06.08.2009 (06:30) • SLucka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1231×
Jakmile jsme přišli do knihovny, vrhl se na nás.
„Tak, se posaďte a povídejte, přehánějte.“
Carlaisle se ujal slova, vyprávěl mu většinu věcí, co se v poslední době stalo. Aro, přikyvoval. Pak jsme je nechali o samotě. Jasper se vydal na výzvědy, ještě tu nebyl a mohl prohlásit, že se ztratil. Já ani Alice jsme nemohli. Nessie se držela u mě. Tak to zbylo na Jaspera. Po dnešním průzkumu- nic. Ani náznak po Belle, ale byla to jen první čtvrtina podzemních kobek.
Byli jsme tu už asi týden. Každý den šel Jasper na výzvědy, ale šlo to hůř a hůř. Až konečně dnes. Bella opravdu žila a byla v úplně poslední kobce, tady v hradu. Málem jsem začal skákat radostí do stropu. DO života se vrátila radost. Pořádná radost. Nessie sice byla mým světlem, ale nedokázala to prosvítit všechno.
Právě teď měl vyvrcholit náš plán. Sbalili jsme si věci a šli Arovi s největší lítostí oznámit, že už odjíždíme. Vešli jsme do sálu, byl tam i Caius a Marcus tam byli také. To bylo teprve podruhé, co jsme je tu viděli.
„To je škoda.“ Posmutněl. Teď nebo nikdy.
„Sbohem tedy.“ Odcházeli jsme. Prošli jsme dveřmi a zahnuli. Já, jako nejrychlejší, jsem se rozeběhl ke kobkám. Cestou jsem omráčil pár upírů, kteří mi stáli v cestě. Ostatní mi kryli záda. Otevřel jsem kobku, opravdu tam byla. Koukala se do zdi. Pak jsem zaslechl její hlas, pořád zněl tak nádherně.
„Jestli mi zase jdete nabídnout, abych se k vám přidala, tak se ani nemusíte obtěžovat.“
„A co když to mám v úmyslu?“ zeptal jsem se jí. Jakmile mě uviděla, usmála se a skočila mi kolem krku. Pevně jsem ji objal, začal mi vzlykat na rameno.
„Bello pojď, nemáme moc času.“ Kývla a společně jsme vyběhli. Byla dost slabá, ale zatím se zdržela. Přeběhl jsem velký sál, v chodbě jsem spatřil ostatní, jak bojují s gardou. Okamžitě jsem jim šel pomoct. Bylo jich málo ,byli jsme rychle hotový. V myšlenkách jsem slyšel, že by každý chtěl Bellu obejmout, ale nemohli, na to bude dost času doma. Rychle jsme utíkali, když v tom padla Bella k zemi. Otočil jsem se současně s ostatními. Belle z hrudníku a z nohou trčely dva šípy. Museli být z nějakého speciálního kovu, že ji dokázali zranit. Podíval jsem se za sebe, stál tam Caius s lukem v ruce a potutelně se usmíval. My to ale neřešili, vzal jsem Bellu do náruče a utíkal s ní k autu, které už měly Esme a Nessie nastartované. Nasedli jsme a rychle se vzdalovali od Volterry. Když jsme byli dostatečně daleko, tak Esme zastavila auto, Bellu jsme vynesli z auta a Carlaisle ji šel zkontrolovat zranění.
„Tak co, jak je na tom?“ ptal jsem se ho. Ostatní už mysleli na nejhorší. Jediná Nessie to nevzdávala a já taky ne. Nessie ji se zájmem pozorovala, konečně ji zase viděla naživo. Ale měla strach, to vycítil i Jasper. Nechtěla ji znovu ztratit, nikdo z nás.
„Těžko říct. Nepotřebuje dýchat a srdce ji už netluče. Nedokážu přesně určit, co s ní je.“
Autor: SLucka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vyrůstat bez matky- 7.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!