Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vysněná - 13. kapitola - Nesmrtelná

05.12.2012 (20:00) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 4237×

Úryvek z předchozí kapitoly

Oba stáli a hladově se líbali, jako by ta chvíle nikdy neměla skončit. Jako by to souznění nikdy nemělo povolit. Byli nenasytní a Edward neovládal svůj chtíč, který narůstal každou vteřinou. Najednou jí zmáčkl rameno tak silně, že by obyčejnému člověku ho rozdrtil. V zápětí si to uvědomil a v jedné jediné sekundě stál několik kroků od Belli, kde se opíral o zeď svými zády. Pohlédl na Bellu, která nesykala bolestí, tak jak čekal, ale bezmyšlenkovitě stála na místě a dotýkala se úst bříšky svých prstů. V zápětí se probrala, zatřepotala svými dlouhými řasy a pohlédla zmateně na Edwarda, který měl stále oči černé jako nejtemnější noc.

„Měla bych už jít,” řekla a sáhla po kabelce, která ležela na zemi a ve zmatku utekla z domu.

Vysněná

13. kapitola

Edward byl zmaten, ze všech emocí, které ho ovládaly. Dlouhé hodiny seděl na pohovce a přemýšlel o tom, co se právě stalo. Nechápal to. Nechápal, proč ho ta dívka tolik přitahuje a už vůbec nechápal to, že jí nerozdrtil rameno, protože obyčejný člověk by nevydržel takový stisk.

Nakonec se rozhodl, že využije toho, že je doma sám jen s Carlislem, který si v pracovně četl. Vstal a vyšel z pokoje. Jeho kroky ho zavedly ke dveřím pracovny, na které zaťukal. Po jeho vyzvání, vstoupil.

„Synu?” Vzhlédl Carlisle.

„Potřeboval bych si promluvit,” řekl a sedl si na pohovku.

„Tak povídej,” pobídl ho otec.

„Je tu jedna dívka, která mě přitahuje více, než li kterákoliv jiná. Láká mě svou vůni a v její přítomnosti se nedokážu ovládat.” rozpovídal se Edward.

„Pěvkyně,” vydechl Carlisle užasle.

„To mě taky napadlo, ale je tu jeden háček. Její krev mě nepřitahuje. Nikdy jsem netoužil ji zabít,” přemýšlel Edward, „A je tu ještě jedna věc. Když jsme se líbali, cítil jsem něco nepopsatelného a v jednu chvíli jsem nad sebou ztratil kontrolu a stiskl jsem jí rameno tak silně, že bych ho pouhému člověku rozdrtil, ale ona ani nesykla bolestí. Prostě nic.” Kroutil hlavou Edward. „Byla v pořádku,” vydechl nevěřícně.

„Takže na tebe působí jako pěvkyně, ale neláká tě krví?!” podotkl Carlisle zaujatě.

„Ano,” přitakal Edward.

„Edwarde, myslím, že je to tvá pěvkyně, ale je jasné, že není člověk. Proto tě její krev neláká a vydržela tvůj stisk,” přemýšlel Carlisle.

„Ale krev jí v žilách koluje,” podotkl Edward.

„Synu, víš sám, že na světě jsou bytosti, o kterých nevíme ani my, a to jsme upíři,” řekl mu s úsměvem otec.

Byla neděle večer a Isabella se převalovala v posteli stejně jako předešlé noci, protože nedokázala usnout. Myslela na Edwarda a na polibek, který jí věnoval. Byla zmatená. Nikdy neprožila nic, co by se jen podobalo tomu, co prožila s Edwardem. Při jejich polibku měla pocit, jakoby našla poslední kousek puzzle, který jí chyběl. Jakoby našla svojí spřízněnou duši, která jí scházela.

Na druhou stranu se cítila hrozně, protože Edward je zadaný. Chodí s Jessicou, i když je tak nesnesitelná a zlá. Neměla se nechat políbit, i když to byl ten nejkrásnější zážitek. V té chvíli se cítila, jakoby letěla na malém obláčku a koukala na sebe ze shora, ale musela zapomenout. Nechtěla, ale hrdost jí to přikazovala. Smutně si povzdechla.

Druhý den ráno Edward přijel pro Jessicu, tak jako obvykle. Veselá nasedla k němu do auta a společně se rozjely ke škole. Zaparkovali na svém obvyklém místě, vystoupili a šli ke své rodině, která stála u Emmettova Jeepu. Alice jim zrovna vyprávěla o nové kolekci Gucciho a jeho módní přehlídce v Paříži, kam by strašně ráda jela.

Edwarda upoutalo černé Porsche, které právě parkovalo před školou a ze kterého vystoupila Bella. Byla oděná do červené minisukně s koženou, černou bundou a černými kozačkami. Edward pocítil touhu, která ho spalovala, a jeho oči nabíraly tmavší odstín. Pozoroval každý její krok a zasáhl ho smutek, když se jen letmo ohlédla.

Alice mu poslala v mysli vizi, která ji náhle zasáhla.

Isabella stála v kabinetě učitele biologie a odevzdávala mu úkol, který byl podepsaný, jak od ní, tak od Edwarda.

Edward jemně kývl směrem, kde stála Alice a vydal se po boku Jessicy do školy. 

Celé dopoledne ji neviděl a zdál se smutnější, než kdy dřív. Měl pocit jako by se mu vyhýbala a nevěděl proč. Stále mu vrtala hlavou slova, která mu Carlisle řekl, ale teď myslel jen na to, kdy ji zase uvidí. Měl pocit jako by mu chybělo srdce, které si nesla Isabella s sebou na každém kroku. Měl pocit, že je ztracený. Potřeboval zase cítit tu opojnou vůni, která ho dováděla k šílenství. Bella byla jako jeho osobní značka heroinu, kterou potřeboval k životu.

Poprvé ji spatřil na obědě, když seděla na svém obvyklém místě vedle Angely. Zdála se bledší, než kdy dřív a vidličkou se přehrabovala v jídle, protože nemohla pozřít ani jedno sousto.

„Tak jak dopadl úkol z biologie?” zeptala se Angela zvědavě, ale narážela na Edwarda.

„Dobře. Odevzdala jsem ho,” informovala ji Bella.

„Na to se tě neptám. Zajímá mě Edward,” odfrkla si.

„Nic. Napsal se mnou úkol a šla jsem domů,” řekla a opřela si hlavu o ruku.

„To si nemyslím. Něco se stalo. Jsi od rána smutná, bledá a vůbec nejíš,” informovala ji Angela.

„Dobře,” povzdechla si, „Potkala jsem tam Jessicu, která ztropila žárlivou scénu, jako bych se na Edwarda měla vrhnout a vyspat se s ním,” řekla, jako by to byl jediný důvod její zkažené nálady.

„A vyspala?” zeptala se Angela zvědavě.

„Ne. Vždyť má přítelkyni, ať je Jessica jakákoliv, tohle si nezaslouží nikdo,” povzdechla si Bella.

„Stejně si myslím, že se mu líbíš. Pořád na tebe kouká,” přiznala Angela a naznačila jí hlavou směr, kde seděl Edward.

Bella se otočila a střetla se s jeho karamelovým pohledem, který se zdál smutný. Její nálada zase o něco klesla a s povzdechnutím se otočila zpět.

„Víš, znám tě moc dobře na to, abych poznala, že se něco stalo, ale nutit tě nebudu. Počkám si, až mi to povíš sama,” usmála se na ni povzbudivě.

„Změníme téma. Co ty na to? Blíží se tvoje narozeniny. Budeš pořádat party jako minulý rok?” ptala se zvědavě Angela.

„Ne, letos ne,” odpověděla jí Bella a vzhlédla od jídla.

„Ale vždyť budeš plnoletá?” divila se, protože podle ní to měl být významný den k oslavě.

„No, právě. Konečně si budu moci dělat, co chci, protože mou poručnicí nebude teta, ale já sama,” oddychla si Bella.

„To je pravda. Už se budeš moct rozhodovat sama za sebe. A co tvoje dědictví?” zeptala se Angela.

„V pondělí mám schůzku s právníkem, který mi má osvětlit mojí finanční situaci, a mám tam podepsat nějaké papíry o tom, že dědictví přijímám,” řekla Bella po pravdě.

„Aha. No tak to je skvělý. Konečně budeš volná,” jásala upřímně Ang.

„Přesně. Už se nemůžu dočkat,” přiznala Bella.

Ahojky.

Všem vám moc děkuju za komentáře, které mi necháváte u této povídky.

Jsem nadšená, že se vám líbí, a tak neváhejte a zase mi nějaký ten komentář zanechte.

Příští kapitola bude jedna ze zlomových.

Co v ní bude?

Edward si konečně uvědomí pravdu a promluví si s Jessicou.

Rozejdou se?

To se nechte překvapit.

Vaše Baroslava.

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vysněná - 13. kapitola - Nesmrtelná: