Ano. Cítil jsem, jak se zvyšuje. Cítím ji až po sem.“

„To ale… Alice nic necítila, když mě vedla ze školy. Nevěděla, jak moc se mi zvyšuje teplota,“ řekla jsem. Edward na to nic neřekl, jen se díval na mou ruku. Také jsem se na ni podívala a uviděla pár malých plamínků, které se postupně zvětšovaly a zaplavily celé mé tělo.

„Vidíš, co děláš?“ zeptala jsem se smutně Edwarda.

„Omlouvám se.“ Usmála jsem se.

„Já bych se měla omluvit.“ Edward se podíval někam za mě.

„Tak si myslím, že Alice potřebuje tvou pomoc stejně jako ty její,“ řekl Edward s úsměvem. Otočila jsem se. Na schodišti stála zmrzlá Alice. Omluvně jsme se navzájem usmály a propukly v smích. Nevím, čím to bylo, ale po tom polibku byl svět krásnější. Nic se nezdálo tak špatné, tak nebezpečné. V tu chvíli do domu vtrhl Carlisle s Esme za zády.

„Promiňte, nemohla jsem ho zadržet. Zajímá ho, co se s vámi děje a chce vám pomoct,“ řekla a usmála se.

„Dobře. Ale nikdo se to nesmí dozvědět, jasné?“ zeptala jsem se Carlislea. Jen přikývl. S úsměvem jsem se vydala za Alicí.

„Bello, když už tohle ví, nebylo by rozumné ukázat jim vše, co umíme?“ zeptala se Alice, když jsem k ní natahovala ruku.

„Toho je víc?“ zeptal se hned Carlisle.

„Pojďme ven,“ řekla jsem. S Alicí jsme šly bok po boku do lesa za domem. Cullenovi šli za námi.

„Začni,“ pobídla jsem Alici. Kývla hlavou a zadívala se na mraky nad námi. Po asi pěti vteřinách švihla rukou nahoru. Z její ruky opět vyletěla ledová koule. Alice zatnula v pěst a koule se roztříštila na miliony sněhových vloček.

„To je nádhera,“ zašeptala Esme. Alice se jen usmála.

„To je vše, co umím já. Bello?“ podívala se na mě a já kývla. Udělala jsem to samé, co ona. Ohnivá koule vyletěla z mé ruky a padala k zemi. Těsně nad povrchem jsem ruku zatnula a koule zůstala stát. Nehýbala se, nespadla. Kamkoliv jsem posunula ruku, tam se posunula i koule. Opět jsem ruku vymrštila vzhůru, koule se vznesla a po chvíli ji následovala její ledová sestřička. Obě se srazily a k zemi se sneslo pár kapek vody.

Podívala jsem se na Culleny. Stáli s pusou otevřenou a dívali se na nás. Nevěděla jsem, jestli se bojí.

„To je vše,“ řekla jsem a chtěla jít, ale Alice mě zastavila.

„Není.“

„Je toho víc?“ zeptal se Carlisle s jiskřičkami v očích. Vypadal jako ty fanynky jedné nejmenované ságy, které se dívají na trailer k třetímu dílu.

„Mírně, ale stalo se to omylem a jen jednou. Neumím to ovládat tak dobře jako kouli,“ snažila jsem se to ukecat.

„Prosím, Bello.“ Udělal psí oči a bylo to. Prosícně jsem se podívala na Edwarda.

„Na mě se nedívej, já to chci taky vidět,“ řekl s úsměvem. Povzdechla jsem si. Šla jsem dál od všech, Alice si šla stoupnout ke Cullenům.

„Kdyby jste začali hořet, nenadávejte mi,“ varovala jsem je. Usmáli se a přikývli. Zhluboka jsem se nadechla a rozhodila rukama. Nic. Zkusila jsem to ještě jednou. Zase nic.

„Zkoušej to dál,“ pobídla mě Alice. Snad dvacetkrát jsem rozhazovala rukama do všech směrů. Nic. Začínala jsem být naštvaná!

„Sakra!“ zakřičela jsem.

„Hm, tak si myslím, že rukama to nebylo,“ řekla Alice, když se okolo mě utvořil onen kruh. Jeho plameny nebyly tak vysoké jako na poprvé, ale byly tam. Uběhlo asi pět minut. Cullenovi neodvrátili zrak od ohně, Edward neodvrátil zrak ode mě.

„Tak stačí, ne?“ zeptala jsem se. Nečekala jsem na odpověď, natáhla ruku a oheň zmenšovala.

„Páni,“ vydechli všichni.

„Slovo páni se dnes opakuje až moc často,“ řekla jsem a kývla na Alici. Pochopila a šla ke mně. Snad poprvé jsme se obě usmívaly, když jsem propletly naše prsty a vracely se do naší normální podoby.

„Ehm…, Bello,“ řekla Esme. Otočila jsem se na ni. Ukazovala na mě. Nechápala jsem to. Pohlédla jsem dolů a sotva jsem uviděla svá nahá prsa, pochopila jsem. Byla jsem nahá. Skočila jsem za mokrou Alici.

„Tohle se taky občas stává,“ řekla jsem a věděla, že musím být červená i za ušima. Nikdo se ovšem k ničemu neměl. Edward stál jako socha, ruce zatnuté v pěst a díval se do země. Jasper hypnotizoval Alici, Carlisle s Esme se k nám otočili zády.

„Esme, nemohla bys mi donést župan? Mám ho na posteli v pokoji,“ řekla jsem. Do dvou minut mi ho podávala. Zavázala jsem si pásek a šla do domu.

„No, my už budeme muset jít. Máme práci,“ řekl Carlisle. Rozloučily jsme se s ním i s Esme. Edward s Jasperem zůstali. Edward si odkašlal.

„S Jasperem jsme přemýšleli,“ řekl, „a chtěli jsme se zeptat, jestli stále platí ten váš třítýdenní celibát.“

„Stejně už jsme ho obě porušily, takže ne,“ odpověděla Alice a já souhlasila.

„V tom případě vám chceme pomoct,“ ozval se Jasper.

„S čím?“ zeptala jsem se.

„Chceme vám pomoct s trénováním.“

„Čeho?“

„Rozvášnění?“ ujistil se Edward a já na něj zůstala zírat s pusou otevřenou. Při představě, že by mě líbal, dotýkal se mě, jen abych začala hořet… Hlasitě jsem polkla.

„Je to nebezpečné,“ řekla jsem.

„Pro Edwarda možná. Mě led nic neudělá, takže když dovolíte, máme s Alicí práci.“ Jasper vstal, vzal Alici za ruku a odešel do pokoje.

„Bells, chci ti pomoct. Chci být s tebou. Já… Taky mě přitahuješ. Strašně moc.“ Sedl si na gauč vedle mě a jednou rukou si natočil můj obličej tak, abych se na něj dívala. Přiblížil se ke mně.

„Dovol mi to,“ zašeptal. Pohladil mě po tváři a já slastně zavřela oči. Ucítila jsem jeho rty na mých. Nehýbal se. Čekal na mou reakci. I já čekala. Má teplota se nezměnila, i když srdce mi bušilo jako o závod. Brala jsem to jako dobré znamení. Jednu ruku jsem zapletla do jeho vlasů, on svou dlaň položil na mé stehno. Opět čekal.

Mé sebeovládání klesalo s každou vteřinou. Chtěla jsem ho. Věděla jsem, že to ještě dlouho nebude možné, ale já to nemohla zastavit.

„Chci tě,“ zešeptala jsem do ticha. Tato dvě slova u něj vyvolala moc příjemnou reakci.

Svým jazykem objel můj spodní ret. Pak mě políbil. Něžně a váhavě. Jakmile ucítil, že se moje teplota zvedla, zastavil. Přestal se hýbat a čekal, až se uklidním. Mě nezbývalo nic jiného. Po pěti minutách se má teplota vrátila k normálu. Odtáhla jsem se od něj, a aniž bych z něj spustila oči, lehla jsem si. Edward mě chvíli pozoroval. Jeho oči byly tmavé, skoro černé. Stoupnul z gauče a klekl si na zem čelem ke mně. Naklonil se a opět spojil naše rty. Jednou rukou se opíral o gauč, druhou položil na mé bříško. Zachvěla jsem se.

„To by pro dnešek mohlo stačit,“ pošeptal, když se odtáhl. Zhluboka dýchal. Nesouhlasně jsem zamručela.

„Bells, nemám tak dobré sebeovládání. Kdyby to zašlo dál, mohla bys začít hořet a já bych nebyl schopný přestat,“ řekl smutně. Usmála jsem se a zívla.

„Je pozdě, měl bych jít.“

„Ne. Zůstaň tu, prosím.“

„Nemůžu. Za chvíli by měla přijít Abby. Říkala, že přijde v devět. Je půl. Dobrou noc.“ Dal mi pusu na čelo a zavolal na Jaspera. Když odešli, šla jsem s úsměvem do pokoje. Na své posteli ležela Alice a usmívala se od ucha k uchu.

„Trénovali jste?“ zeptala jsem se.

„Ano, a ikdyž jsme se dostali jenom k polibku, nikdy nechci nikoho jiného. Co vy?“

„Nápodobně,“ vydechla jsem. Osprchovala jsem se, oblékla si svou noční košilku a šla spát.

Strašně moc Vám děkujeme za komentáře!! Udělaly jste nám strašnou radost! :*

Předchozí * Sharlot33 * twilightkacert * další

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzplanutí 13. kapitola: