Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vycházející Slunce - šestnáctá kapitola

13.03.2010 (11:15) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1569×

Hlava se mi točila tak, že jsem ani pořádně neviděla na cestu. Jediné co mě vedlo dál, byl Edward, běžící vedle mě. Potichoučku jsem vzlykla. Rozhovor, který vedl Edward s Alicí jen před pár vteřinami, mě naprosto ohromil. I když jsem běžela, nedokázala jsem úplně potlačit to třesení, které mnou lomcovalo. Byla jsem vystrašená a zároveň tak, tak… naštvaná! Ať to byl kdokoliv, ať už to byl upír, nebo člověk co si dovolil sáhnout na mou dceru, byla jsem připravená pomoct mu do hrobu. Už nikdy ji neopustím, nikdy jí nespustím z očí. Hned, jak jsem vkročila do domu a uviděla Jacoba sedícího v křesle, zlost ještě vzrostla.

„Ty blázne! Ty že jí miluješ?! Tak proč si sakra dovolil…!“ křičela jsem na Jaka, plná zlosti a on šokovaně otevíral oči.

„Bello, uklidni se,“ řekla Alice ode dveří a já naštvaně sykla. Jacob sebou cukl.

„Ty si myslíš, že kdyby šla se mnou, dovolil bych, aby ji unesli? Vážně si to myslíš?!“ křičel pro změnu Jacob a Alice se chytila za hlavu.

„Idiotskej bastarde! Dovolila jsem ti, aby ses se mnou o ni dělil a ty ji někam necháš jít samotnou?!“ křičela jsem na něj dál. Teď vstal i on.

„A co jsem měl dělat?! Připoutat ji tady, nebo co? Zbláznila ses, Bello?“ ptal se naštvaným hlasem a malinko se zatřásl.

„Že prý otisk! Pche. Jen další, idiotské legendy!“ vzlykla jsem a snesla jsem se na gauč. Edward mě pohladil po vlasech.

„Jacobe, sedni!“ přikázal mu a já se hekavě zasmála. Znělo to jako povel pro psa.

„Moc pěkný, pijavice,“ zamumlal Jacob dotčeně a já na něj vrhla zmučený pohled.

„Promiň, Jaku. Jsem pitomá,“ omluvila jsem se mu a on mávl rukou.

„Na přehnané reakce v téhle rodině jsem si už zvykl,“ oznámil a usalašil se v křesle. Kolem byli už všichni. Stáli rozmístěný po obýváku a čekali. Čekali, kdo začne s tímhle bolavým a nebezpečným tématem. Byla jsem nešťastná. Mé děťátko. Byla pro mě tak vzácná. A nejen pro mě. To mě přivedlo k nové myšlence.

„Volturiovi,“ špitla jsem a všichni sebou trhli.

„Jestli mluvíš o těch italských…“ Jacob polkl a nedokončil.

„Přesně o nich,“ zašeptal Edward a znepokojeně se rozhlídl po místnosti.

„Jak ji odsud dostali?“ zeptala jsem se pochybovačně a přemýšlela, jak to svedli. Jak ji odlákali tak lehce z domu.

„Ehm, Bello,“ ozvala se Alice ode dveří a koukla na Jacoba. Omluvně kývl rameny.

„Pohádali jsme se. Najednou jako kdyby do ní vlítl blesk. Akorát u mě seděla no a ehm… A…“ zakoktal se a zčervenal.

„Přeskoč tuhle část. Radši,“ zachechtal se Emmett a já na něj zuřivě sykla.

„Bello, no dovol?! Nebyl váš romantický večírek díky tvému účesu perfektní? A kdo ten účes stvořil?! Měl bych se přestěhovat do Paříže a stát se kadeřníkem!“ vyhlásil Emmett a ta jeho bezstarostnost mě dráždila k smrti. Pohled jsem z něj nespustila.

„Co tak zíráš? Myslíš, že bych je nechal? Jen tady spolu seděli a objímali se. Hladili se…“ Jacob na Emmetta naštvaně sykl. Neřád jeden psí!

„No, a pak najednou vyskočila a začala na mě křičet, že co si to dovoluju a jak si můžu vůbec dovolit hladit jí, když ona mě vůbec nezná. Bello, řeknu ti, bylo to neuvěřitelně divný,“ zasténal Jacob zkroušeně.

„Jako kdyby mě neznala. Jako kdybych byl cizí.“ Zesmutněl.

„A pak utekla pryč?“ zeptala jsem se.

„Ano, utekla. Nechápu, co ji donutilo  vyběhnout ven. I kdyby Jaka v tu chvíli neznala, proč tady nezůstala a nenechala si to vysvětlit?“ ptal se Edward.

„Nepoznala ani vlastní tetu, co stála u dveří!“ zabrblala Alice dotčeně a já se i přes mračna, které mi zahalovali tvář, jemně ušklíb la.

„Jaspere?“ oslovila jsem bratra, který seděl na schodech a do rozhovoru se zatím nezapojil.

„Nemáš s tím něco společného? Emocialisto?“ Upřel na mě svůj vyčítavý pohled.

„Nechápeš! Ne naschvál, ale omylem,“ opravila jsem se, aby si nemyslel, že ho obviňuji. Jasper by nic takového nikdy neudělal. Mohla jsem tomu věřit. Ale někdy se stávalo, že svůj emoční dar vypustil na někoho i omylem. Nemohl to být ten samý případ?

„Bello, chápu, jak to myslíš. Ale já jsem se jen chvíli před vámi vrátil z ehm…“ zasekl se.

„Ze zdravotního výletu,“ zachechtal se Emmett hurónsky a Jasper se tvářil zahanbeně. Alice vrhala vražedné pohledy na Emmetta.

„Když už jsme u toho, co myslíte. Kde Emmett hlídal ty dva? U Rosalie v posteli?“ popíchla ho Alice a Emmett se zatvářil dotčeně.

„Že Esme. Nezdá se mi, že zrovna Emmett s nimi koukal na pořad o vaření. A u toho s nimi dělal oběd,“ zasmála se nervózně. I když mi Emmett lezl na nervy, bylo od něj hezké, že se snažil ulehčit nám situaci.

„Když už jsme u vaření. Jacobe, bylo fakt nechutný, když jsi slintal při pohledu na to kuře v televizi. Jako bez urážky ale…“ začala Rosalie a Edward ji umlčel pohledem.

„Teď jsme tady kvůli důležitějším věcem,“ připomněl Carlisle a já na něj vděčně koukla.

„Volturiovi?“ zeptal se Jacob a zíral na Rosalii.

„Nemyslím si,“ ozvala se Alice a já přehodila svůj pohled na ni. Když se všichni dívali na její nezbednou, teď plně soustředěnou tvář, začala se svou teorií.

„Bella s tím  ovlivňováním emocí má pravdu. Nemluvím o tobě, Jaspere,“ převrátila oči a zas pokračovala. „nemyslím si, že to byli Volturiovi. Neunášeli by ji lstí. Prostě by k nám přišli a řekli, že jim ji máme vydat, ne?“ pokoušela se nám vysvětlit svou teorii a já si položila hlavu do dlaní.

„Možná ne, co ty víš. Aro ví, že bys je viděla, kdyby si pro ni přišli. A možná si domyslel, že bychom si opět sehnali svědky,“ odporovala jsem a Alice převrátila oči znovu.

„Aro by už takovou pitomost nedělal. Začíná být trošku popletený, ale to neznamená…“ obhajovala Ara Alice a já se dívala na člověka vedle mě. Šokovaně.

„Volturiovi bychom měli vyloučit,“ řekl Edward nahlas a Alice vděčně naklonila hlavu. Já jsem zavrčela.

„Bello, Alice i Jacob mají pravdu. Únos není Volturiovský styl.“ Pohladil mě po tváři a já vzlykla. Už i Jacob?

„Když ty největší padouchy vyřazujeme ze hry, tak kdo?“ špitla jsem zničeně a rozzuřeně. Jako kdyby Volturiovi měli nad hlavou svatozář, nebo co! Musela jsem ale přiznat, že se mi ulevilo. Kdokoli jiný je menší hrozba, než Volturiovi. Ale stejně. Ta záhadnost. A očividná talentovanost. Kdo by dokázal Nessie, mou dcerku, odlákat o Jacoba, kterého nadevše miluje? Obrátila jsem se na Emmetta.

„Co zas?“ ohradil se dotčeně, když viděl, jak na něj zírám.

„Emmette! Pamatuješ na náš rozhovor?“ Pitomá otázka. Ale tušila jsem, že mám pravdu. Velmi se to podobalo jinému případu.

„Ten kluk?“ vydechl Em šokovaně, když mu to došlo a já krátce přikývla.

„Ten?“ zašeptal znova a já se naklonila dopředu.

„Už jednou ji dokázal upoutat a odvést na druhou stranu města! A dokonce dokud byla s ním, zapomněla na Jacoba. Říkala, že se cítila omámená láskou!“ mluvila jsem stále rychleji a hysterie v mém hlase se stupňovala. Všichni v místnosti na mě a Emmetta zírali.

„Je talentovaný! A teď je dost možná i upír! Nebylo pro něj těžké učinit, aby se cítila zamilovaná do něj. Je to jako ovládání emocí. Jenže on neovlivňuje všechny. Dokáže někoho učinit zamilovaným do něj. Na dálku. Neuvěřitelné!“ vydechla jsem a Edward se na mě znepokojeně podíval. Nechápal, oč jde. Rychle jsem pozvedla svůj štít a ukázala jsem mu celý rozhovor s Nessie. Její tvář byla tak dokonalá, tak krásná až se mi chtělo ronit slzy kvůli tomu, že ji teď tady u sebe nemám. Povzdechla jsem si a myslela jsem i na ten rozhovor s Emmettem.

„Ach,“ vydechl Edward šokovaně a jelikož já jsem na to neměla dost síly, rekapituloval všem mé myšlenky. Já něco probírala s Emmettem.

„Použil svou moc, odvedl ji z našeho dosahu. Ale co s ní chce?“ zeptala jsem se ho. Nakrčil obočí.

„Myslím, že pro někoho pracuje,“ řekl zamyšleně.

„Pro koho?“ zeptala jsem se v té chvíli, když všechny dílky skládačky do sebe zapadly. Kdo se stýká s lidskými muži a má známého, který čte talenty? Kdo mě nenávidí? Kdo mi neustále ubližuje? Ten samý člověk, který se mi snaží ublížit i teď. Ten, co to všechno způsobuje od samého začátku.

Naštvaně jsem zavrčela to prokleté jméno. Až tu osobu potkám, zabiju ji. Tohle je naposled, co mi ohrozila a ukradla někoho z rodiny.

Moje Shrnutí

Jak jsem psala, mně se tahle kapitola moc nelíbí. Tak mi prosím napište nějaký ten komentář, prosím. :) A taky by mě potěšily nějaké postřehy. Co myslíte, kdo to všechno od začátku dělá? Nějaké typy snad máte. :D …Jsem zvědavá ;-)

Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - šestnáctá kapitola: