Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždycky je naděje - 5. kapitola

07.03.2010 (07:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2535×

5. kapitola

Konečně jsme byli zase rodina. Když se Edward objevil v těch dveřích a vše mi vysvětlit nedokázala jsem mu odolat. Horší to určitě bude s Charliem. Jeli jsme za ním hned druhý den. Hrozně se bojím jeho reakce.

Když jsme přijeli do domu. Táta ještě nebyl doma, tak jsme vešli a já jsem zatím začala připravovat večeři, tátovo oblíbené jídlo lasagne. Chtěla jsem ho dostat do dobré nálady, vím, že on Edwardovi jen tak neopustí. Je strašně tvrdohlavý a nenechá si to vysvětlit, a myslím, že mi ani neuvěří, že to byla souhra náhod.

Zatímco já jsem vařila, Edward si hrál s Lily. Byl to krásný pocit, slyšet jejich smích.

Uslyšela jsem auto, jak zastavilo přímo u domu. To musí být Charlie. Vyšla jsem tedy ven, abych mu nejdřív vše vysvětlila. Ale nebyl to Charlie, byl to Billy, Charlieho starý kamarád z rezervace La Push. Nepřijel sám, ale se svým synem, tuším, že se jmenuje Jacob, kterého jsem spatřila, když Billymu pomáhal z auta. Byl totiž na vozíku.

Billy byl starší muž, ze kterého byla cítit autorita a zkušenosti. Po smrti své manželky vychovával tři děti sám a musím říct, že to zvládl skvěle. Jeho nejmladší Jacob byl opravdu velice vysoký a zpod trička mu vykukovali i svaly. Myslím, že mu je šestnáct, ale rozhodně vypadá starší. Jacoba jsem moc neznala, spíš jeho sestry.

„Ahoj, Billy, co tě k nám přivádí?“ přivítala jsem ho. Doufám, že si mě pamatuje. Rozhodně nemám chuť osvěžovat staříkovi paměť.

„Ahoj, Bello, přijeli jsme za tebou a Charliem. Trochu tě rozveselit a taky navštívit vaší televizi.“ No jasně dneska musel být nějaký zápas.

„Rozveselit? A jak jste věděli, že tu dnes budu? Já tu přeci nebydlím.“

„Charlie říkal, že teď už jo. Potom co se stalo.“ Ten Charlie taky musí všechno vykecat.

„Potom co se stalo? Můj manžel měl nehodu a teď je na vozíku. Nic víc, takže já vážně nemám důvod zůstávat tu. Naopak jsem co nejvíce s Edwardem!“ Nevím proč, ale začala jsem na ně najednou téměř křičet.

„Dobře, Bello, uklidni se. Můžeme tedy jít dál?“

„Jistě, pojďte,“ řekla jsem již klidným hlasem, ale za to před tím se jim omlouvat nehodlám.

Vešli jsme do domu a já je vedla do obýváku. Jakmile Edward zpozoroval neznámé lidi, přitáhl si ochranitelsky Lily do klína, moc se jít to nelíbilo, chtěla si ještě hrát, ale opravdu neměla šanci a tak, když se dostala do Edwardovy náruče, přitulila se k němu. Byla tak roztomilá. Musela jsem se usmát. Sklidila jsem si za to pár nepochopených výrazů, ale nikdo to radši nekomentoval. Situace už byla tak dost napjatá.

„Edwarde, tohle je Billy, Charlieho starý kamarád, a jeho syn Jacob. Billy, tohle je můj manžel, Edward, a naše dcera Lily.“ Představila jsem je navzájem. Rychle si ze zdvořilosti podali ruku, ale to bylo vše. Z důvodu, který jsem nechápala, se všichni tři probodávali nenávistnýma pohledy.

Atmosféra v místnosti byla tak napjatá, že by se dala krájet. Dokonce i Lily ani nedutala a jen tiše pozorovala neznámé tváře. Musela jsem něco rychle vymyslet. Jako by nestačilo, že jsem se obávala Charlieho reakce na Edwarda, teď ještě tohle.

„Ehm… Billy s Jakem přijeli za Charliem a hlavně na zápas. Tak si tu klidně uděljte pohodlí a buďte jako doma. My vás nebudeme rušit při koukání, Charlie by měl za chvíli přijet.“ Prolomila jsem ticho. Touto nabídkou jsem chtěla, docítil toho, že Jake a Billy budou zabráni do zápasu a já si s Edwardem budu moct v klidu promluvit. Gestem jsem mu naznačila, ať jde za mnou a on tak učinil, Lily se ho stále držela jako klíště, zřejmě z toho byla trochu vyděšená.

Když jsme došli do kuchyně, spustila jsem.

„Edwarde, co to mělo znamenat? Ty je snad znáš?“

„Ne, já jen… někoho mi připomínají, promiň, jsou to tvý přátelé a já to budu respektovat,“ řekl mi jen a dál už to nechtěl rozebírat. Věděla jsem, že mi neříká celou pravdu, ale radši to nechám bez komentáře.

Slyšela jsem, jak k domu přijelo další auto, tentokrát už to musí být táta. Vyšla jsem opět ven a opravdu tam stálo policejní auto.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho.

„Ahoj, Bells, holčičko, kde se tu bereš?“ Divil se táta.

„Tati, všechno je v pořádku, vlastně víc než v pořádku. Musím ti něco říct, jo a přijeli tě navštívit Billy a Jacob, sedí v obýváku a koukají na zápas. A tak myslím, že ještě chvíli vydrží. Tohle je opravdu důležité.“

Šla jsem tedy do kuchyně, kde čekal Edward, Lily už spokojeně spinkala v jeho náruči. Chudinka byla unavená, dneska toho na ní bylo moc.

Jakmile táta uviděl Edwarda, popadl ho vztek.

„Co TY tu děláš?!“ křičel na něj. „Jako by nestačilo, že už si jim tak dost ublížil. Proč ses vracel? Vypadni z mýho domu, HNED!“

„Tati, uklidni se, prosím. Vše ti vysvětlíme,“ klidnila jsem ho. Ještě štěstí, že měl Edward v náručí Lily. Jinak nevím, jestli by se táta udržel.

„Můžeme se zeptat co se tu děje?“ Najednou se v kuchyni objevil Billy s Jakem.

„Nezlobte se, Billy, ale tohle není vaše věc,“ řekla jsem jim, tedy spíš Billymu, Jake mi připadal, jako že je mu vše jedno. Určitě by byl radši někde jinde. Spíš jen chodil za Billym jako ocásek a držel se stranou.

„A proč by tady nemohli být, Bello. Jsou to mý přátelé,“ řekl táta.

„Fajn, mě je to jedno,“ řekla jsem.

„Charlie, vím, že jste na mně naštvaný, ale vše vám vysvětlíme. Jde jen o hloupé nedorozumění,“ ujal se slova Edward. „Jen vás prosím, nekřičte už, nechci, aby se Lily probudila.“

„Ty na mě nemluv!“řekl potichu táta. Nejprve chtěl křičet, ale pak si vzpomněl na Lily. Aspoň v něčem ho poslouchal.

„Dobře, tati, když nechceš poslouchat Edwarda, tak poslouchej mě. Opravdu to byla jen špatná nedorozumění. Když jsem ho navštívila v nemocnici, nebyl tam, protože zrovna měl konzultaci s doktorem. Jednala jsem neuváženě, když jsem ho tam nenašla a vybavila si slova z předchozího dne. Nevím, co mě to popadlo, najednou jsem uvěřila, že by mě vážně opustil.“ Skončila jsem svou verzi a očním kontaktem jsem Edwardovi naznačila, že teď je na řadě on.

„A já jsem si myslel, že mě Bella opustila. Hloupě jsem věřil, že uvěřila mým nepromyšleným slovům, která jsem říkal krátce po zjištění té šokující zprávy. Doufal jsem, že doma najdu nějaké vysvětlení, vlastně spíš mi tento nápad vnuknul Carlisle. Vydal jsem se tedy domů, kde jsem našel Bellu, která mi vše, k mému štěstí, odpustila,“dovyprávěl. Přešla jsme k němu a chytla ho za ruku.

„Tady, tati, vidíš, že jde jen o nedorozumění. Jsem moc šťastná, že je moje rodina zase pohromadě a doufám, že ty jsi schopný se mnou sdílet moji radost.“

„Jistě, že ano, holčičko. Promiň, Edwarde,“ začal se táta omlouvat. Edward jen přikývl. Tohle jsem nečekala, takto rychlé odpuštění. Byla jsem připravená na sáhodlouhé vysvětlování a neustálé přesvědčování. Tohle mě trochu zaskočilo, musím, ale říct příjemně zaskočilo. Vše se zdálo opět dokonalé, jen Billy se stále mračil a Jacob taky nevypadal zrovna nadšeně. Nevím proč a teď to rozhodně řešit nebudu.

„Měli bychom jet, Bello. Už je vše vysvětleno a Lily by se měla pořádně vyspat,“ řekl Edward směrem ke mně.

„Dobře, máš pravdu. Tati, jídlo máš v lednici, jen si ho ohřej, je ho dostatek pro vás všechny. My zase brzo přijedeme.“

Se všemi jsme se tedy rozloučily a mohli jsme vyrazit. Sice mi stále vrtalo hlavou, co měl ten tichý konflikt mezi Edwardem a Billym s Jakem znamenat, ale teď to opravdu nehodlám řešit. Buď mi to Edward jednou řekne sám anebo se ho na to prostě zeptám.