Tak máte tu jeden z posledních dílku, snad vás potěší a zpříjemní vám školní dny, které nám nenávratně opět začaly.
Tentokrát už se konečně podíváme do Volterry. Zatím se pouze seznámíme se situací, ale příště už to bude akčnější.
Doufám, že se vám kapitola bude líbit a zanecháte nějaký komentář. Přeji příjemné počtení.
05.09.2010 (10:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2200×
29. kapitola
Přijeli jsme do Volterry za zvláštních okolností a už to mohlo napovídat, že je to mnohem vážnější, než jsme si mysleli. Na letišti nás vyzvedl Demetri a okamžitě nás odvezl do domku poblíž hradeb města, natolik blízko, abychom se mohli za naléhavých okolností dostat do hradu a na druhou stranu zase natolik daleko, aby se o nás nikdo nedozvěděl.
Jakmile jsme všichni naprosto zmatení vešli do domu, čekala tam na nás Jane a k překvapení všech Marcus.
„Ahoj, Jane,“ přivítal jsem se svou přítelkyní, „tak povíš nám, do čeho jsi nás uvrtala? A co tady vlastně dělá Marcus?“
„Neboj se, všechno vám vysvětlím. Jen mějte trochu strpení, není to příliš krátký příběh.“
„Tak začni co nejdřív,“ pokynul jsem jí a ona tedy spustila.
„Všechno začalo před pěti lety, kdy jsem se čirou náhodou dozvěděla o Arových tajných akcích, nejprve to byly tajné hony za upíry, kteří jen kapánek uklouzli. Normálně by jim prohřešky tak malého rázu byly prominuty, ale Aro je začal všechny trestat smrtí, aniž by se o tom poradil s někým z bratrů. Poté se dozvěděl o jistých poloupírech a rozhodl se o nich dozvědět co nejvíce. Zkoumal je jak laboratorní krysy, dokonce si zkoušel sám nějakého zplodit, ovšem bez výsledku, všechny ženy zabil dřív, než vůbec k něčemu došlo. Ovšem ani u toho to nezůstalo, Arovi moc stoupala do hlavy čím dál víc a on začínal být téměř posedlý pravidly, poslušností a především mocí.“
„Jak jsem si toho nemohl nevšimnout?“ přerušil jsem ji.
„Edwarde, nikdo si toho nevšimnul. Aro to dobře skrýval. A navíc ty si měl plnou hlavu Belly a Lily, což je ale pochopitelné.“
„Jane, já jsem čtenář myšlenek, a přesto mi to uniklo.“
„Jak říkám, Aro je velice vychytralý a před tebou si dával moc dobrý pozor, aby na to nemyslel. Časem to ale bylo pro něj čím dál víc obtížnější, a proto tě také poslal zpět za Bellou s tou směšnou podmínkou, kterou stejně nevěřil, že dodržíš, a byl připraven zabít tvou ženu i dceru a tebe si samozřejmě ponechat. Chtěl to ale zamaskovat jako nehodu a předpokládal, že když už ty nebudeš mít nic, vrátíš se k němu a přijmeš úlohu, kterou pro tebe určil,“ vysvětlovala.
„Ale proč chtěl mě, abych přijal jeho úlohu, když moc natolik miluje?“
„Jenomže on si z tebe chtěl udělat svoji loutku, vštěpit ti své ideály a hodnoty až bys byl stejný jako on a on si tak v klidu mohl dělat ty své pokusy.“
„Ale jak tohle všechno víš, Jane?“ zeptal se Jasper, já se ptát nemusel, všechno jsem to viděl.
„Jak jsem řekla, zjistila jsem vše náhodou. Bylo mi podezřelé, že Edwarda jen tak nechal jít zpět a navíc mi nepřipadalo normální, že každý den na pár hodin zmizel a nikdo nevěděl kam, ani jeho věrná Renata. Rozhodla jsem se tedy ho sledovat a vyplatilo se. Sledovala jsem ho pak čím dál víc a vyslýchala každou osobu, se kterou se stýkal mimo hrad. Díky mému daru mi každý hned vše prozradil,“ řekla s úsměvem.
„Když jsme se dozvěděli všechny okolnosti a došlo nám, co se s Ara stává a uvědomili, jaký to může mít dopad,“ ujal se slova Demetri, „začali jsme jednat. Shromáždili jsme pár upírů, kteří do toho půjdou s námi, ale nebylo to jednoduché. Proto jsme chtěli i někoho jako jste vy, někoho, kdo bude určitě ochotný, jít do toho s námi, navíc s vašimi a našimi dary to nebude těžké.“
„Dobrá. Takže chcete uspořádat vzpouru, chcete zaútočit na trůn? Jak? Kdy? A ještě stále jste nám nevysvětlili, co tu dělá Marcus,“ ptala se už trochu nervózní Alice, jelikož nic neviděla.
„Datum ještě není určený, Aro už začíná mít podezření a je opatrnější. Neustále někoho odvolává pryč a my si nemůžeme dovolit někoho postrádat,“ vysvětlila Jane.
„A já jsem tu proto, že jsem zaslechl Jane s Demetrim, když to plánovali. A byl jsem ochotný se připojit, i mě Arova nadřazenost přestává bavit. Opravdu mu moc stoupla do hlavy a on už neví, co dělá,“ promluvil poprvé Marcus, který nejprve vypadal, jako když se ho naše diskuse vůbec netýká.
„Tak co, jste ochotní do toho s námi jít? V žádném případě vás nechceme nutit, je to jen na vás,“ zeptala se Jane s nadějí v hlase. Já už byl rozhodnut a podle myšlenek ostatních členů mé rodiny, oni už se také rozhodli. Promluvil jsem tedy za celou naši skupinku.
„Ano. Půjdeme do toho s vámi. Jen nás musíte blíže seznámit se situací. Kdo je s námi a kdo naopak bude stoprocentně proti nám.“
„Děkujeme. Opravdu si toho moc vážíme a teď bližší informace. S námi je Heidi, Felix a Alec, se kterým to půjde podstatně snadněji. Kromě Ara bude proti nám určitě Renata a Caius, on byl vždy proti jakýmkoliv změnách a s tímhle souhlasit nebude. Tihle tři budou nejtěžší, u ostatních z gardy si nemůžeme být jistí, mohou se přidat na jakoukoliv stranu, ale nebude těžké je zvládnout.“
„Skvělé a kdy to tedy vypukne?“
„Až se vrátí Alec a Felix. Oba dva Aro odvolal na dost dlouhou cestu, ale bez nich se prostě neobejdeme.“
„A co budeme dělat do té doby?“
„My budeme hrát svou obvyklou úlohu. Vy se musíte skrývat. Musíte mít minimální kontakt s rodinou, maximálně jeden telefonát týdně a žádné přibližné informace. Nezapomeňte, že i stěny mají uši. Takže se tu zatím zabydlete, my musíme zpět do hradu, Aro se brzy dozví, že jsme pryč, a mohlo mu to být podezřelé. Zatím se mějte a dávejte si pozor na to, s kým mluvíte,“ podala instrukce Jane a pak všichni zmizeli. My jsme tam zůstali trochu zmatení a až teď jsme si pořádně uvědomovali, co nás vlastně čeká a každý na to reagoval odlišně. Emmett už se nemohl dočkat boje, Jasper se především bál o Alice, Alice byla nervózní, že nevidí, jak to vše dopadne a já? Já měl jen neskutečná strach o Bellu a naše děti, tolik jsem si přál, aby tohle všechno už bylo za námi a my spolu konečně mohli být jako rodina bez toho, aniž by nás stále někdo odděloval. Snad se toho jednou dočkáme…
předchozí kapitola shrnutí následující kapitola
Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Vždycky je naděje - 29. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!