Tak trochu víc jsem vás potrápila, ale pokračuju. Taky jsem to moc nestíhala. Doufám že se vám bude líbit další kapitola. A komentáře prosím!
16.12.2009 (19:15) • Tereza26 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1388×
5. Kapitola
Po téhle hodině a dalších nudných, nezáživných hodinách jsem šla rovnou na oběd. Tam jsem potkala Missy a oznámila jí můj plán na odpoledne. Šli jsme ke škole a za chvíli se k nám připojily i Cullenovi.
Edward se jen zasněně usmíval a koukal do blba a já měla chuť mu tu jeho tvářičku smáchat v té jeho netknuté hrachové polívce. Alice se na mě zářivě usmívala a každou minutu mi začala povídat, jak moc je ráda, že s ní jedu na nákupy. A 5 minut před zvoněním Emmet uskutečnil můj plán… asi mi četl myšlenky. Když Edward nereagoval na moje neustálé kopání do nohy a ani na strkání do loktu, tak se Emmet naštval. Dal mu „trošku“ větší pohlavek než by se slušelo a Edwardův obličej se utápěl v hrachové polévce. Všichni se začali smát a Edwardovi odkapávala polévka z nosu.
To se už ale probudil a Emma zpražil pohledem.
„Tak kdo se mnou jde na tělocvik?“ zeptal se Edward když si obličej dotřel ubrousky.
„Já.“ přiznala jsem.
„A já.“ řekla nadšeně Alice.
Všichni jsme se zvedli a šli si svým směrem. S Alice jsme prošli polovinu areálu a šli se převléct. Když už jsme se převlékly a šli směrem k tělocvičně, tak se k nám připojil i Edward. Přišli jsme do tělocvičny a tam už byl učitel. Měl už šedivé vlasy a jeho „pivní bříško“ se houpalo v rytmu jeho kroků. A jak nás uviděl tak zařval.
„Chásko jedna líná, plochu pohybu!“ u toho Edward zadržoval smích.
A když jsem běžela okolo a dodala.
„Vy máte co říkat.“ Tak Edward vyprskl smíchy a učitel začal rudnout, rudnout a rudnout.
„Jméno!?“ zařval přes celou tělocvičnu.
„Swanová.“ Řekla jsem mu s úsměvem.
„Tak vy se mi budete ještě vysmívat, Swanová?“
„Ehm… jo?“ zeptala jsem se drze.
„20 koleček a 100 kliků!“rozkázal a to na mě všichni koukali s lítostí. Jen Edward a Alice měli neutrální obličeje.
„To je teda trest.“ řek sarkasticky Ed.
„A vy taky a šmahem.“ Ukázal na Eda učitel svým baculatým prstíkem.
Tak jsme s Edwardem začali běhat a běhali jsme a běhali. Celou dobu jsem cítila Edwardův pohled na mém zadku a když jsem se otočila, tak dělal neviňátko. Učitel začal po 5 kolečkách, které jsme běželi, valit oči. A když jsme k němu doběhli bez jediné kapky potu, tak se na nás koukal jak na ufony. Asi po 10 minutách koukání na nás se probral a zákeřně řekl.
„A teď 100 kliků!!“ a začal se hystericky smát. Všichni na něj sice koukali, ale on si byl jistý, že to nezvládneme. Má smůlu hošan.
A tak jsme začali dělat kliky. Učitel nebyl nadšený když viděl že se u 20-ho neklátíme k zemi. A tak jsme dosáhli 100 kliků. Ovšem teď to nebylo jen to, že mu vylézali oči z důlků. Teď zuřil, vypadal jak rajče které by mělo explodovat. A já s Edwardem jsme se mu vysmívali. Po dalších 5-ti minutách nám dal pokoj a mohli jsme hrát basket.
Edward se na mě pořád mačkal a skákal mi do cesty. Jo basket je prostě kontaktní hra. Jednou jsem mu šlápla na nohu a praštila ho loktem do žeber, ale ani to ho neodradilo.
„To mi děláš naschvál?“ zašeptala jsem.
„A co myslíš?“ a namáčkl se na mě ještě víc.
„Právě že tohle.“ Odpověděla jsem mu.
„Ne vždyť tady se na všechny všichni mačkají.“
„Ale ne tak jako ty!“
„Věř mi, že tohle je ještě pohoda, kdybych tě chtěl srazit k zemi tak by to bylo horší!“ řekl zákeřně.
„Tak to pochybuju!“
„Tak to zkusíme.“ zašeptal a odhodil mě levou rukou. Teď jsem seděla na zemi jak nevim co a ohromeně se koukala na Edwarda. Ten se usmíval a driblovat s míčem ke koši. Když jsem vstala a tak jsem se ještě protáhla. Pak jsem k němu běžela, vytrhla mu míč a dala koš. Vypadal celkem naštvaně… řekla bych.
„Proč si mě nenechala dát koš?“ zeptal se mě.
„A proč si mě ty shodil na zem?“
„Protože takhle se hraje basket!“
„Tak to bych neřekla, vyděl si někoho, kdo dalšího odhodil přes polovinu tělocvičny?“ zeptala jsem se naštvaně.
„Ale prosimtě vždyť si toho nikdo nevšimnul!“ řek a přitom koulel očima vsloup.
„To jen proto, že se holky rozplývaly nad tvým zadkem a kluci nad zadky holek. Proto jsme hráli jen my dva!“
Nechala jsem to být a za chvíli zazvonilo a já se šla převléct. Když jsem vycházela z šatny tak se ke mně připojila i Alice.
„Tvůj brácha je psychicky narušený!“ řekla jsem.
„Ne jen se mu líbíš, ale dávej si na něj pozor!...
Autor: Tereza26, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Využil jsi mě! 5. kapitola:
Je to super pokračovanie prosím
Ale uz by si mohla pokracovat nie?:( je krasna')) *__* :3 <3 ^^
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!