Ahojky! Po delší době přidávám druhou kapitolu povídky Výlet do Forks. Musela jsem si ještě zlepšit známky ve škole. :D Jaké překvapení čeká Sonnu ve Forks? Sonnin pocit, že Peter je upír se jen utvrzuje. Nejen jeho jednáním. Přeji pěkné čtení, Vaše Sonna.
04.07.2011 (08:30) • Sonna • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1597×
Výlet do Forks
2. kapitola
Peter byl velmi pohotový a nedal na sobě znát překvapení, které se mu objevilo na tváři. Hlas měl velmi vyrovnaný a zněl klidně. Otcovsky, ale kamarádsky.
„Ano, má barva je trochu více neobvyklá, ale kdyby každý na světě byl stejný, bylo by to nudné, ne?“ usmál se širokým úsměvem a já se nezmohla na nic. Jednoduše jsem přikývla, protože jsem nebyla ničeho jiného schopna. V krásném úsměvu se mu rýsovaly dva špičáky nahoře, které nebyly nijak moc dominantní mezi ostatními zuby, ale přesto měly tendenci zaujmout.
Zbytek cesty jsme nepromluvili ani slovo a já si vychutnávala cestu v tomto luxusním kousku. Motor jemně vrněl a to mi dodávalo pocit důležitosti. Tomu jsem se musela uvnitř zasmát. Peter si všiml změny mé nálady, ale neřekl nic a pohled měl nadále upřený na cestu, která pomalu směřovala k lesu.
Za chvíli se před námi objevila lesní cesta, byla akorát velká na projetí auta. Zabočili jsme a vjeli na cestu, která byla ohraničená různými keři, které právě rozkvétaly. Zavřela jsem oči, opřela se do sedadla a vdechovala líbeznou vůni lesa otevřeným okýnkem. Rozplývala jsem se nad tím čistým vzduchem, když najednou auto zastavilo, motor přestal vrnět a má iluze se rozplynula.
Očekávaně jsem otevřela oči a zpod hustých řas jsem zahlédla něco neuvěřitelného. Podobalo se to tady až nebezpečně obydlí, které vlastnili Cullenovi ve Stmívání. Nezmohla jsem se na nic. Jen koukat s otevřenou pusou, až mi to bylo trapně nevhodné. Peter si to převzal po svém a šel mi jako pravý džentlmen otevřít dveře od auta a nabídl mi ruku jako rámě. Nemohla jsem odmítnout, a tak jsem jeho ruku jemně uchopila a pomalu vystoupila z auta. Bylo mi totiž trochu nevolno. Točila se mi hlava z této divné náhody. Vše mi tu bylo neskutečně povědomě. Cítila jsem se tady, jako bych tu žila už před tím. Takové to tajemné brnění a mravenčení po celém těle. Peter zavřel dveře a pustil mou ruku. Nějak jsem to nečekala a málem ztratila rovnováhu. To ho rozesmálo. Smál se a díval, jak bojuji o rovnováhu. Jeho smích byl moc příjemný, ale docela mě urazilo, že se mi smál. Uraženě jsem si odfrkla a otočila se směrem k domu, odkud šel hlasitý smích. Až moc povědomý!
„Emmett?“ zašeptala jsem užasle a zároveň překvapeně. Řekla jsem to dost potichu, normální člověk by nic nezaregistroval, ale smích přesto náhle ustal.
Otočila jsem se a vydala se k autu, abych pomohla Peterovi se zavazadly, tedy s mým kufrem. Jenže ten ztuhle stál a díval se na mě s nějakými otazníky v zlatavých očích. Nevěděla jsem, jak se zachovat, a tak jsem vzala své zavazadlo a čekala, až zavře kufr. On byl mým gestem patřičně překvapený, ale pohotově zamkl auto a vydal se se mnou dovnitř ukázat mi dům.
„Tak co říkáš?“ významně se na mě podíval. Omámeně jsem sledovala vnitřní část, který byla z většiny části dřevěná. Kuchyň a obývací pokoj oddělovala kuchyňská linka a barový stůl. Vše tu bylo tak luxusně zařízené! Pastva pro oči. Kuchyň byla menší a sladěná do hnědého odstínu. Šlo z ní příjemné teplo. Zato obývák byl o poznání světlejší a chladnější. Základ byla čistě bílá. Z poloviny byly jeho zdi prosklené a to tvořilo útulnost, ale i velký rozhled. Moc se mi to tady líbilo. Dominovala tu také velká televize s úhlopříčkou snad metr a půl. Jak jsem byla zabraná do zkoumání detailů, nevšimla jsem si, že tu nejsme sami. Přede mnou na pohovkách sedělo sedm nádherných postav. Ano, myslím, že vám je jasné, kdo to byl. Cullenovic rodinka v plné parádě. Jejich krása byla nesmírná. Prohlížela jsem si stejně bystře jednoho po druhém, jako oni mě. Všimla jsem si, že je tu o jednu postavu na víc. Byla to sympatická blondýnka s plnými rty a zlatavě rudýma očima. Měla milý pohled, oplatila jsem jí tedy úsměv, kterým se na mě celou dobu dívala. Potom mě napadlo se podívat na Edwarda. Bože! Byl dokonalý. Jediné, co mě trochu mrzelo, byl jeho frustrovaný pohled.
„Sonno! Vítej tady mezi námi. Snad se ti tu bude líbit,“ zašvitořila Esmé. Její mateřský pohled mě pohladil na srdci. Než sem stihla odpovědět a poděkovat. Drtily mě pevné Emmetovo paže.
„Čau ségra!“ zařval na celý dům a mě docházel kyslík. Přesto jsem se smála s ním.
„Co nadělám, prostě typický Emmett,“ zasmála jsem se znova. Em zkoprněl a pozorně mě sledoval. Celá rodina, včetně Edwarda, se podívala na Petera. Ten však záporně kroutil hlavou.
Mám pokračovat?
Autor: Sonna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Výlet do Forks 2. kapitola:
,že váháš,honem další
Jóóóóó rychle dalšíííííííííííí,prosííííííííííííím!!!
že se ptáš, jestli máš pokračovat. Samozřejmě, že máš. je to úžasná povídka a moc se mi líbí. Doufám, že napíšeš pokračování.
P.S.: Děkuji za upozornění na shrnutí.
Ahoj,
dávej si pozor na i/y ve shodě podmětu s přísudkem. Článek jsem ti opravila, ale na toto se příště víc zaměř.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!