Nataly má narozeniny. Co asi dostane za dárek? Jacob se pořád chová zvláštně. A co je hlavní, přípravy na Bellinu svatbu jsou v plném proudu. :)
30.06.2011 (13:15) • Hannie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2027×
Nataly:
Ráno mě probudí hrozný rachot zdola. Těžce otevřu oči, které by klidně ještě hodinu spaly. Když sejdu dolů, uvidím tátu, jak něco dělá v kuchyni. Moment, můj táta v kuchyni? Tohle neskončí dobře. A taky, že mě okamžitě trefil hrozný zápach spáleniny do nosu.
„Tati, co to vyvádíš?“ kulím oči na Charlieho, který se sklání u trouby, z které vychází tmavý kouř.
„Snažil jsem se píct, ale asi mi to nevyšlo,“ odpoví mi s poraženeckým výrazem, sundá si chňapky, co má na rukou, a zhluboka si vzdychne.
„Ukaž mi to,“ řeknu a usměju se na něj povzbudivě a vezmu si chňapky. To, co vytáhnu z trouby, měl být asi dort. Chvíli se zamyslím, a pak se kouknu na kalendář na poličce, v tu chvíli mi to dojde, vždyť já mám zítra narozeniny!
„Tati, dort udělám já.“ Mrknu na něj a on se pousměje.
„No, ale ten nemá dělat oslavenec,“ posmutní zase.
„No, tak ho můžeme objednat.“ Sednu si k němu a tahle moje myšlenka se mu zjevně líbila.
„Jo, zítra máš večer přijet ke Cullenovým na večeři, pokud nemáš nic v plánu.“ Povzdechnu si, takže oslava žádná, no stejně jsou všichni určitě pryč nebo nemají čas kvůli svatbě.
V pokoji chvilku koukám na televizi, ale pak zapnu počítač a vlezu na My Space, musím napsat Andymu. Bingo, mám tu od něj zprávu.
Ahoj, Nat,
promiň, asi jsem to trochu přehnal, nejspíš to neznamenalo, že to tak je pořád… Doufám, že na to můžeme zapomenout.
Andy
Chvíli na to koukám… No, alespoň mu to došlo. Splácám mu odpověď s tím, že se to stane, ale že to pozvání na svatbu pořád platí. Pak už to napětí zmizelo, psali jsme si normálně jako vždycky.
Jacob:
Ležím na posteli a koukám z okna na hvězdy, pořád mám v hlavě ten obraz toho neznámého kluka, jak líbá Nataly. Zatřepu hlavou a odeženu tyhle myšlenky stranou. Na příjezdové cestě k našemu domku, slyším auto, nejspíš pošťák. Nenamáhám se zvedat, ale zanedlouho táta zaklepe na dveře.
„Máš tu dopis, Jaku,“ řekne a podává mi obálku. Kdo mi píše?
„Díky,“ zamumlám jenom a rychle otevřu obálku. Je to pozvánka ke Cullenovým, na oslavu Nataliiných narozenin. Odhodím kus papíru na noční stolek, na co bych tam chodil.
Ten večer jsem se rozhodl proběhnout se po lese, přemýšlel jsem a snažil se nějak logicky si vysvětlit ten pocit, jaký mám z toho, že Nataly někdo líbá a nejsem to já. U Belly jsem si přece zvykl na to být tím druhým, tak proč je to teď o tolik těžší? Když se rozhlídnu, abych se podíval, kde vůbec jsem, musím uznat, že tohle už je opravdu divné. Stojím na stejném místě jako ten večer, kdy jsem viděl Nat s tím klukem. Tohle asi něco znamená, možná bych s ní mohl alespoň promluvit, třeba to potom bude lepší.
Nataly:
„Jaku?“ Nechápu vůbec, když otevřu dveře. Jacob je ten poslední, koho bych tu dneska čekala.
„Promiň, neměl jsem předtím moc času, můžu dál?“ Jen mu uhnu, aby kolem mě mohl projít a snažím se při té příležitosti zatlačit svoje oči zpátky do důlků, kam patří.
„Dáš si něco?“ zeptám se ho, když dojdu do kuchyně. Nakonec si dáme čaj, ale Jake je dneska divnej. Nechápu, co se to s ním děje. Ale když je nervózní a tváří se bezradně, je docela sexy. Zaklepu hlavou. Nataly, uklidni se. Vynadám si okamžitě.
„Minule jsem projížděl kolem vašeho baráku a venku stálo nějaký auto, který neznám…“ řekne nakonec Jacob. Zamračím se, protože mu očividně o něco jde a to auto to nejspíš nebude.
„Jo, to byl kámoš. Hráli jsme spolu ve skupině, ale odstěhoval se sem do Seattlu. Potkali jsme se náhodou, tak u mě byl na kafi.“
„Ze Seattlu je to 3 hodiny cesty.“
„Jo, no byla jsem pro umělý kytky na výzdobu, na Bellinu svatbu. Nevešly se mi všechny do auta, tak mi Andy pomohl.“ Pořád mi nějak uniká, o co mu jde.
„A to bylo za hubičku?“ zeptá se hned podrážděně Jake. Viděl nás s Andym, dojde mi. Ale proč mu to tak vadí?
„Ne, to bylo trochu nedorozumění. Poslyš, o co ti jde?“ Zkřížím ruce na prsou a čekám, co mi Jake řekne. Vypadá teď líp.
„Nedorozumění?“
„Jo, špatně jsme se pochopili.“
„Aha… A co ta svatba? Už se těšíš?“
„Jo, vcelku jo. Bude to nádhera.“
„A už s někým jdeš? Napadlo mě, že bychom mohli jít spolu.“ Ups.
„No, já tam jdu s Andym, znají se s Bellou, bude to pro ní překvapení trochu.“
„Aha. No už asi půjdu, začíná bejt pozdě.“ Kouknu na hodiny, který ukazujou třičtvrtě na pět. Nechápu, proč je teď Jake tak divnej. Vyprovodím ho a sednu si k televizi. Táta už by měl být doma, vrací se v půl pátý a furt nic. Dokoukám zprávy a hodiny ukazují půl šesté, kde je? Po chvilce v zámku zarachotí klíče.
„Ahoj, Nataly,“ pozdraví mě a odkládá si věci na věšák.
„Kdes byl?“ Stoupnu si před něj s rukama v bok. Ještě poklepávat nohou a jsem jak máma.
„Byl jsem ti pro překvapení. Když se mi ten dort nepovedl, alespoň jsem ti zajistil dárek.“ Rozšíří se mi zorničky.
„Jakej dárek? Kde je? Je velkej?“ Pobíhám kolem táty jako šílená, ve chvílích jako je tahle, umím být opravdu dětinská, ale tak kdo z vás nemá rád dárky?
„Je v autě, na zadní sedačce.“ Vyběhnu ze dveří jak raketa a zastavím se u auta. Už TO vidím. Proboha! Otevřu dveře a koukám na tu chlupatou kuličku, která mi před chvílí koukala do očí. Dvě velké modré oči se na mě zadívají a malý ocásek se začne zuřivě vrtět ze strany na stranu. Pejsek na mě okamžitě skočí a začne se dobývat k mému obličeji, aby ho pořádně olízl. Otočím se ke dveřím a vidím tátův spokojený výraz. Doběhnu i s psíkem až k němu a obejmu ho.
„Díky, tati, vždycky jsem ho chtěla.“
„Já vím. Ale je to holka.“ Zadívám se na štěňátko pochrupující spokojeně v mých rukou a nakonec mě to napadne.
„Jackie.“
„Co?“ nechápe táta.
„Tak jí budu říkat.“
Autor: Hannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vzhůru nohama - 8. Chlupatá kulička:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!