Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Výlet do Forks Prolog + 1. kapitola

09.04.2011 (18:15) • Sonna • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2108×

Prolog + 1. kapitola

Seděla jsem ve svém pokoji a zaujatě sledovala mapu Severní Ameriky, kontinentu, který bych chtěla navštívit. Kontinent, který mě tolik láká. Už od raného věku se zajímám o jiné země na této planetě, ale nejvíce mě okouzlila USA. Země mládí a kultury teenagerů. Pokud byste se chtěli setkat s nějakou slavnou hvězdou, jeďte právě tam. Představte si ty možnosti!

Zvedla jsem svou ruku a prstem objížděla obrys kontinentu. Tak rozmanitý povrch. Oči mi lačně kroužily po mapě a sledovaly názvy řek, jezer, pohoří a jednotlivých států. Kam bych asi nejdřív jela, kdyby se mi naskytla příležitost? Určitě někam, kam mě to táhne nejvíc. Takové místo tam bylo. Pohledem jsem sjela na stát Washington, který se nacházel na samém severovýchodě USA.

Počasí tu bylo hodně deštivé a chladné, ale dalo se na to zvyknout. Největším městem byl Seattle, avšak hlavním městem byla Olympia. Můj cíl byl trochu jinde. Forks. Od roku 2008 město upírů. Město, kde žili Cullenovi, a kde se Edward potkal s tichou a zajímavou Isabellou Swan. Toto město si získalo tisíce návštěvníků díky bestselleru Stephenie Meyerové.

Milovala jsem její literaturu. Knižní ságu, kterou napsala, jsem přečetla jedním dechem. Byla jsem okouzlena dějem, který mě po celou dobu vtáhl a nepustil. Zamilovaně jsem se podívala na plakát, jenž byl nalepený na protější zdi. Myšlenkami jsem byla pořád u něho. Edwarda Cullena. Nejkrásnějšího upíra na tomto malém světě. Nikdy jsem neměla ideál mého vysněného kluka, ale teď jím byl on.

„Sonno, večeře je na stole!“ zavolala na mě maminka. Byla jsem zabraná do myšlenek takovou mírou, že jsem si neuvědomila, jaký mám hlad. Rychle jsem opustila pokoj a seběhla schody dolů do kuchyně. Na stole ležela pizza s ananasem, má oblíbená. S úsměvem jsem si sedla k jídelnímu stolu.

Přišel i tatínek, který si něco zabrumlal pod knírkem a přisedl si. I on měl na svědomí výběr mého nezvyklého jména. Rodiče nechtěli žádné normální české jméno, a tak mi vybrali Sonna, jméno vládkyně spánku. Naštěstí to nebyla zlá bytost, nýbrž mírumilovná a veselá dívka se schopnostmi se dostat do snu jiného člověka. Tuto schopnost jsem bohužel neměla, ale na jméno jsem si zvykla a začala být dokonce i na něj pyšná. Pizzu jsem si vychutnala a poděkovala mamince za domácí vynikající večeři. Maminka má italské předky, a tak umí pizzu lépe než v nějaké restauraci. Zvedla jsem se k odchodu.

„Mám pro tebe překvapení. Takový předčasný dárek k narozeninám. Předpokládám, že se ti bude líbit a budeš ráda,“ pronesl tatínek. Zastavila jsem se ve dveřích a překvapeně na něho pohlédla. On se nejdřív podíval na maminku, která přikývla, a potom na mě. Nedokázala jsem z jeho očí nic vyčíst, a tak jsem netrpělivě a zvědavě čekala na víc informací.

„My s maminkou jedeme na pracovní cestu do Ruska a nevíme, kdy se přesně vrátíme. Může se jednat jen o týdny, ale i měsíce. Přemýšleli jsme, jestli bys měla jet k babičce, ale ta jede do lázní. Nezbývalo nic jiného, než zavolat mému nejlepšímu příteli, který žije ve Forks. Je podnikatelem a má rád soukromí a klid, proto si vybral toto místo. Doufám, že bys nebyla proti, pokud by jsme tě tam poslali na čas naší nepřítomnosti. Angličtinu máš v malíku, takže problém by v tomhle nebyl,“ mrkl na mě tatínek.

Neschopná slova jsem na něho překvapeně koukala. To byl můj sen, Forks! Po několika minutovém tichu jsem skočila tatínkovi kolem krku. Mamince jsem dala pusu na líčko, aby jí to nebylo líto. Vypadalo to na úžasnou část v mém životě.

„Kdy odjíždíte?“ zeptala jsem se zvědavě. Bylo to ode mě trochu netaktní, ale nemohla jsem se dočkat.

„Už zítra. Vím, že je to dost rychlé, ale s Peterem jsem se domluvil teprve dnes ráno. Běž si sbalit všechny potřebné věci. Ráno tě odvážím na letiště,“ usmál se a já byla znova ohromena.

Tomu říkám rychlost! Před chvílí jsem jen snila a teď se to mělo stát skutečností. Vyběhla jsem, ještě pořád v euforii, do pokoje a vyndala svůj cestovní kufr. Moc často jsem ho nepoužívala. Překvapilo mě, jak byl prostorný. Vešlo se mi do něj dost věcí. Jako třeba pyžamo, pár knih, oblíbená trička, několik kalhot a hygienické potřeby, které především obsahovaly vonné mýdlíčka a šampony.

Balení mi zabralo pár hodin. Jsem vcelku vybíravý člověk, takže bylo těžké s rozhodováním, jaké věci bych si s sebou měla vzít. To mě hodně unavilo. Po dobalení posledního kusu jsem zhasla lampičku a vlezla do postele. S očekáváním dalšího dne jsem usnula.

Ráno to bylo dost hektické. Nikdo nevěděl, kde mu hlava stojí. Oblékla jsem si bílé tílko a k tomu černé džíny. Bundu jsem zvolila černou koženou. Na nohy jsem si nazula conversky. Proti slunci jsem si nasadila černé brýle, které na sobě měl Edward v prvním dílu ságy. Vlasy jsem nechala tak, jak byly. Jen jsem si je rozčesala.

S kufrem mi pomohla maminka, která byla už hotová. Jako vždy jí to moc slušelo. Když bylo vše v kufru, tak jsme mohli vyjet. Nasedla jsem do auta za místo spolujezdce a ohlédla se ještě za naším domem. Cesta trvala necelou půl hodinku. Na Ruzyni bylo spousta lidí, kteří pořád někam chvátali. Tatínek šel vyzvednout letenku do Seattlu.

Když byl čas odletu, pevně jsem své rodiče objala a slíbila, že budu často volat. Podala jsem letenku milé pani, která se usmívala. Úsměv jsem jí oplatila a ohlédla se za rodiči. Zamávala jsem jim a vydala se do letadla. Měla jsem menší strach z létání. Tohle byla má první cesta ve vzduchu.

Seděla jsem u okýnka. Vyndala jsem si časopis, který jsem si připravila na několika hodinový let. Letadlo začalo startovat a já se připoutala. Nebylo to tak hrozné, jak jsem myslela. V Bravu, časopisu, který jsem si koupila, byl test o Stmívání. Samozřejmě jsem měla vše dobře.

Po nějakém čase se mi chtělo spát. Uvelebila jsem se na sedadle a zavřela oči. Zdálo se mi o Forks. Přírodě, která je tam naprosto okouzlující a dech beroucí. Musel na mě být vtipný pohled, jak jsem se rozplývala, ale to jsem ovlivnit nemohla. Nevím, jak dlouho jsem snila, ale čas na mobilu mi ukazoval, že dost dlouho. Asi pět hodin. Je to normální? Asi ne, ale u mě ano.

Po nějaké době přišla chvíle, na kterou jsem čekala celou dobu. Letadlo mělo přistávat. Letuška ohlásila, abychom se připoutali. Splnila jsem požadavek a dívala se z okénka. Viděla jsem malou přistávací plochu, na kterou jsme pomalu přistáli. Když jsme vystupovali, zhluboka jsem se nadechla. Tohle byl velký okamžik. Vystoupila jsem a zdálky na mě mával asi pětadvacetiletý muž. Vypadal dost mladě a měl úžasnou vizáž. Byl jako manekýn. Přišla jsem k němu.

„Ahoj, ty jsi Sonna, že?“ Mile se usmál a já mu úsměv s radostí oplatila. Přikývla jsem.

„Vy jste tatínkův nejlepší přítel... Peter?“ optala jsem se taktéž. Také přikývl. Vzal mé zavazadlo a vedl mě k jeho autu. Porsche 911 Turbo v novém černém provedení. S úžasem jsem si to auto prohlížela. Bylo to samé auto, jaké měla Alice v Novém měsíci. Nastoupila jsem na místo spolujezdce a připoutala se.

„Líbí?“ mrkl na mě. Přikývla jsem.

„Tohle auto miluji,“ přiznala jsem. Tento výrok ho rozesmál a mě také.

Nemohla jsem uvěřit, že mu bylo stejně jako tatínkovi. Vypadal na nejvýš dvacet pět. Měl zlatavé oči. Počkat! Nevěřícně jsem si ho prohlížela. On si toho všiml a já neochotně uhnula pohledem. Měla jsem zvláštní pocit, že je upír. Jsem asi naivní, ale ta krása a ty oči. Ne! Nechtěla jsem dělat unáhlené závěry.

„Děje se něco, Sonno?“ optal se mile. Jeho hlas. Dokonalý.

„Ne, jen jsem si všimla tvého neobvyklého zbarvení očí,“ odpověděla jsem a čekala na jeho reakci.

Mám pokračovat?

Autor: Sonna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Výlet do Forks Prolog + 1. kapitola :