Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 9. kapitola

NM

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vždycky je naděje - 9. kapitolaTak konečně tu máme jaro a já pod vlivem dobré nálady ze slunečních paprsků napsala další kapitolku. Doufám, že se vám bude líbit a zahrnete mě svými komentáři, protože jak už jsem řekla, bez nich nepokračuji. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mi svůj komentář věnovali, opravdu moc jste mě potěšili. Tato kapitolka je věnovaná hlavně vám. ;-)Takže přeji příjemné počtení a ještě jednou díky moc. Jste vážně skvělí. :-)

24.03.2010 (15:30) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2439×

9. kapitola

Edward:

Odvezl jsem veškerý náklad do ložnice. Zděsil jsem se při pohledu na tu hromadu tašek. Proboha co to všechno koupily? Radši jsem se vrátil do obýváku a zdržel se veškerých komentářů.

Za chvíli za mnou dorazila i Bella s Alice. Poznal jsem, že má Bella v plánu mě představit. Nebyl jsem z toho dvakrát nadšený, ale co bych pro Bellu neudělal.

„Edwarde, tohle je moje kamarádka Alice. Alice, tohle je můj úžasný a naprosto dokonalý manžel,“ představila nás. Líbilo se mi, jak o mně mluvila, ale přesto jsem se netvářil moc nadšeně a Belle to neuniklo, tak jsem na tváři vyloudil úsměv. Zřejmě jí to moc nepřesvědčilo. Ale co jsem měl dělat? Choval jsem k ní a jí podobnej odpor. Kdyby ten jejich divnej a nenormální druh neexistoval, mohl jsem mít naprosto normální život s triviálními problémy.

Bella nevypadala, že by to jen tak nechala být, ale naštěstí pro mě Lily začala plakat. Rychle se k ní vydala a za chvíli pláč utichl. O malinkou chvíli později se Bella objevila v obýváku s Lily v náručí. V tu chvíli se k ní už řítila ta zrůda.

„Můžu?“ zeptala se a nastavila rozevřenou náruč, do které jí Bella Lily předala.

Za chvíli se má dcera ocitla v náruči té zrůdy. Nejradši bych jí Lily okamžitě sebral a utíkal s ní co nejdál. Byly tu ale minimálně tři důvody, které mi v tom bránili. Tak zaprvé seděl jsem na tom blbým křesle, za druhé nikdy bych nedovolil, aby Belle někdo ublížil natož, abych to byl já a za třetí věděl jsem, jak ta zrůda dokáže být rychlá a silná.

„Mám nápad,“ vypískla nadšeně, „nemusíte ji dávat do jeslí, Esmé se o ní postará a udělá jí to obrovskou radost.“ Ne!

„To nejde, Alice, už tak dost otravuju. Nemůžu si z tvé mámy dělat chůvu. Ale díky za nabídku,“ řekla Bella, ulevilo se mi, nemusím to zarážet já.

„Ale, Bello, Esmé bude nadšená. Miluje děti a uděláte to moc ráda. No tak prosím, uděláš jí tu radost? Můžeš se s ní hned zítra seznámit. Co kdybyste přijeli na oběd?“ naléhala. Zatraceně to nedá pokoj? Asi budu muset zasáhnout sám.

„No tak dobře,“ souhlasila Bella nakonec. Už jsem chtěl namítat, ale když jsem uviděl její obličej, nedokázal jsem to. Koukala na mě s takovou nadějí v očích, že jsem to prostě nedokázal zkazit.

„Skvělý nápad, moc děkujeme,“ řekl jsem, jak nejupřímněji jsem dokázal.

Druhý den, těsně před polednem, jsme vyrazili ke Cullenům. Snažil jsem se před Bellou předstírat, že je všechno v pohodě, ale dokázal jsem ji moc oklamat. Aspoň se nevyptávala, to bylo jediný plus pro mě. Dneska mě čeká velice náročný den, ale dělám to pro Bellu, je s nimi šťastná. Nahodil jsem falešný úsměv a mohli jsme vyrazit.

Bella:

Jeli jsme cestou, kterou nám Alice popsala. Trefili jsme až na druhý pokus, protože to místo se opravdu těžce hledalo. Už jak jsme přijížděli k domu, jsem uviděla Alice, jak stojí na prahu domu a je napnutá jako struna.

„Bello, konečně jste tady, už jsem si začala dělat starosti,“ řekla a objala mě.

„Nemusela ses bát, jen jsme trochu zabloudili, ale už nás tu máte.“

Zavedla nás do obývacího pokoje, kde už byli všichni nastoupeni. Musela jsem se usmát, připadalo mi to jako nastoupení armády, která čeká nějakou důležitou delegaci.

Neuběhlo ani pár sekund, abych se mohla porozhlédnout po domě, a už u mě stála Rosalie a nadšeně se natahovala pro Lily.

„Jé, Bello, ta je nádherná. Můžu?“

„Jistě,“ přidala jsem ji Lily. Byla snad ještě nadšenější než včera Alice. A to jsem si myslela, že už to víc nejde. U Cullenů není zřejmě nic nemožné. Pak ke mně opatrně přistoupila žena, kterou jsem ještě neznala. Určitě to je Esmé.

„Ahoj, Bello, já jsem Esmé,“ představila se. A na mou nabídnutou ruku mě rovnou objala. Její kůže byla ledová jako všech z jejich rodiny. Ale už jsem si zvykla. Potom přistoupila k Edwardovi, kterého chtěla také zpočátku obejmout, ale něco jí zarazilo a jen si s ním podala ruce.

Postupně se Edward seznámil se zbytek celé rodiny, já už je všechny znala a tak jsem si začala povídat s Esmé. Byla velice milá a chovala se k nám přátelsky, i přes Edwardovu nevraživost. I když vynaložil velké úsilí to zamaskovat, bylo na něm vidět, že se tu necítí dobře.

Všechno ale proběhlo relativně v klidu. Všichni byli nadšení z Lily, div se o ní nepoprali. Nadšeně jsem rozprávěla s každým členem rodiny, jen Edward se držel spíše stranou. Ze slušnosti jen odpovídal, když byl dotázán, ale sám nikdy nepromluvil.

Litovala jsem ho, bylo mi líto, že mu mí přátelé nesedí, ale nechtělo se mi ho trápit a tak jsem radši navrhla odchod. Oba se musíme připravit na zítřejší školu a beztak byla Lily už unavená. Všichni se s námi rozloučili a já s s Esmé dohodla, že Lily přivezeme ráno.

Jakmile jsme nastoupili do auta a rozjeli se směrem k domovu, Edward se uvolnil a byl to zas můj Edward. Už jsem tohle jeho chování nemohla vydržet.

„Edwarde, řekni mi už konečně, o co tu jde, déle už to nevydržím. Nejdřív si chladný k Billymu a Jacobovi a teď ke Cullenům. Vysvětli mi prosím proč?“zeptala jsem se. Musela jsem se už zeptat, jinak bych zešílela.

„Bello, tohle není tvoje věc!“ řekl mi přísně. Takhle se mnou nikdy nemluvil, musí jít o něco špatného.

„Není moje věc? Jsme tvoje žena, mám snad právo znát pravdu,“ říkala jsem už s menší dávkou zuřivosti v hlase.

„Bello, tohle ti říct nemůžu, nezlob se, věř mi prosím je to pro tvé dobro,“ snažil se mě uklidnit. Naštvaně jsem se k němu otočila zády a za celou cestu jsem neřekla ani slovo. Prý pro moje dobro, jak může být pro mé dobro to, že mi můj manžel lže? To vážně nechápu.

Domů jsme dojeli mlčky. Když se Edward snažil omluvit, umlčela jsem ho. Bylo to ode mě kruté a vůbec se mi nelíbil jeho zmučený výraz, který se po každém odmítnutí prohluboval. Ale nedala jsem jinak. Nechce mi říct pravdu, a dokud se jí nedovím tak s ním nepromluvím ani slovo.

Druhý den ráno jsme vstali brzo, čekala nás škola. Stále jsme spolu nemluvili, Edward už byl vyčerpaný z mého neustálého odmítání a já byla ještě pořád naštvaná. A co si jako myslel, že mi může celý život lhát? To se teda spletl chlapeček!

Ráno probíhalo jako obvykle jen s tím rozdílem, že my dva jsme neřekli ani slovo. Jen jsme si mlčky předávali Lily.

Po veškerých ranních přípravách jsme se opět beze slova vydali na cestu ke Cullenům. Cesta byla snad nekonečná, to ticho bylo nesnesitelné. Už už jsem chtěla něco říct, když v tom jsem konečně spatřila ten bílý prosklený dům, neuvěřitelně se mi ulevilo, aspoň pár minut strávený s lidmi, se kterými si mohu popovídat.

Po předání Lily Esmé, která z ní byla opět nadšená, jsme se vydali směr škola. Jelikož jsme ale vyráželi společně s Cullenovými, raději jsem si sedla do auta k Alice. U té jsme si byla jistá, že z ticha rozhodně nebude. Jak jsem nastupovala k ní všimla jsem si Edwardova zmučeného výrazu, bylo mi ho hrozně líto, nejradši bych se mu vrhla do náruče, ale vytrvala jsem. Jak jsem řekla, dokud mi neřekne pravdu, nepromluvím s ním. Ale co když to myslel upřímně a nechce mi to říct jen pro mé dobro? Dokážu se smířit se lží?

Ke škole jsme dorazili velice brzo, počkali jsme na ostatní a já i na Edwarda. Už jsem se rozhodla, to ticho mezi námi dál už snášet nehodlám, sama mu mám co říct.

předchozí kapitola shnrutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře