Jelikož měla Alice velmi jasnou vizi, Bella musí zůstat doma a nesmí se akce "záchrana Nessie" zúčastnit. Nemálo ji štve i to, že v tom má prsty její nepřítelkyně a k tomu všemu musí Edward odejít za Alicí. Pokud Bella půjde s Edwardem, prohra je jasná. Jak to Bella zvládne? Dokáže potlačit svou nenávist? Čeká ji další, nečekaný konec?
16.03.2010 (08:15) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1391×
Edward se na mě vrhal kradmé pohledy a já se ho snažila ignorovat. Chtělo se mi plakat. Proklínala jsem tohle upíří tělo! Jediné, co mi v něm chybělo, byl ten zatracený pláč. Jak mám ze sebe vylít bolest, když mi slzy téct nemůžou? Jak?! Tiše jsem zasyčela a schoulila se na posteli, jako raněné zvíře. Štvalo mě, že mě tady Edward drží, zatímco všichni Cullenovi a též celá Jacobova smečka hledají Nessie. Říkal, že bych konala unáhleně. A to že prý není dobrý nápad. Jako kdybych byla malá! Edward se na mě omluvně podíval, ale já mu pohled neopětovala. Zklamal mě. Zradil mě. Namísto toho, aby mě nechal hledat mojí dceru, uvěznil mě tady, protože má obavy o Tanyu! O Tanyu!!! Tak potom děkuji pěkně!
„Bello,“ začal Edward smutným hlasem a já na něj sykla.
„Nech mě na pokoji. Vysvětlování si nech až na potom. Budeš mi muset řádně vysvětlit, proč Tanya unesla naši dceru s tím Láskoemocistou. Určitě je nějaký z jejich milenců, ke kterým si se zařadil taky ty. Určitě budeš mít vhodné vysvětlení proč. Například to udělala ze žárlivosti. To určitě omluvíme a rozejdeme se jako rodina. Netrpělivě budeme čekat, až nám zase něco provede a za to ji také nepotrestáme. Běda tomu, kdo se dotkne svaté Tanyi!“ syčela jsem a Edward si povzdechl. Přesně jsem věděla, že mají v plánu odpustit jí. Jak také jinak. Neublíží rodině, i když je to hnusná mrcha, která mi ukradla dítě, aby získala mého manžela. Copak nikdo nevidí její pravou tvář? Proto mě nevzali s sebou. Nechtěli, abych ji zabila, protože přesně to jsem chtěla udělat. Edward se ke mně naklonil a pohladil mě po lýtku. Vrhla jsem na něj vražedný pohled.
„Tohle jsi dělal i Tanye?“ sykla jsem na něj celkem neoprávněně a Edward svěsil ramena. Dotkla se ho má výčitka. Necítila jsem se dobře za to, že mu ubližuju. Ale vědomí, že Tanya unikne bez trestu, mě dráždilo k smrti. Edward se posadil na kraj postele a hlavu si schoval do dlaní. Přilezla jsem k němu a zezadu jsem ho objala.
„Promiň, lásko. Já vím, že jsem hrozná. Omlouvám se ti. Víš, že jsem rozrušená. Že mě štve už jen pomyšlení na tu ohavu. Promiň, že ti kvůli tomu ubližuju. Jsem hrozná,“ zašeptala jsem a políbila ho do vlasů. Pořád se nehýbal. Zkroušeně jsem padla do peřin a potichu vzlykla. Jsem hrozná. Jenom proto, že se cítím podvedená a je mi ze všeho špatně, vylévám si svou zlost na lidech, které miluji. Jak nespravedlivé, sobecké a odporné. Když jsem vzlykla znovu. Slyšela jsem, že se Edward usadil o trošku blíž ke mně.
„Promiň Bello,“ zašeptal a já jsem otevřela ústa.
„Edwarde, opovaž se shazovat všechnu vinu na sebe! Já jsem ta zlá,“ přitulila jsem se k němu a on se jemně usmál.
„Vrátí se, nemusíš se bát,“ špitl mi do ucha a pohladil mě po tváři. V jeho zlatých, nádherných očích se třpytilo přesvědčení. Nespokojeně jsem vydechla.
„Proč nechceš, abych tam byla? Abych byla u toho, když Tanyu a Nessie najdou?“ obrátila jsem se na něj s otázkou. Vypadal, že přemýšlí. Pak se ke mně otočil a vzal mou tvář do dlaní. Velmi dlouze se mi díval do očí.
„Je to protože nechceš, abych něco udělala Tanye?“ řekla jsem jedním dechem a Edward se na mě díval, jako kdyby pochyboval o mé normálnosti.
„Bello, já se nebojím o Tanyu, ale o tebe!“ řekl a zatvářil se přísně.
„Jsem dost silná. Tak proč mi nedovolíš…?“ začala jsem, ale umlčel mě pohledem.
„Alice,“ zašeptal a mě to jméno položilo na lopatky.
„Alice?“ zasyčela jsem naštvaně a on se mně omluvně kouknul. Nezabralo to.
„Co viděla,“ sykla jsem krátce a Edward si mě k sobě přitiskl.
„Klid,“ šeptl a já jsem měla chuť něco po něm hodit.
„Klidná budu, až Tanya bude potrestaná a Renesmee bude tady,“ řekla jsem vzdorovitě. Málem jsem se rozkřičela. Kdybych mohla zčervenat vzteky, právě teď bych byla červená až za ušima. Prudce jsem zavrčela.
„Hmm. Když jsme vyrazili, víš, jaká byla Alice znepokojená. Víš, viděla, že se mise nezdaří. A když jsem se rozhodl, že tě někde schovám, Alicina vize se změnila v úspěšnou. Takže jsme se rozhodli, že nejlepší bude, nechat tě doma.“
„Dál,“ zasyčela jsem a Edward si povzdechl. Možná litoval, že mě vůbec potkal.
„Potřebujeme jít na Tanyu pomalu, aby nám dala to, co potřebujeme a my jí nemuseli ublížit. Ty bys konala unáhleně,“ řekl trošku opatrněji, ale já na něj nijak nevyskočila. Ještě před chvílí bych na něj křičela, proč musíme tu mrchu šetřit. Něco mě podivně uklidnilo.
„Kde jsou ostatní teď?“ zeptala jsem se zrovna v té chvíli, když zazvonil telefon. Alice. Edward ukázal na telefon a já nervózně žmoulala v rukách roh svého trička.
„Co se děje?“ zeptal se Edward na rovinu. Napjala jsem sluch.
„Nemůžeme je najít,“ zašeptala do telefonu Alice a já jsem sebou trhla.
„Co vidíš?“ zeptal se Edward už trošku nervózněji než obvykle.
„Vidím, že k nám přicházíš. Musíš přijít. Vidím, jak s námi stojíš na takovém malém paloučku.“
„A Bella?“ ptal se Edward naléhavě. Zatnula jsem zuby.
„Nesmí přijít. Prosím, řekni jí, že pokud přijde, všechno dopadne špatně,“
„Myslíš, že poslechne?“ Edward zvedl jedno obočí.
„Edwarde! Já si nedělám srandu! Mluvím smrtelně vážně! Pokud chce Bella ještě Nessie vidět, ať zůstane doma!“ křičela hystericky Alice a já jsem se schoulila do klubíčka. Edward položil telefon. Alici řekl jen to, že udělá, co se bude moci. Objal mě.
„Edwarde, jdi. Zachraň Nessie. Zachraň ji. Zůstanu tu. Pro ni udělám vše. Dávej na sebe pozor,“ vzlykala jsem a Edward mě políbil. Vášnivě, náruživě.
„Jdi, Edwarde!“ přerušila jsem ho a jeho zlaté oči se na mě zmateně dívaly.
„Bello?“ ptal se s obavou v hlase a já se zvedla z postele.
„Zachraň ji, na co čekáš?!“ vzlykla jsem.
„Prosím, dávej na sebe pozor Bells,“ šeptl a nerozhodně se díval na dveře a na mě.
„Počkám tu na tebe,“ mile jsem se na něj usmála, abych ho odtud dostala. Možná to nebyl dokonalý úsměv, ale na víc jsem se nezmohla. Ucítila jsem, jak okolo mě přeletěl vánek, když se Edward rozběhl. Vzlykala jsem do polštáře.
Chyběl mi už teď. Ale pokud to pomůže, když tady zůstanu. Pokud mi to vrátí dcerku, zůstanu tady. Udělám proto vše. A Tanyu také nechám na pokoji, když se odstěhuje a už se mi nebude ukazovat na očích. Jen aby bylo vše znovu dobré.
Když jsem hodinu po Edwardově odchodu uslyšela kroky, nadšeně jsem vstala. Konečně jsou tady! Konečně bude všechno normální. Konečně. Když jsem vyběhla před dům, zděšeně jsem se zastavila. Přede mnou nestál můj dokonalý manžel, ani má dcerka. Stála přede mnou Tanya v celé své kráse a zuřivě se na mě dívala. Zlaté vlasy se jí třpytily a svoje zuřivé oči upírala na mě. Když jsem spatřila na jejím krku Nessien náhrdelník, prudce jsem zavrčela a skočila jí po hrdle.
Doufám, že každý z vás, který se dostal až sem na konec, mi věnuje chvilinku svého času a napíše aspoň dvouřádkový komentář :)
Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - sedmnáctá kapitola:
Je to nejlepší série knih.Víš myslím že by jsi měla pokračovat-vyděláš na tom a ještě všechny potěšíš.Dokonči to Půlnoční slunce...šupšupšup
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!