Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vycházející Slunce - pátá kapitola

02.02.2010 (12:15) • Puccinka10 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1439×

Děsivý školní den

Chtěla jsem Edwardovi říct, že se mi to nelíbí, ale ani jsem nemusela. Viděl mi to na očích, jen co jsme přijeli na parkoviště. Všichni na nás zírali. Od té doby, co jsme vystoupili, byli Edward a Jasper protivní. Jasperovi nedělal dobře ten rozruch, všechny ty emoce.

A Edwardovy nedělaly dobře všechny ty myšlenky. Rosalie byla v sedmém nebi a Emmett se pořád jenom šklebil. Hned jak vystoupili z červeného BMW, tak se k němu nahrnula vlna obdivovatelů, kteří po chvíli zaváhali, když vystoupila Alice s Jasperem z Porshe. Jako kdyby nevěděli, ke kterému autu mají jít. Já jsem to věděla, i když jsem nezačala číst svět motorů.

Všichni by se nahrnuli k lesklému, černému Ferrari, kdyby tam namísto něj nestálo nenápadné Volvo. Chudák Volvo už bylo prokleté. Jacob ho proklínal, jen co viděl všechny ty obdivovatele. Jake vzal Nessie za ruku, já jsem vzala za ruku Edwarda a společně jsme vkročili do školy.

Všichni jsme si nakráčeli do malé kanceláře. Když nás sekretářka uviděla, téměř dostala infarkt. Dostali jsme od ní rozvrh a naše hodiny začaly. Bylo velmi lehké ignorovat lidskou krev, když jsem měla vedle sebe Edwarda. Zdálo se mi to až neuvěřitelně bezvýznamné. Tolik krve na nasycení a já netoužila ani po kapičce. Uprostřed hodiny biologie se Edward najednou zasmál. Udiveně jsem se na něj podívala, a když neodpovídal, napadla mě jenom jedna možnost.

Proč se směješ?

Napsala jsem na papírek. Edward ho bleskově přečetl.

Jacob žárlí. Já se mu sice nedivím, tolik kluků se vidí s Nessie po boku, ale myslím, že už to dlouho nevydrží. Je úplně vedle z toho, že si Ness povídá se spolužáky a směje se.

Aha takže v tom to je.

Jestli Jake vybuchne ve třídě, bude sranda že? Odvezou ho do ZOO.

Napsala jsem, Edward se ušklíbl a pokýval hlavou. Bylo velmi nepravděpodobné, že by Jake bouchl. Ale s tou žárlivostí měl Edward pravdu. Jacob byl až nezdravě žárlivý.

Když nudná biologie skončila, šli jsme na oběd. Tedy Jacob a Renesmee se šli naobědvat. Kdybychom se šli naobědvat i my, ostatní, byl by to pro studenty celoživotní zážitek.

„Mňam, mňam,“ mumlal Emmett a šklebil se. Rosalie ho nenápadně šťouchla pod žebra a on zaskučel.

„No co mám hlad,“ bránil se „To je trestný?“ Děsivě se usmál na děvče, které okolo něho procházelo. To chudák zakoplo a skoro spadlo na zem. Emmett se zachechtal.

„Tak rád děsím lidi,“ smál se. Edward jen kroutil hlavou a usadili jsme se za jediný volný stůl. On vlastně volný nebyl, ale stačil jeden Emmettův úsměv a všichni od něho odběhli. Emmett se pořád nadšeně chechtal. Alice pozorovala Renesmee, která byla mírně nervózní.

„Jak se ti tady líbí?“ zeptala se jí a Ness se  na ní škaredě podívala.

„ Asi tak jako má...“ zasekla se a plácla si rukou přes pusu. „ Asi tak jako Belle,“ vyhlásila a opřela se o Jacoba.

„Tak to je špatný, děvče,“ prohlásil Emmett a znovu děsil okolní studenty. Nessie zmlkla a zakousla se do jablka. Edward pořád něco dělal s tácy s jídlem, jako kdyby měl hlad, a pořád se u toho ušklíbal. Jacob se na něj taky díval. Ne na Edwarda ale na ten tác.

„Bože, Jacobe tady to máš,“ zasmál se Edward najednou a podal Jacobovy svůj tác.

„Díky pijavičáku, chci říct, Edwarde,“ odkašlal si Jacob a pustil se do hostiny. Rosalie s Alicí ho znechuceně pozorovaly a Renesmee si radši zavřela oči.

„Sakra, s těmi jmény je to nemožný!“ sténal u jídla s plnou pusou. Nessie ho přes ni plácla a on se na ní široce usmál.

„Promiň zlato,“ prohlásil s plnou pusou a Nessie se od něj raději posunula dál. Najednou se Edward vzpřímil a zaťal ruce v pěst. Naštvaně jsem se koukla na Jacoba.

„Jacobe, ty si takovej zmetek,“ řekla jsem a on se na mě jenom nechápavě koukal.

„Já jsem na nic zlého nemyslel!“ bránil se a kupodivu to znělo přesvědčivě.

„Edwarde?“ zeptala jsem se ho a šťouchla do něj.

„Promiň Bells, to nic,“ řekl a nuceně se usmál.

„Já ti dám, že nic. Vyklop to!“ zavrčela jsem a on mírně ucuknul. Odpověď jsem od něj však nedostala. Přišla od Jacoba.

„Žárlí, nevidíš? Určitě prozkoumává hlavy ubohých studentů, a pak se diví, když...“ začal Jacob s vysvětlováním a Alice kopla do jeho stoličky.

„Buď ticho Jacobe, si úplně stejný!“ řekla se smíchem právě ve chvíli, kdy se Nessie usmála na jednoho kluka, který seděl u vedlejšího stolu a mával jí. Jacob se začal třást, a naštvaně zavrčel. Seděl vedle Edwarda a bylo trošku komické, jak byli oba napnutí a třásli se zlostí.

„Co si myslí?“ zahučel neuvěřitelně žárlivý Jacob na Edwarda a Edward sebou trhnul.

„Co asi psisko? Libí se mu,“ zahučel na něj a Jacob se chytil stolu, který se v tom okamžiku taky začal třást.

„Jacobe, okamžitě se pusť toho stolu a přestaň se chovat jako blbec!“ zasupěla Nessie a chytila ho za ruku.

„Bude nápadné, když mu způsobím menší zranění?“ zeptal se Jacob a Emmett se zachechtal.

„Ne Jacobe, pusť se do toho. Nudím se,“ prohlásil a rozchechtal se. Nenapravitelný Emmett. Renesmee se na něj zlostně podívala.

„Emmette, kdybys měl v téhle místnosti najít někoho, komu se Rosalie nelíbí, asi bys hledal dlouho. Takže můžeme rovnou zabít všechny. Jen pro jistotu,“ ušklíbla se na něj Renesmee a přitulila se k roztřesenému Jakovi.

„Rose je krásná, tak je jasné, že se jim líbí ne? Ale je taky děsivá, takže k ní nikdo nepřijde blíž. To se mi líbí. Ale pro jistotu bychom měli zavraždit Jacobovo soka. To bude paráda!“ zasmál se tak, že pár studentů skoro spadlo ze stoliček.

„Soka?“ vyprskla Renesmee a Jacob se taky ušklíbl. Chytil tác a položil si ho na kolena.

„Ness, právě jsem viděla, že ten kluk tě pozve ven. Měla bys přijmout,“ zasmála se Alice a Jacob zlostí ulomil dva okraje plastového tácu. Možná tady je krám, v kterém prodávají tácy ze železobetónu. Jacob ho dostane pod stromeček.

„Nebo raději ne. Mám obavy o tvého vlčího přítele. Patrně mu není dobře,“ zašklebila se Alice a Jacob odškubl další dva rohy.

„Okamžitě se přestaň chovat jako debil!“ zavrčela Rosalie na Jacoba.

„Opravdu nenápadné. Chceš další tác na ničení? Tentokrát samozřejmě želený aby to víc křuplo, až to zlomíš. Pro větší efekt,“ odfrkla si a praštila přes ruku Emmetta, který ji hladil po stehně.

„Jacobe, já tě zabiju! Teď je bojovně naladěná a co já, chudák budu dělat v noci?“ ušklíbl se na Jacoba.

„Komora je volná!“ ušklíbla se Alice a koukla na Jacoba.

„Je ti dobře?“ zeptala se ho se smíchem a on jen pokýval hlavou.

„Všichni mě z něčeho obviňujete. Jsem to ale chudák. Chudák já!“ zafňukal a úšklebek jí oplatil.

„Chudáček Jacob, nechte ho!“ zasmála se Nessie a kopla do stoličky Emmetta, který se z ní naschvál sesypal na zem a smál se jako blázen. Bylo zbytečné připomínat mu, že jsme ve škole. Renesmee se rozchechtala a Jacob se dusil koblihou, kterou si těsně předtím pracně nacpal do pusy. Praštila jsem ho po zádech a on zasténal.

„Bello sakra, chceš mě zabít?“ chechtal se.

„Jo Bello, chceš ho zabít?“ Emmett se taky chechtal a vstával ze země.

„Jestli jo, tak to bude pěkná podívaná. Možná ti i pomůžu!“ šklebil se na mě Emmett a já zvedla jedno obočí.

„Emmette, laskavě přestaň, nebo tě z té stoličky shodím znovu, a garantuju ti, že tam po tobě zůstane pěknej otisk!“ vyplázla na něj jazyk Nessie. Bylo divné, že se do debaty vůbec nezapojil Edward. Pořád seděl v té vzpřímené poloze a koukal před sebe.

„Edwarde?“ zašeptala jsem, když v tom mi někdo poklepal na rameno. Automaticky jsem se otočila, když v tom Emmett znovu spadl ze stoličky.

„Emmette, já tě zabiju!“ zasyčela jsem a Emmett se dusil smíchy spolu s ostatními. Došlo mi, že to on mi poklepal na rameno. A já se tak lekla! Někdy je Emmett na zabití.

„Můžeš to zkusit. Nezdá se ti, že máš mírně vražedné sklony?“ zasmál se Emmett hromovým hlasem, ale najednou ztichl a vyjeveně se na mě díval. Vlastně ne na mě, ale na něco za mnou. A ostatní taky. Edward potichounku vrčel a já jsem pocítila další poklepání na rameno. Emmett to tentokrát ale nebyl. Seděl přede mnou a oči mu málem vypadávaly z důlků. Pomalu jsem se otočila a vyděsila se, když jsem uviděla mladého kluka, který seděl za mnou na matice.

„Ahoj,“ vydechl a usmál se na mě. Byl hezký. Ale ne tak, jako Edward. Jemu se nikdo nevyrovnal. Ale byl hezký takovým lidským způsobem. Zelené oči, milá, bledá tvář, tmavě hnědé vlasy. Najednou jsem byla vyděšená. Co tady chce? U stolu plného upírů, kteří ho můžou ve vteřině zabít. A já, kdoví proč, nechtěla, aby byl mrtvý. Začal být trošku nervózní a já slyšela, jak Jacobovi upadla slánka.

„Ahoj?“ zamumlala jsem a jeho nervozita hned opadla. Mile se usmál.

„Jmenuju se Mathew. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěla ukázat školu a tak,“ zeptal se nejistě a zčervenal. Usmála jsem se na něj a radši se ani nekoukla na Edwarda. Bylo mi jasné, proč byl a bude naštvaný. Kvůli tomuhle lidskému klukovi, který v myšlenkách plánoval celou svojí řeč. Bylo mi ho líto, protože mi někoho připomínal. Ale nevěděla jsem koho.

„Promiň, ale už to tady celkem znám. Ale díky za ochotu,“ řekla jsem a usmála se na něj. Buď byl vyděšený, anebo oslněný.

„To je v pořádku,“ vykoktal a obdařil mě ještě jedním úsměvem.

„Kdyby něco, stačí říct,“ dodal a hnal se spět ke svému stolu.

„Do čerta, co to mělo být?“ zavrčela jsem, když odešel a podívala se na Alici.

„Příště by mě potěšilo varování!“ zasyčela jsem a přemýšlela, proč mi o něm, o Mathewovi,  Alice neřekla.

„Já jsem neviděla. Zrovna jsem pozorovala Charlieho, víš,“ omluvila se mi. Když pozorovala Charlieho, tak to bylo v pohodě. Chápala jsem, že toho kluka neviděla.

„A že já jsem žárlivec!“ strčil Jacob rukou do Edwarda a Edward mu ji stiskl.

„Au pijavice, to bolí!“ skučel a Renesmee zasyčela. Edward povolil a hnal se ven ze dveří. Smutně jsem zavrtěla hlavou.

„Myslím, že dneska školy stačilo,“ zašeptala jsem a srdce mi sevřelo úzkostí.

Shrutí mojich povídek :)

Autor: Puccinka10 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vycházející Slunce - pátá kapitola: