08.08.2009 (21:30) • SLucka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1200×
„Těžko říct. Nepotřebuje dýchat a srdce ji už netluče. Nedokážu přesně určit, co s ní je.“
Povzdychl jsem si.
„Neboj, Edwarde, Bude v pořádku.“ Ujišťovala mě Esme. Vděčně jsem se pousmál a dál pozoroval svého anděla, kterého jsem nehodlal znovu ztratit.
Vyrazili jsme znovu na cestu. Alice cestou zamluvila soukromé letadlo. Nastoupili jsme dovnitř a vyletěli domů. Cesta byla zdlouhavá, nebo mi to tak spíš přišlo. Nessie mě objímala, taky se o mamku bála. Ostatní mě chodili utěšovat. Stále jsem jim musel opakovat, že jsem v pořádku, že mi nic není. Ale nebyla to pravda, cítil jsem se hrozně, že jsem něco takového dopustil.
„Neměl by sis to vyčítat, za to může Caiusova zlomyslnost, ne ty.“ Ujišťoval mě Jasper. Ten jediný teď asi věděl, jak se cítím. Teda ne asi, ale určitě.
Konečně doma, ta cesta byla za námi. V domě už na nás čekal Jacob. Doma jsme mu nechali jen zprávu, e na chvíli musíme odjet- že je to MOC důležité. Já jsem šel s Bellou v náručí až poslední.
„Proboha Nessie, kdy jsi byla, víš, jakou jsem měl starost?“ sice mluvil dost naštvaně, ale v jádře to tak nemyslel. Pak si všiml mě.
„Panebože, hlavně mi neříkejte, že je to…“ dál nemohl mluvit. Byl naprosto vyvedený z míry- já se mu teda nedivil.
„Jo, je to Bella.“ Přitakala Alice.
„Ale, co to s ní je?
„ Byla zraněná.“
„Já myslel, že vy upíři se léčíte docela rychle.“ Namítl
„To ano, ale ona byla těch pět let v nějaké hnusné kobce a asi zrovna dobře živená nebyla. Nemá ani moc sil. Proto se špatně hojí.“ Výborně Carslaisle. Lépe bych to asi neřekl.
„Rosalie, Emmete. Můžete Belle dojít pro nějakou čerstvou krev, aby se mohla lépe hojit?“ ptal se jich Carl.
„Jistě.“ A rychle vyběhli ven. Za chvíli byli zpátky. V láhvi nesli dost krve. Poznal jsem v tom pumu. Carlaisle, který mezitím Bellu ještě ošetřoval, si láhev rychle vzal a nalil celý její obsah Belle do krku.
„Teď nezbývá než čekat. Budeme muset Belle dávat hodně krve, aby se co nejdříve uzdravila.“ Od té doby se každý druhý den šlo na lov. Střídali jsme se. Ale na Belle nebyla vdět žádná sebelepší změna. Rány měla stále otevřené a vůbec nevypadali dobře. Seděl jsem u ní a držel ji za ruku. Po měsíci už jsem to nevydržel a zašel jsem na lov. Ulovil jsem si několik pum a medvěda, udělal jsem si dostatečné zásoby, abych teď nemusel Bellu zase hodně dlouhou dobu opustit.
Přišel jsem k její posteli, na které ležela, zrovna byl u ní Carlaisle a ostatní.
„Tak, dobrá zpráva je, že ten hrudník už se hojí.“ Hluboce jsem si oddychl, tohle byla v poslední době nejlepší zpráva.
„Ale?“ ptala se Alice. „Bylo tam nějaké ale.“
„ Nevím, co ty nohy. Rány jsem bedlivě prozkoumal, byl v nich nějaký jed. Proto se vůbec nechtějí hojit.“
„A co to znamená?“ ptal jsem se ho nejistě.
„Je toho víc, ale hlavní věc je…. že se kvůli tomu taky nikdy nemusí probudit. A pokud se probudí, bude mít obrovské bolesti.“
Autor: SLucka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vyrůstat bez matky- 8.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!