Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vycházející Slunce - třetí kapitola

29.01.2010 (10:00) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1378×

Loučení s Forks

Zuřivě jsem běhala po domě. Emmetta a Alici opravdu nemohl napadnout pitomější nápad. Když jsem zaslechla jejich rozhovor, skoro jsem zkolabovala, jestli se to vlastně dá. Blížil se datum našeho odjezdu a Alice chystala závěrečný ceremoniál. Doufala sem, že to nebude další párty. Jestli jo, tak mě ani banda upírů nepřinutí tam jít. Když jsem však zaslechla ten rozhovor, šla bych klidně i na deset párty a ještě bych byla vděčná.

„Bello, sakra, proč tak vyvádíš?“ ptal se mě se smíchem Emmett a já jsem se na něj opravdu škaredě koukla.

„Proč myslíš, Emmette?“ zeptala jsem se ho zuřivě a on se začal chechtat.

„Bello. Baseball je fajn. Uvidíš, že se ti to bude líbit,“ Začala Alice a já se na ní zuřivě podívala. Baseball. Tak ten se mi určitě bude líbit. Už to vidím. Naposledy jsem držela pálku v ruce ještě, když jsem byla člověk. Přesně jsem si pamatovala, co se stalo, když sem se s ní rozmáchla. Skončila jsem v nemocnici se slabým otřesem mozku a člověk, který stál za mnou, vyvázl s rozbitým nosem. Od té doby jsem jí radši do ruky nebrala.

Jednou jsem ji vlastně chtěla i dobrovolně vzít do ruky. Teď mě to šokovalo. Baseball jsem s ní určitě ale hrát nechtěla. Prohrabávala jsem se v mých lidských vzpomínkách a zastavila se u té, kdy mi Jacob říkal, že až ho budu chtít příště praštit, mám si vzít pálku. Následně po příchodu domů jsem se ptala Charlieho, kde ji má schovanou, ale on mi ji samozřejmě nechtěl půjčit. Musela jsem se tomu zasmát. I když moje rodina byla trošku odolnější vůči zraněním, už jsem viděla Emmetta, jak se na mě směje. Nešikovný upír.

To by se mohlo stát jenom mě. Od té doby, co mě Edward přeměnil, jsem se baseballu vyhýbala, jak jen se dalo. I když jsem v mém upířím životě přestala padat a moje rovnováha se o hodně zlepšila, stejně jsem  měla obavy, že s míčovými hrami a s tím vším to tak nebude. Nemohla jsem si představit, jak bych se já mohla trefit do míčku.

No, kdysi mi taky nešlo do hlavy, jak může Edward běžet lesem a nenarazit přitom do stromu. Možná, že ten baseball nebude tak zlý. Přesvědčovala jsem sama sebe a rozhlédla se okolo. Alice se na mě radostně usmála. Samozřejmě, když se změnily moje úmysly (měla jsem v plánu utéct) tak se změnila i moje budoucnost. Alice mě nejspíš viděla, jak stojím s nimi na hřišti. Moc mě to teda nepotěšilo.

„Bello, víš, co jsem právě viděla?“ zeptala se mě nadšeně a ani nečekala na odpověď. Raději jsem to ani slyšet nechtěla.

„Stojíš s námi na hřišti a... “ zasekla se a ušklíbla. Zase se přeřekla? Začalo se jí to stávat velmi často. Pokud to však nedělala naschvál.

„A co Alice?“ zeptala jsem se jí a nahodila milý úsměv.

„Uvidíš.“ Zazpívala a se smíchem vyběhla z domu za Jasperem. Jediný kdo zůstal v pokoji, byla Rosalie, a tak jsem se musela zeptat jí. Náš vztah se zlepšil, ale měla jsem pocit, že má spíš raději Nessie.

„Rose?“ začala jsem a ona jen s úsměvem přikývla.

„Co se děje Bello?“ zasmála se, jako kdyby nevěděla, kvůli čemu se celý den stresuji.

„Co děláte kromě toho, že hrajete baseball na rozloučenou?“ zeptala jsem se jí a zakousla se do rtu. Byla vcelku normální, teda až na tu svou ohromující krásu, a tak sem doufala, že mi odpoví .

Alice by mi řekla, že uvidím a Emmet by se mi jen smál. Edward, Jasper, Carlisle a Esme byli na lovu. Neviděla jsem Edwarda už dvě hodiny a moc se mi to nelíbilo. Chyběl mi, i když sem věděla, že se každou chvilkou vrátí.

Jacob a Renesmee byli u Charlieho s Billim a s Cleawaterovými. Ness i Jake se už těšili na náš odchod a já bych se vsadila o cokoliv, že už ví i o chystaném baseballovém zápase. Rosalie se půvabně usmála.

„Víš Bello, my většinou nehrajeme na rozloučenou baseball. Každý rok Edward a Carlisle vymyslí něco nového. Samozřejmě i s Alicí.“ Zasmála se a pohodila vlasy.

„A co jste dělali, když jste odcházeli do Forks?“ zeptala jsem se nejistě.

„Jsi příšerně zvědavá, víš o tom Bello?“ řekla, ale hned zase pokračovala. Samozřejmě, že jsem byla příšerně zvědavá. Obávala jsem se všeho, na čem se podílela Alice.

„Nó, naposledy jsme soutěžili o to, kdo donese nejkrásnější věc z města. Předtím jsme měli zase soutěž o nejkrásnější místo, nebo o největší úlovek. Emmett samozřejmě vyhrál.“ Zasmála se nad svým nenormálně obrovským manželem.

„Pokaždé je to něco jiného. Ale teď to bude nejspíš jenom ten baseball. A možná rozloučení. Vždyť víš. Musíme se rozloučit s Charliem, s vlky, s našimi oblíbeními místy a tak. Myslím, že ani Alice tenhle rok nic nechystá.“  Dodala a pustila si televizi. Alice nic nechystá? No to určitě. Možná to byla pravda, ale já jsem tomu nějak nemohla uvěřit. Alice má příležitost k tomu, aby něco naplánovala. Určitě si ji nenechá ujít. To by nebyla Alice. Rose mě vyrušila z mých úvah svým křišťálovým hlasem.

„Škoda, že se nemůžeme rozloučit se VŠEMI vlky. Podvraťák by to tady podle mě zvládnul i bez Nessie,“ mumlala si. Dalo se to tušit. I když mě Rose měla celkem ráda, o Jacobovi se to říct nedalo. Rosalie si nikdy nenechala ujít příležitost k tomu, aby byla na Jacoba zlá. A Jacob si to vlastně dělal sám, protože neustále provokoval mojí blonďatou sestru.  Nebyla jsem si však stoprocentně jistá tím, že by to tady Jake bez Nessie vydržel. Od té doby co se pohádali, bylo mezi nimi všechno fajn. Vlastně, fajn je slabé slovo. Byli spolu ještě šťastnější, než předtím. Všechno bylo perfektní. Občas, když jsme s Edwardem byli u nich doma na návštěvě, byl Edward čím dál tím víc zuřivější. Většinou v půlce rozhovoru vyběhnul naštvaně ven.

Jacobovi to připadalo nesmírně směšné, a tak pokaždé když se nudil, myslel na to, co Edwarda vždy rozzuřilo. Na Nessie. V té chvíli jsem vždy byla vděčná své šťastné hvězdě, že já myšlenky číst neumím. Když jsem o tom říkala Edwardovi, tak se nad tím jen zasmál a poznamenal, že by chtěl vidět, co by se mnou udělali Jacobovo myšlenky. Radši jsem o tom ani nepřemýšlela.

S mou, někdy prchlivou povahou, by se asi Nessie nelíbilo kdybych jejímu přítelovi zlomila aspoň ruku. Nebo i hůř. I když jsem se snažila nad tím nepřemýšlet, pokaždé když Edward naštvaně vyletěl ze dveří, jsem musela přemítat, nač ten zmetek Jacob zase myslel. Bylo lehké zeptat se na to Edwarda, ale nemyslím si, že by chtěl myslet na Jacobovo myšlenky ještě i doma.

Vždy, když Edward letěl ze dveří, Jacob k tomu měl hned pár poznámek.

„Hej pijavice, kam zas letíš? Jdeš se projít našimi krásnými horami?“ řehtal se a Edward naštvaně zatínal zuby. Takhle Jacob reagoval, když jsme byli na návštěvě včera.

„Jacobe, zahráváš si s mým sebeovládáním, víš o tom? Jednou se možná neudržím a utrhnu ti hlavu!“ vrčel Edward a ruce měl zatnuté v pěst. Renesmee se na něj káravě dívala.

„Už se na to těším, pijavice,“ řehtal se Jacob dál a mě připomínal někoho, kdo je na práškách. Když Edward opět vyběhl ven, jen smutně poznamenal:

„ Asi se šel proběhnout,“ Říkal zklamaně. „dnes se mi ho nepodařilo vyprovokovat. Snad zítra.“ Říkal a koutky úst mu cukaly, jak se tomu chtěl zasmát. Nessie se smála taky, ale hned jak se na mě koukla, usmívat se přestala.

„Prosím tě, Jacobe, mně je jasné na co myslíš. Jestli ještě jednou vyprovokuješ Edwarda, nepřestane se ovládat on ale já. A ty moc dobře víš, že já tak perfektní sebeovládání nemám.“ Říkala jsem na oko vážně a Jacob se pořád usmíval jak trubiroh. On by se s upírem popral moc rád.

Z mých vzpomínek mě vyrušil Edwardův hlas.

„Slyšel jsem, že se tady někdo strachuje kvůli baseballu.“ Chechtal se mi potichu do ucha, a když jsem zavrčela, vášnivě mě políbil.

„Byl jsem pryč jenom dvě hodiny a stejně jsem měl chuť otočit to a vrátit se domů. Chyběla jsi mi.“ pochechtával se vesele dál.

„I ty jsi mi chyběl. Ale vždyť to víš. Co budeme dnes dělat?“ zašeptala jsem a pohladila ho po dokonalé tváři. Někdo se začal smát a já jsem měla sto chutí vyrazit Emmettovi nějaké zuby. Edward zavrčel a vynesl mě do svého pokoje, kde stála pořád stejná černo – zlatá postel. Podívala jsem se na ni, potom na něj a přitulila se k němu. Pochopil mé úmysly a odtáhl se.

„Moc dobře vím, co bys chtěla, lásko. Ale čeká nás rozloučení s Forks,“ usmál se nad mou nedočkavostí.

„Ale...“ začala jsem, on mě však umlčel polibkem.

„Přece nechceš dát Emmettovi další námět na vtipy?“ zasmál se a z nižšího patra se ozývalo takové řehtání, že jsem se divila, že Bílý dům ještě stojí. Měla jsem Emmetta ráda, ale v tuhle chvíli mi lezl šíleně na nervy.

„Domeček je teď prázdný.“ Zamumlala jsem a znovu se k Edwardovi přitulila. Nevěřícně se na mě díval a já slyšela, jak Emmett vyběhl z domu s rukama na puse.

„Čeká nás pár baseballových zápasů a pak zítra loučení a odjezd. Ale slibuju, že...“ řekl a něžně přitiskl svoje rty na ty mé.

„K čertu i s baseballem!“ zakňučela jsem. Alice vtrhla do pokoje a na tváři měla radostný výraz, jaký mývala, když se vrátila ze zbytečného nakupování.

„Máme 10 minut lidi, tak se laskavě posbírej Bello, času bude dost. Slibuju!“ řekla a ušklíbla se na Edwarda.

„To víš. Edwardovy nápady…“ dodala a já přemítala, co Edward teď vymyslel, že to pozměnilo budoucnost. Edward se na Alici zašklebil.

„Bello, půjdeme na chvíli do domečku, dobře? Deset minut... to stíháme, nebo ne?“ zeptal se Alice a moje mrtvé srdce radostně poskočilo.

„Edwarde, ale co když to nestihnete? Nikam nejdete, zůstanete tady a půjdete hezky s námi, jasný?“ vrčela Alice.

„Ale, jaká jsi děsivá Alice. Úplně se tě bojím.“ Smál se jí Edward a potom do pokoje vtrhl Jasper.

„Edwarde, nebuď na ni zlý, protože jinak...“ začal vrčet a Edwardovi začaly cukat koutky jeho krásných úst. Nechápala jsem, co je tady teď směšné. Nebavila mě tahle hádka a už jsem chtěla být v domečku. K čertu s Alicí, zasténala jsem v duchu.

„My jdeme a vrátíme se, až budeme chtít.“ Řekl Edward a odsunul Jaspera z cesty. Netrpělivě jsem se rozběhla a Edward mě po chvilce dohnal. Chytil mě do náruče a přenesl mě přes práh domečku. Celou cestu až sem se šklebil a já vůbec nechápala proč. Utíkal se mnou do ložnice a následně do mé šatny. Tam mě postavil na zem. Vyjeveně jsem na něho zírala. Chce se se mnou milovat v šatníku? No budiž teda. Tady jsme to ještě nezkoušeli. Mohlo by to být zajímavé, kvůli všem těm zrcadlům. Edwardovi pořád cukaly koutky a já jsem měla sto chutí zeptat se ho, proč se směje. Přišla jsem k němu a vášnivě ho políbila. Začala jsem si svlékat tričko, když v tom mě Edward zastavil.

„Co se děje?“ ptala jsem se ho.

„Chceš to udělat ty nebo?“ Byla jsem ještě víc zmatená. On ode mě ustoupil a otevřel skříň. Bláznivě se při tom chechtal. Vytáhl ze skříně dva baseballové dresy a jeden mi hodil. Nevěřícně jsem se na něj dívala.

„Na co mi je baseballový dres když...“ začala jsem a konečně to pochopila. Celý dům se otřásal od toho, jak se Edward smál.

„Proboha Bello, co sis myslela, že jdeme dělat v šatníku?“ ptal se mě u toho jak se dusil smíchy.

„No myslela jsem, že si chtěl vyzkoušet něco nového a...“ začala jsem a potom jsem zavrčela. On mě jsem dotáhl jenom kvůli tomu baseballu! Chtěl, abychom se jenom převlíkli a já si celou dobu myslela, že namísto baseballu budeme sportovat jinak. Nevzdávala jsem se a zkusila svojí další zbraň.

„Edwarde prosííím! Vždyť můžeme baseball hrát i jindy. Já se chci rozloučit takhle, víš?“ Začala jsem a rukou ho hladila po krku. Hladově jsem ho políbila a svalila na zem. Začal se smát a zvedl se ze země. Já jsem ale zůstala ležet a naštvaně se na něj dívala.

„Teď ne, Bello. Opravdu už musíme jít hrát, ale slibuju ti že...“ nenechala jsem ho dopovědět. Zavzlykala jsem a trošku mě mrzelo, že nemůžu plakat.

„Edwarde prosííííím!“ Naříkala jsem pořád a on se bezradně díval, jak se choulím na zemi a prosím ho. Edward zakroutil hlavou, zvedl mě ze země a položil do měkkého křesla, které stálo u dveří. Sedl si vedle mě a začal mě líbat. Brala jsem to jako ano a tak jsem se k němu přitiskla vší silou. Edward trošku ucukl a přešel ze rtů na krk. Potom mě pohladil po tváři a já pořád čekala, kdy se pustí do toho ostatního. Edward se zašklebil, zvedl se z křesla a nevěřícně se na mě podíval.

„No teda Bello. Jsi pěkná potvora, víš o tom?“ ptal se mě se smíchem a já zaskučela. Nějak ho musím přinutit.

„Máš pět minut na převlečení dobře? Nebude to tak hrozné, neboj se. Udělej to pro mě.“ Zaprosil a přistoupil ke mně blíž. Něžně se mi podíval do očí a ještě něžněji mě políbil. Byla jsem omámená, a tak jsem se zvedla a šla se převléknout. On se usadil do křesla a pozoroval mě.

Když jsem se do toho blbého dresu převlíkla, vyletěla jsem ven a utíkala směrem k louce. Ani ne za vteřinu mě Edward doběhl a prudce zastavil.

„Bello, kam to běžíš? Kde ten baseball chceš hrát?“ ptal se mě a zachichotal se. Uvědomila jsem si, že jsem v tom rozčílení běžela na druhou stranu. Opravdu směšné.

„Já s tebou nemluvím.“ Řekla jsem mu a rozběhla se opačným směrem. Vydala jsem se po stopě Alice a Jaspera. Celou cestu jsem slyšela, jak se chechtá. Předtím jsem se tak moc nesoustředila, a tak bylo jasné, že jsem jejich vůni nezachytila. Kromě toho byla ta vůně po celém lese a ještě k tomu jsem byla příšerně naštvaná na Edwarda. Nachytal mě a ještě k tomu chce hrát baseball namísto toho, aby byl se mnou. To je ale pěkný manžel.

Když jsem dorazila na hřiště, byli už všichni rozestavěni a čekali jenom na nás. Alice měla ústa roztáhnuté do úsměvu a Emmett se bláznivě smál. Vlastně všichni vypadali dost pobaveně. Když mi to došlo, musela jsem přidat k mému seznamu „Proč jsem naštvaná na Edwarda“ ještě jednu věc. Všichni věděli o tom, že si chce ze mě vystřelit. Bylo mi jedno, že jim o tom možná řekla Alice. Edward mě příšerně naštval. Když spatřili můj výraz, sklonili hlavu dolů a začali se věnovat hře. Já jsem si naštvaně sedla na zem a pozorovala jsem je. Teď mi ještě k tomu všemu došlo, že ta hádka mezi Alicí, Jasperem a Edwardem byla taky jenom hra. Příšerně mě to štvalo. Edward ke mně přistoupil s omluvným výrazem a chytil mě za ruku, ale já jsem ho prudce odstrčila vší silou. Najednou ležel u stromu naproti a všichni se na mě vyjeveně dívali.

„To nic. Pokračujte ve hře. Edward má jenom malý úraz.“ Oznámila jsem a potom jsem sykla.

„A jestli mě bude ještě chvíli štvát, možná nebude malý.“ Nessie, která taky nehrála, se na mě pobaveně podívala a potom se rozběhla za Jacobem.

„Řekni Jakovi, že by měl taťku přijít nějak pobavit!“ zakřičela jsem na ní a doufala, že Jacob vyprovokuje Edwarda aspoň nějakými myšlenkami. Ale Jacobovi se moc nechtělo a raději se věnoval baseballu. Blbej baseball! Kdo ten sport vymyslel?! Koho taková blbost napadala? Ptala jsem se naštvaně sama sebe a vrhala vražedné pohledy na Edwarda, který se ke mě snažil přiblížit.

„Edwarde, pojď hrát. A to HNED!“ zakřičela na něj Alice a Edward se ušklíbl. Alice nejspíš viděla Edwarda, rozkrájeného na suši.

„Bello, ty mi chceš ublížit?“ ptal se mě a já jsem vydechla.

„Nechci, a tak se prosím tě drž ode mě dál, dobře?“ sykla jsem potichu a on se usmál.

„Jdi si zahrát. Tolik ses na to těšil,“ zavrčela jsem a on se ušklíbl.

„Těšil jsem se na baseball jenom proto, že po baseballu bylo v pláně něco ještě lepšího. A i tobě by se to určitě líbilo. Jenže teď, když se mnou nehraješ, bude těžké to udělat,“ zasmál se potichoučku. Z těch slov jsem něco vydedukovala, a tak jsem krátce přikývla.

„Nebude to těžké. Ale o tom si popovídáme, až skončí baseball. Teď si jdi zahrát, protože s jednou rukou se hraje opravdu špatně, nebo ne?“ řekla jsem mu a on s chichotem odběhl.

Za pár hodin, když ve městě skončila bouřka, se začala moje rodina rozcházet. Carlisle a Esme se na nás pobaveně koukali, jak stojíme tři metry od sebe a Jasper s Alicí se na nás dívali s obavami.

Emmett mumlal něco o tom, že pochybuje o našem duševním zdraví a Rosalie ho dloubla do žeber a zachichotala se. Jacob se řehtal jako divý a ukazoval Edwardovi zdvižené palce. Jako kdyby mu držel palce proto, že má se mnou zůstat o samotě. Ušklíbal se jako blázen a Nessie po jeho boku taky cukaly koutky. Jacob ještě jednou kouknul na Edwarda.

„Držím ti palce, pijavice. Já jsem už přišel do styku s Bellinými fackami a pěstmi, takže držím palce.“ Vybuchl smíchy a Emmett se zařehtal, ze vzduchu vylekaně vyletěli vystrašení ptáci. Když už konečně odjeli, Edward ke mně potichu přistoupil a vystrašeně se na mě díval.

„Nemlať mě, dobře?“ řekl a vyložil si mě na záda. Utíkal se mnou až na naší louku, a tam mě položil do trávy.

„Promiň, že jsem tě rozzlobil,“ omlouval se. Ale stejně jsem na něm viděla že má chuť se znova rozesmát.

„Nechtěl jsem proto, že na to máme celý dnešní večer a zítřejší den. Všichni šli na svoje místa.“ Řekl potichoučku a chytil mě okolo pasu.

„Rosalie ti totiž neřekla, že i tohle je součást rozloučky.“ Řekl a hned na to mě políbil.

„A Jake a Nessie?“ vydechla jsem. Edward je nechal samotné? Taky se loučí s Forks po upířím? To není Edwardův styl.

„Ne. Alice pro ně uspořádala vlkodlačí párty. Rozlučkovou.“ Zašeptal.

„Prosím, Bello, dost už otázek. Chci tě.“ Vzdychl.

„Nebylo by ode mě fér kdybych teď udělala to samé, co jsi mi udělal ty?“ zeptala jsem se a zamračila se.

„Bylo. Ale ty to neuděláš.“ Řekl krátce a já jsem se ponořila do mé říše snů, ve které byl jenom Edward. Jeho polibky, tělo jeho krása. Byl můj a já jsem byla jeho. Máme na sebe skoro celý den. Tím překročíme limit. Ale nevadilo mi to. Stejně jsem se chtěla ponořit do mé upíří říše snů ještě víc. Milovala jsem ho a on mě. Zapomněla jsem na dnešek a hladově se k němu přitiskla. On mě pevně objal a pustili jsme se do toho, co jsme měli dělat namísto baseballu.

Shrnutí mojich povídek :)

Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - třetí kapitola: