Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 29. kapitola - Vztek, lítost...

08.02.2014 (15:30) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2969×

Vysněná

29. kapitola

Pohled Belly

Byla jsem rozzuřená. Něco se tu dělo a já nevěděla co. Najednou mě popadl hněv, ale zapřínilo to lhaní. Lhali mi. Všichni a do očí. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale po zlém jsem to nevyřešila, tak jsem se rozhodla to zkusit po dobrém. Zkoušela jsem se uklidnit. Za chvíli jsem zklidnila mé uhánějící srdce a znovu se podívala na Edwarda, který se tvářil ublíženě, a na Alici, která se zdála na tom podobně. Vlastně všichni kolem mě tak vypadali, ale stále tu vládlo to trapné ticho.

„Vím, že mi lžete, a mrzí mě, že mi lžete přímo do očí. Od tebe jsem to nečekala, Alice.” Otočila jsem se na ni a zadívala se do těch smutných psích očí.

„Vím, že před mnou něco tajíte, ale to kým jste to není. Vím toho víc, než si myslíte,” řekla jsem a zadívala se na Edwarda, který se zdál překvapený stejně jako jeho rodina.

„Nevím, co máte společného s mou barvou vlasů, ale až budete chtít mi to říct, víte, kde mě najdete. A teď si zajdu na jídlo. Mám hlad,” řekla jsem, protože mi kručelo v žaludku.

„Něco ti uvařím,” nabídla se Esme, ale já o to nestála.

V současné době jsem nestála o nikoho z nich. Cítila jsem se zraněná a podvedená.

„Ne. Najím se venku. Potřebuju si utřídit myšlenky,” řekla jsem a spěchala pryč.

Nepodívala jsem se ani do jedněch očí, protože jsem se nechtěla cítit ještě hůř. Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a oči se mi začaly plnit slzami. Rozeběhla jsem se do lesa, odkud jsem nikdy nechtěla vyjít.

Pohled Edwarda

Stáli jsme všichni v obývacím pokoji bez Belly a přemýšleli nad tím, co se to teď právě stalo. Ani jeden jsme to nechápali a Alice vypadala, jako by chtěla umřít. Strašně litovala toho, jak Belle lhala, a v hlavě si stále přehrávala, co se stalo.

„Jak to myslela tím, že ví víc, než si myslíme, a jak ví, že nejsme lidé,” probral se Carlisle jako první.

„Myslím, že ví, že jsme upíři,” řekl jsem nahlas svou domněnku.

„A evidentně jí to nevadí,” podotkl Jasper.

„Je naštvaná, protože jsem jí lhala,” řekla smutně Alice.

„Protože jsme jí všichni lhali nebo mlčeli,” chlácholila ji Rose.

„Viděli jste, jak byla rozzuřená a ty její oči?!” zasmál se Emmett, ale stále mu to nedocházelo.

„Jo. Najednou byla bledší a oči jí potemněly. Zajímalo by mě, co je zač,” přemýšlel Jasper nahlas.

„Měli bychom jí to říct,” začala Alice a já s ní souhlasil.

Nakonec jsme se všichni shodli na tom, že jí to řekneme. Usadili jsme se do křesel a čekali. Několik hodin jsme jen tak seděli a mlčeli. Každý nad tím přemýšlel. Každý se chtěl o ní dozvědět víc a každému přirostla k srdci. Byla pryč už tři hodiny a pomalu se začalo stmívat.

Měl jsem o ni strach, protože jsem ji nechal samotnou odejít, ale ona by mě stejně odstrčila. Chtěla být sama a já to chápal. Bylo mi hrozně, protože i jí tak bylo. Chtěl jsem ji vidět usměvavou a smějící se, tak, jak to dělávala. Byl jsem na dně, protože jsem si jasně uvědomoval své city, které jsem k ní choval.

Uslyšel jsem tiché kroky,které se přibližovaly. Byla to ona. Ten zvuk její chůze bych poznal kdykoliv a kdekoliv. Pomalu a potichu otevřela dveře a zamířila ke schodišti. Cestou se na nás zadívala a na její tváři jsem viděl tu tolik známou vrásku.

„Bello, můžeš na moment?” zeptala se Alice netrpělivě.

„Možná. Podle toho, co mi chcete říct,” procedila skrz zuby s jistou dávkou naštvanosti.

„Pravdu,” vydechla úlevně Alice.

Bella popošla k pohovkám, ale nesedla si. Postávala u jedné z nich a čekala. Nervozně si hrála s jeho čalouněním, které rukou uhlazovala. I já byl nervozní. Nevěděl jsem, jak jí říct o těch vizích a co vlastně znamenají.

„Nevím, jak začít,” vydechla Alice a Bella se na ni podívala.

„Co kdybychom přeskočili to, že jste upíři,” odpověděla Bella pohotově a všichni na ní spočinuli pohledem.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 29. kapitola - Vztek, lítost...: