21.05.2009 (11:00) • SLucka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1358×
Jake v neděli zase odjel. Díkybohu byl už v posledním ročníku, takže už potom, budou s Nessie spolu. Bylo domluveno, že nějakou dobu budou žít u nás a pak se mohou někam přestěhovat, nebo zůstat u nás. Nikomu by to nevadilo- snad jen Rosalii, stále měla nějakou averzi vůči Jacobovi. Ale moc to nedávala najevo, obzvlášť před Nessie.
Tak a je to tady. Od zítřka nastupujeme na novou školu. Je to střední škola, tady v místním městečku. Rosalie s Japerem budou zase sourozenci Haleovi. Emmet, já a Alice s Nessie budeme Cullenovi. Nessie bue naše sestra a bude si muset dávat extra pozor, aby mě neoslovovala tati. Jelikož jsme si dost podobní, bude jako moje pravá sestra. Zemřeli nám rodiče a tak se nás Carlaisle ujal a přijal nás do své rodiny, když jsme byli ještě mladí. Abych řekl pravdu, moc jsem se do nové školy netěšil. Zase spousta drbů a otravných holek, které nedají pokoj.
Nastal den D., vyrazili jsme. Jelo se mým a Rosaliným autem, abychom hned první den netropili zbytečný rozruch. Samozřejmě, že hned jakmile jsme vystoupili, stočili se na nás všechny pohledy. Začali velice živé debaty, o tom jak jsme krásní. A škoda, že jsme zadaní. Ale jaké veliké štěstí je, že já jsem volný a Nessie taky. Některé myšlenky byly dost nechutné, nechápal jsem, jak se to vůbec v té hlavě dá vymyslet. Kdybych mohl, tak bych zvracel. Už jse těším na říjen, možná na listopad. To už si konečně ty dívky přestanou dělat izule, nebo aspoň na minulých školách to bylo. Právě v tuhle dobu mi začalo být čím dál tím víc smutno. Vzpomínal jsem na Bellu. Na její úsměv, nebo jiskřičky v očiích, které tam vždy byly, když se snažila rozlousknout nějakou záhadu anebo když ji vyřešila. Nejraději bych byl, aby byla se mnou, tady po mém boku. Aby ty děvčata okolo viděli stejně jako u ostatních, že nemají šanci. Chtěl bych, aby mě podržela a dodala odvahu. Skoro jsem ji představil, jak stojí vedle mě a uklidňuje, že vše bude dobré. Ještě, že jsem nemohl brečet, jinak by teď moje slzy tekly proudem. Jasper ucítil tu náhlou změnu pocitů a s otázkou v očích, se na mě podíval. Kývl jsem, že je vše dobré. A v myšlenkách mu poslal zprávu, že jen vzpomínám. Vyrazili jsme na hodinu, učebnu nebylo těžké najít, už jsme tu jednou studovali. Tentokrát tu však byli jiní profesoři, žáci....no shrňme to- všichni. Ještě, že dnes nemám na rozvrhu biologii, to bych už asi nedal. Tento předmět mi Bellu připomínal nejvíc, tou to všechno vlastně začalo. Já jsem dnes začínal chemií. Nessie ji měla společně se mnou, dohodlo se to tak. Měla většinu hodin stejně. Ale bohužel, ve třídě bylo vždy jen jedno místo, vedle sebe volné. Já si sedl k nějakému chlapci, na rozdíl od ostatních vypadal dost příjemně. Neměl odporné perverzní myšlenky a uvažoval o nás spíš jako o přátelích. Tedy pokud vůbec budeme mít chuť se s ním bavit. Ostatní spolužáky nenáviděl. Navíc se s ním nebavili, byl na ně moc chytrý a vzorný. Chudák, bylo mi ho upřímně líto, ale nemohl jsem mu pomoct. Jen jednou jsme se sblížili s člověkem a co z toho bylo malérů. Ale rozhodně toho nelituju, jen tohoto kluka by mi bylo líto.
Proto jsem si vedle něho jen sedl a dál si ho nevšímal. Hodina byla dost nudná, učitelka učivo vůbec neuměla poddat žádným zajímavým způsobem. Bylo to jen povídání o nějakých stupidních vzorečcích a nic víc. Měl jsem štěstí, že nemůžu spát. Myšlenkami jsem se toulal jinde. Uvažoval jsem, co letos dám Belle na hrob. Fuj, znělo to tak odporně. Každý rok jsem tam dával něco originálního. Letos je to pět let, to chce něco hodně pěkného a jemného, aby to k ní šlo. Výročí bude za týden.
Crrrrrr.
Sláva, konec hodiny. Rychle jsem vyrazil na další, kde jsem takové štěstí na souseda neměl. Byla to naprosto stupidní peroxidní blondýna. Jmenovala se Julie. Byla oblečená téměř celá v růžové a minisukně byla opravdu hodně krátká. Vůbec to nevypadalo pěkně, přemýšlel jsem nad tím, jestli se ta holka vůbec někdy podívá do zrcadla- tedy na to jak je oblečená. Obličej myslím znala dokonale, celou hodiny se zkoumala v zrcátku. Bylo mi z toho opravdu na nic. Ještě že, jsem ji pak už celý den nepotkal.
Po škole jsme odjeli domů a vyprávěli si zážitky z prvního dne. Všichni měli podobné jako já. Taky potkali na hodině toho kluka, Juliia spoustu jiných nafintěných barbie, nebo nagelovaných hošanů. Obzvlášť Rosalie si stěžovala a Emmet zuřil. Na Rosaii si totiž dovolil jeden místní „king" a nedokázal snést, že mu neskočila kolem krku. Tak se rozhodl ji políbit, aby ji dokázal, jak moc si ho tu lidi cení a jaký je dobrý. Ale to už Emmet nevydržel a malinko do něj ťuknul. No malinko pro nás, ale ten chudák měl zlomený nos. Ale třeba si to pro příště líp zapamatuje.
Autor: SLucka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vyrůstat bez matky- 4.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!