10.08.2009 (21:30) • SLucka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1387×
Hrudník už měla opravdu zahojený. Ale nohy se stále nelepšili, bál jsem se, aby neměl Carlasle pravdu. To už bych byl radši, aby se nikdy neprobudila. Pořád lepší, než aby měla bolesti.
Nessie byla co nejčastěji se mnou. Ale odcházela, musela do školy a věnovala se rodině- místo mě.
Carlasile se byl znovu na Bellu podívat a jeho myšlenky mě utěšili a dokonce i potěšili. Rány na nohou se začaly léčit.
„Ale to je výborné Carlaisle.“
„Nejsem si tím tak jistý.“ Zbytek rodiny se zvedl, viděl moje nadšení. Nahrnuli se do dveří a poslouchali.
„Co se děje?“ tohle nebylo dobré.
„Nějaký ten jed zůstal v té ráně, nevím jaký to může mít vliv na její život až se probudí.“ Malinko jsem posmutněl, ale nálada se mi vrátila dalším Aliciným viděním. Bella se probudí přesně za tři dny.
Tyhle ty tři dny pro mě byli to nejhorší období. Nemohl jsem se dočkat, těšil jsem se jak malý kluk na Vánoce. Nemohl jsem si pomoct, tohle byl pro mě veliký dárek. Už jen jeden den. Alice už v hlavě začala plánovat oslavu. Ale taky něco tajila, skrývala to přede mnou bravurně, a když sem se zeptal, neodpověděla. Jen pokrčila rameny. Co jen to přede mnou tají?
Byl den D, od rána jsem stál u Belliné postele a čekal, až se probudí. Alice si na chvíli odvedla Carlaisla a odjela s ním někam daleko, abych jim nemohl číst myšlenky. Co se to k čertu děje.
Bella trhla hlavou a začala otvírat oči.
„Co se to děje?“ ptala se.
„Vítej doma.“
„Edwarde? Co ty tady děláš? Co se stalo.“
„Neboj, všechno t vysvětlíme. CO je poslední věc, jakou si pamatuješ?“
„Jak jsi pro mě přišel do Volterry. A pak jak padám k zemi. Jak si věděl, že žiju?“
„Alice měla vidění. Po tom, co jsi spadla, jsme tě odvezli sem. Ošetřili tě a celý měsíc a půl čekali až se probudíš.“ Vysvětloval jsem.
„Mamíííííí.“ Zařvala Nessie hned, jak se objevila ve dveřích. Skočila Belle do náruče, ta ji pevně objala.
„Holčičko moje, ani nevíš, jak se mi stýskalo.“ Nessiin výkřik vyburcoval ostatní, během chvilky byli ve dveřích. Jen Alice s Carlaislem chyběli.
Bella se chtěla zvednou, ale viditeně ji to nešlo.
„O to se ani nepokoušej. Nepůjde to.“ Zařvala Alice a vjela do dveří s invalidním vozíkem.
„Proč by to nešlo?“ ptal jsem se.
„Už víme, co způsobil ten jed. Belle ochrnuly nohy. Nevíme jak je to možné, u upíra je to nemožné. Ale jak se zdá, tak našli způsob, jak to provést. S Alicí máme podezření na Aleca, že by v tom mohl mít prsty.“ Vysvětloval Carslaisle. Ostatní na něj zírali jako na blázna.
Já jsem zvedl Bellu a donesl ji k vozíku.
„Tak, teď mám aspoň důvod, se o tebe starat a vynahradit ti tak těch pět odporných let.“ Řekl jsem. Vůbec mi nevadilo, že Bella není schopná chůze. Byl jsem rád, že je naživu a že je zase s námi.
„Ach jo, já nikdy nebudu normální.“ Stěžovala si.
„Jak to myslíš?“ zeptal se jí Emmet.
„Už jsi někdy viděl upíra na vozíčku?“ všichni se začali smát. Celý večer se vyprávělo. Pak jsem Bellu odnesl (vozík jsem nehodlal použít, dokud nepůjdeme někam na veřejnost) k nám do pokoje.
Kde jsme si krásně vynahradili těch pět let…
.
.
.
Epilog
Život šel dál, Bella se přidala k nám ve studiu na místní škole. Všechny dívky jí záviděli a mnohé husy se jí i posmívali. Ty jsem měl vždy sto chutí zabít. A opravdu bych to i udělal, kdybych neměl Bellu, která mě vždy zastavila. Na lov nemohla chodit, proto s ejí vždy něco ulovilo a ona to zblaizla doma. Už nikdy se nekonal společný rodinný lov. Vždy s Bellou někdo doma zůstal. Tedy občas jsme vyjeli skoro celá rodiny, ale to s Bellou byl doma Jacob. A to bylo opravdu málokdy.
Dům jsme trochu předělali, vše bylo přizpůsobeno Bellinému vozíčku, které se opravdu moc nepoužíval. Jen ve škole, nebo na veřejných místech. Bellininým vozíčkem jsem byl doma hlavně já.
Autor: SLucka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vyrůstat bez matky- 9.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!