Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzhůru nohama - 9. Den D

10.10.2011 (12:00) • Hannie • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1351×

Nataly:

Zachumlaná v peřinách těžce oddechuju, může být tak 9 ráno, tudíž pro mě ještě noc.

Pokojem se plíží něco malého, potichounku, aby mě to nevzbudilo. Když už je u postele, opatrně skočí nahoru tak, aby o mě ani trochu nezavadila, a když už ví, že má vyhráno, spustí útok v podobě mokrého jazyku a vrtícího ocásku, kterým mi začne ometávat odkrytou nohu.

„Jackie!“ Pejsek se na mě podívá těma svýma úžasně modrýma očima a tváří se jako nevinnost sama. No jo, říkám si a drbu to štěně za ušima, kdo by se na ni mohl zlobit.

„Nataly! Honem pojď dolů a vysvětli mi, co tady pořád dělaj ty kytky?! Nedá se tu hnout!“ Ups. Pomyslím si a naposled podrbu Jackie mezi ušima, než ji shodím z postele.

Když se konečně dobelhám ze schodů do obýváku, kde stojí můj táta s rukama v bok, pomyslím si, že už mu vážně chybí jen podupování nohou a váleček na těsto a byl by jak máma. Pousměju se, ale to mě hned přejde, když vidím tátovo výraz, dojde mi, jak vážně to s těmi kytkami bere.

„Tati, jsou to jenom kytky-“

„Jenom kytky?! Dneska hrajou Red Socks a já to neuvidím. A víš proč? Protože máme obývák plnej kytek tak, že se ani nedostanu ke gauči!“ ječel táta. Chvíli na něj koukám, jestli to jako myslí vážně, a když dojdu k závěru, že jo, pokrčím rameny.

„Když ti tak vaděj, odvezu je ke Cullenovým, až se vykoupu.“

„Byl bych rád, kdybys je tam odvezla hned, ten zápas začíná ve 2 a má přijet Billy, tak ať tady stihneme ještě uklidit,“ řekl Charlie už o poznání klidněji. Řeknu vám, vážně nechápu to chlapský nadšení pro fotbal, baseball, hokej a tyhle věci.

Když se vykoupu a obléknu, hodiny ukazují teprve 10. Udělám si teda aspoň pár kudrlinek a trochu se namaluju. Popadnu svoje oblíbené bílé Niky s růžovým proužkem a seběhnu schody, táta mi ochotně pomáhá s kytkami do auta, ale vůbec se mu nelíbí zjištění, že budu muset jet nadvakrát, něco zamručí a vleze do baráku. Ach jo, kdyby nebyl chlap, myslela bych si, že je v přechodu. Protočím oči a nastoupím do auta.

Po odvození všech kytek z našeho domu, se odevzdaně svezu na gauč u Cullenových.

„Hej, Bells, já nechápu, jak si to s tátou vydržela takovou dobu.“

„Co se stalo?“ zajímá se hned Bella.

„To víš, kytky na gauči a zápas Red Socks v televizi.“ Bella se rozesměje.

„A to ho tak naštvalo jo? Je asi nervózní z toho všeho.“

„Myslíš jako ze svatby?“ zeptám se hned a zase se přistihnu, jak na každého v místnosti doslova zírám.

„Nemáš hlad, zlatíčko?“ ptá se mě Esmé s úsměvem, když vejde do obýváku.

„Ne, děkuju.“ Oplatím jí úsměv a otočím se na Bellu.

„Hele, ještě si mi neukázala okolí vašeho domu.“ Zaksichtím se na ségru. Po krátkém přemlouvání nakonec svolí a my vyjdeme ven.

„Ty, Bells, viděla si teď někdy Jaka?“ zeptám se hned, když jsme z doslechu lidí z domu.

„Jo, včera večer u nás byl, proč?“

„Já nevím, chová se teď hrozně divně, ale já vůbec nechápu proč.“ Povzdechnu si a podívám se prosebně na Bellu, jako bych jí v těch velkých hnědých očích mohla vyčíst, co s Jakem je.

„Divně? Jak divně?“

„Já nevím, to je jedno, neřeš to, máš starostí dost, vždyť se brzo vdáváš.“ Obejmu svojí ségru a v tu chvíli si připadám, že já jsem ta starší ségra.

Nakonec jsem u Cullenových celý večer, Alice mi uspořádala narozeninovou oslavu spojenou s rozlučkou se svobodou pro Bellu, takže jsme museli vyhnat Edwarda, ke kterýmu se ochotně připojili i Esmé a Carlisle, a pozvat co nejvíc Beliných a mých kamarádů. I když jich moc nebylo, ten večer se povedl úplně maximálně. K půlnoci jsme jí s Alicí připravily přesně to, co nám zakázala. Pozvaly jsme striptéra, moc pěkného, mimochodem, opálený, svalnatý, tmavovlasý a tmavooký. A musím přiznat, že mi chvílemi připomínal Jacoba, po tomhle zjištění jsem musela odejít do jiný místnosti, protože jsem si připadala jako úchylák, koukající na svého svlékajícího skoro bráchu. Mezi dveřmi jsem se ještě otočila a při tom posledním pohledu jsem viděla Bellinu tvář rudou od studu, když po ní striptér chtěl rozepnout poklopec. Zadívala jsem se na vlnícího se striptéra a pomyslela si, jestli takhle dobře vypadá i Jake a došla jsem k závěru, že jo. Pousmála jsem se nad směrem, kterým se ubíraly moje myšlenky a zavrtěla hlavou, abych je rozehnala, sedla si do kuchyně, kde mi Esmé nechala horkou čokoládu.

Z přemýšlení o všem možném mě vytrhne Bella, která se přiřítila do kuchyně.

„To ty?!“ vyjekne na mě. Párkrát zamrkám.

„Bells, byla to sranda,“ uklidňuju ji. A ona se nadechuje k dalším výčitkám, když se ve dveřích objeví Alice a odvede nás, i přes Bellino brblání, zpátky do obýváku, kde už je naštěstí striptér oblečenej a přípravenej k odchodu. Sednu si zpátky na gauč a koukám na Bellu, která se pomalu dostává z toho striptérského šoku. Rozhlídnu se po lidech okolo, je tu i pár lidí, který neznám, ale nevadí. Všichni vypadají, že se skvěle baví a když dojde na hru o paňáky, ke které se mile ráda připojím, abych nemusela myslet na to, že tady je tolik lidí, ale Jacob se přijít neuráčil. Najednou se ozve zvonek, zachytím, jak si Alice s Rose vyměnily dost divnej pohled. Rose otevře dveře a začne se s klukem ve dveřích hádat, nic neslyším, protože hraje hlasitá hudba a spousta lidí se tady překřikuje. Rose se najednou otočí a naznačí mi rukou, ať jdu k nim. Nechápavě se na ni podívám, ale zvednu se a vydám se k nim.

„Chce s tebou mluvit,“ řekne jenom Rose a otočí se od nás. Nechápavě zírám na kluka před sebou.

„Ahoj, já jsem Paul, jsem Jakovo kamarád, můžeš jít na chvíli ven?“ Pořád na něj zírám jak na blázna, po chvilce se proberu.

„Jo, jasně.“

Vyjdeme ven a jak si tak toho kluka prohlížím, je Jakovi dost podobnej, rysově teda. Je snědej  a udělanej a je na něm vidět, že má taky indiánský předky jako Jake.

„Promiň, je to asi trochu divný, protože se vůbec neznáme.“ Nejistě kývnu hlavou, má recht, nechápu, co ode mě chce, tak jenom čekám, co řekne dál.

„Víš, mám o Jaka docela strach, teda my všichni tam od nás. Je poslední dobou takovej dost mimo.“

„Takže nejsem paranoidní, když si to myslí i jiný lidi.“ Paul se pousměje.

„Prej už ti to řekl.“

„Řekl co?“ divím se, protože nechápu, o čem Paul mluví.

„No, že se do tebe otisknul.“

„Že se do mě co?“ Koukám na Paula jako blázen. A Paul najednou úplně změní výraz.

„Víš co, nech to bejt.“ Mávne rukou a otočí se, ale já ho chytnu za ruku.

„Co to s váma všema je?! Nikdo mi nechce nic vysvětlit. Co je to to otisknutí?“

„No, víš…“ Zvednu jedno obočí a čekám, co bude následovat. „Řekne ti to sám.“ Vysmekne se mi a snaží se rychle odejít.

„Počkej, co to znamená?“ volám za ním, ale neotočí se. To tady všem hrabe nebo co, že mají svůj vlastní slang, kterýmu nikdo nerozumí?! Rozčiluju se cestou do domu.

„Děje se něco?“ zeptá se hned Bella starostlivě, když si mě s Rose a Alicí odtáhnou do kuchyně.

„Jake se do mě prej otisknul nebo co, ale neptejte se mě, co to znamená, protože to ani v nejmenším netuším.“ Pokrčím rameny a kouknu se na holky, který si všechny vyměnily zvláštní pohled.

„Moment, vy víte, co to znamená?“ zeptám se okamžitě a Bella se podívá jinam.

„No?“

„Pojď se mnou, odvezu tě na jedno místo, kde nás nikdo nebude rušit, tam ti to vysvětlím."

Autor: Hannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vzhůru nohama - 9. Den D: